Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8 568 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 16 800 od 7. 1. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 18. 6. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 20 568 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 6. 9. 2024 smlouvu o poskytnutí úvěru, na základě které poskytla žalovanému bezhotovostním převodem částku 12 000 Kč. Před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru byla ověřena úvěruschopnost žalovaného na základě výpisů z bankovního účtu žalovaného či případně výplatních listů a dále byl žalovaný lustrován ve veřejně dostupných registrech dlužníků. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 40 % ročně z jistiny. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru. Žalobkyně proto ke dni 6. 1. 2025 úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru. Ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení s úhradou celého úvěru. Ke dni sepsání žaloby žalobkyně eviduje za žalovaným pohledávku ve výši 20 568 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 12 000 Kč, úroků v kapitalizované výši 4 800 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny v celkové výši 3 768 Kč. Žalobkyně požaduje též zákonný úrok z prodlení z částky 16 800 od 7. 1. 2025 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění. Ani přes tuto výzvu však dlužná částka nebyla uhrazena.
2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.
3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaný pak ve stanovené lhůtě nijak nereagoval na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas žalovaného s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.
4. Ze smlouvy úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena dne 6. 9. 2024, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 40 % ročně z jistiny. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.
5. Z nedatované žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, jaké údaje o sobě žalovaný před poskytnutím úvěru sdělil žalobkyni. Uvedl konkrétně, že jeho měsíční příjem činí 25 003 Kč a že má měsíční výdaje ve výši 20 000 Kč.
6. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 6. 9. 2024 a ze sdělení [právnická osoba]., ze dne 7. 8. 2026 soud zjistil, že žalovaný je majitelem bankovního účtu, na který byla dne 6. 9. 2024 připsána platba ve výši 12 000 Kč od žalobkyně.
7. Z dopisu ze dne 6. 1. 2025 soud zjistil, že žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru do tří dnů od doručení tohoto dopisu.
8. Z předžalobní výzvy a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a dne 13 .8 2025 tuto výzvu zaslal žalovanému.
9. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.
10. Na podkladě těchto listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Žalovaný na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 6. 9. 2024 čerpal od žalobkyně úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté prostředky splatit spolu s příslušenstvím v měsíčních splátkách. Žalobkyně úvěr zesplanila ke dni 6. 1. 2025. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou.
11. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).
12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
14. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
15. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
16. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
18. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému finanční prostředky poskytnuty, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá ze zjištění, že žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem plynoucím jí z § 86 ZSÚ, neboť nedostatečným způsobem zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost). Žalobkyně zejména nikterak nereagovala na výzvu soudu, aby sdělila, zda měla před poskytnutím úvěru k dispozici ověřené údaje o příjmech a výdajích žalovaného a aby případné listinné důkazy o tom předložila soudu. Stejně tak žalobkyně soudu nedoložila výsledky jí tvrzených lustrací v registrech dlužníků. Za takového stavu je nutno uzavřít, že žalobkyně měla k dispozici pouze neověřené údaje o hospodaření žalovaného založené na tom, co jí sdělil sám žalovaný. Takový postup však v oblasti spotřebitelských úvěrů nelze považovat za dostatečný a nepředstavuje zkoumání úvěruschopnosti s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
20. Za takové situace proto soud uzavřel, že žalobkyně porušila povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, a to způsobem uvedeným v § 86 ZSÚ. Sankcí za takové porušení povinnosti je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.
21. Jelikož žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla mu podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinnost vrátit poskytovateli úvěru toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Vzhledem k tomu, že z předložených listinných důkazů nevyplývá, že žalovaný z titulu neplatně sjednaného spotřebitelského úvěru něčeho plnil, a takové plnění netvrdil ani žalovaný, který v řízení zůstal pasivní, vycházel soud z toho, že výši poskytnuté jistiny není možné ponížit o žádné plnění ze strany žalovaného. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).
22. Ve zbývající části, tedy co do částky 8 568 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobkyni nepřiznal ani požadované příslušenství (zákonný úrok z prodlení), a to ani z aktuálně dlužné jistiny, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaný se tak doposud nemohl ocitnout v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nebo např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 17. 12. 2024, sp. zn.
23 Co 343/2024).23. Pokud jde o náklady řízení, předmětem řízení byl nárok na zaplacení 20 568 Kč s příslušenstvím, které ke dni rozhodnutí soudu činilo cca 3 300 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 12 000 Kč, naopak co do částky 8 568 Kč a co do požadovaného příslušenství byla žaloba zamítnuta. Jelikož úspěch žalobkyně je pouze nepatrný (0,55 %), rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.