Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 400 Kč, a to do tří dnů právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení dalších 13 432,09 Kč a dále úroků z prodlení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení 17 832,09 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo [hodnota] uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 30. 10. 2024 distančním způsobem na adrese [internetové stránky] na základě které žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr až do výše 20 300 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala žalobkyni poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím sjednaným ve smlouvě. Žalobkyně uvedla, že žalovaná v žádosti o poskytnutí úvěru uvedla údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila její úvěruschopnost, a to následujícím způsobem: nejprve zjistila u žalované informace o celkovém počtu členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společné domácnosti se spotřebitelem mající příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o poskytnutí úvěru, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Dále žalobkyně uvedla, že ověřila, zda se žalovaná nenachází v centrální evidenci exekucí, zda není v insolvenčním řízení, vyžádala si výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru policie hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob, výpis katastrálního rejstříku, výpis z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Dle názoru žalobkyně posouzení úvěruschopnosti žalované provedla podle interní metodiky schválené Českou národní bankou a dle jejího názoru zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně uvedla, že nejprve nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedený společností CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), následně vycházela z informací získaných od dlužníka získaných prostřednictvím licence AISP – Account Information Service Provider – poskytovatel služby informování o platebním účtu a vycházela z žalované předložených výpisů z účtu a transakcí, které jsou vykonávané na účtu žalované. Případně vycházela z žalovanou předložených výplatních pásek prokazujících její pravidelný příjem. Při šetření žalobkyně zjistila čistý měsíční příjem žalované ve výši 25 000 Kč, který dle žalobkyně žalované umožnil bezproblémové splácení úvěru v poskytnuté výši. Úvěr byl žalované vyplacen na účet číslo [č. účtu] prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně, a to dne 30. 10. 2024 ve výši 8 000 Kč. Žalovaná si při sjednávání smlouvy zvolila volitelné služby – služba „Klidné spaní“ za poplatek ve výši 25,62 Kč, služba „Presto“ za poplatek ve výši 165 Kč. Dle žaloby žalovaná na úvěr splatila na jistinu 18,97 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto dle článku 7 odstavce 1 Smlouvy žalobkyně vypověděla Smlouvu, o čemž žalovanou informovala e-mailem ze dne 14. 4. 2025, přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaná se dle žaloby prokazatelně dostala do prodlení s úhradou celého úvěru dne 15. 4. 2025. Žalovaná ke dni žaloby dle žalobkyně dlužila celkově částku 17 794,77 Kč, která sestávala z jistiny ve výši 7 981,03 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 146,45 Kč, smluvního úroku ve výši 9 645,33 Kč, poplatku za službu „Klidné spaní“ ve výši 21,96 Kč. Žalobkyně uvedla, že je oprávněna v souladu s článkem VIII odst. 1 Smlouvy požadovat v případě prodlení žalované smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Žalobkyně uplatňuje po žalované smluvní pokuty pouze za prvních 90 dnů prodlení žalované. Uvedla, že žalovaná se dostala do prodlení se splácením denní splátky splatné dne 11. 1. 2025, proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru, jedná se tedy o 90denní období od 12. 1. 2025 do 12. 4. 2025 ve výši 37,32 Kč.
2. Soud usnesením ze dne 13. 10. 2025 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsazená v žalobě o skutečnosti prokazující, že řádně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalované (soud z důvodu stručnosti na citované usnesení čj. 7 C 199/2025-33 odkazuje). Zároveň byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř.
3. Žalobkyně žalobu na základě citované výzvy doplnila podáním ze dne 19. 11. 2025, uvedla, že posouzení úvěruschopnosti žalované provedla žalobkyně dle interní metodiky schválené Českou národní bankou a zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Uvedla, že ověřená výše měsíčního příjmu žalované činila 25 000 Kč, která umožňovala bezproblémové splácení úvěru, dále uvedla informace o zkoumání úvěruschopnosti žalované uvedené již v žalobě. Uvedla, že žalovaná celkem čerpala úvěr ve výši 8 000 Kč a na tento úvěr žalovaná uhradila 3 600 Kč. Po podání žaloby žalovaná na poskytnutý úvěr již ničeno neuhradila. Na podané žalobě žalobkyně trvala.
