Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 24 981 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších 1 987,23 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 042,12 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 48,48 Kč, úrokem ve výši 18 % ročně z 26 568,23 Kč od 9. 7. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z 26 568,23 Kč od 9. 7. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 270 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 2 721 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu ve Svitavách dne 13. 2. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení 26 968,23 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že mezi účastníky byla dne 2. 10. 2023 uzavřena smlouva o nákupu na splátky č. L8906770737, tedy úvěrová smlouva, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 29 481 Kč za účelem koupě sjednaného zboží u prodejce [právnická osoba]. Žalovaný vyčerpal úvěr ve výši 29 481 Kč zaplacením ceny zboží prodejci. Úroková sazba činila 18 % ročně. Žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru, proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 8. 7. 2024 a vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu. Žalovaný však dlužnou částku nezaplatil ani po předžalobní výzvě ze dne 24. 1. 2025. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 26 568,23 Kč, smluvního úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění ve výši 2 042,12 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ke dni zesplatnění ve výši 48,48 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z dlužné jistiny a úrokem ve výši 18 % ročně z dlužné jistiny od 9. 7. 2024 do zaplacení.
2. Soud žalobkyni vyzval usnesením ze dne 26. 2. 2025, č. j.
3 C 7/2025-38, aby do 15 dnů od doručení sdělila, zda před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného, jakým konkrétním způsobem a na základě jakých konkrétních skutečností, zejména jak ověřovala výši pravidelných příjmů a výši výdajů žalovaného, jeho platební morálku. Současně soud žalobkyni vyzval, aby předložila k těmto tvrzením důkazy (například výpisy z účtu žalovaného, pracovní smlouvu, výplatní pásky, lustrace v registrech dlužníků). Soud také vyzval žalobkyni, aby sdělila, kolik žalovaný zaplatil na úhradu svého závazku. Žalobkyně byla také poučena ve smyslu § 118a o.s.ř. o tom, že nebudou-li žalobní tvrzení řádně doplněna a soudu nebudou předloženy důkazy k prokázání popsaných rozhodných skutečností, vystavuje se riziku přinejmenším částečného neúspěchu ve věci.3. Dne 20. 3. 2025 žalobkyně soudu sdělila, že úvěruschopnost žalovaného ověřovala na základě údajů sdělených klientem, dále lustrací z veřejně dostupných databází (ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI) a z výpisu z účtu žalovaného. Žalovaný deklaroval své příjmy ve výši 21 400 Kč měsíčně, přičemž z výpisu z jeho účtu vyplývají příjmy žalovaného ve výši 18 484 Kč měsíčně. Závazky deklarované žalovaným v žádosti o úvěr ve výši 0 Kč byly ověřeny v bankovním a nebankovním registru klientských informací. Žalovaný neměl žádné závazky po splatnosti v insolvenčním rejstříku, v Centrální evidenci exekucí, SOLUS ani v interní databázi žalobkyně. Takto žalobkyně ověřila, že příjmy žalovaného jsou ve výši postačující na krytí jeho výdajů a závazků. Žalovaný zaplatil celkem 4 500 Kč, a to dne 18. 12. 2023 částku 3 000 Kč a dne 16. 1. 2024 částku 1 500 Kč, které byly započítány ve výši 2 912,77 Kč na jistinu úvěru a ve výši 1 587,23 Kč na úrok.
4. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil.
5. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“).
6. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:
7. Z listin vztahujících se k posouzení úvěruschopnosti vyplynulo, že žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného ve výši 18 484 Kč měsíčně a žalovaného lustrovala v interní databázi, v rejstříku SOLUS, NRKI, BRKI, přičemž v těchto evidencích žalovaný neměl negativní záznam, žádné existující závazky. Dne 2. 10. 2023 požádal o revolvingový úvěr č. 03350630T ve výši 30 000 Kč. Lustrace v CEE se kvůli výpadku nepodařila.
8. Z výpisů z účtu žalovaného č. [č. účtu] za období od července 2023 do září 2023 vyplynulo, že žalovaný měl příjem ze zaměstnání a nemocenských dávek v průměrné výši 18 484 Kč měsíčně. Počáteční zůstatek na účtu činil 2 998,13 Kč a konečný zůstatek 124,47 Kč. Žalovaný měl vůči [právnická osoba]. dluh na úvěrovém účtu č. [hodnota], který splácel v měsíčních splátkách, úroková sazba činila 13,59 % ročně a dlužná jistina k 29. 9. 2023 činila 345 611,60 Kč. Na tento úvěr žalovaný odeslal dne 25. 9. 2023 splátku ve výši 5 939,02 Kč. Dne 20. 7. 2023 odeslal splátku na úvěr č. [hodnota] ve výši 3 560,11 Kč, dne 31. 7. 2023 čerpal úvěr u [právnická osoba]. z úvěrového účtu č. [hodnota] ve výši 60 500,03 Kč, dne 4. 8. 2023 čerpal úvěr u [právnická osoba]. ve výši 5 086,33 Kč, dne 7. 8. 2023 u BNP Paribas Personal ve výši 18 530,82 Kč.
9. Ze smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno] ze dne 2. 10. 2023 bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 29 481 Kč na nákup telefonu Apple. Žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 18 % ročně ve 24 splátkách po 1 489,03 Kč měsíčně. Celkem měl splatit 35 736,44 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s vrácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Poplatek za upozornění na zpoždění splátky činil 200 Kč, poplatek na vymáhání pohledávek po zesplatnění 400 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Podmínky smlouvy o nákupu na splátky, Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a Ceník.
10. Z výpisu z účtu žalobkyně bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému sjednaný úvěr ve výši 29 481 Kč dne 2. 10. 2023.
