Výrok
I. Výživné stanovené žalovanému vůči žalobkyni rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 26. 11. 2019, č. j. [spisová značka], na částku 4 800 Kč měsíčně se s účinností od 1. 9. 2023 a dále zvyšuje na částku 9 000 Kč měsíčně. Toto výživné je žalovaný povinen platit vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně.
II. Nedoplatek na výživném vzniklý zvýšením výživného za období od 1. 9. 2023 do 31. 12. 2024 v celkové výši 49 200 Kč se žalovanému povoluje splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč do zaplacení splatných spolu s běžným výživným pod ztrátou výhody splátek počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zvýšení výživného o dalších 1 000 Kč s účinností od 1. 9. 2023 a dále, zamítá.
IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 25 401 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 21. 6. 2024 se žalobkyně domáhala zvýšení výživného, které bylo žalovanému pro její osobu stanoveno rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 26. 11. 2019, č. j. [spisová značka], částkou 4 800 Kč měsíčně. Žalobkyně požadovala zvýšení výživného na částku 8 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2023. Žalobu odůvodnila tím, že je od 1. 9. 2023 studentkou Univerzity [adresa], Fakulty filosofické. Přes týden bydlí v místě studia a její náklady na bydlení činí 4 900 Kč měsíčně, dále platí jízdné v částce 856 Kč měsíčně, stravu v místě studia 3 000 Kč měsíčně a paušál 700 Kč měsíčně. Dále má náklady na průběžné nákupy oblečení, kosmetiky, atd. Žalobkyně dopisem ze dne 14. 8. 2023 navrhla žalovanému dohodu o zvýšení výživného na částku 10 000 Kč měsíčně, a to od 1. 9. 2023. K tomu žalovaný žalobkyni sdělil, že navrhovaná částka je pro něj neakceptovatelná a považuje za přiměřené výživné ve výši 6 000 Kč měsíčně. K dohodě nedošlo, žalovaný však od 12. 9. 2023 dobrovolně hradí výživné v částce 6 000 Kč měsíčně.
2. Při jednání dne 6. 11. 2024 zástupce žalobkyně na podané žalobě setrval. Uvedl, že žalobkyně je jedinou dcerou žalovaného, je studentkou 2. ročníku vysoké školy a není tedy schopna se sama živit. Dále uvedl, že pravděpodobně dojde k rozšíření žaloby na částku 10 000 Kč měsíčně, neboť žalovaný je vlastníkem bytu v [jméno FO], který pronajímá a v souvislosti s tím mu tedy plynou další příjmy.
3. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a navrhl, aby mu bylo výživné zvýšeno na částku 6 000 Kč měsíčně. Uvedl, že výživné, které mu bylo stanoveno, vždy řádně hradil a nad jeho rámec žalobkyni přispíval dalšími platbami, např. jí přispěl na školní výlet do zahraničí, na autoškolu, také jí nad rámec přispěl, když začala studovat vysokou školu. Od jejího nástupu na vysokou školu hradí dobrovolně výživné ve výši 6 000 Kč měsíčně, což je také maximální částka, kterou je schopen při svých aktuálních výdělkových poměrech hradit. Do 30. 9. 2023 byl zaměstnán u [Anonymizováno] – [Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba]., následně byl až do 13. 5. 2024 evidován na úřadu práce a pobíral podporu v nezaměstnanosti. Od 14. 5. 2024 je zaměstnán u [právnická osoba] a jeho průměrný čistý měsíční výdělek činí 31 000 Kč. Dále uvedl, že vlastní byt v [jméno FO], z toho mu však neplyne žádný příjem. Jeho uživatelé hradí jen náklady na energie, neboť byt je ve špatném stavu a probíhá jeho rekonstrukce. Žalovaný každý měsíc hradí výživné ve výši 6 000 Kč, splátku hypotečního úvěru ve výši 2 356 Kč, pojištění k hypotečnímu úvěru ve výši 468 Kč, náklady na pohonné hmoty ve výši 4 000 Kč, paušál na telefon ve výši 550 Kč a přispívá manželce 9 000 Kč na náklady spojené s bydlením. Ročně pak hradí pojištění vozidla ve výši 4 700 Kč. S manželkou bydlí v domě jejích rodičů, kde manželka vlastní ideální ½, náklady na energie činí 14 000 Kč měsíčně. Manželka žalovaného pracuje jako sanitářka a měsíčně si vydělá 17 000 Kč až 20 000 Kč čistého. Žalovaný poukázal na to, že od posledního rozhodnutí o výživném se jeho mzda zvýšila asi o 2 000 Kč měsíčně, jinak se poměry na jeho straně nijak výrazně nezměnily. Situace na straně žalobkyně je jiná v důsledku jejího nástupu na vysokou školu, nicméně žalovaný má za to, že odpovídající navýšení výživného by mělo být na částku 6 000 Kč měsíčně.
