Výrok
I. Řízení se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení 540,18 Kč, zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 17 344 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení dalších 23 411,85 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 283,42 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z 19 503,43 Kč od 17. 5. 2024 do zaplacení a úrokem ve výši 8 % ročně z 18 632,31 Kč od 17. 5. 2024 do zaplacení, zamítá.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 447 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou k Okresnímu soudu ve Svitavách dne 5. 10. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení 41 296,03 Kč s příslušenstvím. V žalobě uváděla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba]. a žalovaným byla dne 16. 3. 2023 uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, který žalovaný převzal v hotovosti v místě svého bydliště. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet spolu s poplatkem ve výši 17 184 Kč, sestávajícím z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 014 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 1 800 Kč, poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 770 Kč a poplatku za umožnění splácet v hotovosti v místě bydliště ve výši 3 600 Kč. Celkově se žalovaný zavázal uhradit 37 184 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Splatnost poslední splátky připadala na den 16. 5. 2024. Žalovaný se však dostal do prodlení se splácením úvěru. Na svůj závazek uhradil pouze 2 656 Kč. K úhradě dosud zbývá jistina úvěru ve výši 18 632,31 Kč a souhrnný poplatek ve výši 15 628,61 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně proto v souladu se smluvním ujednáním vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 7 035,11 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni s účinností ke dni 29. 5. 2024, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Kromě zaplacení dlužné jistiny úvěru, nesplacených poplatků a smluvní pokuty žalobkyně požaduje zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 283,42 Kč (úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně ze součtu neuhrazené jistiny úvěru a neuhrazeného úroku od prodlení do 22. 4. 2024), běžícího úroku ve výši 8 % ročně z neuhrazené jistiny úvěru od 17. 5. 2024 do zaplacení a běžícího zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně ze součtu neuhrazené jistiny úvěru a neuhrazeného úroku od 17. 5. 2024 do zaplacení.
2. Podáním ze dne 22. 11. 2024 žalobkyně upřesnila výpočet smluvní pokuty, která byla počítána ve výši 0,1 % denně z aktuální dlužné částky od 17. 5. 2023 do 17. 5. 2024. Za uvedené období činí smluvní pokuta 6 494,93 Kč. Žalobkyně současně vzala podanou žalobu částečně zpět ohledně zaplacení smluvní pokuty ve výši 540,18 Kč.
3. Podle § 96 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jelikož k částečnému zpětvzetí žaloby došlo dříve, než soud začal ve věci samé jednat, postupoval soud podle § 96 o. s. ř. a řízení v části, v němž žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení 540,18 Kč, zastavil.
4. Soud žalobkyni vyzval usnesením ze dne 15. 1. 2025, č. j. [právnická osoba] 131/2024-38, aby do 15 dnů od doručení sdělila, zda před poskytnutím úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, jakým konkrétním způsobem a na základě jakých konkrétních skutečností, zejména jak ověřovala výši pravidelných příjmů a výši výdajů žalovaného, jeho platební morálku. Současně soud žalobkyni vyzval, aby předložila k těmto tvrzením důkazy (například výpisy z účtu žalovaného, pracovní smlouvu, výplatní pásky, lustrace v registrech dlužníků). Žalobkyně byla také poučena ve smyslu § 118a o.s.ř. o tom, že nebudou-li žalobní tvrzení řádně doplněna a soudu nebudou předloženy důkazy k prokázání popsaných rozhodných skutečností, vystavuje se riziku přinejmenším částečného neúspěchu ve věci.
5. Dne 4. 2. 2025 žalobkyně soudu sdělila, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného zejména tak, že zhodnotila informace požadované a získané od žalovaného a tyto ověřila doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný v žádosti o úvěr ze dne 15. 3. 2023 ke svým osobním, majetkovým, pracovním a jiným poměrům uvedl, že je od 2. 3. 2021 zaměstnán u společnosti [právnická osoba]., má měsíční příjem ve výši 28 741 Kč a výdaje ve výši 3 700 Kč. Uvedl, že bydlí u rodičů, je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost. Současně předložil dohodu o změně pracovní smlouvy a výplatní pásky. Výdaje žalovaného byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu. Na základě toho právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že schopnost žalovaného splácet požadovaný úvěr s měsíční splátkou 2 656 Kč je dostatečná.
6. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil.
7. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“).
8. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:
9. Z žádosti o úvěr ze dne 15. 3. 2023 vyplynulo, že žalovaný požádal právní předchůdkyni žalobkyně o úvěr ve výši 20 000 Kč. Ke svým osobním, majetkovým a pracovním poměrům uvedl skutečnosti popsané v doplnění žaloby shora ze dne 4. 2. 2025. Své zaměstnání žalovaný doložil dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne 12. 10. 2022. Z výplatních pásek za období od listopadu 2022 do ledna 2023 se podává průměrná čistá měsíční výše příjmu žalovaného 28 296 Kč.
10. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 16. 3. 2023 včetně přílohy č. 1 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úrokem, poplatkem za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a poplatkem za umožnění splácet v hotovosti v místě bydliště ve výších uvedených v žalobě. Celkové náklady spotřebitelského úvěru činily 17 184 Kč. Žalovaný se zavázal celkem zaplatit 37 184 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. První splátka byla splatná do měsíce po podpisu této smlouvy a každá další splátka až do úplného splacení celkové dlužné částky. Pro případ prodlení se splácením byla sjednána povinnost žalovaného platit úrok z prodlení v zákonné výši z jistiny úvěru i splatného a nezaplaceného úroku. Zápůjční úroková sazba činila 8 % ročně. Smluvní pokuta za prodlení žalovaného s úhradou splátek činila 0,1 % denně z dlužné částky.
11. Z přehledu dluhu soud zjistil, že žalovaný na svůj dluh zaplatil celkem 2 656 Kč12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024, potvrzení o zaplacení kupní ceny a seznamu postoupených pohledávek vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným z předmětné úvěrové smlouvy žalobkyni.13. Z oznámení ze dne 14. 6. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o postoupení žalované pohledávky žalobkyni.14. Z výzvy ze dne 10. 9. 2024 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzývala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení žalované pohledávky s upozorněním, že v případě nezaplacení nejpozději dne 25. 9. 2024 bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Výzva byla žalovanému odeslána dne 11. 9. 2024, jak vyplývá z podacího lístku.15. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne 16. 3. 2023 úvěrová smlouva, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Poskytnutý úvěr spolu se souhrnným poplatkem ve výši 18 184 Kč se žalovaný zavázal splácet pravidelnými měsíčními splátkami. Pro případ prodlení se splácením se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny a úroku. Žalovaný na svůj dluh zaplatil pouze 2 656 Kč. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou ze dne 20. 5. 2024 postoupena žalobkyni. Žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení žalované částky, avšak neúspěšně.16. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).17. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.18. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.19. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.21. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 konstatoval, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.22. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 plyne, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.23. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.24. Z provedeného dokazování je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč na základě úvěrové smlouvy ze dne 16. 3. 2023. Soud však má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně a na základě dostatečných objektivních zdrojů přezkoumat schopnost žalovaného řádně a včas splácet předmětný úvěr podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně sice na výzvu soudu sdělila, jakým způsobem úvěruschopnost žalovaného posuzovala s tím, že vycházela z doložených příjmů ze zaměstnání, výpisu z účtu žalovaného a nahlédnutím do veřejných rejstříků. Výpis z bankovního účtu ani potvrzení o lustracích v registrech dlužníků (například v centrální evidenci exekucí, NRKI, BRKI či CRIF) však žalobkyně soudu nepředložila. Proto soudu nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně tvrzeným způsobem faktické poměry žalovaného, jeho případné další závazky a platební morálku neověřovala, a tedy relevantním způsobem úvěruschopnost žalovaného neposuzovala. V této souvislosti je také nutné poznamenat, že informace získané pouze od spotřebitele nejsou pro účely naplnění povinnosti řádně přezkoumat jeho úvěruschopnost dostatečné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).25. Na základě shora uvedeného je tedy třeba uzavřít, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně nedostála své povinnosti řádně a s odbornou péčí přezkoumat úvěruschopnost žalovaného. Soud proto považuje uzavřenou úvěrovou smlouvu za neplatnou podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž k této neplatnosti soud přihlédl z úřední povinnosti v souladu s citovaným ustanovením, tedy i bez návrhu žalovaného.26. V důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy lze žalobkyni přiznat pouze právo na zaplacení poskytnutých peněžních prostředků, které jí žalovaný dosud nevrátil, a to z titulu práva na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný jí dosud vrátil 2 656 Kč. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vrátit zbývajících 17 344 Kč ve smyslu § 2993 o. z. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 17 344 Kč.27. Ve zbývající části ohledně 23 411,85 Kč s příslušenstvím soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobkyni nebyl přiznán ani požadovaný zákonný úrok z prodlení s ohledem na shora citované závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaný se tak doposud nemohl ocitnout v prodlení.28. Žalobkyně zaplatila za podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 1 618 Kč. Vzhledem k tomu, že soud elektronický platební rozkaz nevydával, postupoval podle položky 2 bodu 2. Sazebníku a žalobkyni doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1 bod 1. písm. b) Sazebníku z žalované částky 41 296,03 Kč do výše 2 065 Kč. Soud proto žalobkyni uložil ve výroku IV. povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 447 Kč.29. Ve sporu byl žalovaný úspěšnější než žalobkyně, jelikož žalobě bylo vyhověno co do 17 344 Kč a pro zbývajících 23 952,03 Kč byla žaloba zamítnuta a řízení částečně zastaveno bez přičinění žalovaného. Podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. by mu tak náleželo právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení. Žalovaný však žádné náklady řízení neúčtoval a podle obsahu spisu mu ani žádné nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.30. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.