Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 102 220 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 102 220 Kč od 1. 3. 2025 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 2 500 Kč splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, a to počínaje měsícem následujícím po nabytí právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jen jediné z nich.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 24 159 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, a to počínaje měsícem následujícím po nabytí právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jen jediné z nich.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou spojenou s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podanou dne 15. 4. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 102 220 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že za žalovanou zaplatila dne 3. 5. 2023 její dluh vůči Úřadu práce ve výši 102 220 Kč, který žalované vznikl neoprávněnou výplatou příspěvku na úhradu potřeb dítěte. O povinnosti vrátit přeplatek této dávky bylo rozhodnuto Úřadem práce dne 28. 3. 2023. Žalovaná se zavázala tento dluh žalobkyni uhradit, což se ani přes opakované výzvy nestalo. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu předžalobní výzvou.
2. Ve věci byl dne 28. 5. 2025 vydán platební rozkaz, který byl usnesením ze dne 24. 6. 2025 zrušen, neboť se jej nepodařilo žalované řádně doručit.
3. Žalovaná se následně k výzvě soudu k žalobě vyjádřila, přičemž uvedla, že nárok, který je vůči ní uplatňován, uznává jen zčásti. Připustila, že jí vznikl přeplatek na příspěvku na úhradu potřeb dítěte ve výši 102 220 Kč. Tento dluh za ni uhradila žalobkyně. Požadovaná částka však má být ponížena o částku cca 40 tisíc Kč, kterou žalovaná žalobkyni předala v hotovosti v období od června do listopadu 2023, přičemž tuto částku si žalovaná vydělala ve firmě žalobkyně. Další peníze byly žalobkyni předány rovněž v hotovosti, kdy se jednalo o peníze ze zaopatřovacího příspěvku. Žalovaná se neúspěšně pokoušela s žalobkyní dohodnout na splátkovém kalendáři. Žalovaná je ochotna zaplatit žalobkyni částku 62 220 Kč, a to ve splátkách po 2 500 Kč měsíčně.
4. U jednání, které se ve věci konalo dne 18. 2. 2026, žalobkyně i žalovaná na svých stanoviscích setrvaly.
5. S ohledem na to, že obě účastnice se po vyhlášení rozsudku vzdaly odvolání, obsahuje odůvodnění tohoto rozsudku v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
6. Na podkladě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Žalobkyně zaplatila za žalovanou dne 3. 5. 2023 její dluh vůči Úřadu práce ve výši 102 220 Kč, který žalované vznikl v důsledku neoprávněné výplaty příspěvku na úhradu potřeb dítěte. O povinnosti vrátit přeplatek této dávky bylo rozhodnuto Úřadem práce České republiky – Krajská pobočka v Pardubicích, Kontaktní pracoviště Moravská Třebová, rozhodnutím ze dne 28. 3. 2023, sp. zn. 18653-17-SY, č. j. 78851/23/SY. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu předžalobní výzvou odeslanou dne 7. 2. 2025. Žalovaná ani přes poskytnuté poučení neprokázala, že žalobkyni něčeho zaplatila.
7. Po právní stránce soud věc posoudil jako spor o vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších novel (dále jen „o. z.“).
8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
9. Podle § 2991 odst. 2 o. z. platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Soud dospěl k závěru, že žalovaná se tím, že za ni žalobkyně zaplatila její dluh vůči Úřadu práce, na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť za ni bylo plněno to, co měla po právu plnit sama. Je proto povinna žalobkyni vydat toto bezdůvodné obohacení, které představuje zaplacená částka ve výši 102 220 Kč. Žalovaná ani přes poskytnuté poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. neprokázala své tvrzení, že žalobkyni něčeho zaplatila, resp. neoznačila k tomuto tvrzení žádné důkazy. Ohledně této skutečnosti, která by mohla vést k závěru o částečném splnění dluhu, ji přitom tížilo důkazní břemeno. Soud proto uzavřel, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni celou částku 102 220 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení z této částky za období od 1. 3. 2025 do zaplacení.
11. K zaplacení této povinnosti stanovil soud v souladu s návrhem žalované, se kterým žalobkyně vyjádřila souhlas (resp. ponechala tuto otázku na úvaze soudu), splátkový kalendář. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobkyni požadovanou částku spolu se zákonným úrokem z prodlení v pravidelných měsíčních splátkách po 2 500 Kč splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, a to pod hrozbou ztráty výhody splátek.
12. Plně úspěšná žalobkyně má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 089 Kč, z odměny advokáta, která podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, činí celkem 18 270 Kč za tři úkony právní služby po 5 220 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, účast na jednání) a za jeden tzv. půl úkon za jednoduchou výzvu k plnění ve výši 2 610 Kč, a konečně z paušální náhrady hotových výdajů za uvedené čtyři úkony právní služby v celkové výši 1 800 Kč. Náhrady cestovních výdajů a náhrady za promeškaný čas cestou zástupce žalobkyně k jednání a zpět se zástupce žalobkyně výslovně vzdal. Na náhradě nákladů řízení proto soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 24 159 Kč, a to rovněž v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, pod hrozbou ztráty výhody splátek.