Výrok
I. Řízení se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení 711,85 Kč, zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 8 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení dalších 12 880,15 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 988,64 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 498,08 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z 9 756,68 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a úrokem ve výši 8 % ročně z 9 316,15 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, zamítá.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 239 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou k Okresnímu soudu ve Svitavách dne 5. 10. 2024 domáhala po žalované zaplacení 22 192 Kč s příslušenstvím. V žalobě uváděla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba]. a žalovanou byla dne 19. 12. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, který žalovaná převzala v hotovosti v místě svého bydliště. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet spolu s poplatkem ve výši 8 592 Kč, sestávajícím z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 507 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 4 900 Kč, poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 385 Kč a poplatku za umožnění splácet v hotovosti v místě bydliště ve výši 1 800 Kč. Celkově se žalovaná zavázala uhradit 18 592 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Splatnost poslední splátky připadala na den 19. 2. 2024. Žalovaná se však dostala do prodlení se splácením úvěru. Na svůj závazek uhradila pouze 1 400 Kč. K úhradě dosud zbývá jistina úvěru ve výši 9 316,15 Kč a souhrnný poplatek ve výši 7 875,85 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně proto v souladu se smluvním ujednáním vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni s účinností ke dni 29. 5. 2024, což bylo žalované písemně oznámeno. Kromě zaplacení dlužné jistiny úvěru, nesplacených poplatků a smluvní pokuty žalobkyně požaduje zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 988,64 Kč (úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně ze součtu neuhrazené jistiny úvěru a neuhrazeného úroku od prodlení do 22. 4. 2024), kapitalizovaného úroku ve výši 498,08 Kč (úrok ve výši 8 % ročně z neuhrazené jistiny úvěru od 20. 2. 2024 do 22. 4. 2024) a běžícího úroku ve výši 8 % ročně z neuhrazené jistiny úvěru od 23. 4. 2024 do zaplacení a běžícího zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně ze součtu neuhrazené jistiny úvěru a neuhrazeného úroku od 23. 4. 2024 do zaplacení.
2. Podáním ze dne 22. 11. 2024 žalobkyně upřesnila výpočet smluvní pokuty, která byla počítána ve výši 0,1 % denně z aktuální dlužné částky od 20. 2. 2023 do 22. 4. 2024. Za uvedené období činí smluvní pokuta 4 288,15 Kč. Žalobkyně současně vzala podanou žalobu částečně zpět ohledně zaplacení smluvní pokuty ve výši 711,85 Kč.
3. Podle § 96 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jelikož k částečnému zpětvzetí žaloby došlo dříve, než soud začal ve věci samé jednat, postupoval soud podle § 96 o. s. ř. a řízení v části, v němž žalobkyně po žalované požadovala zaplacení 711,85 Kč, zastavil.
4. Soud žalobkyni vyzval usnesením ze dne 16. 1. 2025, č. j. 3 C 139/2024-37, aby do 15 dnů od doručení sdělila, zda před poskytnutím úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalované, jakým konkrétním způsobem a na základě jakých konkrétních skutečností, zejména jak ověřovala výši pravidelných příjmů a výši výdajů žalované, její platební morálku. Současně soud žalobkyni vyzval, aby předložila k těmto tvrzením důkazy (například výpisy z účtu žalované, pracovní smlouvu, výplatní pásky, lustrace v registrech dlužníků). Žalobkyně byla také poučena ve smyslu § 118a o.s.ř. o tom, že nebudou-li žalobní tvrzení řádně doplněna a soudu nebudou předloženy důkazy k prokázání popsaných rozhodných skutečností, vystavuje se riziku přinejmenším částečného neúspěchu ve věci.
5. Dne 4. 2. 2025 žalobkyně soudu sdělila, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy posoudila úvěruschopnost žalované zejména tak, že zhodnotila informace požadované a získané od žalované a tyto ověřila doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná v žádosti o úvěr ze dne 19. 12. 2022 ke svým osobním, majetkovým, pracovním a jiným poměrům uvedla, že je od 16. 9. 2021 zaměstnána u společnosti [právnická osoba], má měsíční příjem ve výši 17 213 Kč a výdaje ve výši 9 960 Kč. Uvedla, že bydlí v nájmu, je svobodná a nemá žádnou vyživovací povinnost. Současně předložila pracovní smlouvu a dodatek ke smlouvě a výplatní pásky. Výdaje žalované byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu. Na základě toho právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že schopnost žalované splácet požadovaný úvěr s měsíční splátkou 1 328 Kč je dostatečná.
6. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřila.
7. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“).
8. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:
9. Z žádosti o úvěr ze dne 19. 12. 2022 vyplynulo, že žalovaná požádala právní předchůdkyni žalobkyně o úvěr ve výši 10 000 Kč. Ke svým osobním, majetkovým a pracovním poměrům uvedla skutečnosti popsané v doplnění žaloby shora ze dne 4. 2. 2025 vyjma toho, že má jednu vyživovací povinnost. Své zaměstnání žalovaná doložila pracovní smlouvou ze dne 16. 9. 2021 a dodatkem k pracovní smlouvě ze dne 25. 8. 2022. Z výplatních pásek za období od září 2022 do listopadu 2022 se podává průměrná čistá měsíční výše příjmu žalované 16 868 Kč.
10. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 19. 12. 2022 včetně přílohy č. 1 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu s úrokem, poplatkem za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a poplatkem za umožnění splácet v hotovosti v místě bydliště ve výších uvedených v žalobě. Celkové náklady spotřebitelského úvěru činily 8 592 Kč. Žalovaná se zavázala celkem zaplatit 18 592 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. První splátka byla splatná do měsíce po podpisu této smlouvy a každá další splátka až do úplného splacení celkové dlužné částky. Pro případ prodlení se splácením byla sjednána povinnost žalované platit úrok z prodlení v zákonné výši z jistiny úvěru i splatného a nezaplaceného úroku. Zápůjční úroková sazba činila 8 % ročně. Smluvní pokuta za prodlení žalované s úhradou splátek činila 0,1 % denně z dlužné částky.
11. Z přehledu dluhu soud zjistil, že žalovaná na svůj dluh zaplatila celkem 1 400 Kč.
12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024, potvrzení o zaplacení kupní ceny a seznamu postoupených pohledávek vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou z předmětné úvěrové smlouvy žalobkyni.
13. Z oznámení ze dne 14. 6. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovanou o postoupení žalované pohledávky žalobkyni.
14. Z výzvy ze dne 10. 9. 2024 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzývala žalovanou prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení žalované pohledávky s upozorněním, že v případě nezaplacení nejpozději dne 25. 9. 2024 bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Výzva byla žalované odeslána dne 11. 9. 2024, jak vyplývá z podacího lístku.
15. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena dne 19. 12. 2022 úvěrová smlouva, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Poskytnutý úvěr spolu se souhrnným poplatkem ve výši 8 592 Kč se žalovaná zavázala splácet pravidelnými měsíčními splátkami. Pro případ prodlení se splácením se žalovaná zavázala zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny a úroku. Žalovaná na svůj dluh zaplatila pouze 1 400 Kč. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou ze dne 20. 5. 2024 postoupena žalobkyni. Žalobkyně vyzývala žalovanou k zaplacení žalované částky, avšak neúspěšně.
16. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
17. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
18. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
19. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 konstatoval, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.
22. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 plyne, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
23. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
24. Z provedeného dokazování je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč na základě úvěrové smlouvy ze dne 19. 12. 2022. Soud však má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně a na základě dostatečných objektivních zdrojů přezkoumat schopnost žalované řádně a včas splácet předmětný úvěr podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně sice na výzvu soudu sdělila, jakým způsobem úvěruschopnost žalované posuzovala s tím, že vycházela z doložených příjmů ze zaměstnání, z výpisu z bankovního účtu žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Výpis z bankovního účtu ani potvrzení o lustracích v registrech dlužníků (například v centrální evidenci exekucí, NRKI, BRKI či CRIF) však žalobkyně soudu nepředložila. Proto soudu nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně tvrzeným způsobem faktické poměry žalované, její případné další závazky a platební morálku neověřovala, a tedy relevantním způsobem úvěruschopnost žalované neposuzovala. V této souvislosti je také nutné poznamenat, že informace získané pouze od spotřebitele nejsou pro účely naplnění povinnosti řádně přezkoumat jeho úvěruschopnost dostatečné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
25. Na základě shora uvedeného je tedy třeba uzavřít, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně nedostála své povinnosti řádně a s odbornou péčí přezkoumat úvěruschopnost žalované. Soud proto považuje uzavřenou úvěrovou smlouvu za neplatnou podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž k této neplatnosti soud přihlédl z úřední povinnosti v souladu s citovaným ustanovením, tedy i bez návrhu žalované.
26. V důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy lze žalobkyni přiznat pouze právo na zaplacení poskytnutých peněžních prostředků, které jí žalovaná dosud nevrátila, a to z titulu práva na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná jí dosud vrátila 1 400 Kč. Žalovaná je proto povinna žalobkyni vrátit zbývajících 8 600 Kč ve smyslu § 2993 o. z. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 8 600 Kč.
27. Ve zbývající části ohledně 12 880,15 Kč s příslušenstvím soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobkyni nebyl přiznán ani požadovaný zákonný úrok z prodlení s ohledem na shora citované závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalované stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaná se tak doposud nemohla ocitnout v prodlení.
28. Žalobkyně zaplatila za podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 871 Kč. Vzhledem k tomu, že soud elektronický platební rozkaz nevydával, postupoval podle položky 2 bodu 2. Sazebníku a žalobkyni doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1 bod 1. písm. b) Sazebníku z žalované částky 22 192 Kč do výše 1 110 Kč. Soud proto žalobkyni uložil ve výroku IV. povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 239 Kč.
29. Ve sporu byla žalovaná úspěšnější než žalobkyně, jelikož žalobě bylo vyhověno co do 8 600 Kč (39 % z žalované částky) a pro zbývajících 13 592 Kč (61 % z žalované částky) byla žaloba zamítnuta a řízení částečně zastaveno bez přičinění žalované. Podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. by jí tak náleželo právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení. Žalovaná však žádné náklady řízení neúčtovala a podle obsahu spisu jí ani žádné nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
30. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.