Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 377 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších 17 792 Kč, úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 457 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu ve Svitavách dne 4. 2. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 32 169 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 17. 7. 2024, na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 22 000 Kč, a to na účet [č. účtu]. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 6 792 Kč, jistina a poplatek byly splatné dne 23. 8. 2024. Dle žaloby žalovaný zápůjčku řádně nesplácel, uhradil pouze 7 623 Kč a o tuto částku žalobkyně ponížila smluvní pokutu. Žalobkyně poskytuje zápůjčky prostřednictvím své webové stránky [internetové stránky]. Dále žalobkyně uvedla, že před poskytnutím zápůjčky si od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného, dle žalobkyně tedy tato splnila svoji povinnost dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 28 792 Kč, dále přiznání částky 2 500 Kč představující účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením žalovaného za zaslané písemné výzvy a smluvní pokutu dle článku 2. 3. smlouvy o zápůjčce ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 22 000 Kč, a to ode dne 24. 8. 2024 do dne 2. 2. 2026 ve výši 11 594 Kč. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení smluvní pokuty pouze do výše 11 000 Kč, poníženou o úhradu žalovaného, tedy ve výši 3 377 Kč. Dále požadovala přiznání zákonného úroku z prodlení z částky 28 792 Kč od 24. 8. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 %.
2. Soud usnesením ze dne 17. 2. 2026 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsazená v žalobě o skutečnosti prokazující, že před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného (soud z důvodu stručnosti na citované usnesení čj. 7 C 31/2026-23 odkazuje). Zároveň byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř.
3. Žalobkyně na základě citované výzvy soudu ze dne 31. 3. 2026 sdělila, že ve věci nebude doplňovat žádná skutková tvrzení, což zřejmě povede k tomu, že soud rozhodne o tom, že smlouva je vzhledem k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Navrhla, aby soud rozhodl tak, že žalovaný je povinen vrátit vše, co podle smlouvy o zápůjčce dostal, tj. vrátit bezdůvodné obohacení, uhradit úroky z prodlení v zákonné výši a nahradit náklady řízení.
4. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu doručenou dne 25. 2. 2026 nevyjádřil.
5. Soud ve věci postupoval dle ustanovení § 115a) o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání.
6. Žalobkyně dokládala smlouvou o zápůjčce ze dne 17. 7. 2024, že dne 17. 7. 2024 poskytla žalovanému na účet číslo [č. účtu] částku 22 000 Kč. Na výzvu soudu odmítla zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru dokládat a domáhala se přiznání bezdůvodného obohacení ze strany žalovaného, tedy poskytnuté jistiny po odpočtu žalovaným zaplacené částky a úroků z prodlení v zákonné výši.
7. Zprávou [právnická osoba]. ze dne 21. 2. 2026 bylo potvrzeno, že žalobkyně žalovanému poskytla na jeho účet částku 22 000 Kč.
8. Žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že by žalobkyni uhradil více jak 7 623 Kč, v řízení zůstal nečinný, na výzvy soudu nereagoval.
9. Zbývající část dlužné částky žalobkyni neuhradil ani přes zaslanou upomínku ze dne 30. 8. 2024, 6. 9. 2024, opakovanou výzvu k úhradě ze dne 13. 9. 2024, 22. 9. 2024, 7. 10. 2024 a předžalobní upomínku ze dne 4. 8. 2025, žalovanému odeslanou dle podacího lístku dne 5. 8. 2025.
10. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů dospěl soud k závěru, že předložená smlouva o zápůjčce je podle svého obsahu úvěrovou smlouvou a je absolutně neplatná, neboť věřitel s odbornou péčí neposoudil a neověřil schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, aniž by zkoumala příjmy a výdaje žalovaného, jeho poměry, jeho dřívější závazky, tedy neověřila, zda žalovaný bude schopen poskytnutý úvěr splatit. Na výzvu soudu žalobkyně sdělila, že doklady o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného dokládat nebude a navrhla, aby poskytnutá zápůjčka byla posouzena jako bezdůvodné obohacení žalovaného.
11. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
12. S ohledem na shora uvedené soud přiznal žalobkyni právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku (když s odkazem na ustanovení § 86 a 87 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru soud uzavřel, že uzavřená smlouva o zápůjčce je neplatná). Žalovaný je tak dle § 2993 občanského zákoníku povinen vrátit žalobkyni to, co podle neplatné smlouvy obdržel a dosud nevrátil, tedy částku 14 377 Kč (22 000 Kč – 7 623 Kč).
13. Výrokem II. soud zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších 17 792 Kč, úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, neboť žalobkyně nemá právo na plnění z neplatně uzavřené smlouvy. Nemá nárok ani na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, neboť je třeba vycházet z toho, že spotřebitelský úvěr ze strany žalobkyně byl žalovanému poskytnut v rozporu s požadavky na zkoumání úvěruschopnosti podle § 86 a násl. uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru, pak nutně z toho musí vyplývat i nutnost použít důsledky s tím spojené vyjádřené v ust. § 87 uvedeného zákona, tedy nejen závěr o neplatnosti, ale současně i pravidlo, že v takovém případě je pak spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ustanoven § 87 uvedeného zákona je speciálním ustanovením k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na neuhrazenou jistinu úvěru bez dalších smluvních úroků a poplatků. To v nově stanovené době splatnosti, která není závislá na výzvě věřitele k plnění, ale upíná se k možnosti dlužníka (spotřebitele) dluh vrátit. Nárok na zákonné úroky z prodlení plynoucí z ustanovení § 1970 občanského zákoníku vzniká až v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny v dané věci. V tomto směru lze zcela odkázat na závěry podávající se z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Se zřetelem na shora popsané úvahy je zjevné, že žalovaný se dosud nedostal do prodlení s vrácením zůstatku poskytnuté jistiny ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalobci tudíž ani nemohl vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku.
14. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se domáhala přiznání částky 32 169 Kč, žalobě bylo vyhověno pro částku 14 377 Kč a žaloba byla zamítnuta pro částku 17 792 Kč. Poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci představuje 45 % ve prospěch žalobkyně ku 55 % žalovaného. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci představuje 10 % ve prospěch žalovaného a žalovaný by tak měl nárok na náhradu 10 % účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Žalovaný však byl v řízení nečinný, žádné náklady řízení neúčtoval a z obsahu spisu není zřejmé, že by mu v souvislosti s tímto řízením nějaké náklady vznikly. Soud proto výrokem III. tohoto rozsudku rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
15. Poplatková povinnost žalobkyně uhradit soudní poplatek vyplývá ze sazebníku poplatků zákona číslo 549/1991 Sb., položky 2 bodu 1. písm. b) ve spojení s bodem 2. stejné položky. Výše soudního poplatku činí 1 609 Kč, žalobkyně na soudním poplatku uhradila 1 152 Kč. Soud výrokem IV. tohoto rozsudku rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 457 Kč.