Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

7 C 179/2024

Soud: Okresní soud ve SvitaváchDatum rozhodnutí: 9. 1. 2025Č. j.: 7 C 179/2024-41Soudce: JUDr. Zdeněk FricAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 11. 2. 2025Předmět řízení: o zaplacení 35 050 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSSY:2025:7.C.179.2024.1
insolvenceneplatnost právního jednánísmlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 16. 11. 2026 máme 604 705 z 615 476 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (9) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč s 14,75 % p. a. úrokem z prodlení od 14. 4. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších 10 050 Kč a úroku z prodlení nad rozsah úroku z prodlení uvedených ve výroku I. zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 3 094 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 351 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 29. 9. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 35 050 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru číslo [číslo smlouvy] uzavřené dne 20. 3. 2024, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč na účet žalovaného číslo [č. účtu], který se žalovaný zavázal vrátit jednorázově do data splatnosti úvěru, tedy do 3. 4. 2024 společně s poplatkem za sjednání úvěru a úrokem. Dle žaloby žalovaný na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho, porušil svůj závazek zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr společně s poplatkem za sjednání a čerpání úvěru po uplatnění slevy v termínu splatnosti a dostal se tak do prodlení a ztratil v důsledku prodlení nárok na úhradu poplatku za sjednání se slevou. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny úvěru ve výši 25 000 Kč, poplatku za sjednání a čerpání úvěru ve výši 7 571 Kč, úroku ve výši 479 Kč, paušálních poplatků za písemné upomínky v celkové výši 2 000 Kč, smluvního úroku z prodlení ve výši 0,50 % denně z částky 32 571 Kč od 4. 4. 2024 do 2. 7. 2024, smluvního úroku z prodlení ve výši 0,10 % denně z částky 32 571 Kč od 3. 7. 2024 do zaplacení.

2. Soud usnesením ze dne 17. 10. 2024 pod čj. 7 C 179/2024-31 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě o tom, že dostatečně před poskytnutím úvěru prověřila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet a zároveň byla poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř. Soud z důvodu stručnosti na citované usnesení odkazuje.

3. Žalobkyně na výzvu soudu sdělila podáním ze dne 15. 11. 2024, že žalovanému byl poskytnut úvěr jako podnikateli, a tedy se na něj nevztahuje zákon číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (to soud ani v žádosti netvrdil). Uvedla, že z žádného právního předpisu nevyplývá, že je žalobkyně povinna posuzovat úvěruschopnost klienta jako podnikatele, proto dle jejího názoru k prověřování úvěruschopnosti není povinna. Dalším podáním ze dne 6. 1. 2025 omluvila svoji neúčast u jednání, měla za to, že již dostatečně splnila svou povinnost tvrzení i důkazní a navrhla, aby bylo žalobě zcela vyhověno.

4. K soudem nařízenému jednání dne 9. 1. 2025 se žalobkyně nedostavila, byla omluvena. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil.

5. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. [číslo smlouvy] ze dne 20. 3. 2024 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč. Jednalo se o bezúčelový úvěr poskytnutý podnikateli v rámci jeho podnikatelské činnosti. Poplatek za sjednání úvěru byl dohodnut ve výši 7 571 Kč, poplatek za sjednání a čerpání úvěru po uplatnění slevy činil 3 021 Kč. Datum splatnosti úvěru bylo stanoveno na den 3. 4. 2024, doba trvání úvěru činila 14 dnů, roční úroková sazba činila 50 %. Celková výše úvěru 479 Kč, dlužná částka splatná klientem 33 050 Kč, dlužná částka po slevě 28 500 Kč. Poplatek za předčasné splacení úvěru byl sjednán e výši 3 500 Kč. Úvěr byl uzavřen prostřednictvím internetových stránek [internetové stránky], na kterých žalovaný odsouhlasil prostřednictvím SMS zprávy úplnost a pravdivost jím uvedených údajů. Dle článku 4. 2. smlouvy bylo sjednáno, že v případě, že si účastníci sjednají jakoukoliv slevu na příslušenství úvěru, je tato sleva sjednána s rozvazovací podmínkou, kdy v případě, že úvěr nebude klientem uhrazen řádně a včas, práva a povinnosti vyplývající z ustanovení o slevě, zanikají. Žalovaný uvedl číslo svého účtu, na který byl úvěr poskytnut, jednalo se o účet číslo [č. účtu].

