Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 70 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení další částky 25 110 Kč a 12% úroku z prodlení z částky 70 000 Kč od 15. 4. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni, k rukám její zástupkyně [tituly před jménem] [jméno FO] náklady řízení ve výši 9 835 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 951 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 1. 4. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 95 110 Kč s přísl. z důvodu nedodržení podmínek vyplývajících ze smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytnutému žalovanému ve výši 70 000 Kč, a to na základě smlouvy ze dne 11. 1. 2025. Původní výše úvěru činila 1 000 Kč a dodatkem ze dne 11. 1. 2025 byla navýšena na částku 70 000 Kč. K opakovanému čerpání docházelo postupně v období od 11. 1. 2025 do 19. 1. 2025.Žalovaný poskytnutý úvěr nesplácel, na úvěr neuhradil ničeho. V důsledku toho došlo ke dni 14. 4. 2025 k zesplatnění celého úvěru. Žalobkyně požaduje jistinu ve výši 70 000 Kč s úroky z prodlení od 15. 4. 2025 do zaplacení, dále požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 70 000 kč od 15. 4. 2025 do 18. 3. 2026 v celkové výši 23 660 Kč a částku 1 450 Kč na nákladech vymáhání (150 Kč při 3 dnech po splatnosti, 500 Kč při 7 dnech po splatnosti, 500 Kč při 14 dnech po splatnosti, 200 Kč při 20 dnech po splatnosti a 100 Kč při 25 dnech po splatnosti).
2. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 11. 1. 2025 uzavřené prostřednictvím komunikace na dálku soud zjistil, že žalobkyně pod původní firmou [právnická osoba] poskytla žalovanému úvěr ve výši 1 000 Kč s úrokovou sazbou 9,99% p.m. Dodatkem ke smlouvě z téhož data byl úvěr navýšen na částku 70 000 Kč se stejnou úrokovou sazbou. Klient splácí 1x měsíčně úrok z úvěru přirostlý za uplynulé období (období od poslední platby úroku), jistinu úvěru splatí klient nejpozději při ukončení. Žalovaný neuhradil žádnou částku. Žalobkyně za této situace úvěr dne 14. 4. 2025 zesplatnila v částce 97 697,59 Kč. Žalovanému byly na jeho účet č. [č. účtu] zaslány žalobkyní následující finanční částky: dne 19. 1. 2025 bylo zasláno 7 x 500 Kč (3 500 Kč), dne 18. 1. 2025 bylo zasláno 11 x 500 Kč, dne 17. 1. 2025 bylo odesláno 13 x 500 Kč a 2 x 1000 Kč, dne 16. 1. 2025 bylo odesláno 500 Kč a 2 x 1 000 Kč, dne 15. 1. 2025 bylo odesláno 10 000 Kč, dne 14. 1. 2025 částka 5 000 Kč, 2 100 Kč, a 4 900 Kč, dne 13. 1. 2025 bylo na účet žalovaného zasláno 1 000 Kč, 7 000 Kč, 13 000 Kč, 1 000 Kč a 1 000 Kč, dne 11. 1. 2025 bylo odesláno 2 x 1 000 Kč a 2 x 1 500 Kč. Celková částka zaslaná na účet žalovaného činila 70 000 Kč.
5. Výzvou ze dne 21. 7. 2025 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do 7 dnů.
6. Žalobkyně k výzvě soudu doložila doklady prokazující zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a to výpisy z účtu žalovaného za období před poskytnutím úvěru. Žalobkyně tvrdí, že vyhodnotila příjmy žalovaného ve výši 45 430 Kč a jeho výdaje ve výši 14 982,50 Kč. Totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím naskenovaného občanského průkazu a průkazu zdravotního pojištění. Soud ověřil účet žalovaného, jeho příjmy a výdaje a dospěl k závěru, že žalobkyně řádně úvěruschopnost žalovaného nezkoumala. Jinak by musela dospět k závěru, že mu úvěr ve výši 70 000 Kč nemůže poskytnout. Soud posuzoval pouze výpis za měsíc prosinec 2024, přičemž zjistil, že na počátku měsíce byl žalovanému připsán příjem ve výši 48 000 Kč, nicméně obratem odešlo z účtu asi 25 000 Kč na jiné platby a asi 10 000 Kč na zaplacení jiných půjček (vše 3. 12. 2024). Dne 3. 12. 2024 byly na účet žalovaného připsány peněžní prostředky od společnosti Movinero v celkové výši 7 650 Kč (půjčky), dne 4. 12. 2024 byly připsány prostředky od společnosti [právnická osoba] v celkové výši 8 300 Kč (půjčky), týž den ještě došly na účet finance od společnosti [Anonymizováno] ve výši 4 000 Kč, prostřednictvím [jméno FO] částka 2 000 Kč. Jen z prvních 6 dnů výpisu vyplývá, že žalovaný sází nemalé finanční prostředky do sázkových kanceláří [právnická osoba]., [Anonymizováno]. Jen dne 4. 12. 2024 vsadil na [Anonymizováno] částku 6 720 Kč. Sázky a půjčky jsou dále patrné i po zbytek měsíce prosince 2024. Soud na základě zkoumání výpisu z účtu dospěl k závěru, že žalobkyně, ač měla k dispozici účet žalovaného, tak z pohybů na těchto účtech řádně nevyhodnotila, že žalovaný bude mít problém poskytnutý úvěr splácet, a to právě s ohledem na vysoké sázky a na další půjčky od úvěrových společností.
7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřena v režimu zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná. Soud poznamenává, že s účinností od 29. 5. 2022 byla novelou ZSÚ (zákonem číslo 96/2022 Sb.) provedena změna spočívající v uvedení absolutní neplatnosti. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
10. Úvěrová smlouva byla uzavřena až po nabytí účinnosti zákona č. 96/2022 Sb., který stanovuje absolutní neplatnost smlouvy v případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů a ze shora uvedeného dospěl soud k závěru, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, neboť věřitel s odbornou péčí neposoudil a neověřil schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně sice soudu předložila podrobný popis toho, jak úvěruschopnost žalovaného zkoumala, nicméně podle názoru soudu z těchto údajů vyvodila nesprávné závěry. Podle názoru soudu žalobkyně řádně nevyhodnotila schopnost žalovaného úvěr splácet.
11. Z výše uvedených důvodů soud smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalobkyni tak nelze přiznat jí požadované plnění, ale pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z.
12. Žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč, na které žalovaný neuhradil žádnou částku. Tuto částku by žalovaný měl zaplatit v době přiměřené jeho možnostem. Vzhledem k tomu, že se žalovaný ve věci nevyjádřil a soud tak nemohl zjistit jeho majetkové poměry, rozhodl podle § 160 o. s. ř. o povinnosti úhrady do tří dnů od právní moci rozsudku.
13. Žalobkyně nemá nárok na zákonné úroky z prodlení, neboť až tímto rozhodnutím je založena povinnost žalovaného k placení dlužné částky a on se dostane do prodlení, pokud ve stanovené lhůtě dlužnou částku nesplatí (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 101/2023 ze dne 20. 9. 2023). Jelikož byla smlouva shledána neplatnou, nemá žalobkyně ani právo smluvní pokutu ani na jiné poplatky či náklady na vymáhání.
14. Výrokem II. pak soud žalobu zamítl co do zbylé částky 25 110 Kč a co do požadovaných úroků z prodlení.
15. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 3 805 Kč. Vzhledem k tomu, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, postupoval podle položky 2, bodu 2 sazebníku soudních poplatků a soudní poplatek doměřil v konečném rozhodnutí. Podle položky 1 činí výše soudního poplatku z žalované částky 95 110 Kč částku 4 756 Kč. K doplacení tedy zbývá částka 951 Kč. Soud proto žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice-Okresnímu soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 951 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).
16. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 95 110 Kč, bylo jí vyhověno co do částky 70 000 Kč, žaloba byla zamítnuta co do částky 25 110 Kč. Žalobkyně tedy má nárok na zaplacení 47 % nákladů řízení.
17. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 4 756 Kč, odměnou za 3 úkony právní služby (§ 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za převzetí zastoupení, podaní návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a předžalobní výzvu po 4 940 Kč, třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 citované vyhlášky. Celková výše nákladů řízení žalobkyně činí částku 20 926 Kč, žalobkyně má potom nárok pouze na náhradu nákladů ve výši 47%, tedy částky 9 835 Kč. Tato částka je splatná do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 160 odst. 1 věty před středníkem, § 149 odst. 1 o. s. ř.). Právní zástupkyně žalobkyně není plátkyní DPH.