Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 514,29 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení dalších 35 922,60 Kč a úroku z prodlení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 534 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 53 436,89 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 6. 10. 2023 mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba] a žalovaným, na základě které právní předchůdce žalobkyně dle žaloby poskytl žalovanému úvěr ve výši 53 436,89 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 6. 6. 2024. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím webové stránky [webové stránky], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, kterou jsou uvedeny v části B návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle Smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek čl. III. pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách [webové stránky] zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhrání zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o revolvingovém úvěru s navrhovanou výší úvěru, kterou žalovaný čerpal 53 436,89 Kč a splatností dne 6. 6. 2024. Dle žaloby úvěruschopnost žalovaného původní věřitel ověřoval výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které činilo 3 410 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován ve veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností dle žalobkyně nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného číslo [č. účtu]. Původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu [var. symbol]. Žalobkyně nabyla pohledávku na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní. Žalovaný byl k úhradě dluhu upomínán upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím svého právního zástupce dne 11. 7. 2024.
2. Soud usnesením ze dne 17. 10. 2024 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě o skutečnosti prokazující, že právní předchůdce žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschpnost žalovaného (soud z důvodu stručnosti na citované usnesení čj. 7 C 137/2024-35 odkazuje). Zároveň byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř.
3. Žalobkyně na výzvu soudu dne 3. 1. 2025 sdělila, že úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel lustracemi uvedenými v žalobě, k čemuž žalovaný dal uzavřením smlouvy souhlas. Odesláním žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen zápůjčku splatit a že řádně zvážil své možnosti. V případě, že měl pochybnosti o svých možnostech zápůjčku splatit, byl povinen kontaktovat původního věřitele, aby společně posoudili jeho schopnost zápůjčku zaplatit. Na základě této lustrace a prohlášení žalovaného původní věřitel nepojal důvodné podezření o neschopnosti žalovaného zápůjčku splatit. Žalobkyně sdělila, že úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva, jak bylo uvedeno v žalobě. Na základě uvedených skutečnosti nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěru. Žalobkyně doplnila že, žalovaný od podání žalobního návrhu nezaplatil ničeho, na žalobě trvala tak, jak byla podána. Dne 6. 1. 2025 se žalobkyně omluvila z jednání soudu.
4. Žalobkyně byla soudem vyzvána ke sdělení či doložení, kolik žalovaný na předmětný úvěr zaplatil od počátku smluvního vztahu. Žalobkyně dne 8. 1. 2025 odkázala na výpis z historie úvěrového konta, tzv. platební bilanci, přiloženou k žalobnímu návrhu. Uvedla, že žalobkyni žalovaný nezaplatil ničeho, veškeré platby platil původnímu věřiteli. Celková výše nároků věřitele po zohlednění případných dílčích plateb a čerpání původnímu věřiteli vyplývá z platební bilance, jakožto výpisu historie úvěrového konta. Řádky pod označením „Withdrawal“ představují úvěrové finanční prostředky čerpané klientem původního věřitele, řádky pod označením „Payment“ představují finanční prostředky zaplacené klientem původního věřitele, řádky pod označením „Invoice“ představují původním věřitelem fakturovanou dlužnou částku ke dni vystavení faktury. Sloupec pod označením „Capital“ představuje jistinu úvěru, sloupec pod označením „Interest“ představuje úroky úvěru, sloupec pod označením „Fees“ představují smluvní pokuty, sloupec pod označením „Total“ představuje dlužnou částku celkem jako součet údajů uvedených v ostatních sloupcích. Z výpisu vyplývá, že žalovaný čerpal finanční prostředky dne 6. 10 2023 ve 12:30 hod ve výši 38 000 Kč, dne 16. 1. 2024 v 16:30 hod ve výši 18 577 Kč, dne 14. 2. 2024 v 16:00 hodin ve výši 38 000 Kč. Původnímu věřiteli zaplatil částky 16. 1. 2024 ve 14:26 hod ve výši 18 577,02 Kč, dne 12. 2. 2024 v 11:46 hod ve výši 7 483,81 Kč a dne 12. 2. 2024 ve 12:46 hodin ve výši 51 001,88 Kč.
