Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 19 697,88 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z 19 697,88 Kč od 2. 1. 2026 do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč vždy k 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dalších 32 693,23 Kč s úrokem z prodlení nad rozsah úroku z prodlení uvedeného ve výroku I. se zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 524 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou k Okresnímu soudu ve Svitavách dne 29. 3. 2026, doplněnou dne 15. 5. 2026, domáhala po žalované zaplacení 52 391,11 Kč s příslušenstvím. V žalobě uváděla, že účastníci uzavřeli dne 14. 11. 2025 dohodu o uznání dluhu č. [spisová značka] /3, jejímž předmětem byla úprava vztahů mezi žalobkyní a žalovanou vzniklých ze smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne 28. 4. 2025. Úvěrová smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [Anonymizováno].[Anonymizováno]. Při uzavírání smlouvy žalovaná prohlásila, že vystupuje jako podnikatel a žádá o úvěr na podporu a rozvoj podnikání, konkrétně na dovybavení kanceláře. Úvěr byl sjednán na částku 30 000 Kč, byl splatný ve čtyřech měsíčních splátkách po 10 002,12 Kč. Poplatek za poskytnutí úvěru se slevou činil 10 008,48 Kč a bez slevy činil 14 608,64 Kč, poplatek za zpracování žádosti činil 300 Kč. Žalovaná zaplatila pouze 10 302,12 Kč dne 28. 5. 2025, následně se dostala do prodlení se splácením. V dohodě o uznání dluhu se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni celkem 34 394,07 Kč (součet neuhrazené jistiny s poplatkem za prodloužení splatnosti úvěru) ve třech měsíčních splátkách ve výši 11 464,69 Kč splatných ke každému 14. dni kalendářního měsíce počínaje dnem 14. 12. 2025 a konče dnem 14. 2. 2026, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení jedné splátky řádně a včas po dobu delší než 14 dnů. Žalovaná neuhradila splátku splatnou dne 14. 12. 2025, od 15. 12. 2025 se tak dostala do prodlení a dluh se stal splatným dne 30. 12. 2025. Žalovaná svůj dluh ani dodatečně neuhradila. Žalobkyně dále po žalované požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 50 % z dlužné částky, tedy ve výši 17 197,04 Kč, poplatků za upomínky ve výši 800 Kč (šest SMS zpráv po 50 Kč a písemná upomínka za 500 Kč). Jelikož se jedná o vztah dvou podnikatelů, tak rovněž požaduje zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Předžalobní výzva byla žalované zaslána dne 14. 1. 2026.
2. Soud žalobkyni vyzval usnesením ze dne 9. 4. 2026, č. j.
3 C 73/2026-22, aby do 15 dnů od doručení sdělila, zda před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalované, jakým konkrétním způsobem a na základě jakých konkrétních skutečností. A dále aby předložila k těmto tvrzením důkazy (například výpisy z podnikatelského účtu žalované za poslední tři měsíce před poskytnutím úvěru, poslední daňové přiznání před poskytnutím úvěru, lustrací v registrech dlužníků). Žalobkyně byla také poučena ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), o tom, že nebudou-li žalobní tvrzení řádně doplněna a soudu nebudou předloženy důkazy k prokázání popsaných rozhodných skutečností, vystavuje se riziku přinejmenším částečného neúspěchu ve věci, neboť úvěrová smlouva by mohla být posouzena jako neplatná, přičemž k této skutečnosti je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti i při poskytování podnikatelských úvěrů.3. Žalobkyně žádná tvrzení ani důkazy k posouzení úvěruschopnosti žalované nedoplnila.
4. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila, neboť žalobkyni již dlužnou jistinu úvěru uhradila. S žalobkyní uzavřela dvě úvěrové smlouvy ze dne 25. 2. 2025 a ze dne 28. 4. 2025, přičemž jí byl poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč a následně ve výši 30 000 Kč, přitom žalovaná již žalobkyni zaplatila celkem 49 000 Kč. Pokud po ní nyní žalobkyně požaduje zaplacení dalších 52 391,11 Kč, tak žalovaná považuje takové počínání za rozporné s dobrými mravy. Také upozornila, že i když je úvěrovaným fyzická osoba podnikající, měla by jí poskytnuta ochrana podle zákona o spotřebitelském úvěru. Pro případ, že by soud žalobě vyhověl, navrhla, aby jí soud umožnil dlužnou částku splácet, neboť byla delší dobu nemocná se sníženými příjmy a dostala se do krizové situace kvůli vážné nemoci v rodině.
