Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 073 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části, v níž žalobkyně požadovala zaplacení částky 6 342 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 11 399 Kč od 29. 6. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 6. 10. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 415 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným dne 28. 11. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému revolvingový úvěr, na který žalovaný čerpal ve třech platbách celkem částku 13 600 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 28. 6. 2025 a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dluhu. Ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení s úhradou celého úvěru. Žalobkyně nabyla předmětnou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s původním věřitelem dne 12. 12. 2024. Předmětem žaloby je pohledávka v celkové výši 13 415 Kč tvořená celkovou nesplacenou jistinou úvěru ve výši 11 399 Kč a smluvním úrokem ve výši 2 016 Kč, jakož i zákonným úrokem z prodlení z nesplacené jistiny od následujícího dne po datu splatnosti úvěru. Před podáním žaloby byl žalovaný zástupcem žalobkyně písemně vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou k plnění. K výzvě soudu pak žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě veřejně dostupných databází a registrů dlužníků a na základě údajů poskytnutých žalovaným. Sdělila dále, že žalovaný na splátkách úvěru zaplatil celkem částku 6 527 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.
3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaný pak ve stanovené lhůtě nijak nereagoval na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas žalovaného s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.
4. Ze smlouvy o úvěru, která byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným uzavřena dne 28. 11. 2024, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně touto smlouvou poskytla žalovanému revolvingový úvěr až do výše 12 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách.
5. Ze sdělení [právnická osoba]., ze dne 21. 10. 2025 soud zjistil, že žalovaný je majitelem účtu č. [č. účtu] a že na tento účet byla dne 28. 11. 2024 připsána platba ve výši 12 000 Kč, dne 16. 1. 2025 platba ve výši 600 Kč a dne 3. 2. 2025 platba ve výši 1 000 Kč, vše od společnosti , právnická osoba6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní dne 12. 12. 2024, jakož i z přiloženého seznamu postoupených pohledávek, vzal soud za prokázané, že pohledávka ze shora uvedené úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni.7. Z dopisu ze dne 28. 6. 2025 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] úvěr zesplatnila ke dni 28. 6. 2025 a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dluhu.8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 7. 2025 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] písemně oznámila žalovanému, že došlo k postoupení předmětné pohledávky.9. Z předžalobní výzvy ze dne 19. 7. 2025 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a dne 23. 7. 2025 tuto výzvu odeslal žalovanému.10. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.11. Na podkladě těchto listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], na základě smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 28. 11. 2024 poskytla žalovanému bezhotovostním převodem peněžní prostředky v celkové výši 13 600 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách. Společnost [právnická osoba] úvěr zesplatnila ke dni 28. 6. 2025, vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dluhu a následně svou pohledávku vůči žalovanému vzniklou z předmětné smlouvy postoupila na žalobkyni, o čemž žalovaného písemně informovala. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky. Žalovaný na splátkách úvěru zaplatil celkem částku 6 527 Kč.12. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.15. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.16. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.17. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.18. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.19. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 13 600 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému finanční prostředky vyplaceny, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť zcela nedostatečným způsobem zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost). Žalobkyně k výzvě soudu sdělila, že její právní předchůdkyně vycházela při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného z údajů sdělených žalovaným. Takový postup je však v oblasti spotřebitelských úvěrů nutno považovat za nedostatečný, neboť poskytovatel takových úvěrů se nemůže spokojit pouze s tím, co mu spotřebitel sdělí, ale musí mít k dispozici ověřené údaje o příjmech a výdajích žalovaného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně navíc ani neuvedla, jaké konkrétní údaje žalovaný její právní předchůdkyni ke svým výdělkovým a majetkovým poměrům sdělil, stejně jako neuvedla, jaký byl konkrétní výsledek lustrací osoby žalovaného z veřejně dostupných databází a registrů dlužníků. Soud proto uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně porušila povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, a to způsobem uvedeným v § 86 ZSÚ. Sankcí za takové porušení povinnosti je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.21. Jelikož byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla mu podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinnost zaplatit žalobkyni, která pohledávku nabyla platným a účinným postoupením, toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Vzhledem k tomu, že žalobkyně uvedla, že žalovaný na splátkách úvěru celkem částku 6 527 Kč, je žalovaný nyní povinen vrátit rozdíl mezi touto a poskytnutou částkou, tedy částku 7 073 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.)22. Ve zbývající části, tedy co do částky 6 342 Kč a co do požadovaného zákonného úroku z prodlení, nebylo možno žalobě vyhovět, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaný se tak doposud nemohl ocitnout v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nebo např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 23 Co 343/2024).23. Pokud jde o náklady řízení, předmětem řízení byl nárok na zaplacení částky 13 415 Kč s příslušenstvím, které tak, jak je žalobkyně požadovala, ke dni rozhodnutí soudu činilo cca 610 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 7 073 Kč, naopak co do částky 6 342 Kč a co do požadovaného příslušenství byla žaloba zamítnuta. Jelikož žalobkyně měla ve věci úspěch pouze nepatrný (necelé 1 %), rozhodl soud o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.