Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 11 880,95 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení dalších 52 809,87 Kč s 12,75% úrokem z prodlení ročně z 64 690,82 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 647 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 25. 9. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení 64 690,82 Kč s příslušenstvím. V žalobě uváděla, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně [Anonymizováno] byla dne 30. 12. 2022 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 64 690,82 Kč. Úvěr byl poskytnut bankovním převodem na účet žalovaného č. [č. účtu]. Úvěr měl být splacen nejpozději dne 29. 7. 2024, žalovaný se však dostal do prodlení s vrácením poskytnutého úvěru. Na základě smlouvy ze dne 27. 1. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena současné žalobkyni. Žalobkyně dále požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení z žalované částky ode dne následujícího po splatnosti dluhu do zaplacení.
2. Soud žalobkyni vyzval usnesením ze dne 8. 11. 2024, č. j. [právnická osoba] 132/2024-36, aby do 15 dnů od doručení sdělila, kdy a v jaké částce byla žalovanému poskytnuta jistina úvěru, kolik žalovaný zaplatil na svůj závazek ze smlouvy o úvěru a jak tyto platby žalobkyně započítala. Dále nechť sdělí, z jakých konkrétních položek sestává žalovaná částka, tedy v jaké výši je požadována dlužná jistina, úrok, poplatky či smluvní pokuta. Jde-li o úrok, poplatky či smluvní pokutu, tak nechť dále sdělí, za jaké období a z jaké částky jistiny byly počítány. Dále soud žalobkyni vyzval, aby doplnila svá tvrzení v žalobě ohledně skutečnosti, že před poskytnutím úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a předložila k těmto tvrzením důkazy (například výpisy z účtu žalovaného, pracovní smlouvou, výplatními páskami, lustrací v registrech dlužníků). Žalobkyně byla také poučena ve smyslu § 118a o.s.ř. o tom, že nebudou-li žalobní tvrzení řádně doplněna a soudu nebudou předloženy důkazy k prokázání popsaných rozhodných skutečností, vystavuje se riziku přinejmenším částečného neúspěchu ve věci.
3. Dne 30. 1. 2025 žalobkyně soudu sdělila, že žalovanému byl poskytnut úvěr v celkové výši 73 481 Kč a žalovaný zaplatil celkem 61 600,05 Kč. Žalovaná pohledávka sestává z neuhrazené jistiny ve výši 25 000 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 2 499,18 Kč a úroku za období čerpání úvěru ve výši 37 191,64 Kč. Od podání žaloby žalovaný nic nezaplatil. Žalobkyně současně doplnila, že původní věřitel ověřoval úvěruschopnost žalovaného zejména lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, k čemuž žalovaný dal uzavřením smlouvy souhlas. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen zápůjčku splatit a že řádně zvážil své možnosti. V případě, že měl pochybnosti o svých možnostech zápůjčku splatit, byl povinen kontaktovat původního věřitele, aby společně posoudili jeho schopnost zápůjčku splatit. Na základě této lustrace a prohlášení žalovaného původní věřitel nepojal důvodné podezření o neschopnosti žalovaného zápůjčku splatit. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr.
4. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil.
5. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“).
6. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:
7. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 30. 12. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně Multitude Bank p.l.c. se zavázal poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového limitu 25 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 146,949 % ročně. RPSN činilo 299,98 %. Žalovaný byl povinen poskytnutý úvěr spolu s úroky splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 13 % nesplaceného úvěru s úrokem nebo splátkami ve výši 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek bude vyšší. Pro případ prodlení bylo sjednáno, že věřitel může po žalovaném požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného se splácením kterékoliv částky ve výši 250 Kč. Tytéž informace pak vyplynuly i z listiny nazvané jako standartní informace o spotřebitelském úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly Standartní podmínky úvěrové smlouvy vztahující se na klienty v České republice.
8. Z faktury ze dne 29. 7. 2024 bylo zjištěno, že dluh žalovaného vůči právní předchůdkyni žalobkyně činil 64 791,47 Kč a sestával ze součtu výběrů ve výši 25 000 Kč, tří nákladů na upomínání po 250 Kč, úroku ve výši 11 272,80 Kč a zůstatku po poslední platbě 27 768,67 Kč.
9. Podle potvrzení o externí výplatě a potvrzení o provedených platbách právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč dne 30. 12. 2022, 1 906 Kč dne 19. 4. 2023, 3 377 Kč dne 19. 6. 2023, 3 887 Kč dne 19. 7. 2023, 14 311 Kč dne 14. 11. 2023 a 25 000 Kč dne 8. 4. 2024 převodem na bankovní účet č. [č. účtu]. Dle sdělení ČSOB, a.s. je majitelem tohoto účtu žalovaný.
10. Z platební bilance se podává, že žalovaný na svůj závazek z úvěrové smlouvy zaplatil 61 600,05 Kč.
11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020, dodatku č. 2 a seznamu postoupených pohledávek bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni.
12. Z oznámení ze dne 14. 8. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně informoval žalovaného o postoupení žalované pohledávky.
13. Z výzvy ze dne 14. 8. 2024 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení žalované částky s upozorněním, že v opačném případě bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Výzva byla odeslána žalovanému dne 14. 8. 2024, jak vyplývá z podacího lístku.
14. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne 30. 12. 2022 úvěrová smlouva, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 73 481 Kč. Poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 146,949 % ročně se žalovaný zavázal splácet pravidelnými měsíčními splátkami. Pro případ prodlení se splácením se žalovaný zavázal uhradit účelně vynaložené náklady ve výši 250 Kč. Žalovaný na svůj dluh zaplatil celkem 61 600,05 Kč. Na základě smlouvy ze dne 27. 1. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni.
15. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
16. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 konstatoval, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.
21. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 plyne, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
22. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
23. Z provedeného dokazování je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 73 481 Kč na základě úvěrové smlouvy ze dne 30. 12. 2022. Zjištěno však ani přes výše popsané poučení soudu nebylo, že by žalobkyně, resp. její právní předchůdce, splnila svou povinnost stanovenou v § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru a před poskytnutím úvěru řádně a na základě dostatečných objektivních zdrojů přezkoumala schopnost žalovaného řádně a včas splácet předmětný úvěr. Žalobkyně sice na výzvu soudu obecně sdělila, jakým způsobem úvěruschopnost žalovaného původní věřitel posuzoval s tím, že současně žalovaného lustroval v popsaných databázích. Nicméně žalobkyně nekonkretizovala, z jakých příjmů či výdajů úvěruschopnost žalovaného původní věřitel posuzoval, a současně ani soudu nedoložila žádné potvrzení o tom, že žalovaným uváděné osobní, majetkové či výdělkové poměry žalovaného před poskytnutím úvěru původní věřitel ověřil (např. pracovní smlouvou, výpisy z účtu či výplatní páskou, jak bylo příkladmo konkretizováno ve výzvě soudu ze dne 8. 11. 2024) a dále že by ověřovala platební morálku žalovaného lustrací v jí uváděných databázích. Přitom je nutné poznamenat, že informace získané pouze od spotřebitele nejsou pro účely naplnění povinnosti řádně přezkoumat jeho úvěruschopnost dostatečné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
24. Na základě shora uvedeného je tedy třeba uzavřít, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně a s odbornou péčí přezkoumat úvěruschopnost žalovaného. Soud proto považuje uzavřenou úvěrovou smlouvu za neplatnou podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž k této neplatnosti soud přihlédl z úřední povinnosti v souladu s citovaným ustanovením, tedy i bez návrhu žalovaného.
25. V důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy lze žalobkyni přiznat pouze právo na zaplacení poskytnutých peněžních prostředků, které jí žalovaný dosud nevrátil, a to z titulu práva na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 73 481 Kč a žalovaný zaplatil 61 600,05 Kč. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vrátit zbývajících 11 880,95 Kč ve smyslu § 2993 o. z. Soud proto ve výroku I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 11 880,95 Kč.
26. Ve zbývající části ohledně 52 809,87 Kč s příslušenstvím soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť právo na zaplacení úroku ani nákladů na upomínání nebylo platně sjednáno. Žalobkyni nebyl přiznán ani požadovaný zákonný úrok z prodlení s ohledem na shora citované závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaný se tak doposud nemohl ocitnout v prodlení.
27. Žalobkyně zaplatila za podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 2 588 Kč. Vzhledem k tomu, že soud elektronický platební rozkaz nevydával, postupoval podle položky 2 bodu 2. Sazebníku a žalobkyni doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1 bod 1. písm. b) Sazebníku z žalované částky do výše 3 235 Kč. Soud proto žalobkyni uložil ve výroku III. povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 647 Kč.
28. Ve sporu byl žalovaný úspěšnější než žalobkyně, neboť žalobě bylo vyhověno co do 11 880,95 Kč (18 % z žalované částky) a pro 52 809,95 Kč (82 % z žalované částky) byla žaloba zamítnuta. Žalovaný by tedy měl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na poměrnou náhradu nákladů, které účelně vynaložil. Žalovaný však žádné náklady řízení neúčtoval a podle obsahu spisu mu ani žádné nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
29. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.