Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 100 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 100 000 Kč od 1. 11. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce na náhradě nákladů řízení částku 35 734 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou podanou dne 29. 12. 2025 domáhal po žalovaném zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že dne 28. 8. 2025 poskytl žalovanému peněžitou zápůjčku ve výši 100 000 Kč, kterou odeslal bezhotovostním převodem ze svého běžného účtu č. [č. účtu] na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu], přičemž v platebním pokynu byla současně uvedena zpráva pro příjemce „Půjčka se splatností 31. 10. 2025“, z níž je zřejmé ujednání o splatnosti a účel poskytnutých prostředků. Žalovaný byl povinen vrátit poskytnutou zápůjčku nejpozději dne 31. 10. 2025, avšak přes uplynutí této lhůty a přes následnou výzvu žalovaný do dne podání žaloby žalobci částku 100 000 Kč nevrátil, v důsledku čehož je žalovaný od 1. 11. 2025 v prodlení se splněním peněžitého dluhu. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce, neboť žalobce přenechal žalovanému zastupitelnou věc, konkrétně peněžní prostředky, k užití podle libosti s povinností žalovaného vrátit žalobci po čase peněžní prostředky téhož druhu, přičemž splatnost byla stranami dohodnuta nejpozději ke dni 31. 10. 2025. Vzhledem k tomu, že žalovaný peněžitý dluh ve sjednané splatnosti neuhradil, je žalovaný v prodlení, a žalobci proto vzniká právo požadovat vedle jistiny též zákonný úrok z prodlení. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu předžalobní výzvou.
2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil. Před jednáním zaslal soudu omluvu z tohoto jednání s tím, že je pracovně v zahraničí. Požádal o odročení jednání nebo o projednání věci v jeho nepřítomnosti. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti žalovaného.
3. U jednání, které se ve věci konalo dne 3. 6. 2026, byl vyslechnut svědek [jméno FO], který uvedl, že jeho vztah k oběma účastníkům je pracovní. Znají se ze společné montáže v zahraničí. Svědek dále uvedl, že si pamatuje, že na montáži v létě roku 2025 došlo k situaci, kdy žalovanému byla vykradena garáž. V důsledku toho neměli nářadí na montáž. Žalovaný se domluvil s žalobcem na půjčce, kdy žalobce měl v té době obdržet větší obnos z prodeje domu. Domluva byla na 100 000 Kč, které byly zaslány na bankovní účet. Svědek si myslí, že šlo o firemní bankovní účet společnosti, kterou má žalovaný se svou matkou. S jeho osobním účtem byly nějaké problémy. Uvažovalo se i o směnce, ale k jejímu uzavření nakonec nedošlo. Bylo domluveno, že peníze budou vráceny do jednoho roku. Peníze žalovanému půjčil pouze žalobce, nikdo jiný. Žalovaný následně obdržení peněz potvrdil, druhý den šli do železářství a nakoupilo se nářadí. Žalovaný tehdy platil kartou.
4. Dále byla vyslechnuta svědkyně [jméno FO], matka žalovaného, která je jedinou společnicí a jednatelkou společnosti [právnická osoba], na jejíž účet byly připsány finanční prostředky zaslané žalobcem. Svědkyně uvedla, že společnost [právnická osoba] je sice vedena na její jméno, je tedy jejím jediným společníkem a jednatelem, nicméně fakticky všechno ohledně této společnosti obstarává její syn (žalovaný), který má i přístup do internetového bankovnictví a rovněž vlastní platební kartu. Svědkyně sice přístup do bankovnictví má také, nicméně hospodaření společnosti nekontroluje. Svědkyně nemá žádný příjem ani jiný zisk z této společnosti. Není si vědoma toho, že by si žalovaný nechával zasílat peníze na účet této společnosti. Potvrdila, že v létě roku 2025 byl žalovaný na montáži v Německu, ale on je tam prakticky neustále. Svědkyně si v roce 2025 na společnost [právnická osoba] žádnou půjčku nesjednávala. Svědkyně požádala o to, aby byly žalovanému doručovány písemnosti na adresu [adresa].
5. Z potvrzení o odchozí platbě, které vydala dne 18. 11. 2025 [právnická osoba]., vyplývá, že z účtu žalobce byla dne 28. 8. 2025 odeslána platba ve výši 100 000 Kč na účet č. [č. účtu]. Ve zprávě pro příjemce žalobce uvedl, že jde o půjčku se splatností 31. 10. 2025.
6. Ze sdělení [právnická osoba]. ze dne 11. 3. 2026 soud zjistil, že majitelem účtu č. [č. účtu] je společnost [právnická osoba] Z poskytnutého výpisu z tohoto účtu za měsíc srpen 2025 pak vyplývá, že dne 28. 8. 2025 byla na uvedený účet připsána platba ve výši 100 000 Kč od žalobce.
7. Z výpisu z obchodního rejstříku ke společnosti [právnická osoba] soud zjistil, že jedinou společnicí a jednatelkou této společnosti je [jméno FO], nar. [datum].
8. Z předžalobní výzvy ze dne 18. 11. 2025 a z přiložené doručenky soud zjistil, že zástupce žalobce vyzval žalovaného zaplacení dlužné částky a téhož dne tuto výzvu odeslal žalovanému.
9. Při hodnocení provedených důkazů vycházel soud zejména z potvrzení o odchozí platbě a z výpisu z bankovního účtu příjemkyně předmětné platby, kterou byla společnost [právnická osoba] S ohledem na skutečnost, že předmět zápůjčky byl žalovanému poskytnut bezhotovostně nikoliv na jeho bankovní účet, nýbrž na účet jmenované společnosti, se kterou fakticky disponoval, vycházel soud dále z výpovědi matky žalovaného, která sice o předmětné zápůjčce nic nevěděla, avšak potvrdila, že i přesto, že je ona zapsána jako společnice a jednatelka společnosti, o společnost se fakticky stará žalovaný. Dále soud vycházel z výpovědi svědka [jméno FO], který potvrdil, že na montáži v Německu v létě roku 2025 požádal žalovaný žalobce o půjčku ve výši 100 000 Kč a že tato byla žalovanému poskytnuta bezhotovostně na firemní účet. Pokud jmenovaný svědek uvedl, že splatnost zápůjčky měla být zřejmě jeden rok, soud v tomto rozsahu z jeho výpovědi nevycházel, neboť ve zprávě pro příjemce bylo stanoveno datum splatnosti na 31. 10. 2025 a v řízení nevyšlo najevo, že by žalovaný tento termín splatnosti jakkoliv rozporoval. Na podkladě těchto důkazů proto soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:Žalobce na základě ústně uzavřené smlouvy o zápůjčce poskytl dne 28. 8. 2025 žalovanému zápůjčku ve výši 100 000 Kč, a to tak, že tuto částku odeslal téhož dne ze svého účtu na bankovní účet, který mu žalovaný sdělil, tj. na účet č. [č. účtu] vedený na společnost [právnická osoba] Mezi stranami byla dohodnuta splatnost zápůjčky na 31. 10. 2025, kterýžto termín žalobce uvedl ve zprávě pro příjemce. Jedinou společností a jednatelkou společnosti [právnická osoba] je matka žalovaného, která se však veškeré záležitosti týkající se této společnosti přenechala žalovanému, který disponuje přístupy do internetového bankovnictví k účtu jmenované společnosti i platební kartou k němu. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k plnění předžalobní výzvou.
10. Po právní stránce soud věc posoudil jako spor ze smlouvy o zápůjčce podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“).
11. Podle § 2390 o. z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
12. Skutkový stav zjištěný provedeným dokazováním soud právně posoudil tak, že mezi účastníky byla dne 28. 8. 2025 ústně uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě žalobce přenechal žalovanému částku 100 000 Kč, a to tak, že tuto částku převedl ze svého bankovního účtu na bankovní účet společnosti [právnická osoba] Žalovaný měl předmět zápůjčky vrátit do 31. 10. 2025. Úrok nebyl sjednán. Pokud jde o skutečnost, že předmět zápůjčky byl žalovanému zaslán na bankovní účet jmenované společnosti, soud tuto okolnost vyhodnotil tak, že se jednalo o účastníky dohodnuté platební místo. Z provedeného dokazování totiž vyšlo najevo, že ačkoliv je jedinou společnicí a jednatelkou jmenované společnosti matka žalovaného, společnost i její bankovní účet fakticky ovládá přímo žalovaný. Žalovaný si tedy nechal předmět zápůjčky poskytnout na bankovní účet třetí osoby, což ovšem i podle judikatury Nejvyššího soudu je v případě zápůjčky platný způsob sjednání platebního místa (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2021, sp. zn. 23 Cdo 2939/2020). Je tak možno uzavřít, že žalobce coby zapůjčitel splnil svůj závazek z ústně uzavřené smlouvy o zápůjčce, kdy žalovanému coby vydlužiteli přenechal částku 100 000 Kč, aby ji dočasně užíval a po čase vrátil. Pokud jde o termín splatnosti, soud po provedeném dokazování dospěl k tomu, že mezi stranami bylo sjednáno, že zápůjčka má být vrácena do 31. 10. 2025. Jelikož žalovaný zůstal v řízení pasivní a věcně se k uplatňovaného nároku nevyjádřil, vycházel soud z tvrzení žalobce, že zápůjčka mu dosud nebyla vrácena. Žalobci proto náleží jak právo na zaplacení částky 100 000 Kč, tak i zákonný úrok z prodlení. Právo na jeho zaplacení vyplývá z § 1970 o. z., výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za jehož účinnosti se žalovaný dostal do prodlení.
13. Z uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
14. Pokud jde o náklady řízení, plně úspěšný žalobce má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na jejich náhradu. Náklady řízení žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč. Žalobci dále náleží náhrada za odměnu jeho zástupce (advokáta), která při tarifní hodnotě 100 000 Kč činí celkem 25 500 Kč za pět úkonů právní služby po 5 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, 2 x účast na soudním jednání). Žalobci pak náleží i paušální náhrada hotových výdajů za uvedených pět úkonů právní služby v celkové výši 2 250 Kč. Dále jsou náklady řízení tvořeny náhradou cestovních výdajů. Za cestu zástupce žalobce ze svého sídla ke dvěma soudním jednáním z [adresa] a zpět při ujetých celkem 300 km (2 x 150) osobním vozem s kombinovanou spotřebou motorové nafty 5,2 l/100 km, kdy sazba základní náhrady za použití silničního motorového vozidla činila podle vyhlášky č. 573/2025 Sb. částku 5,90 Kč/km a průměrná cena motorové nafty činila podle stejné vyhlášky účinné do 31. 5. 2026, tedy v době konání prvního jednání, částku 34,10 Kč/l, a od 1. 6. 2026, tedy v době konání druhého jednání, částku 44,50 Kč/l, náleží žalobci náhrada ve výši 2 384 Kč. Náhrada za promeškaný čas v souvislosti s cestou zástupce žalobce k těmto soudním jednáním a zpět pak činí 600 Kč (4 x 150). Na náhradě nákladů řízení tak soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci celkem částku 35 734 Kč, a to k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
15. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku.