Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 38 164 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 38 164 Kč od 1. 7. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části, v níž žalobce požadoval zaplacení dalšího příslušenství v podobě poplatku z prodlení ve výši 21,50 % ročně z částky 38 164 Kč od 1. 7. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci k rukám jeho zástupkyně na náhradě nákladů řízení částku 4 720,38 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 3. 10. 2025 domáhal po žalované zaplacení částky 38 164 Kč s příslušenstvím v podobě poplatku z prodlení ve výši 1 promile za každý den prodlení z částky 38 164 Kč od 1. 7. 2023 do zaplacení. Uvedl, že s žalovanou uzavíral nájemní smlouvy, na základě kterých žalovaná užívala byt č. 4 na adrese nám. [Jméno žalované B]. [adresa]. Nájemné bylo sjednáno ve výši 5 829 Kč za byt a 242 Kč za inventář a zálohy na služby spojené s užíváním bytu byly sjednány ve výši 2 142 Kč. Na nájemném a na zálohách na služby spojené s užíváním bytu za měsíc únor 2023 dluží žalovaná částku 5 312 Kč. Za ostatní měsíce, tedy za měsíc březen až červen 2023 pak žalovaná neuhradila ničeho. Celkem tak žalovaná na nájemném a na zálohách dluží částku 38 164 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou.
2. Žalovaná se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřila.
3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Žalobce s tímto postupem souhlasil již v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaná pak ve stanovené lhůtě nijak nereagovala na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas žalované s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.
4. Z nájemních smluv uzavřených mezi žalobcem coby pronajímatelem a žalovanou coby nájemcem dne 31. 1. 2023, 28. 2. 2023, 31. 3. 2023, 28. 4. 2023 a 31. 5. 2023 soud zjistil, že žalobce přenechal žalované k užívání byt č. 4 na adrese [Adresa žalované A], a to vždy na celý následující měsíc. Žalovaná se zavázala platit nájemné ve výši 5 829 Kč za byt a 242 Kč za inventář, zálohy na služby spojené s užíváním bytu pak byly sjednány ve výši 2 142 Kč.
5. Z přehledu předpisů a jejich uhrazení za rok 2023 soud zjistil, že žalobce eviduje u žalované nedoplatek na nájemném a službách spojených s užíváním bytu v celkové výši 38 164 Kč.
6. Z předžalobní výzvy ze dne 27. 3. 2025 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupkyně žalobce vyzvala žalovanou k plnění a že uvedeného dne tuto výzvu odeslala žalované.
7. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.
8. Na podkladě těchto listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Žalovaná na základě nájemních smluv uzavřených dne 31. 1. 2023, 28. 2. 2023, 31. 3. 2023, 28. 4. 2023 a 31. 5. 2023 užívala byt č. 4 na adrese [Adresa žalované A], a to v měsících únor až červen 2023. V nájemních smlouvách se zavázala platit žalobci nájemné ve výši 5 829 Kč za byt a 242 Kč za inventář, zálohy na služby spojené s užíváním bytu pak byly sjednány ve výši 2 142 Kč. Žalobce eviduje u žalované nedoplatek na nájemném a službách spojených s užíváním bytu v celkové výši 38 164 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k plnění předžalobní výzvou.
9. Po právní stránce soud věc posoudil jako spor vyplývající z nájmu bytu podle § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), res. podle § 2235 a násl. o. z.
10. Podle § 2201 o. z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.
11. V řízení bylo prokázáno, že žalobce coby pronajímatel přenechal na základě nájemních smluv žalované coby nájemci k užívání shora specifikovaný byt na adrese nám. [Jméno žalované B]. [adresa]. Žalovaná se zavázala platit za to žalobci měsíční nájemné ve výši 5 829 Kč za byt a 242 Kč za inventář a zálohy na služby spojené s užíváním bytu byly ve výši 2 142 Kč. Jelikož žalovaná, která v řízení zůstala zcela pasivní, netvrdila, a tedy ani neprokázala, že žalobci na nájemném a zálohách na služby za měsíc únor 2023 uhradila více než žalobcem uváděnou částku a že zaplatila nájemné a zálohy na služby za měsíce březen až červen 2023, soudu nezbylo než žalobě vyhovět, pokud jde o výši požadované jistiny. Soud tak žalobci přiznal právo na zaplacení dlužného nájemného a dlužných záloh na služby spojené s užíváním bytu ve výši 38 164 Kč.
12. Pokud jde o požadované příslušenství, žalobce požaduje zaplatit poplatek z prodlení ve výši 1 promile za každý den prodlení z částky 38 164 Kč od 1. 7. 2023 do zaplacení. Žalobce však nevzal v potaz, že právní řád v současné podobě institut poplatku z prodlení jako zvláštní sankce za prodlení s úhradou nájemného nezná. Poplatek z prodlení byl do 31. 12. 2013 zakotven v § 697 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2015 pak v § 13 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty. Od 1. 1. 2016, tedy i v době, kdy vzniklo prodlení žalované, může věřitel požadovat pouze zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši stanovené nařízením vlády. Sazba zákonného úroku z prodlení v roce 2023 činila 15 % ročně. Soud proto žalobci přiznal alespoň příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 38 164 Kč od 1. 7. 2023 do zaplacení. V části, v níž příslušenství požadované žalobcem přesahovalo přiznaný zákonný úrok z prodlení, tedy v části, v níž žalobce požadoval zaplacení dalšího příslušenství v podobě poplatku z prodlení ve výši 21,50 % ročně (žalobcem požadovaný poplatek z prodlení činil cca 36,50 % ročně) z částky 38 164 Kč od 1. 7. 2023 do zaplacení, byla žaloba zamítnuta.
13. Pokud jde o náklady řízení, s ohledem na to, že žalobce byl plně úspěšný pouze co do požadované jistiny dluhu a že co do požadovaného příslušenství byla žaloba částečně zamítnuta, byl úspěch žalobce pouze částečný. Bylo tak nutno podle § 142 odst. 2 o. s. ř. náhradu nákladů poměrně rozdělit. Žalobce byl plně úspěšný co do požadované jistiny ve výši 38 164 Kč. Výše přiznaného příslušenství pak ke dni rozhodnutí soudu činila cca 15 000 Kč a výše nepřiznaného příslušenství částku cca 21 500 Kč. S ohledem na uvedený poměr úspěchu a neúspěchu svědčí žalobci právo na náhradu pouze 42 % účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 909 Kč, odměny advokáta, která podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, činí celkem 7 980 Kč za tři úkony právní služby po 2 660 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, žaloba) a z paušální náhrady hotových výdajů zástupkyně žalobce za tyto úkony v celkové výši 1 350 Kč. Soud tak uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 4 720,38 Kč (42 % z celkových nákladů ve výši 11 239 Kč), a to k rukám zástupkyně žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
14. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku.