Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 34 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z 34 000 Kč od 2. 10. 2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 26 300 Kč s úrokem z prodlení nad rozsah úroku z prodlení uvedeného ve výroku I. se zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 602 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žalovaný je povinen žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně zaplatit 2 034 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 4. 11. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení 60 300 Kč s příslušenstvím. V žalobě uváděla, že s žalovaným uzavřela prostřednictvím své webové stránky [Anonymizováno] dne 2. 4. 2024 smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 34 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu]. Úvěr měl být splacen do 10. 6. 2024 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 23 800 Kč. Pro případ prodlení se splácením byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč. Žalovaný na svůj dluh nic nezaplatil. Z důvodu prodlení žalovaného se zaplacením pěti splátek žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 2 500 Kč a dále zákonný úrok z prodlení se součtu dlužné jistiny, poplatku a smluvní pokuty. Žalovaný byl k zaplacení vyzýván předžalobní výzvou odeslanou dne 28. 9. 2024.
2. Soud žalobkyni vyzval usnesením ze dne 2. 12. 2024, č. j.
3 C 200/2024-19, aby do 15 dnů od doručení sdělila, zda před poskytnutím úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, jakým konkrétním způsobem a na základě jakých konkrétních skutečností. A dále aby předložila k těmto tvrzením důkazy (například výpisy z účtu žalovaného, daňovým přiznáním, pracovní smlouvou, výplatními páskami, lustrací v registrech dlužníků). Žalobkyně byla také poučena ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), o tom, že nebudou-li žalobní tvrzení řádně doplněna a soudu nebudou předloženy důkazy k prokázání popsaných rozhodných skutečností, vystavuje se riziku přinejmenším částečného neúspěchu ve věci, neboť úvěrová smlouva by mohla být posouzena jako neplatná. Výzva byla zástupci žalobkyně doručena dne 11. 12. 2024. Žalobkyně na tuto výzvu nereagovala.3. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil.
4. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a o. s. ř.).
5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:
6. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. [hodnota] -9554 ze dne 2. 4. 2024 soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronické komunikace na dálku. Žalobkyně se na základě této smlouvy zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 34 000 Kč převodem na bankovní účet č. [č. účtu]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr žalobkyni vrátit v pěti splátkách do 70 dnů ode dne čerpání úvěru spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 % denně ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného vrácení. Konečná splatnost úvěru byla stanovena na 10. 6. 2024. Pro případ prodlení žalovaného se splácením kterékoliv částky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč. Totožnost žalovaného byla ověřena z jeho občanského průkazu a korunovou platbou, jak plyne z fotografie občanského průkazu a potvrzení o přijetí platby.
7. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 2. 4. 2024 bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 34 000 Kč převodem na bankovní účet č. [č. účtu]. Dle sdělení ČSOB, a.s. je majitelem tohoto účtu žalovaný.
8. Z výzvy ze dne 28. 9. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení 105 536 Kč z předmětné úvěrové smlouvy do tří dnů s upozorněním, že v opačném případě bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Výzva byla odeslána žalovanému dne 28. 9. 2024, jak vyplývá z podacího lístku.
9. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne 2. 4. 2024 úvěrová smlouva, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 34 000 Kč. Poskytnutý úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 23 800 Kč se žalovaný zavázal žalobkyni splatit do 10. 6. 2024. Pro případ prodlení se splácením se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Žalovaný na svůj dluh nic nezaplatil. Předžalobní výzvou ze dne 28. 9. 2024 byl žalovaný vyzván k zaplacení žalované částky do tří dnů.
10. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.
11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 27. 6. 2024, sp. zn. 21 Cdo 3140/2023, konstatoval, že je třeba po věřiteli vyžadovat, aby zkoumal, zda dlužník nebude mít zjevný problém s plněním, a to nejen u spotřebitelských úvěrů. Není tedy omezena povinnost věřitele zkoumat úvěruschopnost pouze na vztah mezi spotřebitelem a podnikatelem, ale je třeba ji brát jako výchozí zásadu a obecný princip, kterou by se měl řídit každý věřitel, a to bez ohledu na to, s kým daný úvěr sjednává (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).
15. Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019, jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání.
16. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou úvěrovou smlouvu a dospěl k závěru, že je absolutně neplatná. V souladu s citovanými závěry Nejvyššího a Ústavního soudu totiž bylo povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru přezkoumat úvěruschopnost žalovaného, a to i za situace, kdy na straně žadatele o úvěr vystupovala fyzická osoba podnikající. Žalobkyně však tuto povinnost řádně přezkoumat schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr nesplnila. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení k posouzení úvěruschopnosti žalovaného a předložila důkazy k prokázání toho, že předmětnou povinnost splnila. Žalobkyně však na výzvu soudu nereagovala. K tomu soud pouze na okraj uvádí, že prohlášení žalovaného v žádosti o úvěr ke splnění povinnosti řádně přezkoumat jeho schopnost splácet úvěr nestačí, neboť informace získané pouze od dlužníka nejsou pro účely naplnění povinnosti řádně přezkoumat jeho úvěruschopnost dostatečné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
17. Je tedy třeba uzavřít, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně přezkoumat úvěruschopnost žalovaného. O tom svědčí i skutečnost, že žalovaný na svůj dluh nic nezaplatil. Soud proto považuje uzavřenou úvěrovou smlouvu za neplatnou. Neplatnost úvěrové smlouvy by však bylo třeba dovodit i z nepřiměřeně vysokého příslušenství, neboť poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 23 800 Kč za dva měsíce trvání úvěru, představující 70 % poskytnutého úvěru, soud považuje za nepřiměřeně vysoký a nemravný.
18. V důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy lze žalobkyni přiznat pouze právo na zaplacení poskytnutých peněžních prostředků, které jí žalovaný dosud nevrátil, a to z titulu práva na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 34 000 Kč a žalovaný nevrátil nic. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vrátit 34 000 Kč ve smyslu § 2993 o. z. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy žalobkyně nemá právo na žádné poplatky ani na smluvní pokuty, které nebyly platně sjednány.
19. Žalobkyně vyzvala žalovaného výzvou k plnění ze dne 28. 9. 2024 k úhradě dlužné částky do tří dnů, tj. do 1. 10. 2024, má tedy dle obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. nárok i na úroky z prodlení dle § 1958 odst. 2 o. z. ode dne následujícího po dni konce takto stanovené lhůty k plnění, tj. od 2. 10. 2024. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
20. Soud proto ve výroku I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 34 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 2. 10. 2024 do zaplacení. Ve zbývající části ohledně 26 300 Kč s příslušenstvím soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
21. Žalobkyně zaplatila za podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 2 412 Kč dle položky 2 bod 1. písm. c) Sazebníku soudních poplatků. Vzhledem k tomu, že soud elektronický platební rozkaz nevydával, postupoval podle položky 2 bodu 2. Sazebníku a žalobkyni doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1 bod 1. písm. b) Sazebníku z žalované částky 60 300 Kč do výše 3 015 Kč. Soud proto žalobkyni uložil ve výroku III. povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 602 Kč.
22. Ve sporu byla částečně úspěšná žalobkyně a má dle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na poměrnou náhradu nákladů, které účelně vynaložila. Žalobě bylo vyhověno co do částky 34 000 Kč (56 % žalované částky) a pro 26 300 Kč byla žaloba zamítnuta (44 % z žalované částky). Odečteme-li úspěch od neúspěchu (56 % - 44 %), má žalobkyně právo na zaplacení 12 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 412 Kč, doměřovaným soudním poplatkem ve výši 602 Kč, odměnou ve výši 13 939,20 Kč za 3 úkony právní služby (§ 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2024) za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu a podaní návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu po 3 540 Kč a třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 citované vyhlášky. Celková výše nákladů řízení žalobkyně se zvýšením o 21% DPH činí částku 16 953,20 Kč. Z takto vypočtené výše nákladů řízení žalobkyni přísluší 12 %, tj. částka 2 034 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost nahradit příslušnou část nákladů tohoto řízení žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
23. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.