5. Z účasti na jednání soudu dne 10. 6. 2026 se žalobkyně omluvila, o odročení jednání nežádala. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně podle § 101 odst. 3 o. s. ř.
6. Žalovaná u jednání soudu potvrdila, že na dluh z žalované smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne 28. 4. 2025 zaplatila pouze 10 302,12 Kč. Z důvodu nepříznivých majetkových poměrů současně požádala, aby jí soud umožnil splácet dlužnou částku po 2 000 Kč měsíčně se splatností k 20. dni v měsíci. Ke svým poměrům uvedla, že je zaměstnaná u [Anonymizováno] v [adresa]. Její průměrný čistý měsíční příjem ze zaměstnání po provedených srážkách na exekuce činí 30 000 Kč měsíčně, 10 000 Kč platí měsíčně za dopravu do zaměstnání a 20 000 Kč jí zbývá na živobytí. Bydlí s manželem a synem ve vlastním domě, náklady na bydlení činí 27 000 Kč měsíčně, z toho 20 000 Kč je splátka hypotéky a 7 000 Kč náklady na energie. Na nákladech na bydlení se podílí s manželem, který je zaměstnaný s příjmem asi 28 000 Kč měsíčně. Synovi je 14 let a navštěvuje Základní školu v [adresa]. Jiné nemovité věci žalovaná nevlastní.
7. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:
8. Z výpisu z živnostenského rejstříku soud zjistil, že žalovaná podniká od 10. 7. 2000 dosud v oboru zprostředkování obchodu a služeb a poradenská a konzultační činnost, zpracování odborných studií a posudků.
9. Z textové zprávy žalované a smlouvy o úvěru na podporu a rozvoj podnikání č. [spisová značka] ze dne 28. 4. 2025 soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronické komunikace na dálku. Žalobkyně se na základě této smlouvy zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč převodem na bankovní účet specifikovaný v úvěrové smlouvě. Úvěr byl účelový pro nákup zařízení. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr žalobkyni vrátit ve čtyřech měsíčních splátkách po 10 002,12 Kč, počínaje 28. 5. 2025. Poplatek za poskytnutí úvěru se slevou činil 10 008,48 Kč a bez slevy činil 14 608,64 Kč, poplatek za vyhodnocení žádosti o úvěr 300 Kč, poplatek za vystavení splátkového kalendáře 1 210 Kč, poplatek za doporučenou upomínku 500 Kč, poplatek za SMS upomínku 50 Kč. Žalovaná vyjádřila souhlas s uzavřením smlouvy v textové zprávě, kterou spolu se smlouvou odeslala žalobkyni dne 28. 4. 2025, jak vyplývá z doručenky datové schránky.
10. Z čestného prohlášení ze dne 28. 4. 2025 soud zjistil, že žalovaná prohlásila, že poskytnutý úvěr použije na účel spojený s financováním své podnikatelské činnosti, konkrétně na vybavení kanceláře. Podnikatelskou činnost nehodlá po dobu trvání úvěru přerušit ani ukončit.
11. Z dohody o uznání dluhu č. [spisová značka] /[Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne 14. 11. 2025 vyplynulo, že žalovaná uznala co do důvodu a výše svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 34 394,07 Kč ze smlouvy o úvěru č. [spisová značka] ze dne 28. 4. 2025, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč a který se žalovaná zavázala zaplatit spolu s poplatky ve čtyřech měsíčních splátkách. Dlužnou částku dle dohody o uznání dluhu se žalovaná zavázala zaplatit ve třech měsíčních splátkách po 11 464,69 Kč. Pro případ prodlení byla v dohodě sjednána ztráta výhody splátek a také smluvní pokuta ve výši 50 % z dlužné částky či smluvní úrok z prodlení z dlužné částky ve výši 0,5 % denně.