5. K soudem nařízenému jednání se žalobkyně nedostavila, byla omluvena, žalovaný se bez omluvy nedostavil, doručení bylo vykázáno.
6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 6. 10. 2023 uzavřené mezi společnosti [právnická osoba] a žalovaným soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut spotřebitelský revolvingový úvěr s maximálním úvěrovým limitem ve výši 38 000 Kč, částka prvního čerpání úvěru byla 38 000 Kč, roční procentní sazba nákladů byla sjednána ve výši 299,98 %, celková splatná částka činila 68 247 Kč za předpokladu čerpání úvěru ve výši 38 000 Kč a roční nominální úrokové sazbě 146,949 % ve výši 30 247 Kč v jednom roce.
7. Z platební informace bylo zjištěno, že k datu 6. 6. 2024 činila aktuální povinná celková částka k úhradě 24 128,88 Kč, celková dlužná částka k datu splatnosti 53 742,87 Kč, neuhrazené částky z minulého období 17 142,31 Kč.
8. Z platební historie vyplynulo, že žalovaný čerpal finanční prostředky dne 6. 10 2023 ve 12:30 hod ve výši 38 000 Kč, dne 16. 1. 2024 v 16:30 hod ve výši 18 577 Kč, dne 14. 2. 2024 v 16:00 hodin ve výši 38 000 Kč. Původnímu věřiteli zaplatil částky 16. 1. 2024 ve 14:26 hod ve výši 18 577,02 Kč, dne 12. 2. 2024 v 11:46 hod ve výši 7 483,81 Kč a dne 12. 2. 2024 ve 12:46 hodin ve výši 51 001,88 Kč. Celkem tedy úvěr čerpal ve výši 94 577 Kč a na tento uhradil 77 062,71 Kč.
9. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020, dodatku číslo 2 ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne 18. 11. 2021 a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na současnou žalobkyni.
10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 7. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně informoval žalovaného o postoupení shora uvedené pohledávky na současnou žalobkyni, zároveň žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 53 436,89 Kč nové žalobkyni, a to do tří dnů od doručení oznámení.
11. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 11. 7. 2024 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky s poučením, že v případě jejího neuhrazení bude pohledávka vymáhána soudní cestou. Dle podacího lístku byla předžalobní výzva žalovanému odeslána dne 11. 7. 2024.
12. Ze zprávy [právnická osoba]. ze dne 21. 10. 2024 bylo zjištěno, že majitelem běžného účtu [č. účtu] byl žalovaný. Na uvedený účet byla dne 6. 10. 2023 připsána částka 38 000 Kč pod variabilním symbolem [var. symbol].
13. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.
16. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
17. Je věcí žalobkyně (respektive její právní předchůdkyně), jakým způsobem ke zkoumání úvěruschopnosti přistoupí, pokud však je konkrétní věc předložena soudu, je to soud, který přezkoumává, zda žalobkyně či její právní předchůdkyně dostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost či nikoli. K takovému přezkumu žalobkyně musí nabídnout nejen tvrzení ale i důkazy o řádném splnění této povinnosti (břemeno tvrzení a břemeno důkazní stíhá žalobkyni). Je pak na soudu, aby po provedeném dokazování vyhodnotil, zda žalobkyně splnila shora uvedenou povinnost plynoucí z citovaných zákonných ustanovení. Aby povinnost žalobkyně mohla být splněna, je třeba vycházet zejména z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů. Soud nepovažuje za dostatečné vycházet z tvrzení žalobkyně, že před uzavřením úvěru byla provedena lustrace v dostupných databázích a bylo vycházeno z pouhého prohlášení žalovaného o jeho pravidelných měsíčních příjmech a jeho schopnosti zapůjčené peníze zaplatit. Proto se soud dožadoval shora citovaným usnesením doplnění tvrzení a důkazů po žalobkyni. Soudem požadované doklady mohly dát jednoznačnou odpověď na poměry žalovaného. Zejména z výpisů z bankovního účtu žalovaného by bylo možné zjistit jaké příjmy žalovaný v rozhodném období měl, jaké byly jeho skutečné výdaje, zda měl nějaké další půjčky či úvěry, kolik na ně splácel apod. Jelikož takové důkazy soudu (přes poučení o důsledcích v citovaném usnesení) předloženy nebyly, uzavřel soud, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, pochybila v procesu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a považuje uzavřenou úvěrovou smlouvu za neplatnou (§ 87 odst. 1 věta prvá ZSÚ).
18. Ze shora uvedeného soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr poskytla, aniž by při jeho poskytnutí byla úvěruschopnost žalovaného posuzována, respektive byla posouzena zcela formálně a nedostatečně, a to bez patřičné a očekávatelné obezřetnosti ze strany právní předchůdkyně žalobkyně a bez vyžádání dalších informací a podkladů od žalovaného. Žalobkyně nedoložila, že by právní předchůdkyně žalobkyně měla informace o výši dalších úvěrů žalovaného.
19. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná, dle které nelze žalobkyni požadované právo přiznat, lze jí přiznat pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaný byl v řízení nečinný, na výzvy soudu nereagoval. V řízení bylo prokázáno, že peněžní prostředky ve výši 94 577 Kč byly žalovanému poskytnuty a že žalovaný na tyto částky uhradil 77 062,71 Kč. Žalovaný je tak dle § 2993 občanského zákoníku povinen vrátit žalobkyni to, co podle neplatné smlouvy obdržel a dosud neuhradil, tedy 94 577 Kč – 77 062,71 Kč = 17 514,29 Kč. V řízení bylo prokázáno postoupení pohledávky na současnou žalobkyni i to, že o postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn. Soud výrokem I. tohoto rozsudku uložil povinnost žalovanému uhradit žalobkyni částku 17 514,29 Kč.
20. Žalobkyně nemá nárok ani na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, neboť je třeba vycházet z toho, že spotřebitelský úvěr ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byl žalovanému poskytnut v rozporu s požadavky na zkoumání úvěruschopnosti podle § 86 a násl. uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru, pak nutně z toho musí vyplývat i nutnost použít důsledky s tím spojené vyjádřené v ust. § 87 uvedeného zákona, tedy nejen závěr o neplatnosti, ale současně i pravidlo, že v takovém případě je pak spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V této souvislosti je třeba připomenout závěry vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 20. 4. 2022, tedy že je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1, věta druhá, zákona č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; a nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době určené podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů. To tak znamená, že pokud stranami takto neplatně sjednaného úvěru nedojde k dohodě o splatnosti vrácení poskytnutých finančních prostředků, bude tato splatnost teprve určena soudem (dle závěrů Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky Pardubice čj. 23 Co 343/2024-78 ze dne 17. 12. 2024). Soud tak výrokem II. s ohledem na shora uvedené žalobu v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších 35 922,60 Kč a úroku z prodlení, zamítl.
21. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se žalobou domáhala přiznání částky 53 436,89 Kč, žalobě bylo vyhověno pro částku 17 514,29 Kč a žaloba byla pro částku 35 922,60 Kč zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí ve prospěch žalovaného 67 % ku 33 % žalobkyně. Rozdíl úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci tak činí 34 % ve prospěch žalovaného. Žalovaný v řízení žádné náklady neúčtoval, byl nečinný a z obsahu spisu nevyplývá, že by žalovanému v souvislosti s tímto řízením nějaké náklady vznikly. Soud výrokem III. tohoto rozsudku rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
22. Poplatková povinnost žalobkyně uhradit soudní poplatek vyplývá ze sazebníku poplatků zákona číslo 549/1991 Sb., položky 2 bodu 1. písm. c) ve spojení s bodem 2. stejné položky. Výše soudního poplatku činí 2 672 Kč, žalobkyně na soudním poplatku uhradila 2 138 Kč. Soud výrokem IV. tohoto rozsudku rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 534 Kč.
23. Lhůta k plnění je stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.