Výrok
I. Řízení se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení 239,48 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z 239,48 Kč od 27. 11. 2024 do zaplacení, zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 878,81 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení dalších 42 206,18 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z 43 084,99 Kč od 27. 11. 2024 do zaplacení, zamítá.
IV. Žalobkyni se z účtu Okresního soudu ve Svitavách vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 71 Kč.
V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou k Okresnímu soudu ve Svitavách dne 11. 3. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení 55 944,99 Kč s příslušenstvím. V žalobě uváděla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným byla dne 26. 7. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu]. Žalovaný následně využil svého práva na navýšení úvěru a čerpal úvěr v celkové výši 49 161,68 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 26. 3. 2026. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě jeho tvrzení o příjmech a výdajích, lustrací v registrech dlužníků a z úvěrové historie. Z důvodu prodlení žalovaného se splácením úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zesplatila úvěr ke dni 26. 11. 2024. Od 27. 11. 2024 je žalovaný v prodlení s úhradou nesplacené jistiny úvěru ve výši 36 541,16 Kč, dlužného smluvního úroku ve výši 6 543,83 Kč a smluvní pokuty ve výši 239,48 Kč, tj. celkem 43 324,47 Kč. Na základě smlouvy ze dne 6. 12. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Žalobkyně dále požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužných částek od 27. 11. 2024 do zaplacení.
2. Soud žalobkyni vyzval usnesením ze dne 25. 3. 2025, č. j.
3 C 23/2025-36, aby do 15 dnů od doručení sdělila, zda před poskytnutím úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, jakým konkrétním způsobem a na základě jakých konkrétních skutečností, zejména jak ověřovala výši pravidelných příjmů a výši výdajů žalovaného, jeho platební morálku. Současně soud žalobkyni vyzval, aby předložila k těmto tvrzením důkazy (například výpisy z účtu žalovaného, pracovní smlouvu, výplatní pásky, lustrace v registrech dlužníků). Žalobkyně byla také poučena ve smyslu § 118a o.s.ř. o tom, že nebudou-li žalobní tvrzení řádně doplněna a soudu nebudou předloženy důkazy k prokázání popsaných rozhodných skutečností, vystavuje se riziku přinejmenším částečného neúspěchu ve věci.3. Dne 28. 5. 2025 žalobkyně soudu sdělila, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného způsobem uvedeným v žalobě s tím, že žalobkyně nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzení o příjmech a výdajích. Současně uvedla, že žalovanému byl poskytnut úvěr v celkové výši 50 000 Kč, konkrétně čerpal dne 26. 7. 2022 částku 20 000 Kč na účet č. [č. účtu] pod VS [var. symbol] a dne 29. 9. 2022 částku 30 000 Kč na účet č. [č. účtu] pod VS [var. symbol]. Na svůj závazek zaplatil celkem 49 121,19 Kč. Žalovaný byl opakovaně upomínán k zaplacení dlužné částky, avšak neúspěšně, proto došlo k zesplatnění úvěru.
4. Žalobkyně soudu současně sdělila, že v žalobě chybně uvedla součet požadovaných dlužných plnění, který činí 43 324,47 Kč, nikoliv 55 944,99 Kč. Proto po žalovaném požaduje zaplatit 43 324,47 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky. S ohledem na uvedenou opravu žaloby soud bez dalšího změnil předmět řízení v projednávané věci, neboť součet jednotlivých dlužných plnění uvedených v žalobě skutečně činí 43 324,47 Kč. Jedná se tedy o zjevnou chybu v počtech, která je nepochybná již z obsahu žaloby a není sama o sobě důvodem pro změnu či zamítnutí žaloby.
5. V témže podání pak žalobkyně vzala podanou žalobu částečně zpět ohledně zaplacení smluvní pokuty ve výši 239,48 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky.
6. Podle § 96 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jelikož k částečnému zpětvzetí žaloby došlo dříve, než soud začal ve věci samé jednat, postupoval soud podle § 96 o. s. ř. a řízení v části, v němž žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení 239,48 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z 239,48 Kč od 27. 11. 2024 do zaplacení, zastavil.
7. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že platba na účet už měla odejít. K výzvě soudu, aby konkretizoval, o jakou platbu se má jednat, a doložil potvrzení o provedení této platby, však již žalovaný se soudem nekomunikoval.
8. Z účasti na jednání soudu dne 9. 6. 2025 se žalobkyně omluvila a souhlasila s tím, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“
9. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:
10. Ze smluv o úvěru ve splátkách č. [hodnota] vyplynulo, že dne 26. 7. 2022 se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč převodem na jeho bankovní účet č. [č. účtu]. Úroková sazba činila 76,37 % ročně. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Dne 29. 9. 2022 byl úvěr navýšen s tím, že aktuální dlužná částka na jistině úvěru činila 49 161,68 Kč. Ze smlouvy ze dne 25. 11. 2022, 27. 6. 2023, 27. 8. 2023, 27. 10. 2023, 27. 12. 2023, 29. 7. 2024 je zřejmé, že dlužná jistina byla ponižována o částečné platby, přičemž k posledně uvedenému dni činila dlužná jistina 36 541,16 Kč.
