Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 45 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení dalších 18 603,97 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně ze 63 603,97 Kč od 4. 4. 2023 do zaplacení, zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 636 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 7 602 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou k Okresnímu soudu ve Svitavách dne 10. 3. 2026 domáhala po žalované zaplacení 63 603,97 Kč s příslušenstvím. V žalobě uváděla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovanou byla dne 1. 12. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr v celkové výši 45 000 Kč převodem na bankovní účet žalované č. [č. účtu]. Úvěr měl být splacen nejpozději do 3. 4. 2023. Žalovaná však poskytnuté peněžní prostředky ve stanovené lhůtě nevrátila. Smluvní úrok činil 18 603,97 Kč. Na základě smlouvy ze dne 23. 6. 2025 byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni. Žalobkyně dále požadovala kromě zaplacení jistiny úvěru ve výši 45 000 Kč a smluvního úroku ve výši 18 603,97 Kč zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužných částek od 4. 4. 2023 do zaplacení.
2. Soud žalobkyni vyzval usnesením ze dne 19. 3. 2026, č. j.
3 C 58/2026-12, aby do 15 dnů od doručení sdělila, jakým konkrétním způsobem a na základě jakých konkrétních skutečností poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalované, zejména jak ověřovala výši pravidelných příjmů a výši výdajů žalované, její platební morálku. Současně soud žalobkyni vyzval, aby předložila k těmto tvrzením důkazy (například výpisy z účtu žalované, pracovní smlouvu, výplatní pásky, lustrace v registrech dlužníků). Žalobkyně byla také poučena ve smyslu § 118a o.s.ř. o tom, že nebudou-li žalobní tvrzení řádně doplněna a soudu nebudou předloženy důkazy k prokázání popsaných rozhodných skutečností, vystavuje se riziku přinejmenším částečného neúspěchu ve věci.3. Žalobkyně k výzvě soudu ničeho nedoplnila.
4. Žalovaná se k žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřila.
5. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“).
6. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:
7. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 1. 12. 2022 vyplynulo, že se právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 45 000 Kč převodem na její bankovní účet č. [č. účtu]. Úroková sazba činila 111,14 % ročně. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit do 12 měsíců. Pro případ prodlení se splácením úvěru bylo ujednáno oprávnění právní předchůdkyně žalobkyně úvěr předčasně zesplatnit.
8. Z výpisů z účtu právní předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že žalovaná k ověření své totožnosti zaslala na bankovní účet žalobkyně tzv. korunovou platbu dne 29. 11. 2022 ze svého bankovního účtu č. [č. účtu]. Žalobkyně tato zaslala na bankovní účet č. žalované [č. účtu] peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč dne 1. 12.2022. Tato skutečnost vyplynula i z potvrzení [právnická osoba]. ze dne 26. 3. 2026.
9. Z výzvy ze dne 1. 2. 2023 vyplynulo, že žalobkyně vyzývala žalovanou k zaplacení dlužných splátek úvěru.
10. Z výzev ze dne 3. 3. 2023 a 3. 4. 2023 vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzývala žalovanou k zaplacení dlužného úvěru s upozorněním na možnost soudního vymáhání v případě dobrovolného nezaplacení.
11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 6. 2025 a seznamu postoupených pohledávek vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou z předmětné úvěrové smlouvy žalobkyni.
12. Z oznámení ze dne 16. 7. 2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovanou o postoupení žalované pohledávky žalobkyni.
13. Z podacího lístku bylo prokázáno, že právní zástupce žalobkyně odeslal žalované předžalobní výzvu dne 21. 7. 2025.
14. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena dne 1. 12. 2022 úvěrová smlouva, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 45 000 Kč. Poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 111,14 % ročně se žalovaná zavázala splatit do 12 měsíců. Žalovaná na svůj dluh nic nezaplatila. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy ze dne 23. 6. 2025 postoupena žalobkyni. Žalobkyně vyzývala žalovanou k zaplacení žalované částky před podáním žaloby, avšak neúspěšně.
15. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
16. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
21. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 konstatoval, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.
22. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 plyne, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
23. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
24. Z provedeného dokazování je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč na základě úvěrové smlouvy ze dne 1. 12. 2023. Soud však má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně a na základě dostatečných objektivních zdrojů přezkoumat schopnost žalované řádně a včas splácet předmětný úvěr podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně totiž soudu nesdělila nic k posuzování úvěruschopnosti žalované a současně k tomuto ani nedoložila žádné důkazy. Proto soudu nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně faktické poměry žalované, její případné další závazky a platební morálku neověřovala, a tedy relevantním způsobem úvěruschopnost žalované neposuzovala. V této souvislosti je také nutné poznamenat, že informace získané pouze od spotřebitele nejsou pro účely naplnění povinnosti řádně přezkoumat jeho úvěruschopnost dostatečné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
25. Na základě shora uvedeného proto soud považuje uzavřenou úvěrovou smlouvu za neplatnou podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž k této neplatnosti soud přihlédl z úřední povinnosti v souladu s citovaným ustanovením, tedy i bez návrhu žalované.
26. V důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy lze žalobkyni přiznat pouze právo na zaplacení poskytnutých peněžních prostředků, které jí žalovaná dosud nevrátila, a to z titulu práva na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč a žalovaná jí dosud nevrátila ničeho. Žalovaná je proto povinna žalobkyni vrátit 45 000 Kč ve smyslu § 2993 o. z.
27. Ve zbývající části ohledně požadovaného úroku a zákonného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy žalobkyně nemá právo na žádné úroky. S ohledem na shora citované závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 pak žalobkyně nemá právo ani na zákonné úroky z prodlení, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalované stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaná se tak doposud nemohla ocitnout v prodlení.
28. Žalobkyně zaplatila za podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 2 545 Kč dle položky 2 bod 1. písm. c) Sazebníku soudních poplatků. Vzhledem k tomu, že soud elektronický platební rozkaz nevydával, postupoval podle položky 2 bodu 2. Sazebníku a žalobkyni doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1 bod 1. písm. b) Sazebníku z žalované částky 63 603,97 Kč, tedy do výše 3 181 Kč. Soud proto žalobkyni uložil ve výroku III. povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 636 Kč.
29. Ve sporu byla částečně úspěšná žalobkyně a má dle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na poměrnou náhradu nákladů, které účelně vynaložila. Žalobě bylo vyhověno co do částky 45 000 Kč (71 % z žalované částky) a pro 18 603,97 Kč byla žaloba zamítnuta (29 % z žalované částky). Odečteme-li úspěch od neúspěchu (71 % - 29 %), má žalobkyně právo na zaplacení 42 % účelně vynaložených nákladů.
30. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 545 Kč, doměřovaným soudním poplatkem ve výši 636 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 14 919,30 Kč (odměna podle § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 3 660 Kč /převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé/, tři paušální náhrady po 450 Kč podle § 13 odst. 4 této vyhlášky a 21% DPH). Celková výše nákladů řízení žalobkyně tak činí částku 18 100,30 Kč. Z takto vypočtené výše nákladů řízení žalobkyni přísluší 42 %, tj. částka 7 602 Kč. Soud proto uložil žalované povinnost nahradit příslušnou část nákladů tohoto řízení žalobkyni k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
31. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.