Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 50 895,75 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 425,36 Kč, úrokem ve výši 14,75 % ročně z 48 386,97 Kč od 10. 12. 2024 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 360,97 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z 50 895,75 Kč od 10. 12. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 509 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně zaplatit 15 032,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 9. 12. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení 50 895,75 Kč s příslušenstvím. V žalobě uváděla, že mezi účastníky byla dne 27. 2. 2023 uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota]. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného posouzením příjmové a výdajové stránky, informací o proměnných jako věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, a nahlédnutím do externích úvěrových registrů. Sjednaný úvěrový rámec činil 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,06 % z výše sjednaného úvěrového rámce vždy k 20. dni v kalendářním měsíci. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný načerpal úvěr ve výši 58 277 Kč a na poskytnutý úvěr celkem zaplatil 30 531 Kč. Žalovaný se však dostal do prodlení se splácením poskytnutého úvěru, proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 9. 9. 2024. Po zesplatnění žalovaný nezaplatil nic. Dlužná částka tak činí 50 895,75 Kč a sestává z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 48 386,97 Kč, poplatků za pojištění ve výši 408,78 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč (dva poplatky za vymáhání po 300 Kč) a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč (tři smluvní pokuty za prodlení žalovaného s úhradou splátky po 500 Kč). Dále žalobkyně požaduje zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 8 425,36 Kč, představující součet zbylých nesplacených úroků vynesených v jednotlivých splátkách do zesplatnění úvěru a obchodního úroku z jistiny ode dne následujícího po dni zesplatnění 10. 9. 2024 do dne sepsání žaloby dne 9. 12. 2024 ve výši 27,9 % ročně za prvních 90 dnů prodlení, dále zaplacení úroku dle § 122 zákona č. 257/2016 Sb. ve výši 14,75 % ročně od 10. 12. 2024 do zaplacení z dlužné jistiny úvěru, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 360,97 Kč, počítaného ve výši 12,75 % ročně od 24. 9. 2024 do 9. 12. 2024 z dlužné jistiny, poplatků a smluvních pokut a běžící zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 10. 12. 2024 do zaplacení z částky 50 895,75 Kč.
2. Dne 25. 2. 2025 žalobkyně doplnila, že v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného lustrovala v registrech NRKI a CEE, přičemž v registru NRKI byl žalovaný nalezen s pozitivním hodnocením a v registru CEE nebyl nalezen. Žalobkyně kontaktovala žalovaného prostřednictvím poskytnutého telefonního čísla, přičemž si ověřila pravost kontaktního údaje a zjistila měsíční výdaje jeho domácnosti, druh bydlení a počet vyživovaných dětí. Současně si žalobkyně vyžádala od žalovaného výpis z účtu za období od 28. 11. 2022 do 31. 1. 2023, ze kterého byla ověřena výše jeho příjmů a výdajů. Žalovaný uvedl, že má příjem z podnikatelské činnosti a jeho čistý měsíční příjem činí 50 000 Kč. Ve skutečnosti z výpisu vyplynulo, že žalovaný v prosinci 2022 disponoval příjmy ve výši 125 440 Kč a v lednu 2023 ve výši 94 290 Kč. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti zohlednila skutečnost, že podstatnou část příjmů tvořily opakující se platby od společnosti [právnická osoba]., přičemž dle výpisu samotný příjem žalovaného od této společnosti v obou měsících přesáhnul tvrzenou výši příjmu 50 000 Kč. Příjem žalovaného se tak jevil jako stabilní. Jelikož žalovaný používal více bankovních účtů, vyžádala si žalobkyně také další výpis z účtu za období od 2. 12. 2022 do 27. 2. 