11. Z výpisů z účtu právní předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že tato zaslala na bankovní účet č. [č. účtu] peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč dne 26. 7. 2022 pod VS [var. symbol] a ve výši 30 000 Kč dne 29. 9. 2022 pod VS [var. symbol]. Předmětný bankovní účet je účtem žalovaného, což vyplynulo z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně o příchozí úhradě 0,01 Kč a dále z potvrzení [právnická osoba]. ze dne 24. 4. 2025.
12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 a seznamu postoupených pohledávek vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným z předmětné úvěrové smlouvy žalobkyni.
13. Z výzev ze dne 26. 9. 2024 a 26. 10. 2024 vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužných splátek úvěru.
14. Z výzev ze dne 26. 11. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila předmětný úvěr a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 43 474,47 Kč.
15. Z oznámení ze dne 18. 12. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o postoupení žalované pohledávky žalobkyni.
16. Z výzvy ze dne 18. 12. 2024 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzývala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení žalované pohledávky s upozorněním, že v případě nezaplacení do tří dnů bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Výzva byla žalovanému odeslána dne 18. 12. 2024, jak vyplývá z podacího lístku.
17. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena dne 26. 7. 2022 úvěrová smlouva, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 50 000 Kč. Poskytnutý úvěr spolu se s úrokem se žalovaný zavázal splácet pravidelnými měsíčními splátkami. Žalovaný na svůj dluh zaplatil 49 121,19 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy ze dne 6. 12. 2023 postoupena žalobkyni. Žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení žalované částky, avšak neúspěšně.
18. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
19. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
20. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
21. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
22. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
23. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 konstatoval, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.
24. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 plyne, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
25. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
26. Z provedeného dokazování je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč na základě úvěrové smlouvy ze dne 26. 7. 2022. Soud však má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně a na základě dostatečných objektivních zdrojů přezkoumat schopnost žalovaného řádně a včas splácet předmětný úvěr podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně sice na výzvu soudu sdělila, jakým způsobem úvěruschopnost žalovaného posuzovala s tím, že vycházela z tvrzení žalovaného, z jeho lustrace v registrech dlužníků a úvěrové historie. Nicméně k tomuto tvrzení nepředložila žádné důkazy. Proto soudu nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně tvrzeným způsobem faktické poměry žalovaného, jeho případné další závazky a platební morálku neověřovala, a tedy relevantním způsobem úvěruschopnost žalovaného neposuzovala. V této souvislosti je také nutné poznamenat, že informace získané pouze od spotřebitele nejsou pro účely naplnění povinnosti řádně přezkoumat jeho úvěruschopnost dostatečné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
27. Na základě shora uvedeného je tedy třeba uzavřít, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně nedostála své povinnosti řádně a s odbornou péčí přezkoumat úvěruschopnost žalovaného. Soud proto považuje uzavřenou úvěrovou smlouvu za neplatnou podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž k této neplatnosti soud přihlédl z úřední povinnosti v souladu s citovaným ustanovením, tedy i bez návrhu žalovaného.
28. V důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy lze žalobkyni přiznat pouze právo na zaplacení poskytnutých peněžních prostředků, které jí žalovaný dosud nevrátil, a to z titulu práva na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaný jí dosud vrátil 49 121,19 Kč. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vrátit zbývajících 878,81 Kč ve smyslu § 2993 o. z.
29. Ve zbývající části ohledně 42 206,81 Kč s příslušenstvím soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobkyni nebyl přiznán ani požadovaný zákonný úrok z prodlení s ohledem na shora citované závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaný se tak doposud nemohl ocitnout v prodlení.
30. Žalobkyně zaplatila za podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 2 238 Kč dle položky 2 bod 1. písm. c) Sazebníku soudních poplatků. Vzhledem k tomu, že soud elektronický platební rozkaz nevydával, postupoval podle položky 2 bodu 2. Sazebníku a žalobkyni doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1 bod 1. písm. b) Sazebníku z žalované částky 43 324,47 Kč, tedy do výše 2 167 Kč. Je tedy zřejmé, že žalobkyně soudní poplatek přeplatila o 71 Kč. Proto soud rozhodl o tom, že se žalobkyni vrací přeplatek na soudním poplatku ve výši 71 Kč podle § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.
31. Ve sporu byl žalovaný úspěšnější než žalobkyně, jelikož žalobě bylo vyhověno co do 878,81 Kč a pro zbývajících 42 445,66 Kč byla žaloba zamítnuta a řízení částečně zastaveno bez přičinění žalovaného. Podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. by mu tak náleželo právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení. Žalovaný však žádné náklady řízení neúčtoval a podle obsahu spisu mu ani žádné nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.