12. Z knihy odeslaných SMS a knihy odchozí pošty soud zjistil, že žalobkyně opakovaně urgovala žalovanou k zaplacení žalované částky.
13. Z výzvy ze dne 29. 12. 2025 vyplynulo, že žalobkyně vyzývala žalovanou k okamžitému zaplacení dlužné splátky ve výši 12 974,54 Kč s upozorněním na možnost soudního vymáhání v případě nezaplacení. Výzva byla žalované odeslána dne 29. 12. 2025, jak vyplývá z doručenky datové schránky.
14. Z výzvy ze dne 14. 1. 2026 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovanou prostřednictvím své právní zástupkyně k zaplacení žalované částky z předmětné dohody o uznání dluhu do sedmi dnů s upozorněním, že v opačném případě bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Výzva byla odeslána žalované dne 14. 1. 2026, jak vyplývá z doručenky datové schránky.
15. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena dne 28. 4. 2025 úvěrová smlouva, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč na podporu a rozvoj podnikání, přičemž žalovaná se poskytnutý úvěr zavázala použít za účelem vybavení kanceláře pro svou podnikatelskou činnost. Poskytnutý úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 10 008,48 Kč se slevou a ve výši 14 608,64 Kč bez slevy a poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši 300 Kč se žalovaná zavázala žalobkyni splatit ve čtyřech měsíčních splátkách počínaje 28. 5. 2025. Žalovaná na svůj dluh zaplatila pouze 10 302,12 Kč. Dne 14. 11. 2025 účastnice uzavřely dohodu o uznání dluhu, ve které žalovaná co do důvodu a výše uznala svůj dluh z předmětné úvěrové smlouvy ve výši 34 394,07 Kč a zavázala se jej splatit ve třech měsíčních splátkách pod ztrátou výhody splátek. Pro případ prodlení se splácením se žalovaná zavázala uhradit smluvní pokutu ve výši 50 % z dlužné částky a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky. Žalovaná na svůj dluh nic nezaplatila. Výzvou ze dne 29. 12. 2025 žalobkyně vyzývala žalovanou k okamžitému zaplacení dlužné splátky dle dohody o uznání dluhu. Předžalobní výzvou ze dne 14. 1. 2026 byla žalovaná vyzvána k zaplacení žalované částky do sedmi dnů od doručení výzvy.
16. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“).
17. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
20. Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 27. 6. 2024, sp. zn.
21 Cdo 3140/2023, konstatoval, že je třeba po věřiteli vyžadovat, aby zkoumal, zda dlužník nebude mít zjevný problém s plněním, a to nejen u spotřebitelských úvěrů. Není tedy omezena povinnost věřitele zkoumat úvěruschopnost pouze na vztah mezi spotřebitelem a podnikatelem, ale je třeba ji brát jako výchozí zásadu a obecný princip, kterou by se měl řídit každý věřitel, a to bez ohledu na to, s kým daný úvěr sjednává (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).21. Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019, jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání.
22. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou úvěrovou smlouvu a dospěl k závěru, že je absolutně neplatná. V souladu s citovanými závěry Nejvyššího a Ústavního soudu totiž bylo povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru přezkoumat úvěruschopnost žalované, a to i za situace, kdy na straně žadatele o úvěr vystupovala fyzická osoba podnikající. Žalobkyně však tuto povinnost řádně přezkoumat schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr nesplnila. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení k posouzení úvěruschopnosti žalované a předložila důkazy k prokázání toho, že předmětnou povinnost splnila. Žalobkyně však na výzvu soudu nereagovala.
23. Je tedy třeba uzavřít, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně přezkoumat úvěruschopnost žalované. O tom svědčí i skutečnost, že žalovaná na svůj dluh zaplatila pouze 10 302,12 Kč. Soud proto považuje uzavřenou úvěrovou smlouvu za neplatnou.
