Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 33 370 Kč a dále úroku a úroků z prodlení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 452 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 4. 3. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 45 170 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo [hodnota] uzavřené dne 4. 9. 2023 mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba], IČ [IČO], sídlem [adresa] a žalovaným, na základě které právní předchůdce žalobkyně dle žaloby poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal spolu s uvedenou částkou zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 20 870 Kč, jen představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 13 107 Kč, s úrokovou sazbou 12,75 % ročně a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 355 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 12měsíčních splátkách po 3 823 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 4. 9. 2024. Dle žaloby žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 21. 7. 2024. Ke dni 4. 9. 2024 činila dlužná jistina částku 18 850 Kč a dlužný poplatek částku 13 820 Kč. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdce před poskytnutím zápůjčky posoudil, zda bude žalovaný požadovanou zápůjčku schopen splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v zákaznické kartě, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. V důsledku takto učiněného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, byla teprve s žalovaným uzavřena smlouva. Pohledávka za žalovaným byla na současnou žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025, a to s účinností ke dni 21. 10. 2025. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby žalovaný na předmětnou pohledávku ničeho neuhradil. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 45 170 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 18 850 Kč, dlužné částky poplatků ve výši 13 820 Kč a dlužné smluvní pokuty ve výši 12 500 Kč, dále kapitalizovaných úroků ve výši 3 533,75 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 750,53 Kč, úroků ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 18 850 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny od 22. 10. 2025 do zaplacení.
2. Soud usnesením ze dne 12. 3. 2026 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě o skutečnosti prokazující, že právní předchůdce žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného (soud z důvodu stručnosti na citované usnesení čj. 7 C 51/2026-36 odkazuje). Zároveň byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř.
3. Žalobkyně žalobu doplnila podáním doručeným soudu dne 7. 4. 2026, zopakovala tvrzení, které již uvedla v žalobě. Uvedla, že ze zákaznické karty ze dne 4. 9. 2023 se podává, že právní předchůdce ověřil před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy uzavřené 3. 2. 2023, výplatní pásky za měsíc červenec a srpen 2023. Současně z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovaného není vedeno insolvenční řízení. Bylo zjištěno, že žalovaný pracuje jako zedník, obkladač u zaměstnavatele [jméno FO], jeho měsíční příjem činí 34 310 Kč, žije s rodiči, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. S ohledem na výši příjmů a výši požadované zápůjčky dospěl právní předchůdce k názoru, že schopnost žalovaného splácet předmětnou zápůjčku je dostatečná. Dále žalobkyně uvedla, že právní předchůdce ani ona nemá k dispozici kopie dokladů od žalovaného. Uchazeči o zápůjčku dokumenty a doklady zástupci věřitele pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smlouvy. Žalobkyně potvrdila, že žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil 13 200 Kč, na žalobě trvala v plném rozsahu.
4. Žalovaný se i přes řádně doručenou výzvu k žalobě nevyjádřil.
5. Soud ve věci postupoval dle ustanovení § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání.
6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo [hodnota] ze dne 4. 9. 2023 uzavřené mezi společnosti [právnická osoba], IČ [IČO] a žalovaným soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč. Zákazník se zavázal zaplatit za tento spotřebitelský úvěr poplatek v částce 18 962 Kč, sestávající z úroku ve výši 13 107 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč a částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního splácení 4 355 Kč s tím, že částka za komfortní poskytnutí a splácení činí 1 855 Kč a částka za flexibilní splácení činí 2 500 Kč. Splátkové období bylo sjednání měsíční a žalovaný požádal o volitelné doplňkové pojištění a za toto se zavázal zaplatit 1 908 Kč. Celková dlužná částka – jistina, poplatek a pojistné, činila 45 870 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 86 % a byla pevná po celou dobu trvání smlouvy. Účastníci si pro případ prodlení sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1b% denně z dlužné částky, ohledně níž je zákazník v prodlení. Roční procentní sazba nákladů činila 149,12 %. Součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru.
7. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr – vyplynulo, že žalovaný před poskytnutím úvěru uvedl, že žije s rodiči, má učňovské vzdělání, je rozvedený, nemá žádnou vyživovací povinnost. Úvěr čerpá na rekonstrukci bytu. Uvedl, že pracuje na plný úvazek jako zedník, obkladač u [jméno FO] v [adresa] s příjem 34 390 Kč od 3. 2. 2023. V zákaznické kartě bylo uvedeno, že předložil výplatní pásky za měsíc červenec a srpen 2023. Jeho odhadované měsíční výdaje činily 10 000 Kč. Uvedl, že nemá úvěr u jiné společnosti.
8. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025, účinné ke dni 21. 10. 2025, seznamu postoupených pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2025 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na současnou žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován.
9. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 1. 2026 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 52615,90 Kč, a to nejpozději do 31. 1. 2026 s poučením, že v případě jejího neuhrazení bude tato vymáhána soudní cestou. Dle předloženého podacího lístku byla předžalobní výzva žalovanému odeslána téhož dne.
10. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.
13. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Je věcí žalobkyně (respektive její právní předchůdkyně), jakým způsobem ke zkoumání úvěruschopnosti přistoupí, pokud však je konkrétní věc předložena soudu, je to soud, který přezkoumává, zda žalobkyně či její právní předchůdkyně dostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost či nikoli. K takovému přezkumu žalobkyně musí nabídnout nejen tvrzení, ale i důkazy o řádném splnění této povinnosti (břemeno tvrzení a břemeno důkazní stíhá žalobkyni). Je pak na soudu, aby po provedeném dokazování vyhodnotil, zda žalobkyně splnila shora uvedenou povinnost plynoucí z citovaných zákonných ustanovení. Aby povinnost žalobkyně mohla být splněna, je třeba vycházet zejména z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů. Soud nepovažuje za dostatečné vycházet z tvrzení žalobkyně, že před uzavřením úvěru byla úvěruschopnost žalovaného ověřována z tvrzení žalovaného a z výplatních pásek a pracovní smlouvy, které však jak žalobkyně, tak její právní předchůdkyně, nemá k dispozici. Soud nemůže poměřit příjmy a výdaje žalovaného a zjistit, zda v době poskytnutí úvěru byl žalovaný schopen úvěr řádně splácet, zda čerpal jiné úvěry a jaká byla jeho finanční situace.
15. Ze shora uvedeného soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr poskytla, aniž by při jeho poskytnutí byla úvěruschopnost žalovaného posuzována, respektive byla posouzena zcela formálně a nedostatečně, a to bez patřičné a očekávatelné obezřetnosti ze strany právní předchůdkyně žalobkyně a bez vyžádání dalších informací a podkladů od žalovaného.
16. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná, dle které nelze žalobkyni požadované právo přiznat, lze jí přiznat pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaný byl v řízení nečinný, na výzvy soudu nereagoval. V řízení bylo prokázáno, že peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč byly žalovanému poskytnuty v den uzavření smlouvy a dále to, že žalovaný na tuto pohledávku uhradil 13 200 Kč. Žalovaný je tak dle § 2993 občanského zákoníku povinen vrátit žalobkyni to, co podle neplatné smlouvy obdržel a dosud neuhradil, tedy 11 800 Kč. V řízení bylo prokázáno postoupení pohledávky na současnou žalobkyni i to, že o postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn. Soud výrokem I. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 11 800 Kč.
17. Žalobkyně nemá nárok ani na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, neboť je třeba vycházet z toho, že spotřebitelský úvěr ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byl žalovanému poskytnut v rozporu s požadavky na zkoumání úvěruschopnosti podle § 86 a násl. uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru, pak nutně z toho musí vyplývat i nutnost použít důsledky s tím spojené vyjádřené v ustanovení § 87 uvedeného zákona, tedy nejen závěr o neplatnosti, ale současně i pravidlo, že v takovém případě je pak spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V této souvislosti je třeba připomenout závěry vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 20. 4. 2022, tedy že je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovení § 86 odst. 1, věta druhá, zákona č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; a nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době určené podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů. To tak znamená, že pokud stranami takto neplatně sjednaného úvěru nedojde k dohodě o splatnosti vrácení poskytnutých finančních prostředků, bude tato splatnost teprve určena soudem (dle závěrů Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky Pardubice čj. 23 Co 343/2024-78 ze dne 17. 12. 2024). Soud tak výrokem II. s ohledem na shora uvedené žalobu v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších 33 370 Kč, úroku a úroku z prodlení, zamítl.
18. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se domáhala přiznání částky 45 170 Kč, žalobě bylo vyhověno pro částku 11 800 Kč, tedy žalobkyně byla úspěšná z 26 %. Žaloba byla pro částku 33 370 Kč zamítnuta, tedy úspěch žalovaného představuje 74 %. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci představuje 48 % ve prospěch žalovaného. Žalovaný v řízení žádné náklady neúčtoval, v řízení zůstal nečinný, z obsahu spisu neplyne, že by mu v souvislosti s tímto řízením nějaké náklady vznikly. Soud tak výrokem III. tohoto rozsudku rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
19. Poplatková povinnost žalobkyně uhradit soudní poplatek vyplývá ze sazebníku poplatků zákona číslo 549/1991 Sb., položky 2 bodu 1. písm. c) ve spojení s bodem 2. stejné položky. Výše soudního poplatku činí 2 259 Kč, žalobkyně na soudním poplatku uhradila 1 807 Kč. Soud výrokem IV. tohoto rozsudku rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 452 Kč.