8 C 195/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou spojenou s návrhem na vydání platebního rozkazu podanou dne 9. 6. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 124 940 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 23. 5. 2023 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku 74 000 Kč převodem na jeho bankovní účet. Smlouva o úvěru byla uzavřena na dálku prostřednictvím dálkové komunikace. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 83,61 % ročně ve 48měsíčních splátkách po 5 368 Kč. Žalovaný však na splátkách uhradil pouze celkem 32 272 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného došlo dne 25. 2. 2024 k zesplatnění celého úvěru. Žalobkyně nyní požaduje zaplacení částky v celkové výši 124 940 Kč, která je tvořena nesplacenou jistinou ve výši 72 487,22 Kč, dlužným úrokem ke dni zesplatnění ve výši 15 053 Kč, smluvní pokutou v celkové výši 37 000 Kč, náhradou nákladů vzniklých prodlením ve výši 400 Kč, jakož i zákonného úroku z prodlení a úroku z úvěru. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou.

2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o úvěru, která byla dálkově uzavřena dne 23. 5. 2023, resp. z oznámení o schválení úvěru z téhož dne, soud zjistil, že žalobkyně touto smlouvou poskytla žalovanému úvěr ve výši 74 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 83,62 % ročně ve 48měsíčních splátkách po 5 368 Kč.

4. Ze sdělení [právnická osoba]., ze dne 1. 8. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl majitelem účtu č. [č. účtu] a že na tento účet byla dne 23. 5. 2023 připsána platba od žalobkyně ve výši 74 000 Kč.

5. Z výpisů z účtu žalovaného za měsíce leden až duben 2023 soud zjistil, jaké údaje o pohybech na účtu žalovaného měla žalobkyně k dispozici při posuzování jeho úvěruschopnosti před uzavřením úvěrové smlouvy, že znala jeho příjmové poměry a že věděla o tom, že z účtu žalovaného odchází každý den mnoho plateb na účty společností provozujících hazardní hry a že žalovaný v daném období čerpal spotřebitelské úvěry u jiných nebankovních společností v řádu desítek tisíc Kč.

6. Z karty klienta ze dne 6. 6. 2025 soud zjistil, že na úvěr bylo v rámci sedmi splátek zaplaceno celkem 32 272 Kč.

7. Z výzev k zaplacení ze dne 22. 1. 2024 a 20. 2. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných splátek a upozornila ho na možnost zesplatnění celého úvěru.

8. Z oznámení o zesplatnění ze dne 25. 2. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru nejpozději do 10 dnů od odeslání této výzvy.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 15. 7. 2025 a z přiloženého podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy nejpozději do 15 dnů od odeslání této výzvy a že téhož dne tuto výzvu odeslala žalovanému.

10. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.

11. Na podkladě těchto listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Žalobkyně na základě smlouvy uzavřené dne 23. 5. 2023 poskytla žalovanému bezhotovostním převodem úvěr ve výši 74 000 Kč, a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem ve 48měsíčních splátkách po 5 368 Kč. Žalobkyně měla při posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy k dispozici ověřené údaje o příjmech a výdajích žalovaného a věděla o tom, že z účtu žalovaného odchází každý den mnoho plateb na účty společností provozujících hazardní hry a že žalovaný v daném období čerpal spotřebitelské úvěry u jiných nebankovních společností v řádu desítek tisíc Kč. Žalovaný na splátkách úvěru zaplatil celkem 32 272 Kč. Poté, co byl vyzván ke splacení celého úvěru, byl žalovaný k úhradě dlužné částky vyzván i předžalobní výzvou.

12. S ohledem na to, že skutkový stav ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného byl zjištěn bez důvodných pochybností, a nešlo tedy o situaci, kdy by žalobkyně ohledně této okolnosti neunášela břemeno tvrzení nebo břemeno důkazní, nebylo žalobkyni na jednání poskytováno poučení podle § 118a odst. 1, resp. odst. 3 o. s. ř.

13. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „ZSÚ“).

14. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

16. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši 74 000 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru, na jejímž základě byly finanční prostředky vyplaceny, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy vyplývá ze zjištění, že žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť zcela nesprávným způsobem vyhodnotila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Z výpisů z bankovního účtu žalovaného za období čtyř měsíců předcházejících poskytnutí úvěru, které měla žalobkyně k dispozici, totiž vyplývaly závažné problémy v hospodaření žalovaného. Z těchto bankovních výpisů se konkrétně podává, že žalovaný se na denní bázi oddává hazardním hrám, na které vynakládá každý den v mnoha menších platbách finanční prostředky v řádu tisíců Kč. Z těchto výpisů navíc vyplývá, že žalovaný v daném období čerpal spotřebitelské úvěry u jiných nebankovních společností v řádu desítek tisíc Kč. Ani pravidelný příjem ze zaměstnání, který z předložených bankovních výpisů rovněž vyplýval, tak nemohl rozptýlit důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Spotřebitelský úvěr tak neměl být žalovanému vůbec poskytnut. Pokud se tak stalo, žalobkyně porušila své povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru uvedené v § 86 ZSÚ. Sankcí za takové porušení povinnosti je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

21. Soud proto uzavřel, že žalobkyně porušila povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, a to způsobem uvedeným v § 86 ZSÚ. Sankcí za takové porušení povinnosti je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

22. Jelikož žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla mu podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinnost vrátit poskytovateli úvěru toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Vzhledem k tomu, že žalovaný z titulu neplatně sjednaného spotřebitelského úvěru zaplatil žalobkyni celkem částku 32 272 Kč, je nyní povinen vrátit rozdíl mezi touto a poskytnutou částkou, tedy částku 41 728 Kč.

23. Pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 83 212 Kč, soud v této části žalobu zamítl. Žalobkyni nepřiznal ani požadovaný úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení, a to ani z aktuálně dlužné části jistiny úvěru, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaný se tak doposud nemohl ocitnout v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nebo např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 23 Co 343/2024).

24. Pokud jde o náklady řízení, předmětem řízení byl nárok na zaplacení 124 940 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 41 728 Kč, naopak co do částky 83 212 Kč a co do požadovaného příslušenství byla žaloba zamítnuta. Úspěch žalovaného tedy přesahoval jeho neúspěch. Jelikož však žalovanému, který v řízení zůstal zcela pasivní, žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

25. Lhůtu k plnění rozsudkem uložené povinnosti stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Ve věci vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 8 C 195/2025 byl dne 15. 10. 2025 vyhlášen rozsudek, jehož výrokem I. bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 41 728 Kč, ve výroku II. byla žaloba zamítnuta co do částky 83 212 Kč a co do požadovaného příslušenství a ve výroku III. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.

2. Po doručení písemného vyhotovení rozsudku zástupkyni žalobkyně tato upozornila soud na chybu v počtech, která se v rozsudku vyskytla. Jde o to, že soud při výpočtu bezdůvodného obohacení, které je, Anonymizováno, žalovaný povinen žalobkyni zaplatit z důvodu neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, vycházel z toho, že žalovaný na splátkách neplatně sjednaného úvěru zaplatil žalobkyni částku 32 272 Kč. Žalobkyně upozornila na to, že ve skutečnosti žalovaný zaplatil pouze částku 32 240 Kč. Poskytnutou jistinu je tak nutno ponížit nikoliv o částku 32 272 Kč, ale o částku 32 240 Kč. Žalovaný měl proto být zavázán k zaplacení částky 41 760 Kč, nikoliv částky 41 728 Kč.

3. Soud proto na návrh žalobkyně uvedenou zjevnou chybu v počtech napravil tímto opravným usnesením, kdy stanovil, že výrok I. z citovaného rozsudku má správně znít tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 41 760 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

4. V důsledku uvedeného postupu bylo nutné změnit i výrok II. z citovaného rozsudku, kterým byla žaloba částečně zamítnuta. Výrok II. tak správně má znít tak, že žaloba se zamítá v části, v níž žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení dalších 83 180 Kč a žalovaného příslušenství.

5. Uvedené změny neměly vliv na výrok o náhradě nákladů řízení, který tak zůstal nedotčen.