Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 007,14 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 23 007,14 Kč od 25. 5. 2025 do zaplacení a úrokem ve výši 12 % ročně z částky 23 007,14 Kč od 9. 2. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce na náhradě nákladů řízení částku 2 736 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 17. 9. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 23 007,14 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společností [právnická osoba]., poskytla žalovanému kontokorentní úvěr, v jehož rámci byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši 30 000 Kč. V rámci příslušné smlouvy se žalovaný mj. zavázal, že jeho úvěrový limit bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenkrát v průběhu každých 180 dnů, že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu, že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu a že se neocitne v prodlení se splněním jakéhokoliv svého závazku. Žalovaný porušil závazky ze smlouvy zejména tím, že překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně proto využila svého práva, zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru, debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 30 789,14 Kč převedla dne 16. 5. 2024 na nově otevřený úvěrový účet a umožnila žalovanému jeho splácení ve splátkách spolu s úrokem. Dlužná částka však nebyla ze strany žalovaného řádně a včas splácena. Právní předchůdkyně žalobkyně proto využila svého práva, celou dlužnou částku zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho okamžitému splacení do 8. 2. 2025. Pohledávka však nebyla ze strany žalovaného řádně a včas uhrazena. Dlužná jistina se proto dále úročila úrokem s úrokovou sazbou pro nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu ve výši 12 % ročně. Ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k úhradě má žalobkyně nárok také na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši. Pohledávka za žalovaným vyplývající uvedeného úvěru byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2025, a to s účinností ke dni 21. 5. 2025. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným doporučeně. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou.
2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.
3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, popř. na základě důkazů vyžádaných soudem. Žalobkyně, stejně jako žalovaný, pak ve stanovené lhůtě nijak nereagovala na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas účastníků s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.
4. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách uzavřené dne 17. 6. 2005 a z dispozic se sjednanými parametry kontokorentního úvěru uzavřených dne 20. 12. 2019 soud zjistil, že žalovaný si u právní předchůdkyně žalobkyně, společnosti [právnická osoba]., sjednal vedení bankovního účtu a k tomuto účtu si následně sjednal kontokorentní úvěr. Byl ujednán povolený limit ve výši 30 000 Kč a další podmínky poskytování takového úvěru5. Z formuláře k žádosti o kontokorentní úvěr soud zjistil, z jakých údajů sdělených žalovaným právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při hodnocení jeho úvěruschopnosti.6. Z výpisů z bankovního účtu žalovaného za měsíce září až prosinec 2019 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně měla před poskytnutím spotřebitelského úvěru přehled o finanční situaci žalovaného, přičemž z těchto výpisů vyplývá, že žalovaný měl pravidelný měsíční příjem ze zaměstnání ve výši cca 44 tisíc Kč čistého.7. Z nedatovaného formuláře soud zjistil, jaké údaje ke své osobě žalovaný uvedl před poskytnutím úvěru.8. Z výpisu z registrů dlužníků soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně měla informaci o tom, že žalovaný má jeden další úvěrový produkt s měsíční splátkou ve výši cca 2 700 Kč.9. Z oznámení o zesplatnění ze dne 8. 2. 2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do 24. 2. 2025.10. Z výpisů z úvěrového účtu soud zjistil, že debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 30 789,14 Kč byl převeden na úvěrový účet a to, jakým způsobem žalovaný úvěr splácel.11. Z dokumentu označeného jako Platební historie soud zjistil, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k dlužné částce, kterou nyní žalobkyně požaduje.12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností [právnická osoba]., a žalobkyní dne 12. 5. 2025, jakož i z přiloženého seznamu postoupených pohledávek, vzal soud za prokázané, že pohledávka ze shora uvedeného úvěru byla postoupena na žalobkyni. Toto postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 27. 5. 2025.13. Z předžalobní výzvy ze dne 25. 8. 2025 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu z předmětných úvěrových smluv a uvedeného dne tuto výzvu zaslal žalovanému.14. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.15. Na podkladě těchto důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba]., na základě smlouvy o bankovních produktech a službách uzavřené dne 17. 6. 2005 a smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru uzavřené dne 20. 12. 2019 poskytovala žalovanému kontokorentní úvěr k jeho běžnému účtu, přičemž úvěrový limit byl sjednán ve výši 30 000 Kč. Před poskytnutím tohoto kontokorentního úvěru měla právní předchůdkyně žalobkyně přehled o finanční situaci žalovaného. Jelikož žalovaný porušil závazky ze smlouvy, kdy se dostal do nepovoleného debetního zůstatku, právní předchůdkyně žalobkyně zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 30 789,14 Kč převedla dne 16. 5. 2024 na nově otevřený úvěrový účet a umožnila žalovanému jeho splácení ve splátkách spolu s úrokem. Jelikož však žalovaný dlužnou částku nesplácel, právní předchůdkyně žalobkyně celou dlužnou částku zesplatnila ke dni 8. 2. 2025. Pohledávku za žalovaným následně převedla na žalobkyni. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu předžalobní výzvou.16. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020 (dále jen „ZSÚ“).17. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.18. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.19. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.20. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému kontokorentní úvěr, který žalovaný přečerpal, v důsledku čehož mu bylo zrušeno poskytování kontokorentního úvěru a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 30 789,14 Kč byl převeden na nově otevřený úvěrový účet. Soud dospěl k závěru, že kontokorentní úvěr byl žalovanému poskytnut na základě platně sjednané smlouvy o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně dostála svým povinnostem, když před poskytnutím úvěru řádně zkoumala schopnost žalovaného splácet povolený debet, přičemž s ohledem na zjištěný a ověřený příjem žalovaného ve výši cca 44 tisíc Kč čistého měsíčně a zjištění o tom, že žalovaný má jiné finanční produkty se splátkou pouze cca 2 700 Kč měsíčně, nevznikly pochybnosti o tom, že žalovaný bude schopen splatit přečerpanou částku, která neměla přesahovat 30 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný zůstal v řízení zcela pasivní a netvrdil, a tedy ani neprokázal, že žalobkyni nebo její právní předchůdkyni plnil více, než kolik žalobkyně uvedla, vycházel soud z tvrzení žalobkyně, že žalovaný dosud z titulu předmětného kontokorentního úvěru dluží částku 23 007,14 Kč. Za takové situace má žalobkyně, která předmětnou pohledávku nabyla platným a účinným postoupením, jednak právo na vrácení dosud nesplacené jistiny v uvedené výši, jakož i právo na zaplacení příslušenství ve výši uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku.21. Z uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.22. Pokud jde o náklady řízení, plně úspěšná žalobkyně má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na jejich náhradu. Výši nákladů řízení soud určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 921 Kč, odměny advokáta, která podle § 14b odst. 1 bod 2. advokátního tarifu činí celkem 1 200 Kč za tři úkony právní služby po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, žaloba), paušální náhrady hotových výdajů, která podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu činí celkem 300 Kč za uvedené tři úkony právní služby po 100 Kč, a podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z posledních dvou položek ve výši 315 Kč. Celkem má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2 736 Kč, které soud žalovanému uložil zaplatit k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).23. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku.