Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 004 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení dalších 90 353 Kč a dále úroku z prodlení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 913 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení 91 357 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo [hodnota] uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 24. 6. 2024 distančním způsobem na adrese [internetové stránky], na základě které žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala žalobkyni poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím sjednaným ve smlouvě. Žalobkyně uvedla, že žalovaná v žádosti o poskytnutí úvěru uvedla údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila její úvěruschopnost, a to následujícím způsobem: nejprve zjistila u žalované informace o celkovém počtu členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společné domácnosti se spotřebitelem mající příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o poskytnutí úvěru, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Dále žalobkyně uvedla, že ověřila, zda se žalovaná nenachází v centrální evidenci exekucí, zda není v insolvenčním řízení, vyžádala si výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru policie hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob, výpis katastrálního rejstříku, výpis z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Dle názoru žalobkyně posouzení úvěruschopnosti žalované provedla podle interní metodiky schválené Českou národní bankou a dle jejího názoru zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně uvedla, že nejprve nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedený společností CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), následně vycházela z informací získaných od dlužníka získaných prostřednictvím licence AISP – Account Information Service Provider – poskytovatel služby informování o platebním účtu a vycházela z žalované předložených výpisů z účtu a transakcí, které jsou vykonávané na účtu žalované. Případně vycházela z žalovanou předložených výplatních pásek prokazujících její pravidelný příjem. Při šetření žalobkyně zjistila čistý měsíční příjem žalované ve výši 57 303 Kč, který dle žalobkyně žalované umožnil bezproblémové splácení úvěru v poskytnuté výši. Úvěr byl žalované vyplacen na účet číslo [č. účtu] prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně, a to dne 9. 8. 2024 ve výši 18 045 Kč, dne 24. 6. 2024 ve výši 17 000 Kč, dne 24. 9. 2024 ve výši 35 000 Kč, dne 28. 11. 2024 ve výši 10 000 Kč a dne 3. 12. 2024 ve výši 10 000 Kč. Žalovaná si při sjednávání smlouvy zvolila volitelné služby – služba „Klidné spaní“ za poplatek ve výši 516,06 Kč, služba „Presto“ za poplatek ve výši 824,70 Kč. Dle žaloby žalovaná na úvěr splatila na jistinu 36 552,95 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto dle článku 7 odstavce 1 Smlouvy žalobkyně vypověděla Smlouvu, o čemž žalovanou informovala e-mailem ze dne 7. 4. 2025, přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaná se dle žaloby prokazatelně dostala do prodlení s úhradou celého úvěru dne 8. 4. 2025. Žalovaná ke dni žaloby dle žalobkyně dlužila celkově částku 90 012,08 Kč, která sestávala z jistiny ve výši 44 492,16 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 215,95 Kč, smluvního úroku ve výši 44 922,45 Kč, poplatku za službu „Klidné spaní“ ve výši 54,90 Kč a poplatku za službu „Presto“ ve výši 326,62 Kč. Žalobkyně uvedla, že je oprávněna v souladu s článkem VIII odst. 1 Smlouvy požadovat v případě prodlení žalované smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Žalobkyně uplatňuje po žalované smluvní pokuty pouze za prvních 90 dnů prodlení žalované. Uvedla, že žalovaná se dostala do prodlení se splácením denní splátky splatné dne 4. 1. 2025, proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru, jedná se tedy o 90denní období od 5. 1. 2025 do 5. 4. 2025 ve výši 1 344,92 Kč.
2. Soud usnesením ze dne 14. 10. 2025 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsazená v žalobě o skutečnosti prokazující, že řádně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalované (soud z důvodu stručnosti na citované usnesení čj. 7 C 200/2025-32 odkazuje). Zároveň byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř.
3. Žalobkyně žalobu na základě citované výzvy doplnila podáním ze dne 21. 11. 2025, uvedla, že posouzení úvěruschopnosti žalované provedla žalobkyně dle interní metodiky schválené Českou národní bankou a zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Uvedla, že ověřená výše měsíčního příjmu žalované činila 57 303 Kč, která umožňovala bezproblémové splácení úvěru, dále uvedla informace o zkoumání úvěruschopnosti žalované uvedené již v žalobě. Uvedla, že žalovaná celkem čerpala úvěr ve výši 81 045 Kč a na tento úvěr žalovaná uhradila 80 041 Kč. Po podání žaloby žalovaná na poskytnutý úvěr již ničeno neuhradila. Na podané žalobě žalobkyně trvala.
4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
5. Soud ve věci postupoval dle ustanovení § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání.
6. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo [hodnota] uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 24. 6. 2024 bylo zjištěno, že věřitel se zavázal žalované poskytnout částku až do výše 80 000 Kč, jednalo se o spotřebitelský, revolvingový úvěr bezúčelový. Celková MAXIMÁLNÍ VÝŠE ÚVĚRU 80 000 Kč, doba platnosti kreditního rámce 16. 12. 2025, roční procentní sazba nákladů při čerpání celého kreditního rámce činila 1 521,28 %, pevná úroková sazba – denní úrok ve výši 0,933 %, datum splatnosti první denní splátky 24. 7. 2024, datum splatnosti úvěru 16. 12. 2025, celková výše poplatku za vyplacení tranše úvěru 1,99 % z čerpané částky. Úvěr byl poskytnut na účet číslo [č. účtu]. Součástí smlouvy účastníci učinili i Všeobecné obchodní podmínky platné ode dne 27. 5. 2024. Totožnost spotřebitele byla autorizována prostřednictvím služby BankID od společnosti [právnická osoba]. Ověření proběhlo dne 24. 6. 2024. K žalobě žalobkyně doložila výpis o posouzení úvěruschopnosti pod identifikačním číslem případu 25069995. Žalobkyně při poskytnutí úvěru vycházela z toho, že žalovaná žije ve společně hospodařící domácnosti s celkovým počtem členů 3, počet členů ve společně hospodařící domácnosti s příjmem 2, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení byla uvedena ve výši 5 000 Kč, ostatní zbytné výdaje ve výši 10 000 Kč, výše ověřeného příjmu 57 303 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem 42 000 Kč, rezerva pro výdaje 600 Kč, vypočítané minimální výdaje ve výši 7 330 Kč, disponibilní příjem ve výši 34 600 Kč, posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně vyhodnotila jako úspěšné.
7. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 29. 8. 2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 91 686,38 Kč a k úhradě nákladů ve výši 12 293 Kč, a to do tří dnů od doručení výzvy s poučením, že v případě neuhrazení bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Dle potvrzení o podání doporučené zásilky byla předžalobní výzva žalované odeslána dne 2. 9. 2025.
8. Dle zprávy [právnická osoba]. ze dne 4. 11. 2025 bylo zjištěno, že majitelkou účtu číslo [č. účtu] je žalovaná, dále banka potvrdila, že v období od 24. 6. 2024 do 7. 4. 2025 byla žalobkyní na účet žalované zaslána celková částka 81 045 Kč pod variabilním symbolem [var. symbol] v pěti platbách.
9. Žalobkyně doložila na výzvu soudu výpis z běžného účtu žalované číslo [č. účtu] za období od 26. 6. 2023 do 23. 6. 2024. Z předloženého výpisu vyplynulo, že žalovaná čerpala i jiné úvěry, konkrétně dne 27. 6. 2023 od společnosti [Anonymizováno] ve výši 4 939,83 Kč, 14. 7. 2023 od společnosti [Anonymizováno] ve výši 5 000 Kč, dne 12. 12. 2023 ve výši 755 Kč, v lednu 2024 ve výši 10 000 Kč, v únoru 2024 ve výši 10 000 Kč, v březnu 2024 ve výši 2 x 10 000 Kč, v dubnu 2024 ve výši 5 000 Kč, v květnu 2024 ve výši 5 000 Kč, v červnu 2024 ve výši 2 x 5 000 Kč a 1 000 Kč, dále od společnosti [právnická osoba]. čerpala v květnu 2024 úvěr ve výši 100 000 Kč a v červnu 2024 ve výši 1 500 Kč. Dále bylo zjištěno, že na účtu má žalovaná několik trvalých měsíčních příkazů ve výši téměř 40 000 Kč. Příjem žalované u společnosti [právnická osoba]. byl v červenci 2023 ve výši 46 111 Kč, srpnu 2023 ve výši 53 882 Kč, v září 2023 ve výši 40 832 Kč, v říjnu 2023 ve výši 34 406 Kč, v listopadu 2023 ve výši 46 367 Kč, v prosince 2023 ve výši 50 767 Kč, v lednu 2024 ve výši 44 342 Kč, v únoru 2024 ve výši 47 810 Kč, v březnu 2024 ve výši 40 168 Kč, v dubnu 2024 ve výši 47 033 Kč, v květnu 2024 ve výši 45 308 Kč a v červnu 2024 ve výši 50 568 Kč.
10. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.
13. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Je věcí žalobkyně, jakým způsobem ke zkoumání úvěruschopnosti přistoupí, pokud však je konkrétní věc předložena soudu, je to soud, který přezkoumává, zda žalobkyně dostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost či nikoli. K takovému přezkumu žalobkyně musí nabídnout nejen tvrzení ale i důkazy o řádném splnění této své povinnosti (břemeno tvrzení a břemeno důkazní stíhá žalobkyni). Je pak na soudu, aby po provedeném dokazování vyhodnotil, zda žalobkyně splnila shora uvedenou povinnost plynoucí z citovaných zákonných ustanovení. Aby povinnost žalobkyní mohla být splněna, je třeba vycházet zejména z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů. Žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti argumentovala dostatečným příjmem žalované a uvedla běžné výdaje domácnosti, na základě čehož uzavřela, že žalovaná bude schopna úvěr řádně splácet. Žalobkyně uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalované měla k dispozici výpis z účtu žalované, které na výzvu sudu předložila. Z výpisů je zcela zřejmé, že žalovaná opakovaně čerpá každý měsíc úvěry u jiné společnosti (dokonce cca 6 týdnů před uzavřením smlouvy o úvěru si žalovaná bere úvěr ve výši 100 000 Kč od společnosti [právnická osoba]), má pravidelné trvalé příkazy a její výdaje značně převyšují její příjem, což žalovaná řeší čerpáním opakovaných úvěrů u různých společností. Ze shora uvedeného vyplynulo, že žalobkyně pochybila v procesu zkoumání úvěruschopnosti žalované, proto soud považuje uzavřenou úvěrovou smlouvu za neplatnou (§ 87 odst. 1 věta prvá ZSÚ).
15. Žalobkyně poskytla žalované úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 81 045 Kč, na který žalovaná uhradila 80 041 Kč. Žalovaná nesporovala, že by na uvedenou pohledávku uhradila více, poskytnutí úvěru nijak nesporovala, v řízení zůstala nečinná, na výzvy soudu nereagovala.
16. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalované soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je absolutně neplatnou, dle které nelze žalobkyni požadované právo přiznat, lze jí přiznat pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. V řízení bylo prokázáno, že peněžní prostředky ve výši 81 045 Kč byly žalované poskytnuty a že žalovaná na tuto částku uhradila 80 041 Kč. Žalovaná je tak dle § 2993 občanského zákoníku povinna vrátit žalobkyni to, co podle neplatné smlouvy obdržela. Žalobkyně nemá právo na požadované úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, protože ve smyslu § 87 odst. 1, věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, žalovaná dosud v prodlení není, neboť splatnost dlužné částky se stanovuje až nyní soudním rozhodnutím (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Soud výrokem I. s ohledem na shora uvedené uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 004 Kč.
17. Výrokem II. tohoto rozsudku soud žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dalších 90 353 Kč a dále úroku z prodlení, zamítl, a to s odůvodněním uvedeným v odstavci 16. tohoto rozsudku.
18. Soud rozhodoval o nákladech řízení dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci. Žalobkyně se žalobou domáhala přiznání částky 91 357 Kč, žalobě bylo vyhověno pro částku 1 004 Kč a žaloba byla pro částku 90 353 Kč zamítnuta. V řízení převážně úspěšná žalovaná by tak měla nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Žalovaná byla v řízení nečinná, žádné náklady řízení neúčtovala a z obsahu spisu není zřejmé, že by jí nějaké náklady v souvislosti s tímto řízením vznikly. Soud proto výrokem III. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
19. Poplatková povinnost žalobkyně uhradit soudní poplatek vyplývá ze sazebníku poplatků zákona číslo 549/1991 Sb., položky 2 bodu 1. písm. c) ve spojení s bodem 2. stejné položky. Výše soudního poplatku činí 4 568 Kč, žalobkyně na soudním poplatku uhradila 3 655 Kč. Soud výrokem IV. tohoto rozsudku rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 913 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.