6. Z předloženého prohlášení žalovaného o schopnosti splácet úvěr ze dne 20. 3. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný při uzavření úvěru prohlásil, že má zajištěny po celé období trvání úvěru dostatečné příjmy, ze kterých bude schopen hradit splátku úvěrujícímu dle podmínek úvěrové smlouvy. Příjmy na nejbližší období má zajištěny díky podnikatelské činnosti. Dále prohlásil, že v průběhu čerpání podnikatelského úvěru nepodá návrh na insolvenci, poněvadž k tomu nemá důvod. Veškeré své závazky hradí včas a nepřevyšují jeho příjmy. Je si vědom trestněprávních následků, pakliže se toto prohlášení ukáže jako nepravdivé. K prohlášení doložil fotokopii občanského průkazu.

7. Z potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady vytvořeného dne 30. 7. 2024 soud zjistil, že z účtu žalobkyně číslo [č. účtu] na účet příjemce [č. účtu] byla dne 20. 3. 2024 odeslána částka 25 000 Kč pod variabilním symbolem [var. symbol] a zprávou pro příjemce L176362 [právnická osoba].[Anonymizováno]. Z výpisu historie pohybů na účtu bylo zjištěno, že žalovaný ze svého účtu odeslal na účet žalobkyně částku 1 Kč.

8. Z výzev k okamžitému zaplacení dluhu ze dne 8. 4. 2024, 13. 4. 2024, 18. 4. 2024 a 23. 4. 2024 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky s poučením, že v případě neuhrazení dlužné částky bude tato vymáhána soudní cestou.

9. Z předžalobní upomínky ze dne 7. 8. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky nejpozději do 7 dnů od doručení výzvy s poučením, že v případě neuhrazení dluhu bude bez dalšího přistoupeno k soudnímu a exekučnímu vymáhání.

10. Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o podnikatelském úvěru, žalovaný při uzavření smlouvy uvedl adresu sídla svého podnikání a IČO, dle článku 1 bodu 2. a. byl úvěr poskytnut podnikateli v rámci jeho podnikatelské činnosti.

11. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle ust. § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2024 sp. zn. 21 Cdo 3140/2023 a i rozhodovací praxe Ústavního soudu (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) je třeba po věřiteli vyžadovat, aby zkoumal, zda dlužník nebude mít zjevný problém s plněním, a to nejen u spotřebitelských úvěrů. Není tedy omezena povinnost věřitele zkoumat úvěruschopnost pouze na vztah mezi spotřebitelem a podnikatelem, ale je třeba ji brát jako výchozí zásadu a obecný princip, kterou by se měl řídit každý věřitel, a to bez ohledu na to, s kým daný úvěr sjednává. Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 3. 2021 sp. zn. 23 ICdo 56/2019, jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání.

15. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč na dobu 14 dnů, na který žalovaný ničeho neuhradil. Žalovaný byl v řízení nečinný, na výzvy soudu nereagoval, tedy poskytnutí úvěru ani tvrzení, že na poskytnutý úvěr nic neuhradil, nijak nesporoval. Žalobkyně tvrdila, že se na poskytnutý úvěr nevztahuje zákon o spotřebitelském úvěru a z žádného předpisu tedy nevyplývá, že byla povinna při poskytnutí úvěru úvěruschopnost žalovaného jako podnikatele zkoumat. Jak již soud uvedl shora, neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo vůbec, je úvěrová smlouva neplatná (to platí nejen pro spotřebitelské úvěry, ale i pro jiné než spotřebitelské úvěry). Pokud si žalobkyně neověřila poměry žalovaného (jeho příjmy, výdaje, existenci dalších úvěrů či jiných dluhů) a vycházela pouze z prohlášení žalovaného, nemohl soud uzavřít jinak, než že je taková smlouva o úvěru neplatná. Navíc neplatnost smlouvy o podnikatelském úvěru soud dovozuje i z nepřiměřeně vysokého příslušenství, když u poskytnutého úvěru na 14 dní byla sjednána roční procentní sazba nákladů ve výši 50 %. Třebaže se jedná o krátkodobý úvěr, u něhož je třeba přijmout takové nastavení úroku, které umožňuje rychlé generování zisku (jinak by takový krátký úvěr ekonomicky nedával smyl) a lze tedy tolerovat i vyšší úrok, ale úrok a poplatek ve výši 7 571 Kč za dobu 14 dnů u úvěru ve výši 25 000 Kč je evidentně nemravný. K tomuto vysokému úroku a poplatku žalobkyně požadovala další částku 2 000 Kč za zaslání čtyř upomínek po 500 Kč v rozmezí 16 dnů, což je dle názoru soudu rovněž nepřiměřené.

