Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4 675 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 23. 4. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách soudní poplatek ve výši 400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu 23. 4. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení 4 675 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 23. 4. 2021 do zaplacení. Žalobu zdůvodnila tím, že žalovaný byl dne 15. 4. 2018 příslušníky Policie ČR převezen k odbornému lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu, neboť u něho vzniklo důvodné podezření, že řídil motorové vozidlo pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky. Provedeným laboratorním vyšetřením moči žalovaného byla v jeho organismu zjištěna přítomnost amfetaminů a metamfetaminů. Žalovaná částka sestává z nákladů na dopravu žalovaného k uvedenému vyšetření služebním vozidlem žalobkyně, kterým bylo na trase [obec] - [obec] ujeto celkem 36 km, ve výši 253 Kč, a dále z nákladů ve výši 702 Kč, které žalobkyně uhradila zdravotnickému zařízení za odběr vzorku, a nákladů ve výši 3 720 Kč, které uhradila za rozbor vzorku. Žalovaný doposud tyto náklady žalobkyni neuhradil, a to ani přesto, že jej k tomu žalobkyně písemně vyzývala.
2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.
3. Na podkladě předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:
Dne 15. 4. 2018 byl žalovaný při řízení motorového vozidla tov. zn. Škoda Octavia 1U, [registrační značka], zastaven hlídkou Policie České republiky a podroben silniční kontrole. Na otázku příslušníka, zda užil před jízdou omamných nebo psychotropních látek, odpověděl, že ano, přičemž se jednalo o dvě dávky pervitinu aplikované nosem. Žalovaný byl vyzván k provedení dechové zkoušky přístrojem Dräger, kterou absolvoval s negativním výsledkem. Dále byl vyzván k provedení orientační zkoušky na přítomnost omamných a psychotropních látek v organismu testem DrugWipe 5 S, přičemž tato zkouška byla pozitivní na přítomnost amfetaminu a metamfetaminu. Žalovaný byl následně policejní hlídkou přepraven do litomyšlské nemocnice, kde se se svým souhlasem podrobil lékařské prohlídce spojené s odběrem krve a moči. Provedeným rozborem odebraných vzorků byla zjištěna přítomnost amfetaminu, metamfetaminu a D-9-tetrahydrocannabinolu (THC) v organismu žalovaného. Žalobkyně za vyšetření žalovaného spojené s odběrem krve uhradila Nemocnicím Pardubického kraje, a.s., částku 702 Kč, za toxikologické vyšetření odebraných vzorků na oddělení klinické biochemie pak částku 3 720 Kč. Dopisem z 18. 12. 2018 byl žalovaný žalobkyní vyzván k zaplacení dluhu ve výši 4 675 Kč sestávajícího z náhrady nákladů na dopravu k vyšetření ve výši 252,70 Kč, nákladů na odběr biologického materiálu ve výši 702 Kč a nákladů na vyšetření odebraných vzorků ve výši 3 720 Kč, přičemž žalobkyně poskytla žalovanému dodatečnou lhůtu k plnění v trvání 15 dnů od vystavení výzvy a upozornila jej, že v případě nezaplacení dluhu v uvedené lhůtě bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.
4. Podle § 19 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek v účinném znění (dále jen„ zákon o ochraně zdraví“) platí, že osoba, která vykonává činnost, při níž by mohla ohrozit život nebo zdraví jiné osoby nebo poškodit majetek, nebo ve vztahu k níž jiný právní předpis stanoví zákaz požívat alkohol nebo užívat jiné návykové látky, nesmí požívat alkoholické nápoje nebo užívat jiné návykové látky při výkonu této činnosti nebo před jejím vykonáváním, a to tak, aby zajistila, že tuto činnost nebude vykonávat pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky.
5. Podle § 20 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně zdraví platí, že orientačnímu vyšetření a odbornému lékařskému vyšetření je povinna podrobit se osoba, u které je důvodné podezření, že pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky vykonává nebo vykonávala činnost, při níž by mohla ohrozit život nebo zdraví svoje nebo jiné osoby nebo poškodit majetek.
6. Podle § 24 odst. 1 zákona o ochraně zdraví hradí náklady na odborné lékařské vyšetření poskytovateli zdravotních služeb Policie České republiky, Vojenská policie, obecní policie, Vězeňská služba, zaměstnavatel, kontrolní orgán nebo poskytovatel zdravotních služeb, v rámci jejichž působnosti byla učiněna výzva k vyšetření podle § 21 odst. 1 nebo výzva k vyšetření podle § 21 odst. 2, nejde-li o případ diferenciální diagnózy hrazené z veřejného zdravotního pojištění.
7. Podle § 24 odst. 2 zákona o ochraně zdraví platí, že prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, uhradí vyšetřovaná osoba tomu, kdo uhradil poskytovateli zdravotních služeb odborné lékařské vyšetření podle odstavce 1, náklady, které mu úhradou odborného lékařského vyšetření vznikly; pokud je vyšetřovaná osoba nezletilá, která není plně svéprávná, hradí tyto náklady její zákonný zástupce.
8. Podle § 24 odst. 3 věty prvé zákona o ochraně zdraví platí, že náklady na dopravu vyšetřované osoby do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, vyšetřovaná osoba; pokud je vyšetřovaná osoba nezletilá, která není plně svéprávná, hradí tyto náklady její zákonný zástupce
9. V řízení bylo prokázáno, že při provedené silniční kontrole u žalovaného dne 15. 4. 2018 vzniklo ve smyslu § 20 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně zdraví důvodné podezření, že vykonává činnost, při níž by mohl ohrozit život nebo zdraví svoje nebo jiné osoby nebo poškodit majetek, pod vlivem návykové látky, neboť žalovaný se policejní hlídce přiznal k tomu, že před jízdou užil dvě dávky pervitinu. Žalovanému tak vznikla dle citovaného ustanovení povinnost podrobit se odbornému lékařskému vyšetření na přítomnost návykové látky v jeho organismu. Tomuto vyšetření se žalovaný podrobil, přičemž následným rozborem při vyšetření odebraných biologických vzorků byla zjištěna přítomnost amfetaminu, metamfetaminu a kanabinoidů v jeho organismu. Žalovanému tak podle § 24 odst. 2 a odst. 3 věty prvé zákona o ochraně zdraví vznikla povinnost nahradit žalobkyni jednak náklady na jeho dopravu do zdravotnického zařízení za účelem provedení lékařského vyšetření, jednak náklady na provedené lékařské vyšetření a následný rozbor odebraného vzorku.
10. V souvislosti s provedeným vyšetřením žalobkyně prokazatelně uhradila příslušnému zdravotnickému zařízení částku 4 422 Kč, a to jednak za odběr vzorků, jednak za jejich následný rozbor. Pokud jde o výpočet výše nákladů na dopravu žalovaného k tomuto vyšetření, žalobkyně zjevně zcela správně postupovala podle vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 463/2017 Sb., která upravovala výši cestovních náhrad pro pracovní cesty uskutečněné v roce 2018. Při dopravě žalovaného do zdravotnického zařízení bylo použito služební vozidlo tov. zn. Škoda Octavia Combi s průměrnou spotřebou benzinu 9,90 l /100 km, přičemž žalobkyně při výpočtu celkové výše nákladů na dopravu zjevně vycházela z toho, že sazba základní náhrady za použití vozidla činí 4 Kč/km a cena za 1 litr paliva 30,50 Kč, což odpovídá shora citované vyhlášce. Při ujetých celkem 36 km pak celková výše nákladů skutečně činila účtovaných 253 Kč.
11. Ze shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Uložil proto žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 675 Kč včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení. Nárok na jeho zaplacení se opírá o § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění, výše úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za jehož účinnosti se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu vůči žalobkyni.
12. Žalobkyně měla v řízení plný procesní úspěch a svědčí jí tak ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. (výzva k plnění, písemný návrh ve věci samé). Soud proto uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 600 Kč.
13. Žalobkyně byla ve smyslu ustanovení § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, osvobozena od placení soudního poplatku a poplatková povinnost tak podle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích přešla na žalovaného, neboť podané žalobě bylo vyhověno a žalovaný v řízení nebyl od placení soudních poplatků osvobozen. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice na účet zdejšího soudu soudní poplatek ve výši 400 Kč stanovený dle položky 2 bodu 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků, který tvoří přílohu zákona č. 549/1991 Sb. Soudní poplatek je třeba zaplatit na účet zdejšího soudu č. ú. [účet], a to pod variabilním symbolem [VS].
14. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.