11. Z přehledu splátek soud zjistil, že žalovaný na svůj závazek z úvěrové smlouvy zaplatil celkem 4 500 Kč.
12. Z výzvy ze dne 31. 5. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužných splátek úvěru.
13. Z oznámení ze dne 9. 7. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně informovala žalovaného o zesplatnění úvěru z důvodu prodlení s úhradou úvěru.
14. Z výzvy ze dne 24. 1. 2025 bylo prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzývala žalovaného k zaplacení žalované částky do sedmi dnů s upozorněním, že v případě nezaplacení bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Výzva byla žalovanému odeslána dne 24. 1. 2025, jak plyne z podacího lístku.
15. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne 2. 10. 2023 úvěrová smlouva, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 29 481 Kč za účelem koupě sjednaného zboží u prodejce [právnická osoba]. Poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 18 % ročně se žalovaný zavázal splácet pravidelnými 24 měsíčními splátkami po 1 489,03 Kč. Pro případ prodlení se splácením se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, součástí smlouvy bylo též ujednání o nákladech upomínání před zesplatněním úvěru ve výši 200 Kč a po zesplatnění ve výši 400 Kč. Žalovaný na svůj dluh zaplatil celkem 4 500 Kč. Z důvodu prodlení s úhradou splátek došlo k zesplatnění úvěru. Žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení žalované částky, avšak neúspěšně.
16. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
17. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
18. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
19. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 konstatoval, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.
22. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 plyne, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
23. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
24. Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 29 481 Kč na základě úvěrové smlouvy ze dne 2. 10. 2023. Soud však má za to, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně a na základě dostatečných objektivních zdrojů přezkoumat schopnost žalovaného řádně a včas splácet předmětný úvěr podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru.
25. Ačkoliv z žalobkyní doložených potvrzení o provedení lustrací v registrech dlužníků nevyplývá, že by žalovaný čerpal úvěry u jiných společností, tak z výpisů z účtu žalovaného za období od července do září 2023 je zřejmé, že žalovaný v daném období čerpal úvěry u tří různých společností v celkové výši 84 117,18 Kč, současně měl u [právnická osoba]. nesplacený úvěr s dlužnou jistinou ve výši 345 611,60 Kč a zřejmě u další společnosti nesplacený úvěr v neznámé výši, na který odeslal v červenci 2023 splátku ve výši 3 560,11 Kč. S přihlédnutím k výši průměrného měsíčního příjmu žalovaného ve výši 18 484 Kč vznikají za této situace vážné pochybnosti o schopnosti žalovaného řádně splácet úvěr od žalobkyně a bylo třeba, aby žalobkyně důkladněji zkoumala poměry žalovaného, například z podkladů k poskytnutým úvěrům od žalovaného. To však žalobkyně neučinila. Soudu proto nezbylo než uzavřít, že se žalobkyně neověřovala řádně faktické poměry žalovaného, jeho případné další závazky a platební morálku, a tedy relevantním způsobem úvěruschopnost žalovaného neposuzovala. O tom svědčí také to, že žalovaný na poskytnutý úvěr zaplatil jen tři splátky. V této souvislosti je také nutné poznamenat, že informace získané pouze od spotřebitele nejsou pro účely naplnění povinnosti řádně přezkoumat jeho úvěruschopnost dostatečné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
26. Na základě shora uvedeného je tedy třeba uzavřít, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně a s odbornou péčí přezkoumat úvěruschopnost žalovaného. Soud proto považuje uzavřenou úvěrovou smlouvu za neplatnou podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž k této neplatnosti soud přihlédl z úřední povinnosti v souladu s citovaným ustanovením, tedy i bez návrhu žalovaného.
27. V důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy lze žalobkyni přiznat pouze právo na zaplacení poskytnutých peněžních prostředků, které jí žalovaný dosud nevrátil, a to z titulu práva na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 29 481 Kč a žalovaný dosud vrátil 4 500 Kč. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vrátit zbývajících 24 981 Kč ve smyslu § 2993 o. z.
28. Ve zbývající části ohledně 1 987,23 Kč spolu s kapitalizovaným a běžícím smluvním úrokem soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť v důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy žalobkyně nemá právo na žádné úroky ani na smluvní pokuty či poplatky. Žalobkyni nebyl přiznán ani požadovaný zákonný úrok z prodlení s ohledem na shora citované závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaný se tak doposud nemohl ocitnout v prodlení.
29. Žalobkyně zaplatila za podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 1 079 Kč. Vzhledem k tomu, že soud elektronický platební rozkaz nevydával, postupoval podle položky 2 bodu 2. Sazebníku a žalobkyni doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1 bod 1. písm. b) Sazebníku z žalované částky 26 968,23 Kč do výše 1 349 Kč. Soud proto žalobkyni uložil ve výroku III. povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 270 Kč.
30. Ve sporu byla částečně úspěšná žalobkyně a má dle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na poměrnou náhradu nákladů, které účelně vynaložila. Žalobě bylo vyhověno co do částky 24 981 Kč (93 % z žalované částky) a pro 1 987,23 Kč byla žaloba zamítnuta (7 % z žalované částky). Odečteme-li úspěch od neúspěchu (93 % - 7 %), má žalobkyně právo na zaplacení 86 % účelně vynaložených nákladů.
31. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny soudním poplatkem ve výši 1 349 Kč, odměnou ve výši 1 200 Kč za 3 úkony právní služby (§ 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v účinném znění (dále jen „advokátní tarif“), za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu a podaní návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu po 400 Kč a třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) citované vyhlášky. Celková výše nákladů řízení žalobkyně se zvýšením o 21% DPH činí částku 3 164 Kč. Z takto vypočtené výše nákladů řízení žalobkyni přísluší 86 %, tj. částka 2 721 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost nahradit příslušnou část nákladů tohoto řízení žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
32. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.