2023. Z tohoto výpisu je zřejmé, že v lednu 2023 žalovaný vedle jiných příjmů disponoval nemocenskou ve výši 4 670 Kč. Dle výpisů skutečná výše příjmu žalovaného je výrazně vyšší než výše příjmu tvrzená ve smlouvě. Přesto při posuzování úvěruschopnosti žalobkyně vycházela z nižšího příjmu tvrzeného žalovaným. Prostřednictvím výpisů z účtu žalobkyně ověřila výdaje žalovaného, mezi nimiž jsou například výdaje na stravu, léky, dopravu, ošacení či drogerii. Jsou také zjevné zbytné a jednorázové výdaje jako například Netflix či Planeo, o kterých lze předpokládat, že mohou být v návaznosti na převzetí úvěrového závazku po dobu jeho splácení omezeny. Z výpisů je dále zřejmé, že žalovaný značnou část svých výdajů nehradil přímo placením z účtu, ale jiným způsobem (zřejmě hotovostními platbami), když velkou část svých příjmů z účtu vybíral prostřednictvím bankomatu. Žalobkyně tak nemá žádnou možnost, jak zjistit či prověřit způsob nakládání s těmito vybranými prostředky. Samotný výběr finančních prostředků z účtu je nutno klasifikovat jako výdaje žalovaného, ať už je jimi v dalším kroku hrazeno cokoliv. Lze tedy předpokládat, že žalovaný, který uzavírá smlouvy o spotřebitelském úvěru, bude muset uzpůsobit výběry z účtu tak, aby svým závazkům dostál (viz např. rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 17 Co 152/2019). Při posuzování výdajů žalobkyně vycházela z životního minima žadatele ve výši 4 470 Kč, životního minima na dvě vyživované děti ve výši 3 050 Kč, součet splátek úvěrů z NRKI ve výši 12 329 Kč. Při zohlednění splátky schvalovaného úvěru ve výši 1 531 Kč žalovanému zbývalo 28 620 Kč. Pokud by byly zohledněny se splátkami úvěru normativní náklady na bydlení ve výši 13 568 Kč a životní minimum všech členů domácnosti ve výši 14 610 Kč, tak by žalovanému po započtení splátky schvalovaného úvěru ve výši 1 531 Kč zbývalo 7 962 Kč. O řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím předmětného úvěru svědčí i skutečnost, že žalovaný následně žalobkyni hradil na smlouvu, než došlo k zesplatnění úvěru, a to od dubna 2023 do května 2024, tedy po dobu delší než jeden rok, a byl tak nepochybně schopen úvěr splácet. Na základě těchto zjištění a s ohledem na výši úvěru a měsíční splátky shledala žalobkyně žalovaného schopným splácet předmětný úvěr.
3. Žalovaný se k řádně doručené žalobě a jejímu doplnění přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil.
4. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a o. s. ř.).
5. Z předložených důkazů soud zjistil následující skutečnosti:
6. V metodice posouzení úvěruschopnosti žalobkyně popsala, jakým způsobem postupuje při prověřování úvěruschopnosti žadatelů o úvěr.
7. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta vyplynulo, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z údajů k žalovanému uvedených v úvěrové smlouvě (viz níže). Údaje k žalovanému žalobkyně ověřovala také telefonním hovorem s žalovaným, kdy žalovaný mimo jiné uvedl, že měsíční výdaje na domácnost činí 20 000 Kč až 25 000 Kč.
8. Z výpisu z NRKI vyplynulo, že v době žádosti o úvěr žalovaný splácel celkem čtyři úvěry s celkovou měsíční splátkou ve výši 12 329 Kč. S úhradou žádné splátky úvěru nebyl v prodlení.
9. Z výpisů z účtu žalovaného vyplývají údaje uvedené v doplnění žaloby ze dne 25. 2. 2025.
10. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 27. 2. 2023 soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr v měsíčních splátkách ve výši 3,061 % z úvěrového rámce spolu s poplatkem za pojištění ve výši 8,9 % z minimální splátky úvěru, tj. splátka činila celkem 1 531 Kč měsíčně. Roční úroková sazba činila 27,90 %, RPSN činilo 31,8 %. Pro případ prodlení se zaplacením splátky byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním ve výši 300 Kč měsíčně s tím, že tato částka se může do budoucna měnit podle reálných nákladů vstupujících do kalkulace a smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Součástí smlouvy byl sazebník poplatků a úvěrové podmínky. Před uzavřením smlouvy žalovaný uvedl, že je svobodný, vyživuje dvě děti, má učňovské vzdělání, vlastní byt/dům, podniká s měsíčním příjmem ve výši 50 000 Kč.
11. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut úvěr v celkové výši 58 277 Kč. Žalovaný zaplatil celkem 30 531 Kč. Výše měsíční splátky činila 1 531 Kč, z toho poplatek za pojištění činil 136,26 Kč. Dlužné částky na jistině, smluvní pokutě a příslušenství pak při zohlednění částečných plateb odpovídají částkám uvedeným v žalobě. Kapitalizovaný úrok byl počítán dle úrokové sazby sjednané v úvěrové smlouvě se zohledněním omezení v § 122 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytnutí úvěru dle předmětné úvěrové smlouvy potvrdila i [právnická osoba]., která současně uvedla, že majitelem účtu, na který byl úvěr poskytnut, je žalovaný.
12. Z upomínky ze dne 9. 9. 2024 vyplynulo, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení celého úvěru čerpaného na základě předmětné úvěrové smlouvy ve výši 55 972,80 Kč do 14 dnů od sepisu výzvy, a to z důvodu prodlení žalovaného se splácením dluhu. Výzva byla žalovanému odeslána dne 10. 9. 2024, jak vyplývá z poštovního podacího archu.