24. V důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy lze žalobkyni přiznat pouze právo na zaplacení poskytnutých peněžních prostředků, které jí žalovaná dosud nevrátila, a to z titulu práva na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že žalovaná následně dluh uznala. Uznání dluhu podle § 2053 o. z. totiž pouze zakládá vyvratitelnou domněnku, že dluh v době uznání trval. Jelikož úvěrová smlouva, ke které se uznání dluhu vztahovalo, je neplatná, pak samotné uznání není způsobilé obnovit nárok v podobě smluvního dluhu, který zákon nepřipouští.
25. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná vrátila 10 302,12 Kč. Žalovaná je proto povinna žalobkyni vrátit zbývajících 19 697,88 Kč ve smyslu § 2993 o. z. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy žalobkyně nemá právo na žádné poplatky ani na smluvní pokuty či smluvní úrok z prodlení, které nebyly platně sjednány.
26. Žalobkyně vyzvala žalovanou výzvou k plnění ze dne 29. 12. 2025, která jí byla odeslána téhož dne k okamžité úhradě dlužné částky. Požaduje-li tedy žalobkyně zaplacení úroku z prodlení ode dne 2. 1. 2026, je tento její požadavek oprávněný. Pokud žalovaná nezaplatila dlužnou částku do 1. 1. 2026, je žalovaná od 2. 1. 2026 v prodlení a od tohoto dne žalobkyně náleží dle obecné úpravy bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. nárok i na úroky z prodlení dle § 1958 odst. 2 o. z. a § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
27. V dané věci se jednalo o vztah mezi dvěma podnikateli, proto žalobkyni podle § 513 o. z. a § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. náleží právo na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč.
28. Soud proto ve výroku I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 19 697,88 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 2. 1. 2026 do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč.
29. Ve zbývající části ohledně 32 693,23 Kč s příslušenstvím soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
30. Žalobkyně zaplatila za podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 2 096 Kč dle položky 2 bod 1. písm. c) Sazebníku soudních poplatků. Vzhledem k tomu, že soud elektronický platební rozkaz nevydával, postupoval podle položky 2 bodu 2. Sazebníku a žalobkyni doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1 bod 1. písm. b) Sazebníku z žalované částky 52 391,11 Kč do výše 2 620 Kč. Soud proto žalobkyni uložil ve výroku III. povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 524 Kč.
31. Ve sporu byla částečně úspěšná žalovaná a měla by dle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na zaplacení 24 % účelně vynaložených nákladů, neboť žalobě bylo vyhověno co do částky 19 697,88 Kč (38 % žalované částky) a pro 32 693,23 Kč byla žaloba zamítnuta (62 % z žalované částky). Žalovaná náhradu nákladů řízení nepožadovala. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
32. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. může soud stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.
33. Žalovaná při jednání požádala o povolení splátek ve výši 2 000 Kč měsíčně. Ke svým osobním a majetkovým poměrům uvedla, že její průměrný čistý měsíční příjem po provedených srážkách na exekuce činí 30 000 Kč, že částku 10 000 Kč měsíčně vynakládá na dopravu do zaměstnání, žije s manželem a nezletilým synem ve společné domácnosti a náklady na bydlení činí 27 000 Kč měsíčně, přičemž se na nich podílí i její manžel. Dále uvedla, že nevlastní jiné nemovité věci. Z těchto tvrzení žalované, která v řízení nevyšla najevo jako nevěrohodná a nebyla zpochybněna, soud při rozhodování o splátkách vycházel.
34. Soud dospěl k závěru, že jednorázová úhrada přisouzené částky by s ohledem na tvrzené poměry žalované pro ni byla citelně zatěžující. Současně však stanovená výše splátek 2 000 Kč měsíčně nepředstavuje nepřiměřený zásah do práv žalobkyně, neboť umožňuje postupné uspokojení přiznané pohledávky v přiměřené době. Ochrana práv žalobkyně je současně zajištěna stanovením ztráty výhody splátek pro případ prodlení s úhradou kterékoliv splátky, což v podstatě znamená, že nezaplatí-li žalovaná některou splátku řádně a včas, vystavuje se nebezpečí, že po ní může být nedoplatek vymáhán najednou. Svého práva může však žalobkyně využít nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky (§ 1931 o. z.).
35. Soud proto rozhodl, že žalovaná je oprávněna plnit uloženou povinnost v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku.