Výrok
I. Řízení se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení 6 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z 6 780 Kč od 4. 10. 2023 do zaplacení, zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 6 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou k Okresnímu soudu ve Svitavách dne 25. 4. 2025 domáhala po žalované zaplacení 12 700 Kč s příslušenstvím. V žalobě uváděla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba]. a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 6 000 Kč dne 13. 9. 2023. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit do 20 dnů od jeho poskytnutí spolu s úrokem ve výši 60 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 720 Kč. Žalovaná se však dostala do prodlení s vrácením úvěru. Proto jí vznikla povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč, poplatky za upomínání SMS a e-mailovými zprávami ve výši 800 Kč a za písemné upomínky ve výši 1 000 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nesplacené jistiny úvěru, tj. ve výši 3 420 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena společnosti [právnická osoba], která ji následně postoupila společnosti [právnická osoba] Poté byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni. Kromě zaplacení jistiny úvěru, poplatků a smluvní pokuty žalobkyně dále požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení z 6 780 Kč od 4. 10. 2023 do zaplacení.
2. Soud žalobkyni vyzval usnesením ze dne 16. 5. 2025, č. j.
3 C 62/2025-52, aby do 15 dnů od doručení sdělila, zda před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalované, jakým konkrétním způsobem a na základě jakých konkrétních skutečností, zejména jak ověřovala výši pravidelných příjmů a výši výdajů žalované, její platební morálku. Současně soud žalobkyni vyzval, aby předložila k těmto tvrzením důkazy (například výpisy z účtu žalované, pracovní smlouvu, výplatní pásky, lustrace v registrech dlužníků). Žalobkyně byla také poučena ve smyslu § 118a o.s.ř. o tom, že nebudou-li žalobní tvrzení řádně doplněna a soudu nebudou předloženy důkazy k prokázání popsaných rozhodných skutečností, vystavuje se riziku přinejmenším částečného neúspěchu ve věci.3. Podáním ze dne 22. 5. 2025 žalobkyně soudu sdělila, že nemá k dispozici důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy, neboť je neobdržela od postupitele pohledávky úvěru. Z tohoto důvodu žalobkyně vzala podanou žalobu částečně zpět co do zaplacení 6 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení z 6 780 Kč od 4. 10 2023 do zaplacení. Na zaplacení jistiny úvěru ve výši 6 000 Kč setrvala, neboť peněžní prostředky v uvedené výši byly žalované poskytnuty, avšak bez právního důvodu s ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované.
4. Podle § 96 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jelikož k částečnému zpětvzetí žaloby došlo dříve, než soud začal ve věci samé jednat, postupoval soud podle § 96 o. s. ř. a řízení v části, v němž žalobkyně po žalované požadovala zaplacení 6 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z 6 780 Kč od 4. 10. 2023 do zaplacení, zastavil.
5. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřila.
6. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“).
7. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:
8. Z předsmluvního formuláře a smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 13. 9. 2023 soud zjistil, že se právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba]. zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 6 000 Kč převodem na bankovní účet č. [č. účtu]. Úvěr měl být splacen do 3. 10. 2023. Dle sdělení [právnická osoba]. byla majitelkou a disponentkou předmětného bankovního účtu žalovaná a peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč jí byly na tento účet poskytnuty dne 13. 9. 2023.
9. Z výzev ze dne 19. 10. 2023 a 6. 11. 2023 vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzývala žalovanou k vrácení poskytnutého úvěru.
10. Ze smluv o postoupení pohledávek ze dne 8. 1. 2024, 18. 1. 2024 a 4. 6. 2024 a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že žalovaná pohledávka byla postoupena současné žalobkyni.
11. Z výzvy ze dne 18. 6. 2024 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzývala žalovanou prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení žalované pohledávky s upozorněním, že v případě nezaplacení bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Výzva byla žalované odeslána dne 18. 6. 2024, jak vyplývá z podacího archu.
12. Z ostatních listinných důkazů soud nezjistil žádné relevantní informace k projednávané věci.
13. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena dne 13. 9. 2023 úvěrová smlouva, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Poskytnutý úvěr však žalovaná ve sjednané době nevrátila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni. Žalobkyně vyzývala žalovanou k zaplacení žalované částky, avšak neúspěšně.
14. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
15. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 konstatoval, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.
20. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 plyne, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
21. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
22. Z provedeného dokazování je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč na základě úvěrové smlouvy ze dne 13. 9. 2023. Soud však má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně a na základě dostatečných objektivních zdrojů přezkoumat schopnost žalované řádně a včas splácet předmětný úvěr podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně nesdělila žádné informace ani nepředložila žádné důkazy, neboť jimi od právní předchůdkyně nedisponuje. Soud proto považuje uzavřenou úvěrovou smlouvu za neplatnou podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž k této neplatnosti soud přihlédl z úřední povinnosti v souladu s citovaným ustanovením, tedy i bez návrhu žalované.
23. V důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy lze žalobkyni přiznat pouze právo na zaplacení poskytnutých peněžních prostředků, které jí žalovaná dosud nevrátila, a to z titulu práva na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaná jí dosud nic nevrátila. Žalovaná je proto povinna žalobkyni vrátit 6 000 Kč ve smyslu § 2993 o. z.
24. Žalobkyně zaplatila za podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 800 Kč. Vzhledem k tomu, že soud elektronický platební rozkaz nevydával, postupoval podle položky 2 bodu 2. Sazebníku a žalobkyni doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1 bod 1. písm. a) Sazebníku z žalované částky do 20 000 Kč do výše 1 000 Kč. Při zohlednění § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. proto soud žalobkyni uložil ve výroku III. povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč.
25. Ve sporu byla žalovaná úspěšnější než žalobkyně, jelikož žalobě bylo vyhověno co do 6 000 Kč (47 % z žalované částky) a pro zbývajících 6 700 Kč (53 % z žalované částky) bylo řízení částečně zastaveno bez přičinění žalované. Podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. by jí tak náleželo právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení. Žalovaná však žádné náklady řízení neúčtovala a podle obsahu spisu jí ani žádné nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.