Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 16 253 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zaplacení 17 224 Kč s- kapitalizovaným úrokem ve výši 845,76 Kč,- úrokem ve výši 15 % ročně z částky 19 600,72 Kč od 19. 2. 2024 do zaplacení a- úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 24 475 Kč od 26. 1. 2024 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 4. 6. 2025 se žalobkyně domáhala zaplacení 33 477 Kč (jistiny úvěru ve výši 24 475 Kč a smluvní pokuty ve výši 9 002 Kč) s úrokem ve výši 67,38 % ročně z částky 19 600,72 Kč od 26. 1. 2024 do 18. 2. 2024 ve výši 845,76 Kč a úrokem ve výši 15 % ročně z částky 19 600,72 Kč od 19. 2. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 26. 1. 2024 dosáhne částky 62 949 Kč, a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 24 475 Kč od 26. 1. 2024 do zaplacení ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 28. 7. 2023, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, žalovaná však uhradila žalobkyně pouze splátky v celkové výši 3 747 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud věc projednal a rozhodl na jednání konaném dne 30. 7. 2025; na jednání se nedostavila řádně předvolaná žalovaná a nepožádala o odročení, proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., v aktuálním znění, pro věc rozhodném, (dále jen „o. s. ř.“) když věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
4. Z provedených důkazů vzal soud za prokázané následující právně významné skutečnosti.
5. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvy o úvěru vzal soud za prokázané, že strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 7. 2023, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit žalobkyni celkem 52 458 Kč, ve splátkách ve výši 1 249 Kč měsíčně.
6. Z dokladu o vyplacení úvěru – otisku dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu a ze sdělení banky ze dne 24. 6. 2025 vzal soud za prokázané, že žalobkyně poukázala částku 20 000 Kč na účet žalované příkazem ze dne 28. 7. 2023, a že částka byla připsána dne 31. 7. 2023.
7. Z karty klienta vzal soud za prokázané, že žalovaná splatila celkem 3 747 Kč.
8. Z potvrzení o provedených platbách vzal soud za prokázané, že za období od dubna 2023 do července 2023 průměrný příjem žalované ze zaměstnání činil 21 422,50 Kč měsíčně.
9. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.
10. Z výpisu z běžného účtu soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti, neboť je bez zřejmé časové souvislosti s uzavřením smlouvy, když zachycuje období od 26. 10. 2022 do 28. 11. 2022, ale smlouva byla uzavřena až dne 28. 7. 2023.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť před uzavřením smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalované, když k výdajům žalované chybí podkladový materiál; jestliže není postaveno najisto, kolik činily měsíční výdaje žalované (typicky výpisem z účtu za poslední 3 měsíce), tak nelze činit rozvahu, a tedy ani usuzovat na to, zda bude schopná spotřebitelský úvěr splácet.
16. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty II a III zákona o spotřebitelském úvěru, když uložil žalované, aby zaplatil žalobkyni částku 16 253 Kč, která je rozdílem jen mezi poskytnutou jistinou spotřebitelského úvěr ve výši 20 000 Kč a částečným plněním v celkové výši 3 747 Kč, jak je uvedeno v bodě I. výroku, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě II. výroku (včetně zákonného úroku z prodlení – k tomu srov. bod 14. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
17. Žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalované žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení, jak je uvedeno v bodě III. výroku.
18. Lhůta k plnění rozsudkem uložených povinností byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.