Výrok
I. Co do částky 7 386 Kč a co do zákonného úroku z prodlení z částky 7 000 Kč od 20. 10. 2024 do zaplacení se řízení zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 6. 3. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 386 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba]., uzavřela s žalovaným dne 17. 9. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč. Žalovaný úvěr vyčerpal dne 19. 9. 2024. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s poplatky a úroky do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Žalobkyně uplatňovanou pohledávku nabyla na základě smluv o postoupení pohledávek. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky.
2. Podáním ze dne 19. 3. 2026 žalobkyně sdělila, že nemá k dispozici důkazy k prokázání toho, jakým způsobem její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Je si vědoma neplatnosti smlouvy a požaduje toliko vydání poskytnutého plnění. Ve zbývajícím rozsahu vzala žalobu zpět.
3. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.
4. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně ani žalovaný totiž ve stanovené lhůtě nijak nereagovali na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas účastníků s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 17. 9. 2024 soud zjistil, že společnost [právnická osoba]. poskytla žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč a že žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s příslušenstvím do 19. 10. 2024.
6. Ze zprávy AirBank a.s. ze dne 19. 3. 2026 bylo zjištěno, že účet č. [č. účtu] je veden na jméno žalovaného, přičemž z poskytnutého výpisu z tohoto účtu soud zjistil, že dne 19. 9. 2024 byla na účet žalovaného připsána částka 7 000 Kč od společnosti [právnická osoba].
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2024 uzavřené mezi společností [právnická osoba]. a společností [právnická osoba] a ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2024 uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní a ze seznamu postoupených pohledávek vzal soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.
8. Z předžalobní upomínky ze dne 11. 2. 2026 bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. Z poštovního podacího archu pak vyplynulo, že upomínka byla odeslána žalovanému téhož dne.
9. Na podkladě těchto listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba]., na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 17. 9. 2024 poskytla žalovanému bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s příslušenstvím do 19. 10. 2024. Pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni, jejíž zástupce vyzval žalovaného k zaplacení dluhu předžalobní výzvou.
10. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).
11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
13. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
14. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
15. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému finanční prostředky vyplaceny, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť nezkoumala schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost). To je zjevné jak z předložených listinných důkazů, ve kterých není jediná zmínka o tom, že by se právní předchůdkyně žalobkyně touto okolností zabývala, tak i z prohlášení žalobkyně o tom, že není schopna k této skutečnosti předložit žádné důkazy (načež žalobkyně vzala žalobu v podstatném rozsahu zpět a požadovala toliko jistinu poskytnutého spotřebitelského úvěru). Sankcí za takové porušení povinnosti je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.
19. Jelikož byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla mu podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinnost vrátit poskytovateli úvěru toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Vzhledem k tomu, že z předložených listinných důkazů nevyplývá, že žalovaný z titulu neplatně sjednaného spotřebitelského úvěru něčeho plnil, a takové plnění netvrdil ani žalovaný, který v řízení zůstal pasivní, vycházel soud z toho, že výši poskytnuté jistiny není možné ponížit o žádné plnění ze strany žalovaného. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).
20. Ve zbývající části, tedy co do částky 7 386 Kč a co do zákonného úroku z prodlení z částky 7 000 Kč od 20. 10. 2024 do zaplacení, vzala žalobkyně žalobu zpět. Soud proto v tomto rozsahu řízení zastavil.
21. Pokud jde o náklady řízení, původním předmětem řízení byl nárok na zaplacení částky 14 386 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 7 000 Kč, naopak co do částky 7 386 Kč a co do zákonného úroku z prodlení z částky 7 000 Kč od 20. 10. 2024 do zaplacení žalobkyně úspěšná nebyla, neboť svým zpětvzetím zavinila částečné zastavení řízení. Úspěch žalovaného tedy přesahoval jeho neúspěch. Jelikož však žalovanému, který v řízení zůstal zcela pasivní, žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.