13. Z výzvy ze dne 3. 10. 2024 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení žalované částky do 7 dnů s upozorněním, že v opačném případě bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Výzva byla odeslána žalovanému dne 4. 10. 2024, jak vyplývá z podacího archu.
14. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne 27. 2. 2023 smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 58 277 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr, když jeho tvrzené příjmy a výdaje ověřila z výpisů z účtu žalovaného a lustrací v NRKI. Takto bylo zjištěno, že žalovaný disponuje dostatkem finančních prostředků k úhradě splátky schvalovaného úvěru. Poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 27,90 % ročně byl žalovaný povinen žalobkyni splatit v měsíčních splátkách ve výši 3,06 % z výše sjednaného úvěrového rámce spolu s poplatkem za pojištění ve výši 8,9 % z výše minimální měsíční splátky. Měsíční splátka činila celkem 1 531 Kč. Úvěr byl zesplatněn z důvodu prodlení žalovaného se splácením úvěru ke dni 9. 9. 2024. Žalovaný na svůj dluh uhradil 30 531 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k jednorázovému zaplacení dluhu po splatnosti. Smluvní pokuta za prodlení s úhradou splátky činila 500 Kč měsíčně a náklady vymáhání 300 Kč měsíčně.
15. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. A dále o spor ze smlouvy o pojištění podle § 2758 a násl. o. z.
16. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
17. Podle § 2758 odst. 1 o. z. pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.
18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném v době uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
19. Podle § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.
20. Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.
21. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o úvěru a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 58 277 Kč, který měl žalovaný splácet spolu s úrokem ve výši 27,90 % ročně a poplatkem za pojištění ve výši ve výši 8,9 % z výše minimální měsíční splátky. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádným způsobem a na základě dostatečných objektivních zdrojů ověřila úvěruschopnost žalovaného.
22. Za účelem posouzení přiměřenosti sjednaného úroku soud nahlédl do databáze časových řad ARAD ČNB a zjistil, že v době uzavření úvěrové smlouvy, tj. v únoru 2023 činila sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na kontokorenty a revolvingové úvěry 13,31 % ročně. Přitom podle ustálené judikatury platí, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 4 Tdo 416/2013, půjčka s úrokem přesahujícím 44 % ročně je plněním, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru ve smyslu přečinu lichvy podle § 218 odst. 1 tr. zákoníku. V souladu s těmito stanovisky by tedy podle názoru soudu měl úrok představovat cca dvojnásobek obvyklé úrokové míry. Tedy nárok na žalobou uplatněnou jistinu spolu se smluvním úrokem a poplatkem za pojištění soud považuje za důvodný.
23. Žalobkyně požadovala zaplacení nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 600 Kč. V daném případě požadovaná výše nákladů není nepřiměřená vzhledem k jistině úvěru ani výši dlužné částky, k jejímuž zaplacení byl žalovaný upomínán. Soud proto uvedené náklady považuje za účelné ve smyslu § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb. a žalobkyni přiznal nárok na jejich zaplacení.
24. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč za prodlení žalovaného s úhradou tří splátek po 500 Kč. Takto sjednaná a uplatněná výše smluvní pokuty je v souladu s § 122 odst. 2 a 3 zákona č. 257/2016 Sb. a nárok na její zaplacení žalobkyni dle § 2048 o. z. jistě vznikl.
25. Žalovaný existenci ani výši dlužné částky nikterak nesporoval. Bylo přitom na něm, aby prokázal, že žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím splatil, což však neudělal. S ohledem na výše uvedené proto soud podané žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 50 895,75 Kč spolu s úroky a zákonnými úroky z prodlení.
26. Nárok žalobkyně na zaplacení úroku vyplývá z § 2395 o. z., jeho výše plyne ze smluvního ujednání účastníků a dále z § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. Nárok na zaplacení úroku z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., jeho výše se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
27. Žalobkyně zaplatila za podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 2 036 Kč. Vzhledem k tomu, že soud elektronický platební rozkaz nevydával, postupoval podle položky 2 bodu 2. Sazebníku a žalobkyni doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1 bod 1. písm. b) Sazebníku z žalované částky 50 895,75 Kč do výše 2 545 Kč. Soud proto žalobkyni uložil ve výroku II. povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 509 Kč.
28. Ve sporu byla úspěšná žalobkyně a má dle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů, které účelně vynaložila. Náklady řízení jsou tvořeny soudním poplatkem ve výši 2 545 Kč, odměnou ve výši 9 420 Kč za 3 úkony právní služby (§ 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2024) za přípravu a převzetí zastoupení, předžalobní výzvu a podaní návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu po 3 140 Kč a třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 citované vyhlášky. Celková výše nákladů řízení žalobkyně se zvýšením o 21% DPH činí 15 032,20 Kč. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).
29. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.