Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

7 C 140/2024

Soud: Okresní soud ve SvitaváchDatum rozhodnutí: 9. 1. 2025Č. j.: 7 C 140/2024-54Soudce: JUDr. Zdeněk FricAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 13. 3. 2025Předmět řízení: o zaplacení 173 999,51 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSSY:2025:7.C.140.2024.1
smlouva o úvěruinsolvence
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 16. 11. 2026 máme 604 705 z 615 476 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (2) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 66 716 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších 107 283,51 Kč a úroků a úroků z prodlení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 173 999,51 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 1. 2. 2022 pod číslem [hodnota], na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 210 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v 84 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 298 Kč měsíčně. Úvěr byl úročen roční úrokovou sazbou ve výši 24,61 %. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradit částku 143 284 Kč. Dle žaloby žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, proto žalobkyně využila svého práva a úvěr ke dni 5. 3. 2024 zesplatnila. Po zesplatnění úvěru žalovaný uhradil 26 000 Kč a žalobkyně se žalobou domáhá přiznání částky 173 999,51 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 14 374,37 Kč, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 173 999,51 Kč od 20. 7. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8 866,59 Kč od 20. 3. 2024 do 19. 7. 2024 a zákonného úroku z prodlení z částky 173 999,51 Kč od 20. 7. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 %. Dle žaloby před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných, jako například věk, vzdělání, zdroj příjmu, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení. Uvedla, že pokud následně došlo ke změně poměrů žalovaného, v důsledku kterých přestal hradit poskytnutý úvěr, nebylo toto zapříčiněno nedostatečným prověřením jeho úvěruschopnosti.

2. Soud usnesením ze dne 24. 10. 2024 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě o skutečnosti prokazující, že právní předchůdce žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschpnost žalovaného (soud z důvodu stručnosti na citované usnesení čj. 7 C 140/2024-34 odkazuje). Zároveň byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř.

3. Žalobkyně na výzvu soudu dne 8. 11. 2024 sdělila, že tvrzení o tom, jakým způsobem a jaké získala informace o schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr, jsou obsaženy v přílohách žalobního návrhu, jimiž jsou metodika posouzení úvěruschopnosti klienta a karta klienta. V rámci metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta je podrobně popsáno, jakým způsobem žalobkyně získala informace o schopnosti žalovaného splácet úvěr. V rámci karty klienta jsou uvedeny konkrétní informace, ze kterých žalobkyně vycházela při poskytnutí úvěru. Dle výpočtů MLS byl příjem klienta 28 806 Kč, životní minimum 3 550 Kč, splátky jiným společnostem z NRKI mimo HC 103, výše splátky schváleného úvěru 5 298 Kč a zbývající MLS klienta činila 19 855 Kč. MLS domácnosti byl tvořen příjmem klienta 28 806 Kč, výdaji domácnosti sdělenými klientem 17 900 Kč, splátkou úvěru 5 298 Kč, zbývající MLS domácnosti činil 5 608 Kč. Dále žalobkyně sdělila, že v rámci uzavírání smlouvy žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR. Dle úvěrové zprávy z nebankovního registru klientských informací vyplynulo, že žalovaný měl ke dni uzavření úvěrové smlouvy jen jeden závazek, a to nesplátkový. Žalovaný však neměl žádné splátky po splatnosti, žalobkyně tak učinila závěr, že nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného předmětný spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně si od žalovaného vyžádala potvrzení o příjmu za měsíc leden 2022 ze zaměstnání, dle kterého činila čistá mzda žalovaného 28 806 Kč. Žalobkyně z opatrnosti využila příjem za měsíc leden 2022 ve výši 28 806 Kč jakožto nejnižší ověřený příjem žalovaného pro výpočet [jméno FO]. Verifikace žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy proběhla prostřednictvím telefonního hovoru, který žalobkyně přikládá. V rámci hovoru pracovník call centra ověřil totožnost žalovaného a dále byla žalobkyní prostřednictvím telefonního hovoru ověřena výše měsíčních výdajů žalovaného. Žalobkyně má za to, že o řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru svědčí i skutečnost, že žalovaný následně žalobkyni hradil na smlouvu, než došlo k zesplatnění úvěru, a to od března 2022 do prosince 2023, tedy po dobu delší než rok a půl. Jak žalobkyně uvedla již v žalobě, pokud následně došlo ke změně poměrů žalovaného, nemohlo toto již být zapříčiněno nedostatečným prověřením jeho úvěruschopnosti.

4. K soudem nařízenému jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil. Žalobkyně na podaném návrhu trvala, odkázala na podanou žalobu. Uvedla, že po podání žaloby nebyla žalovaným žádná platba zaplacena. Žalobkyně uvedla, že pokud je v žalobě uvedeno, že žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 143 284 Kč, tak tato částka v sobě zahrnuje i 26 000 Kč zaplacených po zesplatnění úvěru. Žalobkyně uvedla, že má za to, že řádným způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného, zabývala se jak jeho příjmy a výdaji, prokázaný příjem žalovaného byl přes 28 000 Kč a výdaje celé domácnosti cca 17 000 Kč. Při jednání byl proveden (k návrhu žalobkyně) důkaz telefonním hovorem mezi žalovaným a pracovnicí žalobkyně. Z telefonního hovoru vyplynulo, že pracovnice žalobkyně se žalovaného (pro ověření) dotázala na výši úvěru - 210 000 Kč (žalovaný sdělil, že již s nějakou pracovnicí komunikoval – to vyplývá z potvrzení o prověření bonity klienta), dotázala se na jeho emailovou adresu (tuto žalovaný uvedl), dotázala se jej na výši celkových výdajů domácnosti (žalovaný uvedl 17 900 Kč). Na žádné jiné skutečnosti se pracovnice žalobkyně žalovaného nedotazovala, nežádala předložit žádné doklady.

5. Žalobkyně navrhla, aby soud podané žalobě zcela vyhověl.

6. Ze smlouvy o hotovostním úvěru a smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 1. 2. 2022 soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 210 000 Kč, a to bankovním převodem, jednalo se o bezúčelový úvěr, roční úroková sazba byla sjednána ve výši 24,61 %, roční procentní sazba nákladů byla sjednána ve výši 28,4 %. Žalovaný se úvěr zavázal uhradit celkem v 84 splátkách po 5 298 Kč a celkem se na poskytnutý úvěr zavázal uhradit částku 445 032 Kč.

7. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta soud zjistil, že žalobkyně vycházela při poskytnutí úvěrů z údajů o žalovaném: žalovaný je ženatý, bydlí u rodičů, jeho příjem činil 28 806 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 71 300 Kč (bez bližší specifikace), měsíční výdaje domácnosti 17 900 Kč.

8. Žalobkyně dále předložila metodiku – výklad posouzení úvěruschopnosti klienta, jednalo se o obecné informace o posuzování úvěruschopnosti s odkazem na judikaturu.

9. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil výši poskytnutého úvěru, výši splátek a dále výši žalobkyní vyčíslené pohledávky.

10. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 5. 3. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 199 999,51 Kč, a to do 7 dní od odeslání výzvy s poučením, že v případě neuhrazení dlužné částky bude tato vymáhána soudní cestou.

11. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.

14. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Je věcí žalobkyně, jakým způsobem ke zkoumání úvěruschopnosti přistoupí, pokud však je konkrétní věc předložena soudu, je to soud, který přezkoumává, zda žalobkyně dostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost či nikoli. K takovému přezkumu žalobkyně musí nabídnout nejen tvrzení ale i důkazy o řádném splnění této povinnosti (břemeno tvrzení a břemeno důkazní stíhá žalobkyni). Je pak na soudu, aby po provedeném dokazování vyhodnotil, zda žalobkyně splnila shora uvedenou povinnost plynoucí z citovaných zákonných ustanovení. Aby povinnost žalobkyně mohla být splněna, je třeba vycházet zejména z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů. Soud nepovažuje za dostatečné vycházet z tvrzení žalobkyně, že před uzavřením úvěru byla provedena lustrace v dostupných databázích a bylo vycházeno z pouhého prohlášení žalovaného o jeho pravidelných měsíčních příjmech a jeho schopnosti zapůjčené peníze zaplatit. Proto se soud dožadoval shora citovaným usnesením doplnění tvrzení a důkazů po žalobkyni. Soudem požadované doklady mohly dát jednoznačnou odpověď na poměry žalovaného. Zejména z výpisů z bankovního účtu žalovaného by bylo možné zjistit jaké příjmy žalovaný v rozhodném období měl, jaké byly jeho skutečné výdaje, zda měl nějaké další půjčky či úvěry, kolik na ně splácel apod. Jelikož takové důkazy soudu (přes poučení o důsledcích v citovaném usnesení) předloženy nebyly, uzavřel soud, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, pochybila v procesu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a považuje uzavřenou úvěrovou smlouvu za neplatnou (§ 87 odst. 1 věta prvá ZSÚ). V této věci nelze přehlédnout, že si žalobkyně při poskytování úvěru převyšujícího 200 000 Kč, nevyžádá od žalovaného doklad o výši příjmu (nic takového soudu nebylo předloženo), neprověří si například z výpisu účtu příjmové a výdajové položky žalovaného. Zcela bez významu pak z pohledu soudu bylo telefonické ověřování údajů (viz odst. 4 odůvodnění). Je třeba částečně přisvědčit žalobkyni, že žalovaný určitou dobu plnil podle smlouvy a že se může stát, že v průběhu trvání smlouvy dojde u věřitele k nějakým komplikacím. Zde ale soud posuzuje, zda žalobkyně vůbec na počátku celého vztahu splnila či nesplnila svoji povinnost zkoumat úvěruschopnost, dle soudu nikoli.

16. Ze shora uvedeného soud uzavřel, že žalobkyně žalovanému úvěr poskytla, aniž by při jeho poskytnutí byla úvěruschopnost žalovaného posuzována, respektive byla posouzena zcela formálně a nedostatečně, a to bez patřičné a očekávatelné obezřetnosti ze strany žalobkyně a bez vyžádání dalších informací a podkladů od žalovaného.

17. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná, dle které nelze žalobkyni požadované právo přiznat, lze jí přiznat pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaný byl v řízení nečinný, na výzvy soudu nereagoval. V řízení bylo prokázáno, že peněžní prostředky ve výši 210 000 Kč byly žalovanému poskytnuty a že žalovaný na tento úvěr 143 284 Kč. Žalovaný je tak dle § 2993 občanského zákoníku povinen vrátit žalobkyni to, co podle neplatné smlouvy obdržel a dosud neuhradil, tedy 210 000 Kč – 143 228 Kč = 66 716 Kč. Soud výrokem I. tohoto rozsudku uložil povinnost žalovanému uhradit žalobkyni částku 66 716 Kč.

18. Žalobkyně nemá nárok ani na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, neboť je třeba vycházet z toho, že spotřebitelský úvěr ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byl žalovanému poskytnut v rozporu s požadavky na zkoumání úvěruschopnosti podle § 86 a násl. uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru, pak nutně z toho musí vyplývat i nutnost použít důsledky s tím spojené vyjádřené v ust. § 87 uvedeného zákona, tedy nejen závěr o neplatnosti, ale současně i pravidlo, že v takovém případě je pak spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V této souvislosti je třeba připomenout závěry vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 20. 4. 2022, tedy že je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1, věta druhá, zákona č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; a nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době určené podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů. To tak znamená, že pokud stranami takto neplatně sjednaného úvěru nedojde k dohodě o splatnosti vrácení poskytnutých finančních prostředků, bude tato splatnost teprve určena soudem (dle závěrů Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky Pardubice čj. 23 Co 343/2024-78 ze dne 17. 12. 2024). Soud tak výrokem II. s ohledem na shora uvedené žalobu v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších 107 283,51 Kč a úroků a úroků z prodlení, zamítl.

19. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se žalobou domáhala přiznání částky 173 999,51 Kč, žalobě bylo vyhověno pro částku 66 716 Kč a žaloba byla pro částku 107 283,51 Kč zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí ve prospěch žalovaného 62 % ku 38 % žalobkyně. Rozdíl úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci tak činí 24 % ve prospěch žalovaného. Žalovaný v řízení žádné náklady neúčtoval, byl nečinný a z obsahu spisu nevyplývá, že by žalovanému v souvislosti s tímto řízením nějaké náklady vznikly. Soud výrokem III. tohoto rozsudku rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

20. Lhůta k plnění je stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací