Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 117 853,20 Kč s úrokem ve výši 6,98 % ročně z částky 114 087,27 Kč od 7. 1. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 114 087,27 Kč od 7. 1. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 5 315 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne 10. 1. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení 117 853,20 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. [hodnota], která měla být uzavřena mezi [Anonymizováno] [právnická osoba], [Anonymizováno], reg. č. [hodnota], se sídlem [Anonymizováno], [adresa], [právnická osoba] s ujednaným úrokem, jehož výše činila 6,98 % ročně. Právní předchůdce žalobkyně na území ČR ukončil svou činnost a na žalobkyni postoupil s účinností k datu 1. 11. 2023 portfolio pohledávek, jehož součástí byla mimo jiné i pohledávka ze shora uvedené úvěrové smlouvy. [jméno FO] úvěr splácel řádně až do měsíce února 2024, dne 28. 2. 2024 však zemřel. K datu jeho úmrtí činil dluh z předmětné úvěrové smlouvy celkem 117 104,27 Kč, následně na něj ještě byla uhrazena částka 3 017 Kč prostřednictvím inkasa. Na konci března 2024 činila dlužná částka 114 087,27 Kč. Žalovaný nabyl pozůstalost po [jméno FO], odpovídá tedy za jeho dluhy. Vzhledem k tomu, že nijak nereagoval na výzvy žalobkyně k úhradě dluhu, domáhala se po něm žalobkyně zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 114 087,27 Kč, k datu 6. 1. 2025 vyčísleného úroku ve výši 1 260,80 Kč a dále k témuž datu vyčísleného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 505,13 Kč. Vedle těchto částek v celkové výši 117 853,20 Kč dále požadovala běžící smluvní úrok ve výši 6,98 % ročně z částky odpovídající dlužné jistině úvěru od 7. 1. 2025 do zaplacení a běžící zákonný úrok z prodlení z téže částky za totéž období.
2. Žalovaný se k žalobě, kterou mu soud zaslal na adresu, na níž je hlášen k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřil.
3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastníků s tímto postupem soud předpokládal, neboť žádný z nich se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.
4. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené dne 20. 10. 2020 mezi právním předchůdcem žalobkyně a [jméno FO] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout [jméno FO] peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč. [jméno FO] se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit smluvní úrok, jehož výše činila 6,98 % ročně. Úvěr měl být splacen v 84 měsíčních splátkách po 3 017 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci počínaje 17. 10. 2020.
5. Z transakční historie k předmětné úvěrové smlouvě soud zjistil, že [jméno FO] byl úvěr vyplacen ve výši 200 000 Kč dne 20. 10. 2020. K datu 6. 1. 2025 činila dlužná jistina úvěru 114 087,27 Kč, nesplacený úrok 1 260,80 Kč a nesplacený úrok z prodlení 2 505,13 Kč.
6. Z notářského zápisu sepsaného dne 1. 11. 2023 [tituly před jménem] [jméno FO], notářem se sídlem v Praze, pod č.j. [Anonymizováno], bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřeli dne 18. 9. 2023 smlouvu o postoupení portfolia, na jejímž podkladě došlo mimo jiné k postoupení pohledávky právního předchůdce žalobkyně za [jméno FO] vzniklé z titulu shora uvedené úvěrové smlouvy na žalobkyni, a to s účinky k datu 1. 11. 2023.
7. Z dopisu z 2. 11. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně písemně informoval [jméno FO] o postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni.
8. Z usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 4. 7. 2024, č.j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne 4. 7. 2024, soud zjistil, že [jméno FO] zemřel dne 28. 2. 2024 bez zanechání pořízení pro případ smrti. V rámci pozůstalostního řízení konaného za účasti dědiců dle zákonné dědické posloupnosti byla mezi těmito dědici uzavřena dohoda o rozdělení pozůstalosti, na základě níž celou pozůstalost po [jméno FO] nabyl do vlastnictví žalovaný, a to včetně povinnosti uhradit veškerá pasiva pozůstalosti, mezi něž spadala i pohledávka žalobkyně z předmětné úvěrové smlouvy. Žalovaný neuplatnil výhradu soupisu pozůstalosti a dědictví neodmítl.
9. Z dopisů z 25. 7. 2024, 16. 9. 2024 a 8. 11. 2024 soud zjistil, že žalobkyně opakovaně písemně vyzývala žalovaného k zaplacení dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a upozornila jej i na možnost jeho případného soudního vymáhání.
10. Z ostatních žalobkyní předložených listinných důkazů nezjistil soud žádné skutečnosti, které by byly podstatné pro rozhodnutí ve věci.
11. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:Mezi právním předchůdcem žalobkyně a [jméno FO] byla dne 20. 10. 2020 uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž podkladě byly téhož dne [jméno FO] poskytnuty peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč, které se ve smlouvě zavázal vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 6,98 % ročně v 84 měsíčních splátkách po 3 017 Kč splatných vždy ke každému 17. dni v měsíci počínaje 17. 10. 2020. Právní předchůdce žalobkyně poté, kdy ukončil svou činnost na území ČR, postoupil s účinností k datu 1. 11. 2023 svou pohledávku za [jméno FO] vzniklou z titulu předmětné úvěrové smlouvy na žalobkyni. O tomto postoupení byl [jméno FO] písemně informován. [jméno FO] splácel úvěr řádně až do doby, kdy dne 28. 2. 2024 zemřel. Na základě dohody o rozdělení pozůstalosti, kterou uzavřeli v rámci pozůstalostního řízení vedeného u Okresního soudu ve [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] všichni zákonní dědicové [jméno FO], nabyl celou jeho pozůstalost do vlastnictví žalovaný. Toho následně jakožto právního nástupce [jméno FO] žalobkyně opakovaně vyzývala k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy. Ten k datu 6. 1. 2025 činil na jistině 114 087,27 Kč, na smluvním úroku 1 260,80 Kč a na úroku z prodlení 2 505,13 Kč.
12. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen „ZSÚ“).
13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
14. Podle § 1704 věty prvé o. z. platí, že neuplatnil-li dědic výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele v plném rozsahu.
15. Žalobkyně sice nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o úvěru, svou aktivní legitimaci ve sporu však prokázala předloženým notářským zápisem, z něhož vyplynulo, že mezi ní a jejím právním předchůdcem byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na jejímž podkladě se žalobkyně stala ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. věřitelem žalované pohledávky včetně jejího příslušenství a je tedy oprávněna domáhat se zaplacení předmětné pohledávky.
16. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a [jméno FO] byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Právní předchůdce žalobkyně svůj závazek z této smlouvy splnil, když [jméno FO] poskytl peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč. Rovněž [jméno FO] své smluvní povinnosti plnil a splácel dohodnuté splátky úvěru až do dne, kdy zemřel. Celou jeho pozůstalost následně nabyl žalovaný, který v pozůstalostním řízení neuplatnil výhradu soupisu, a má tedy podle § 1704 věty prvé o. z. povinnost uhradit veškeré dluhy [jméno FO] v plném rozsahu.
17. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně, podle něhož činila k datu 6. 1. 2025 dlužná jistina úvěru 114 087,27 Kč, nesplacený smluvní úrok 1 260,80 Kč a nesplacený zákonný úrok z prodlení 2 505,13 Kč. Žalobkyně toto tvrzení podložila předloženou transakční historií, která potvrzuje výši jednotlivých dlužných položek. Žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že již žalobkyni dluh z předmětné úvěrové smlouvy uhradil. Soud tedy vyšel z toho, že jej skutečně stíhá povinnost zaplatit žalobkyni požadovaných 117 853,20 Kč. Proto žalovaného zavázal k úhradě této částky a současně i k zaplacení požadovaného běžícího smluvního úroku z prodlení ve výši 6,98 % ročně, která odpovídá ve smlouvě sjednané úrokové sazbě, a zákonného úroku z prodlení. Nárok na jeho zaplacení se opírá o § 1970 o. z., neboť žalovaný se dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyl odpovědný. Výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za jehož účinnosti prodlení nastalo.
18. Žalobkyně měla v řízení plný procesní úspěch a svědčí jí tak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči neúspěšnému žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 715 Kč a ze dvou paušálních náhrad hotových výdajů v řízení nezastoupeného účastníka po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 a § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., a to za dva úkony, které žalobkyně v řízení učinila, konkrétně za předžalobní výzvu k plnění a sepis žaloby. Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 5 315 Kč.
19. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.