4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
5. Soud ve věci postupoval dle ustanovení § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání.
6. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo [hodnota] uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 30. 10. 2024 bylo zjištěno, že věřitel se zavázal žalované poskytnout částku až do výše 20 300 Kč, jednalo se o spotřebitelský, revolvingový úvěr bezúčelový. Celková maximální výše úvěru 20 300 Kč, doba platnosti kreditního rámce 23. 4. 2025, roční procentní sazba nákladů při čerpání celého kreditního rámce činila 1 759,13 %, pevná úroková sazba – denní úrok ve výši 1,016 %, datum splatnosti první denní splátky 29. 11. 2024, datum splatnosti úvěru 23. 4. 2026, celková výše poplatku za vyplacení tranše úvěru 1,99 % z čerpané částky. Úvěr byl poskytnut na účet číslo [č. účtu]. Součástí smlouvy účastníci učinili i Všeobecné obchodní podmínky platné ode dne 27. 5. 2024. Totožnost spotřebitele byla autorizována prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet (AISP). Ověření proběhlo dne 30. 10. 2024. K žalobě žalobkyně doložila výpis o posouzení úvěruschopnosti pod identifikačním číslem případu [Anonymizováno]. Žalobkyně při poskytnutí úvěru vycházela z toho, že žalovaná žije sama, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení byla uvedena ve výši 2 000 Kč, ostatní zbytné výdaje ve výši 2 000 Kč, ostatní nezbytné výdaje ve výši 1 000 Kč, výše ověřeného příjmu 16 346 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem 13 000 Kč, rezerva pro výdaje 500 Kč, vypočítané minimální výdaje ve výši 6 610 Kč, disponibilní příjem ve výši 6 300 Kč, posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně vyhodnotila jako úspěšné.
7. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 29. 8. 2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 17 977,33 Kč a k úhradě nákladů ve výši 5 130 Kč, a to do tří dnů od doručení výzvy s poučením, že v případě neuhrazení bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Dle potvrzení o podání doporučené zásilky byla předžalobní výzva žalované odeslána dne 2. 9. 2025.
8. Dle zprávy [Anonymizováno]. ze dne 16. 10. 2025 bylo zjištěno, že majitelkou účtu číslo [č. účtu] je žalovaná, dále banka potvrdila, že na uvedeném účtu evidují příchozí platbu ve výši 8 000 Kč od žalobkyně.
9. Žalobkyně doložila na výzvu soudu výpis z účtu žalované za období od 28. 1. 2025 do 4. 2. 2025. Počáteční zůstatek v uvedeném období na účtu bylo 0 Kč, konečný zůstatek 61,88 Kč. Jedná se o nic neříkající výpis z účtu (po uzavření smlouvy o úvěru), kde jsou zaznamenány čtyři nákupy v potravinách, dvě odchozí úhrady bez bližší specifikace a dva vklady od fyzické osoby ve výši 900 Kč a 1 111 Kč a vklad od žalobkyně ve výši 39 Kč.
10. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.
13. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Je věcí žalobkyně, jakým způsobem ke zkoumání úvěruschopnosti přistoupí, pokud však je konkrétní věc předložena soudu, je to soud, který přezkoumává, zda žalobkyně dostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost či nikoli. K takovému přezkumu žalobkyně musí nabídnout nejen tvrzení ale i důkazy o řádném splnění této své povinnosti (břemeno tvrzení a břemeno důkazní stíhá žalobkyni). Je pak na soudu, aby po provedeném dokazování vyhodnotil, zda žalobkyně splnila shora uvedenou povinnost plynoucí z citovaných zákonných ustanovení. Aby povinnost žalobkyní mohla být splněna, je třeba vycházet zejména z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů. Žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti argumentovala dostatečným příjmem žalované a uvedla běžné výdaje domácnosti, na základě čehož uzavřela, že žalovaná bude schopna úvěr řádně splácet. Žalobkyně uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalované měla k dispozici výpis z účtu žalované, který na výzvu soudu předložila. Uvedený výpis z účtu žalované z února 2025 je nic neříkající, navíc je z února 2025, když úvěr byl poskytnut v říjnu 2024. Údaje uvedené ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalované a údaje ve vyjádření žalobkyně datované 18. 11. 2025 jsou zcela odlišné. Dle žalobkyně žalovaná na pohledávku uhradila 3 600 Kč. Zkoumání úvěruschopnosti žalované nemohlo být žalobkyní vyhodnoceno jako úspěšné, když čistý příjem žalované byl uveden ve výši 13 000 Kč, žalobkyní uvedené výdaje žalované ve výši 5 000 Kč neodpovídají běžným měsíčním výdajům, žalobkyně nezjišťovala, zda žalovaná čerpala další úvěry a jak tyto splácela, navíc žalobkyně nemohla uzavřít, že žalovaná z příjmu 13 000 Kč bez problémů uhradí úvěr ve výši 8 000 Kč, a to bez znalosti celkových poměrů žalované (posouzení reálných příjmů a výdajů žalované a ostatních úvěrů). Ze shora uvedeného vyplynulo, že žalobkyně jednoznačně pochybila v procesu zkoumání úvěruschopnosti žalované, proto soud považuje uzavřenou úvěrovou smlouvu za neplatnou (§ 87 odst. 1 věta prvá ZSÚ).
15. Žalobkyně poskytla žalované úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 20 300 Kč, který žalovaná čerpala ve výši 8 000 Kč a na který uhradila 3 600 Kč. Žalovaná nesporovala, že by na uvedenou pohledávku uhradila více, poskytnutí úvěru nijak nesporovala, v řízení zůstala nečinná, na výzvy soudu nereagovala.
16. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalované soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je absolutně neplatnou, dle které nelze žalobkyni požadované právo přiznat, lze jí přiznat pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. V řízení bylo prokázáno, že peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč byly žalované poskytnuty a že žalovaná na tuto částku uhradila 3 600 Kč. Žalovaná je tak dle § 2993 občanského zákoníku povinna vrátit žalobkyni to, co podle neplatné smlouvy obdržela. Žalobkyně nemá právo na požadované úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, protože ve smyslu § 87 odst. 1, věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, žalovaná dosud v prodlení není, neboť splatnost dlužné částky se stanovuje až nyní soudním rozhodnutím (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Soud výrokem I. s ohledem na shora uvedené uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 400 Kč.
17. Výrokem II. tohoto rozsudku soud žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dalších 13 432,09 Kč a dále úroku z prodlení, zamítl, a to s odůvodněním uvedeným v odstavci 14. a 16. tohoto rozsudku.
18. Soud rozhodoval o nákladech řízení dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci. Žalobkyně se žalobou domáhala přiznání částky 17 832,09 Kč, žalobě bylo vyhověno pro částku 4 400 Kč a žaloba byla pro částku 13 432,09 Kč zamítnuta. V řízení převážně úspěšná žalovaná by tak měla nárok na náhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Žalovaná byla v řízení nečinná, žádné náklady řízení neúčtovala a z obsahu spisu není zřejmé, že by jí nějaké náklady v souvislosti s tímto řízením vznikly. Soud proto výrokem III. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
19. Poplatková povinnost žalobkyně uhradit soudní poplatek vyplývá ze sazebníku poplatků zákona číslo 549/1991 Sb., položky 2 bodu 1. písm. b) ve spojení s bodem 2. stejné položky. Výše soudního poplatku činí 1 000 Kč, žalobkyně na soudním poplatku uhradila 800 Kč. Soud výrokem IV. tohoto rozsudku rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.