Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších 7 041,80 Kč a úroků z prodlení z částky 9 684 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 16. 7. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 041,80 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru číslo [hodnota] uzavřené dne 28. 3. 2024, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč na účet žalovaného číslo [č. účtu], který měl být splacen do 27. 4. 2024. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 35 % z jistiny, jehož kapitalizovaná výše činí 2 450, dále si žalovaný dle žaloby za volitelnou službu vybral „Expresní projednání žádosti“, za kterou se zavázal uhradit poplatek ve výši 199 Kč a dále se zavázal uhradit poplatek za volitelnou službu „SMS servis“ ve výši 35 Kč. Dále se ve smlouvě žalovaný zavázal uhradit žalobkyni smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z celkové dlužné částky po dobu prvních 90 dní prodlení, tedy za období od 28. 4. 2024 do 26. 7. 2024, jehož kapitalizovaná výše činí 4 357,80 Kč. Celkem dle žalobkyně žalovaný dluží 14 041,80 Kč, neboť na dlužnou částku žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím webové stránky [internetové stránky]. Účelem úvěru bylo poskytnutí úvěru na rozvoj podnikání úvěrovaného, který se zavázal úvěr nevyužít jiným způsobem. Ověření majitele bankovního účtu, na který byl úvěr poskytnut, bylo provedeno poskytnutím výpisů žalovaného z jeho bankovního účtu. Žalobkyně uvedla, že pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, požádala, aby jí tento nárok byl přiznán z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.
2. Soud usnesením ze dne 1. 8. 2025 pod čj. 7 C 129/2025-28 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě o tom, že dostatečně před poskytnutím úvěru prověřila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet a zároveň byla poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř. Soud z důvodu stručnosti na citované usnesení odkazuje.
3. Žalobkyně na výzvu soudu nereagovala a žalobu nijak nedoplnila.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
5. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“).
6. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 28. 3. 2024 soud zjistil, že žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 7 000 Kč na bankovní účet číslo [č. účtu], pod variabilním symbolem [var. symbol], a to do 60 minut od uzavření smlouvy o úvěru v případě aktivní služby „Expresní projednání žádosti“ a žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit zpět a současně zaplatit příslušné poplatky, a to nejpozději do 30 dnů ode dne poskytnutí finančních prostředků. Účelem poskytnutí peněžních prostředků je rozvoj podnikání úvěrovaného, přičemž úvěrovaný se zavazuje získané prostředky nevyužít jiným způsobem než k rozvoji své podnikatelské činnosti. Úvěrovaný prohlásil, že má dostatek finančních příjmů na vrácení poskytnutých peněžních prostředků a zaplacení příslušných poplatků. Žalovaný se zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 35 % denně z jistiny, výše úroku z prodlení byla sjednána ve výši 0,5 % denně z celkové dlužné částky po dobu prvních 90 dnů prodlení, následně 0,1 % denně z celkové dlužné částky, dále se žalovaný zavázal zaplatit poplatek za „Expresní projednání žádosti“ ve výši 199 Kč a poplatek za službu „SMS servis“ ve výši 35 Kč. Ke smlouvě o úvěru byla předložena fotokopie občanského průkazu žalovaného.
7. V předloženém dokladu nazvaného „Posouzení úvěruschopnosti číslo [hodnota] “ Kč jsou uvedeny příjmy žalovaného ve výši 55 000 Kč, za poslední tři měsíce 87 674 Kč, 10 000 Kč a 0 Kč, počítáno od února 2024 (úvěr byl poskytnut v březnu 2024) ověření provedl: [e-mail] 25. 3. 2024. Výdaje jsou uvedeny ve výši 10 000 Kč na ubytování, jiné výdaje uvedeny nejsou, kreditní rámec 30 000 Kč a nabídnutý rámec 7 000 Kč.
