Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení další částky 26 801,02 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 468,16 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 943,43 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % p. a. z částky 17 409,01 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení a 12% úroku p. a. z částky 17 409,01 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 403 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 8. 7. 2026 domáhala po žalované zaplacení částky 40 301,02 Kč jako nedoplatku úvěru poskytnutého žalované právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba] Smlouvou ze dne 13. 5. 2024 č. [hodnota] byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit částku 38 872 Kč (úvěr 20 000 Kč, souhrnný poplatek 18 872 Kč) v 52 týdenních splátkách po 748 Kč. Žalovaná uhradila celkem částku 6 500 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení částky 40 301,02 Kč představující dlužnou jistinu ve výši 17 409,01 Kč a dlužné poplatky ve výši 12 892,01 Kč. Dále žalobkyně požaduje zkapitalizované úroky ve výši 1 943,43 Kč za období od 13. 5. 2025 do 20. 1. 2026 a zkapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za stejné období ve výši 1 468,16 Kč, běžící 12% úrok z jistiny 17 409,01 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení a běžící 12% roční zákonný úrok z prodlení z částky 17 409,01 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč, která představuje 0,1% denně z dlužné částky do 15. 3. 2026. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2026 byla pohledávka za žalovanou postoupena současné žalobkyni, a to s účinností od 20. 1. 2026.
2. Žalovaná se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřila.
3. Usnesením ze dne 22. 7. 2026, č.j. 6 C 108/2026-15, soud písemně vyzval žalobkyni, aby doplnila svá žalobní tvrzení v tom směru, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů její právní předchůdkyně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru posoudila úvěruschopnost žalované v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění, a současně aby předložila důkazy k prokázání toho, že tuto svou zákonnou povinnost skutečně splnila. Žalobkyni současně poučil v souladu s § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., o tom, že pokud svá žalobní tvrzení řádně nedoplní a rovněž soudu nepředloží požadované důkazy k prokázání splnění její povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného, bude žaloba přinejmenším zčásti zamítnuta.
4. Žalobkyně na shora uvedenou výzvu soudu reagovala přípisem, který byl soudu doručen 13. 8. 2026, v němž sdělila, že úvěruschopnost žalované prověřovala na základě předložené pracovní smlouvy, výplatních pásek a čestného prohlášení. Doložila soudu výplatní pásky z dohody o provedení práce za období 3/24 (čistý příjem 8 466 Kč) a 4/24 (čistý příjem 8 262 Kč). Další čisté příjmy domácnosti žalovaná uvedla ve výši 25 000 kč. Výdaje žalované byly zjištěny dotazem na žalovanou, která uvedla, že je svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost a její odhadované měsíční výdaje činí 2 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně dospěl k závěru, že žalovaná je schopna úvěr splácet.
5. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci k tomuto nevyjádřili, má soud za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud věc posoudil na základě listinných důkazů založených ve spise.
6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 13. 5. 2024 soud zjistil, že žalované byla v hotovosti předána částka 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala půjčku vrátit a vedle ní zaplatit souhrnný poplatek ve výši 18 872 Kč tvořený úrokem ve výši 10 124 Kč, poplatkem za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 900 Kč, službou komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 040 Kč a doplňkovým pojištěním ve výši 2 808 Kč. Úroková sazba činila 87,40%. Splatnost dluhu nastala ke dni 12. 5. 2025.
7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2026 byla pohledávka za žalovanou postoupena na současnou žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2026.
8. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 30. 3. 2026 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení částky 44 513,43 Kč nejpozději k 14. 4. 2026.
9. Soud posoudil smlouvu uzavřenou mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 1810 a násl. o. z.).
10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřena v režimu zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná. Soud poznamenává, že s účinností od 29. 5. 2022 byla novelou ZSÚ (zákonem číslo 96/2022 Sb.) provedena změna spočívající v uvedení absolutní neplatnosti.
13. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů a ze shora uvedeného dospěl soud k závěru, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, neboť věřitel s odbornou péčí neposoudil a neověřil schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně si ověřila pouze příjem žalované, který žalovaná doložila výplatními páskami, ale žádným způsobem si neověřila její výdaje a vycházela pouze z jejích tvrzení. Je zřejmé, že odhadované měsíční výdaje žadatele v uváděné výši 2 000 Kč jsou zcela podhodnocené. Navíc z prohlášení žalované ještě vyplývá, že splácí u právní předchůdkyně žalobkyně interní splátky ve výši 1 848 Kč. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně řádně úvěruschopnost žalované nezkoumala.
15. Žalobkyni tak nelze přiznat jí požadované plnění, ale pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná na poskytnutý úvěr ve výši 20 000 Kč uhradila částku 6 500 Kč. Soud jí tedy uložil povinnost zaplatit nesplacenou jistinu ve výši 13 500 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalovaná zůstala v řízení zcela nečinná a soud tak nemohl přezkoumat její majetkové poměry.
16. Ve zbývající části, tedy co do částky 26 801,02 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobkyni nepřiznal ani požadovaný zákonný úrok z prodlení s ohledem na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalované stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaná se tak doposud nemohla ocitnout v prodlení.
17. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 1 613 Kč. Vzhledem k tomu, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, postupoval podle položky 2, bodu 2 sazebníku soudních poplatků a soudní poplatek doměřil v konečném rozhodnutí. Podle položky 1 činí výše soudního poplatku z žalované částky 40 301,02 Kč částku 2 016 Kč. K doplacení tedy zbývá částka 403 Kč. Soud proto žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice-Okresnímu soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 403 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).
18. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a právo na náhradu části nákladů by náležela žalované. Z obsahu spisu však bylo zjištěno, že žalované žádné náklady řízení nevznikly, proto soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.