9 C 19/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 18. 2. 2025 domáhala po žalované zaplacení 60 206,55 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 18. 11. 2024 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, která měla být uzavřena mezi [Anonymizováno] [Anonymizováno] [jméno FO], [Anonymizováno] (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou dne 17. 1. 2024. Žalovaná měla podle žalobkyně na základě uvedené smlouvy vyčerpat prostřednictvím úvěru peněžní prostředky v celkové výši 60 206,55 Kč, přičemž se zavázala úvěr splatit nejpozději do 17. 11. 2024. Svou povinnost však nesplnila a poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Žalobkyně tvrdila, že úvěr byl poskytován z bankovního účtu jejího právního předchůdce na bankovní účet žalované č. [č. účtu], přičemž právní předchůdce žalobkyně identifikoval platby úvěru variabilním symbolem [var. symbol]. Svou aktivní legitimaci v tomto sporu žalobkyně dovozovala s odkazem na smlouvu o postoupení pohledávek, kterou uzavřela se svým právním předchůdcem 27. 1. 2020 a na jejímž podkladě se měla stát věřitelem žalobou uplatněné pohledávky za žalovanou. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky oprávněným z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla žalobkyně, aby byl žalobou uplatněný nárok posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.

2. Usnesením ze dne 24. 3. 2025, č.j. 9 C 19/2025-32, soud prostřednictvím jejího zástupce vyzval žalobkyni, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy písemně doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě, konkrétně aby uvedla, jakou celkovou částku prostřednictvím revolvingového úvěru žalovaná od právního předchůdce žalobkyně vyčerpala, jakou celkovou částku na svůj dluh z předmětné smlouvy doposud uhradila a z jakých jednotlivých nároků sestává žalobou požadovaná částka ve výši 60 206,55 Kč, tedy zda se jedná zcela o dlužnou jistinu úvěru, nebo uvedená částka sestává i z dalších položek, např. z úroku, poplatků, smluvní pokuty, atd. Soud rovněž vyzval žalobkyni, aby v případě, že žalovaná částka nepředstavuje pouze dlužnou jistinu, ale i další nároky, vysvětlila, z jakého právního důvodu se těchto nároků domáhá, a aby konkrétně specifikovala, jak dospěla k výši jednotlivých uplatněných nároků. Dále soud vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazních návrhů týkajících se procesu ověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy, a sdělil žalobkyni, že z žaloby není zřejmé, jakou celkovou částku měla žalovaná prostřednictvím předmětného úvěru vyčerpat, přičemž žádný z doposud žalobkyní předložených listinných důkazů rozhodně neprokazuje, že by žalované byla vyplacena jakákoliv částka, tím spíše pak ne částka ve výši 60 206,55 Kč. Žalobkyně byla poučena i o tom, že z doposud předložených důkazů nelze mít za prokázané, že by právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované jakoukoliv částku, a že pokud žalobkyně neprokáže poskytnutí úvěru, bude nutné žalobu v plném rozsahu zamítnout. Předmětné usnesení bylo doručeno zástupci žalobkyně 31. 3. 2025.

3. Přípisem soudu došlým dne 2. 6. 2025, tedy až těsně před jednáním nařízeným ve věci (viz dále), žalobkyně doplnila podanou žalobu v tom smyslu, že žalovaná celkem po dobu trvání úvěru vyčerpala peněžní prostředky ve výši 50 750 Kč. Na svůj dluh ze smlouvy pak celkem zaplatila 36 246,70 Kč. Žalobou požadovaná částka 60 206,55 Kč sestává z dlužné jistiny ve výši 31 666,85 Kč, z náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 1 000 Kč (4 x 250 Kč) dle čl. 8.1. standardních podmínek úvěrové smlouvy a z úroku za období čerpání úvěru ve výši 27 539,70 Kč dle tabulky na listu č. 2 úvěrové smlouvy. Po postoupení pohledávky žalovaná již na svůj dluh neuhradila ničeho. Právní předchůdce žalobkyně ověřoval před podpisem smlouvy úvěruschopnost žalované zejména její lustrací ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. V žádosti o poskytnutí úvěru žalovaná uvedla, že má pravidelný měsíční příjem, a potvrdila, že je schopna úvěr splatit a že řádně zvážila své možnosti. V případě, že měla pochybnosti o svých možnostech úvěr splatit, byla povinna kontaktovat právního předchůdce žalobkyně, aby společně posoudili její úvěruschopnost. Právní předchůdce žalobkyně provedl výpočet mezi doložitelnými příjmy a výdaji, přičemž všem svým klientům vždy ponechává rezervu ve výši 10 % mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se navíc uvedených 10 % musí minimálně rovnat částce životního minima jednotlivce ve výši 3 410 Kč. Na základě provedených lustrací a prohlášení žalované právní předchůdce žalobkyně nepojal důvodné podezření o tom, že by žalovaná neměla být úvěruschopná.

4. Žalovaná se k žalobě, kterou jí soud zaslal do její datové schránky, ani přes výzvu soudu nevyjádřila.

5. Soud ve věci nařídil jednání na den 2. 6. 2025. Žalobkyně se prostřednictvím svého zástupce z tohoto jednání omluvila, přičemž souhlasila s tím, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaná se z jednání rovněž omluvila s odůvodněním, že na tom není zdravotně dobře. Proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal v nepřítomnosti účastníků.

6. Z žalobkyní předložené smlouvy o úvěru se podává, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou mělo dne 17. 1. 2024 dojít k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 38 000 Kč. Žalovaná se dle této smlouvy měla zavázat úvěr splácet v pravidelných splátkách, kdy minimální částka, která musela být zaplacena vždy v termínu splatnosti, který činil patnáct dnů od data výpisu, měla činit buď 13 % z celkové splatné částky, nebo 1 000 Kč, a to podle toho, která částka bude vyšší. V případě, kdy bude celková splátka nižší než 1 000 Kč. měla výše minimální splátky úvěru odpovídat této částce. Za předpokladu poskytnutí úvěru ve výši 38 000 Kč měla celková splatná částka dle smlouvy činit 68 247 Kč při zápůjční úrokové sazbě 146,949 % ročně. Částka prvního čerpání úvěru měla činit 30 000 Kč.

7. Z transakční historie k předmětnému úvěru a potvrzení o provedených platbách předložených žalobkyní bylo zjištěno, že v období od 17. 1. 2024 do 15. 11. 2024 došlo k převodu peněžních prostředků v celkové výši 50 750 Kč na účet č. [č. účtu] (převod částky 30 000 Kč dne 17. 1. 2024, převod částky 8 000 Kč dne 19. 1. 2024, převod částky 1 470 Kč dne 16. 2. 2024, převod částky 5 000 Kč dne 19. 3. 2024, převod částky 540 Kč dne 18. 5. 2024 a převod částky 5 740 Kč dne 27. 6. 2024) a současně k úhradě částek v souhrnné výši 96 453,25 Kč ve prospěch právního předchůdce žalobkyně (úhrada částky 6 000 Kč dne 16. 2. 2024, úhrada částky 6 000 Kč dne 19. 3. 2024, úhrada částky 6 014,30 Kč dne 17. 4. 2024, úhrada částky 5 900 Kč dne 17. 5. 2024, úhrada částky 6 000 Kč dne 26. 4. 2024, úhrada částky 6 332,40 Kč dne 11. 9. 2024 a úhrada částky 60 206,55 Kč dne 15. 11. 2024). V transakční historii k předmětnému úvěru byly jednotlivé převody částek na shora uvedený bankovní účet označeny jako „Withdrawal“, jednotlivé právním předchůdcem žalobkyně přijaté úhrady pak jako „Payment“ (u těchto úhrad bylo vždy uvedeno datum provedení úhrady, její celková výše a konečně způsob, jak jednotlivé úhrady právní předchůdce žalobkyně započítal na jistinu, úrok a poplatky).

8. Z faktury vystavené právním předchůdcem žalobkyně s datem splatnosti k 17. 11. 2024 se podává, že právní předchůdce žalobkyně vyúčtoval žalované minimální částku k zaplacení do 17. 11. 2024 ve výši 29 785,52 Kč s tím, že žalovaná k datu vystavení faktury měla dlužit jistinu ve výši 51 292,21 Kč, dvě náhrady účelně vynaložených nákladů po 250 Kč a úroky za období čerpání úvěru ve výši 8 669,32 Kč, celkem tedy částku 60 461,53 Kč.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní 27. 1. 2020 ve znění dodatku uzavřeného mezi týmiž smluvními stranami dne 18. 11. 2021, jakož i z přiloženého seznamu postoupených pohledávek vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně postoupil na žalobkyni mimo jiné pohledávku za žalovanou označenou referenčním číslem [hodnota].

10. Z oznámení o postoupení pohledávky z 14. 12. 2024 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně informoval písemně žalovanou o tom, že došlo k postoupení jeho pohledávky vzniklé z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru ze smlouvy č. CLS-CZ-67205 ve výši 60 206,55 Kč na žalobkyni, a vyzval ji k tomu, aby propříště v souvislosti s touto pohledávkou plnila již výhradně ve prospěch žalobkyně.

11. Z předžalobní výzvy ze 14. 12. 2024 a přiloženého poštovního podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně písemně vyzvala prostřednictvím svého zástupce žalovanou k zaplacení dlužné částky v celkové výši 74 145,55 Kč, která měla vzniknout na základě úvěrové smlouvy uvedené v předchozím odstavci, ve lhůtě tří dnů a upozornila žalovanou, že v případě nezaplacení dluhu bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.

12. Ze sdělení [právnická osoba]., které si soud k návrhu žalobkyně vyžádal, bylo zjištěno, že žalovaná je majitelkou bankovního účtu č. [č. účtu].

13. Z ostatních předložených důkazů (formulář standardních informací o spotřebitelském úvěru, úvěrové podmínky právního předchůdce žalobkyně, listina označená jako „Loan application info“, listina označená jako „EXTERNAL_PAYOUT“) nevyplývá jakákoliv další skutečnost, která by byla jakkoliv relevantní pro rozhodnutí ve věci.

14. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti. Dospěl přitom k závěru, že z žádného z těchto důkazů nevyplývá, že by žalovaná skutečně s právním předchůdcem žalobkyně uzavřela předmětnou úvěrovou smlouvu. Žalobkyní předložená listina, která má zachycovat obsah smlouvy, neobsahuje podpis žalované a nelze z ní ani vyvodit žádný jiný způsob, kterým by snad měl být obsah smlouvy ze strany žalované autorizován a odsouhlasen. Na podkladě dodatečně doložených potvrzení o provedených platbách, která tvořila přílohu podání soudu došlého dne 2. 6. 2025, ve spojení s transakční historií označenou jako „Data from Ledger“ naopak soud vzal za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postupně celkem šesti dílčími platbami poskytl žalované peněžní prostředky v souhrnné výši 50 750 Kč.

15. V doplňujícím podání z 2. 6. 2025 žalobkyně tvrdila, že žalovaná jejímu právnímu předchůdci uhradila celkem pouze 36 246,70 Kč, a to tak, že 16. 2. 2024 uhradila 6 000 Kč, 19. 3. 2024 6 000 Kč, 17. 4. 2024 6 014,30 Kč, 17. 5. 2024 5 900 Kč, 26. 6. 2024 6 000 Kč a 11. 9. 2024 6 332,40 Kč. Toto tvrzení však nekoresponduje s obsahem již zmiňované transakční historie označené jako „Data from Ledger“. V té jsou na jedné straně skutečně zachyceny veškeré žalobkyní zmiňované úhrady, a to s označením „Payment“. Na straně druhé však uvedená transakční historie zachycuje ještě další, žalobkyní nezmiňovanou, úhradu ze dne 15. 11. 2024 ve výši 60 206,55 Kč. Soud si je vědom toho, že výše této úhrady odpovídá výši žalobou požadované částky. Za daných okolností, kdy se žalobkyně ani její zástupce nedostavili k nařízenému jednání, však nemá jakýkoliv důvod, proč by neměl položku označenou jako „Payment“ s datem 15. 11. 2024 ve výši 60 206,55 Kč považovat za další úhradu peněžních prostředků provedenou žalovanou, a to tím spíše, pokud stejně jako u dalších obdobně označených položek, u nichž žalobkyně výslovně potvrdila, že se jedná o úhrady žalované, tato položka obsahuje i podrobný popis toho, jaká část z celkové částky 60 206,55 Kč měla být započtena na jistinu dluhu (31 666,85 Kč), jaká na poplatky spojené s úvěrem (1 000 Kč) a jaká na úrok (27 539,70 Kč). Z popsaných důvodů proto soud uzavřel, že žalovaná celkem právnímu předchůdci žalobkyně zaplatila 96 453,25 Kč.

16. S ohledem na shora popsané úvahy tak soud vzal za prokázané, že žalovaná je majitelkou bankovního účtu č. [č. účtu], na který jí právní předchůdce žalobkyně šesti dílčími platbami zaslala v období od 17. 1. 2024 do 27. 6. 2024 peněžní prostředky v souhrnné výši 50 750 Kč. Žalovaná naopak právnímu předchůdci žalobkyně v období od 16. 2. 2024 do 15. 11. 2024 zaplatila celkem 96 453,25 Kč. Právní předchůdce žalobkyně informoval žalovanou dopisem ze dne 14. 12. 2024 o tom, že postoupil svou domnělou pohledávku, která měla vzniknout ze smlouvy o úvěru č. CLS-CZ-67205, na žalobkyni. Žalobkyně současně předžalobní výzvou z téhož dne vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ve výši 74 145,55 Kč s tvrzením, že tento dluh vznikl právě ze shora uvedené úvěrové smlouvy.

17. S ohledem na to, že se žalobkyni nepodařilo prokázat uzavření úvěrové smlouvy ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“), bylo nutné věc po právní stránce posuzovat z hlediska ustanovení o bezdůvodném obohacení, tedy podle § 2991 a násl. o. z.

18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 citovaného paragrafu se pak bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Žalovaná prokazatelně obdržela od právního předchůdce žalobkyně peněžní prostředky v celkové výši 50 750 Kč, a to v situaci, kdy nebyl prokázán žádný právní důvod poskytnutí těchto prostředků. Za dané důkazní situace lze tedy konstatovat, že přijetím těchto prostředků se žalovaná na úkor právního předchůdce žalobkyně bezdůvodně obohatila ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z., přičemž jí podle § 2991 odst. 1 o. z. stíhala povinnost předmět bezdůvodného obohacení právnímu předchůdci žalobkyně jakožto ochuzenému vydat. Aktivní legitimaci k podání žaloby žalobkyně prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávky, na jejímž podkladě na ni ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. přešlo právo na vrácení shora uvedené částky. Žaloba přesto nemůže být považována ani částečně za důvodnou, a to proto, že žalovaná již svou povinnost vrátit předmět bezdůvodného obohacení splnila. Z žalobkyní předložené transakční historie totiž lze mít za prokázané, že právnímu předchůdci žalobkyně celkem uhradila částku ve výši 96 453,25 Kč. Za těchto okolností soudu nezbylo, než podanou žalobu v plném rozsahu zamítnout.

20. Vzhledem k tomu, že žaloba byla zcela zamítnuta, je třeba za procesně úspěšného účastníka považovat žalovanou, jíž by podle § 142 odst. 1 o. s. ř. mělo svědčit vůči žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovaná však zůstala po celou dobu trvání řízení v podstatě zcela nečinnou (až na zaslanou omluvu z jednání) a žádné náklady řízení jí nevznikly. Proto soud žádné z účastnic právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.