8. Soudu byly předloženy výpisy z běžného účtu žalovaného vedeného u [právnická osoba]. číslo účtu [č. účtu], a to za období prosince 2023 až únor 2024. Z výpisu za měsíc prosinec 2023 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek žalovaného byl 23 617,90 Kč, konečný zůstatek 2 445,78 Kč, obrat kredit 2 356 Kč, obrat debet -23 528,12 Kč. Z výpisu za měsíc leden 2024 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek žalovaného byl 2 445,78 Kč, konečný zůstatek 1 728,58 Kč, obrat kredit 116 000 Kč, obrat debet -116 717,20 Kč. Z uvedeného výpisu dále vyplynulo, že žalovaný čerpal v měsíci lednu 2024 úvěru u společnosti [právnická osoba]. ve výši 40 000 Kč dne 5. 1. 2024, dne 11. 1. 2024 čerpal od stejné společnosti další úvěr ve výši 40 000 Kč. Z výpisu za měsíc únor 2024 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek žalovaného byl 1 728,58 Kč, konečný zůstatek 507,56 Kč, obrat kredit 132 878,83 Kč, obrat debet -134 099,85 Kč.
9. Z potvrzení o platbě od [právnická osoba]. bylo zjištěno, že banka potvrdila, že dne 28. 3. 2024 byla na účtu žalobkyně provedena platba ve výši 7 000 Kč na účet číslo [č. účtu] pod variabilním symbolem [var. symbol] – se zprávou pro příjemce vyplacení podnikatelského úvěru, ID operace [Anonymizováno].
10. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 30. 4. 2025 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 16 688,06 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 7 550 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od doručení výzvy s poučením, že v případě neuhrazení dlužné částky bude tato vymáhána soudní cestou. Dle detailní informace k zásilce bylo zjištěno, že předžalobní výzva byla převzata do přepravy dne 2. 5. 2025.
11. Ze zprávy [právnická osoba]. ze dne 8. 8. 2025 bylo potvrzeno, že shora uvedený účet číslo [hodnota] patří žalovanému a že na uvedený účet byla dne 28. 3. 2024 připsána platba 7 000 Kč od žalobkyně.
12. Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o podnikatelském úvěru, žalovaný při uzavření smlouvy uvedl adresu sídla svého podnikání a IČO, dle článku 2 bodu 2.3. byl úvěr poskytnut podnikateli v rámci jeho podnikatelské činnosti.
13. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle ust. § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
15. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2024 sp. zn. 21 Cdo 3140/2023 a i rozhodovací praxe Ústavního soudu (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) je třeba po věřiteli vyžadovat, aby zkoumal, zda dlužník nebude mít zjevný problém s plněním, a to nejen u spotřebitelských úvěrů. Není tedy omezena povinnost věřitele zkoumat úvěruschopnost pouze na vztah mezi spotřebitelem a podnikatelem, ale je třeba ji brát jako výchozí zásadu a obecný princip, kterou by se měl řídit každý věřitel, a to bez ohledu na to, s kým daný úvěr sjednává. Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 3. 2021 sp. zn. 23 ICdo 56/2019, jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání.
17. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč na dobu 30 dnů, na který žalovaný ničeho neuhradil. Žalovaný byl v řízení nečinný, na výzvy soudu nereagoval, tedy poskytnutí úvěru ani tvrzení, že na poskytnutý úvěr nic neuhradil, nijak nesporoval. Žalobkyně k žalobě doložila údaje o příjmech a výdajích žalovaného, a výpisy z účtu žalovaného za období prosinec 2023 až únor 2024. Výši uváděných příjmů a výdajů žalovaného nijak žalobkyně nedoložila, a to ani pře výzvu soudu, na kterou nijak nereagovala. Z předložených výpisů z účtu žalovaného vyplynulo, že za měsíc prosinec 2023 bylo obrat credit 2 356 Kč, obrat debet -23 528,12 Kč, v měsíci lednu 2024 byl obrat kredit 116 000 Kč, obrat debet -116 717,20 Kč a v měsíci únoru 2024 byl obrat kredit 132 878,83 Kč, obrat debet -134 099,85 Kč. Dále z výpisů vyplynulo, že žalovaný čerpal opakované úvěry u jiné společnosti. O tom, že úvěruschopnost žalovaného nebyla žalobkyní uzavřena správně svědčí i to, že žalovaný na předmětný úvěr nic nezaplatil.
18. Jak již soud uvedl shora, neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo vůbec, je úvěrová smlouva neplatná (to platí nejen pro spotřebitelské úvěry, ale i pro jiné než spotřebitelské úvěry). Pokud si žalobkyně neověřila poměry žalovaného (jeho příjmy, výdaje, existenci dalších úvěrů či jiných dluhů), nemohl soud uzavřít jinak, než že je taková smlouva o úvěru neplatná.
19. Ze shora uvedeného soud uzavřel, že žalobkyně řádně neposuzovala úvěruschopnost žalovaného a úvěr poskytla bez patřičné a očekávatelné obezřetnosti a bez vyžádání dalších informací a podkladů od žalovaného. O tom svědčí i to, že žalovaný na uplatněnou pohledávku nezaplatil vůbec ničeho. Nezbytnost získání spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací o poměrech (nejen příjmových, ale i výdajových) žadatele o úvěr musí plynout z tvrzení úvěrujícího, a v případě přezkumu věci soudem i z k tomu doložených důkazů.
20. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného je závěr soudu, že úvěrová smlouva je absolutně neplatnou, dle které nelze žalobkyni požadované právo přiznat, lze jí přiznat pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. V řízení bylo prokázáno, že peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč byly žalovanému poskytnuty a že žalovaný na tuto částku nic neuhradil. Žalovaný je tak dle § 2993 občanského zákoníku povinen vrátit žalobkyni to, co podle neplatné smlouvy obdržel. Žalobkyně z neplatné smlouvy nemá právo na žádné úroky, poplatky ani na smluvní úroky, které nebyly platně sjednány.
21. Soud tak výrokem I. uložil povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč. Výrokem II. soud žalobu v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších 7 041,80 Kč a úroku z prodlení z částky 9 684 Kč zamítl, a to s ohledem na shora uvedené.
22. Žalobkyně nemá nárok ani na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, neboť je třeba vycházet z toho, že spotřebitelský úvěr ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byl žalovanému poskytnut v rozporu s požadavky na zkoumání úvěruschopnosti podle § 86 a násl. uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru, pak nutně z toho musí vyplývat i nutnost použít důsledky s tím spojené vyjádřené v ust. § 87 uvedeného zákona, tedy nejen závěr o neplatnosti, ale současně i pravidlo, že v takovém případě je pak spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V této souvislosti je třeba připomenout závěry vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 20. 4. 2022, tedy že je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1, věta druhá, zákona č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; a nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době určené podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů. To tak znamená, že pokud stranami takto neplatně sjednaného úvěru nedojde k dohodě o splatnosti vrácení poskytnutých finančních prostředků, bude tato splatnost teprve určena soudem (dle závěrů Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky Pardubice čj.
23 Co 343/2024-78 ze dne 17. 12. 2024).23. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se žalobou domáhala přiznání částky 14 041,80 Kč, žalobě bylo vyhověno pro částku 7 000 Kč a žaloba byla pro částku 7 041,80 Kč zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci je téměř stejný, soud proto výrokem III. rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
24. Poplatková povinnost žalobkyně uhradit soudní poplatek vyplývá ze sazebníku poplatků zákona číslo 549/1991 Sb., položky 2 bodu 1. písm. b) ve spojení s bodem 2. stejné položky. Výše soudního poplatku činí 1 000 Kč, žalobkyně na soudním poplatku uhradila 800 Kč. Soud výrokem IV. rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
25. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.