16. Ze shora uvedeného soud uzavřel, že žalobkyně řádně neposuzovala úvěruschopnost žalovaného a úvěr poskytla bez patřičné a očekávatelné obezřetnosti a bez vyžádání dalších informací a podkladů od žalovaného. O tom svědčí i to, že žalovaný na uplatněnou pohledávku nezaplatil vůbec ničeho. Nezbytnost získání spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací o poměrech (nejen příjmových, ale i výdajových) žadatele o úvěr musí plynout z tvrzení úvěrujícího, a v případě přezkumu věci soudem i z k tomu doložených důkazů. Navíc žalobkyně poskytla úvěr, který je s ohledem na vysoké příslušenství úvěru v rozporu s dobrými mravy.

17. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného a důsledkem rozporu smlouvy s dobrými mravy je závěr soudu, že úvěrová smlouva je absolutně neplatnou, dle které nelze žalobkyni požadované právo přiznat, lze jí přiznat pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. V řízení bylo prokázáno, že peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč byly žalovanému poskytnuty a že žalovaný na tuto částku nic neuhradil. Žalovaný je tak dle § 2993 občanského zákoníku povinen vrátit žalobkyni to, co podle neplatné smlouvy obdržel. Žalobkyně z neplatné smlouvy nemá právo na žádné úroky, poplatky ani na smluvní úroky, které nebyly platně sjednány.

18. Žalobkyně žalovaného vyzvala výzvou k plnění ze dne 13. 4. 2024 k úhradě dlužné částky ke dni 13.4.2024, má tedy dle obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. nárok i na úroky z prodlení dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. od 14. 4. 2024 (tj. ode dne následujícího po uplynutí shora uvedené lhůty) do zaplacení. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády číslo 351/2013 Sb.

19. Soud tak výrokem I. uložil povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč s 14,75 % úrokem z prodlení od 14. 4. 2024 do zaplacení.

20. Výrokem II. soud žalobu v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších 10 050 Kč a úroku z prodlení nad rozsah úroku z prodlení uvedených ve výroku I. a smluvních úroků, zamítl, a to s ohledem na shora uvedené.

21. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se žalobou domáhala přiznání částky 35 050 Kč, žalobě bylo vyhověno pro částku 25 000 Kč a žaloba byla pro částku 10 050 Kč zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí ve prospěch žalobkyně 71 % ku 29 % žalovaného. Rozdíl úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci tak činí 42 % ve prospěch žalobkyně. Žalobkyně požadovala náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 402 Kč a dále náhradu nákladů právního zastoupení, které vyčíslila na 10 309,20 Kč (3 úkony právní služby po 2 540 Kč a 3 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč včetně 21 % DPH). Okresní soud však nesouhlasí s požadavkem žalobkyně na postup podle § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“). V projednávané věci je třeba vycházet z § 14b advokátního tarifu, neboť jde o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, který je žalobkyní opakovaně uplatňován ve skutkově i právně obdobných věcech, přestože lze připustit, že v jednotlivostech se skutková i právní argumentace obsažená v podávaných žalobách může lišit, a předmětem řízení je současně částka nepřevyšující 50 000 Kč. Při stanovení výše náhrady nákladů řízení je nutno vycházet z § 14b odst. 1 bod 1. advokátního tarifu, které stanoví výši sazby za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty přes 30 000 Kč částkou 500 Kč a z odst. 5 písm. a) citovaného ustanovení vyhlášky, který určuje paušální částku jako náhradu výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné ve výši 100 Kč za každý z úkonů právní služby hrazený podle odst. 1 a 2.

22. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny soudním poplatkem ve výši 1 753 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 5 614,40 Kč (odměna dle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 1 500 Kč za tři úkony právní služby po 500 Kč, tři paušální náhrady po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a/ téže vyhlášky, dále jeden úkon po podání žaloby za doplnění tvrzení ve výši 2 540 Kč dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu, jedna paušální náhrada k tomuto úkonu ve výši 300 Kč a 21 % DPH). Celkem náklady řízení činí 7 367,40 Kč, z těchto nákladů má žalobkyně právo na zaplacení 42 %, tedy na zaplacení částky 3 094 Kč. Tyto náklady je žalovaný povinen nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

23. Poplatková povinnost žalobkyně uhradit soudní poplatek vyplývá ze sazebníku poplatků zákona číslo 549/1991 Sb., položky 2 bodu 1. písm. c) ve spojení s bodem 2. stejné položky. Výše soudního poplatku činí 1 753 Kč, žalobkyně na soudním poplatku uhradila 1 402 Kč. Soud výrokem IV. rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 351 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

24. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací