Výrok
I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 561,37 Kč s úrokem z prodlení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 266 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu ve Svitavách dne 2. 10. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 561,37 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba]., IČ [IČO], sídlem [adresa] a žalovaným dne 1. 11. 2022, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 33 000 Kč, který se žalovaný zavázel splácet v 36 pravidelných měsíčních splátkách a konečná splatnost měla nastat dne 20. 11. 2025. Dle žaloby se žalovaný dostal do prodlení se splácením úvěru, proto došlo dne 24. 11. 2024 k zesplatnění veškerých závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr byl úročen smluvním úrokem ve výši 62,27 % p. a., který běžel od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, přičemž bylo sjednáno přirůstání smluvního úroku k jistině. Žalobkyně žalobou uplatňuje úrok pouze od data poskytnutí úvěru do jeho zesplatnění, tedy za období od 1. 11. 2022 do 24. 11. 2024, jehož kapitalizovaná výše činí 42 449,37 Kč. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy provedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného, který mu v této souvislosti předložil zejména fotokopii originálu platného osobního dokladu, doklady o příjmu (výplatní listy či případné výpisy z bankovního účtu žalovaného) a další doklady a informace požadované žalobkyní nezbytné pro posouzení jeho úvěruschopnosti. Současně právní předchůdkyně žalobkyně lustrovala žalovaného v registrech SOLUS a NRKI, o čemž pořídil příslušný záznam. V souhrnném hodnocení žalovaného jsou vedle jeho příjmů a výdajů uvedeny rovněž informace o zaměstnání žalovaného. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na současnou žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 2. 2025. Žalobkyně uvedla, že celková výše nároků žalobkyně po zohlednění plateb ze strany žalovaného ve výši 48 888 Kč činí 26 561,37 Kč splatných nejpozději dne 24. 11. 2024. Žalobkyně se rovněž domáhala přiznání úroků z prodlení z dlužné částky a uvedla, že pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala přiznání částky a příslušenství z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.
2. Soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne 22. 10 2025 pod čj. 7 C 204/2025-47, aby svá tvrzení obsažená v žalobě doplnila o tvrzení o tom, jak byla zkoumána právní předchůdkyní žalobkyně úvěruschopnost žalovaného a byla poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř., že nebude-li tvrzení žalobkyně řádně doplněno a následně prokázáno, může to mít za následek do, že smlouva o úvěru bude posouzena jako neplatná. Uvedená výzva byla právní zástupkyni žalobkyně doručena dne 29. 10. 2025. Soud z důvodu stručnosti na citované usnesení odkazuje.
3. Žalobkyně na výzvu soudu dne 28. 11. 2025 sdělila, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného ověřovala mimo jiné lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, SOLUS a NRKI. Dále úvěruschopnost žalovaného byla ověřována výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji žalovaného s tím, že klientům je ponechávána 10 % rezerva rozdílu mezi příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku. Na základě uvedených skutečností dle žalobkyně nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného a žádosti o úvěr bylo vyhověno. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný před poskytnutím úvěru uvedl, že je zaměstnán u společnosti [právnická osoba]., měl měsíční příjem ve výši 28 600 Kč, přičemž běžné měsíční výdaje činily 15 917 Kč. Podpisem listiny označené Proficredit – Hodnocení klienta osoba úvěrovaná svým podpisem potvrdila a čestné prohlásila, že reálně disponuje příjmem v žádosti uvedeným, že k datu podpisu nemá pochybnosti o dostatečnosti příjmů pro splácení úvěru a neočekává v budoucnu relevantní události mající dopad do poklesu příjmů. Výše příjmů byla úvěrovaným doložena výpisem z účtu obsahující údaj o výši výplaty od zaměstnavatele. Žalobkyně na podané žalobě trvala.
4. Žalovaný se k výzvě soudu k žalobě nevyjádřil.
5. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“).
6. Z výplatní pásky žalovaného za měsíc září 2022 bylo zjištěno, že jeho čistý příjem činil 28 618 Kč.
7. Z předloženého potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že v měsíci červenci 2022 byla žalovanému vyplacena mzda (za předchozí měsíc) ve výši 28 879 Kč, v srpnu 2022 ve výši 30 235 Kč, v září 2022 ve výši 27 130 Kč a v říjnu 2022 ve výši 28 619 Kč.
8. Z karty hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru číslo [hodnota] bylo zjištěno, že před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně evidovala u žalovaného příjem ve výši 28 600 Kč, životní minimum klienta ve výši 4 620 Kč, splátky [právnická osoba]. ve výši 7 121 Kč, náklady na bydlení ve výši 4 176 Kč, celkem výdaje ve výši 15 917 Kč a rezerva byla vypočtena ve výši 11 683 Kč. Žalovaný prohlásil, že pracuje u společnosti [právnická osoba]. na hlavní pracovní poměr od 1. 3. 2019, je zaměstnán na dobu neurčitou a žije sám ve vlastním bydlení.
9. Z předsmluvního formuláře a smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba]. dne 1. 11. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet číslo [č. účtu] úvěr ve výši 33 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr zaplatit v 36 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 328 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 62,27 %, roční procentní sazba nákladů ve výši 83,5 % a žalovaný se zavázal na poskytnutý úvěr uhradit celkem 73 548 Kč.
10. Z předloženého dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že na účet číslo [č. účtu] byla odeslána částka 33 000 Kč pod variabilním symbolem [var. symbol] dne 1. 11. 2022.
11. Z oznámení ze dne 24. 11. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila, že vzhledem k jeho prodlení s úhradou splátky úvěru byl úvěr okamžitě zesplatněn a vyzvala žalovaného k úhradě celkové dlužné částky ve výši 26 298 Kč, a to nejpozději do 10 dnů od data odeslání oznámení s poučením, že v případě jejího neuhrazení bude tato vymáhána soudní cestou.
12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba]. a žalobkyní dne 12. 2. 2025, z přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2025 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným vyplývající ze shora uvedené úvěrové smlouvy byla postoupena na současnou žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován.
13. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 25. 4. 2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovanému oznámila postoupení pohledávky, vyzvala žalovaného k úhradě celkové částky 42 218,48 Kč, a to do tří dnů s poučením, že v případě neuhrazení dlužné částky bude tato vymáhána soudní cestou. Dle předloženého podacího lístku byla předžalobní výzva žalovanému odeslána téhož dne.
14. Soud vyžádal zprávu od [právnická osoba]., která dne 3. 11. 2025 sdělila, že žalovaný byl vlastníkem účtu číslo [č. účtu], na který byla v měsíci listopadu 2022 přispána částka 33 000 Kč od společnosti [právnická osoba].
15. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.
18. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
19. Je věcí žalobkyně (její právní předchůdkyně) jakým způsobem ke zkoumání úvěruschopnosti přistoupí, pokud však je konkrétní věc předložena soudu, je to soud, který přezkoumává, zda žalobkyně či právní předchůdkyně dostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného či nikoli. K takovému přezkumu žalobkyně musí nabídnout nejen tvrzení ale i důkazy o řádném splnění této své povinnosti (břemeno tvrzení a břemeno důkazní stíhá žalobkyni). Je pak na soudu, aby po provedeném dokazování vyhodnotil, zda žalobkyně splnila shora uvedenou povinnost plynoucí z citovaných zákonných ustanovení. Aby povinnost žalobkyní mohla být splněna, je třeba vycházet zejména z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů. Soud nepovažuje za dostatečné vycházet z tvrzení žalobkyně, že před uzavřením úvěru byly zjištěny nějaké konkrétní údaje o příjmových a výdajových poměrech spotřebitele, aniž by soudu byly předloženy listiny, ze kterých k takovým závěrům došla. Proto se soud dožadoval shora citovaným usnesením doplnění tvrzení a důkazů po žalobkyni. Soudem požadované doklady mohly dát jednoznačnou odpověď na poměry žalovaného. Zejména z výpisů z bankovního účtu žalovaného by bylo možné zjistit jaké výdaje žalovaný v rozhodném období vedle svého příjmu měl, zda měl nějaké další půjčky či úvěry, kolik na ně splácel apod. (již v kartě hodnocení klienta jsou uvedeny splátky předchozích úvěrů u právní předchůdkyně žalobkyně ve výši 7 121 Kč, není známo, zda žalovaný čerpal i další úvěry u jiných společností). Jelikož takové důkazy soudu (přes poučení o důsledcích v citovaném usnesení) předloženy nebyly, uzavřel soud, že právní předchůdkyně žalobkyně pochybila v procesu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a považuje uzavřenou úvěrovou smlouvu za neplatnou (§ 87 odst. 1 věta prvá ZSÚ).
20. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je absolutně neplatnou, dle které nelze žalobkyni požadované právo přiznat. Žalobkyni lze přiznat pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. Soud si vyžádal zprávu banky, ze které je možné uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 33 000 Kč. Žalovaný byl v řízení nečinný, na výzvy soudu nereagoval, netvrdil, natož aby prokázal, že na uvedený úvěr uhradil více jak 48 888 Kč.
21. Žalobkyně má tedy s ohledem na shora uvedené nárok na vrácení toho, co žalovanému poskytla, tedy na vrácení částky 33 000 Kč. Žalovaný na tuto pohledávku již uhradil 48 888 Kč, soudu proto nezbylo, než výrokem I. tohoto rozsudku žalobu zamítnout.
22. Žalobkyně nemá nárok ani na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, neboť je třeba vycházet z toho, že spotřebitelský úvěr ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byl žalovanému poskytnut v rozporu s požadavky na zkoumání úvěruschopnosti.
23. Žalovaný byl tak ve věci plně úspěšný, měl by tedy nárok na zaplacení účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Žalovaný byl v řízení nečinný, na výzvy soudu nereagoval, z obsahu spisu nevyplývá, že by žalovanému nějaké náklady v souvislosti s tímto řízením vznikly. Soud pro výrokem II. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
24. Poplatková povinnost žalobkyně uhradit soudní poplatek vyplývá ze sazebníku poplatků zákona číslo 549/1991 Sb., položky 2 bodu 1. písm. c) ve spojení s bodem 2. stejné položky. Výše soudního poplatku činí 1 329 Kč, žalobkyně na soudním poplatku uhradila 1 063 Kč. Soud výrokem III. tohoto rozsudku rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 266 Kč.
25. Lhůta k plnění byla stanovena na tři dny dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.