4. Podáním ze dne 6. 12. 2024 žalobkyně rozšířila žalobu a nově navrhla, aby bylo žalovanému s účinností od 1. 9. 2023 zvýšeno výživné na částku 10 000 Kč měsíčně. Toto rozšíření žaloby soud usnesením vyhlášeným do protokolu při jednání konaném dne 11. 12. 2024 připustil.
5. Z rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 26. 11. 2019, č. j. [spisová značka], bylo zjištěno, že tímto rozsudkem byla schválena dohoda rodičů o určení výživného k tehdy nezletilé žalobkyni, ve které se žalovaný zavázal platit pro žalobkyni výživné ve výši 4 800 Kč měsíčně, vždy do každého 15. dne v měsíci předem, a to od 1. 9. 2019. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 11. 12. 2019. V době rozhodování činil průměrný čistý měsíční výdělek žalovaného 28 655 Kč, žalovaný bydlel v domě své přítelkyně a na společnou domácnost včetně nákladů na bydlení přispíval částkou 10 000 Kč měsíčně. Žalobkyně byla studentkou 1. ročníku střední školy.
6. Z účastnické výpovědi žalobkyně učiněné dne 6. 11. 2024 soud zjistil, že její náklady na bydlení v [adresa] činí 4 900 Kč měsíčně, nájem hradí i o prázdninách. Bydlí ve studentském bytu se třemi dalšími spolubydlícími, na víkendy jezdí ke své matce, která hradí měsíčně hypotéku ve výši 6 000 Kč a náklady na energie ve výši 6 500 Kč, žalobkyně matce nepřispívá. Náklady žalobkyně na dojíždění do školy z místa bydliště a na MHD v [adresa] činí přibližně 1 000 Kč měsíčně. Náklady na stravu žalobkyně činí asi 1 000 Kč týdně, o víkendech nakupuje jídlo její matka. Žalobkyně hradí měsíční paušál za telefon ve výši 700 Kč, její náklady na nákup oblečení a jiných věcí činí asi 500 Kč až 700 Kč měsíčně. Od podzimu 2023 má zvýšené náklady v souvislosti s ekzémem, kterým trpí. Jedná se o psychosomatický problém, žalobkyně si musí kupovat speciální přípravky na léčbu ekzému, aktuálně činí náklady na tyto přípravky asi do 1 000 Kč měsíčně. Žalobkyně nosí kontaktní čočky, za které hradí 600 Kč pololetně. Před nástupem na vysokou školu o letních prázdninách pracovala v Lidlu v [jméno FO], při studiu si pak našla brigádu v drogerii, kde funguje jako výpomoc v případě, kdy například někdo onemocní. Obvykle chodí na dvě nebo tři směny v měsíci s průměrným výdělkem asi 2 000 Kč měsíčně. Žalovaný v minulosti přispěl žalobkyni i nad rámec pravidelného výživného, a to například na autoškolu, nákup šatů na maturitní ples, nebo na jednu přihlášku na vysokou školu, ve všech případech se tak však stalo před 1. 9. 2023, po tomto datu pak již žádnou mimořádnou platbu nad rámec nehradil.
7. Ze svědecké výpovědi [jméno FO] soud zjistil, že svědek bydlí v bytě žalovaného v [Anonymizováno] ulici v [jméno FO] asi osm let. Svědek reagoval na inzerát žalovaného, byl se v bytě podívat a bylo zjištěno, že byt potřebuje kompletní rekonstrukci. Svědek se s žalovaným dohodl, že žalovaný ho nechá v bytě bydlet zadarmo a svědek mu za to bude dle svých sil pomáhat s rekonstrukcí. Rekonstrukce se týkala rozvodů elektřiny, vody, dělaly se nové podlahy v bytě, atd., doposud nebyla skončena. Náklady rekonstrukce platí žalovaný, svědek se na nich nijak nepodílí. Neplatí žalovanému ani nájemné, hradí pouze SIPO ve výši 4 000 Kč měsíčně a elektřinu ve výši 1 500 Kč měsíčně. Žádnou nájemní smlouvu s žalovaným uzavřenou nemá a ani se s ním konkrétně nebavil o tom, jak dlouho v bytě bude bydlet. Neřešili spolu ani to, co bude, až skončí probíhající rekonstrukce bytu, a zda žalovanému následně bude muset hradit nějaké nájemné.
8. Ze dvou potvrzení o studiu ze dne 27. 9. 2023 a 4. 12. 2023 soud zjistil, že žalobkyně je od akademického roku 2023/2024 (tj. od 1. 9. 2023) až doposud studentkou bakalářského studijního programu Filosofie na filosofické fakultě Univerzity [adresa].
9. Z dopisu ze dne 14. 8. 2023, odeslaného dne 15. 8. 2023, bylo zjištěno, že žalobkyně sdělila žalovanému, že byla přijata ke studiu na vysoké škole, bude bydlet v [adresa], a tím na její straně došlo ke změně poměrů. Z těchto důvodů s účinností od 1. 9. 2023 požaduje výživné ve výši 10 000 Kč měsíčně.
10. Z dopisu ze dne 30. 8. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný žalobkyni sdělil, že si je vědom jejích zvýšených nákladů souvisejících s přechodem ze střední na vysokou školu, navrhovaná částka je však pro něj neakceptovatelná. Navrhl zvýšení výživného na částku 6 000 Kč měsíčně.
11. Ze zprávy Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Pardubicích, kontaktní pracoviště [adresa], ze dne 5. 9. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl v době od 1. 10. 2023 do 13. 5. 2024 veden v evidenci uchazečů o zaměstnání. V době od 1. 1. 2024 do 13. 5. 2024 mu byla poskytována podpora v nezaměstnanosti, přičemž za leden 2024 mu byla vyplacena částka 22 798 Kč, za únor 2024 částka 22 798 Kč, za březen 2024 částka 20 658 Kč, za duben 2024 částka 20 658 Kč a za květen 2024 částka 7 797 Kč.
12. Ze zprávy [právnická osoba].[IČO] IČO, , [adresa] ze dne 19. 8. 2024 a ze dne 19. 11. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný je ode dne 14. 5. 2024 zaměstnaný u této společnosti na pozici skladník – obsluha VZV. Jeho průměrný čistý měsíční výdělek v době od 14. 5. 2024 do 31. 8. 2024 činil 31 165 Kč. V září 2024 měl žalovaný čistý výdělek ve výši 39 118 Kč a v říjnu 2024 ve výši 39 119 Kč.
13. Ze zprávy [Anonymizováno] -[Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba].[IČO] IČO, , [adresa] ze dne 3. 10. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl u této společnosti zaměstnán v období od 1. 4. 2018 do 30. 9. 2023 na pozici operátor ve výrobě – tahač skelného vlákna. Pracovní poměr byl ukončen dohodou z organizačních důvodů. Jeho průměrná čistá mzda za období od 1. 1. 2023 do 30. 9. 2023 činila 37 150 Kč měsíčně. Žalovanému bylo vyplaceno odstupné ve výši 366 5968 Kč hrubého, což v čisté mzdě činilo 291 054 Kč.
14. Ze smlouvy o nájmu ze dne 19. 7. 2023, uzavřené mezi [jméno FO], nar. [datum] jako pronajímatelem a žalobkyní jako nájemcem bylo zjištěno, že na základě této smlouvy přenechal pronajímatel žalobkyni do užívání pokoj č. 1 v bytové jednotce č. 576/52 nacházející se v 8. nadzemním podlaží budovy č. p. [č.p.]na adrese [adresa]. Žalobkyně se zavázala platit nájemné ve výši 4 900 Kč měsíčně.
15. Z přehledu transakcí na účtu č. [č. účtu] za období od 1. 8. 2023 do 30. 11. 2024 soud zjistil, že z tohoto účtu každý měsíc odchází částka 4 900 Kč, popis transakce nájemné za jednotlivé měsíce, a to včetně měsíce července a srpna.
16. Z přehledu transakcí na účtu č. [č. účtu] za období od 1. 9. 2023 do 30. 11. 2024, filtr APPLE, soud zjistil, že z tohoto účtu opakovaně odcházejí platby v průměrné výši okolo 85 Kč měsíčně za služby datového úložiště.
17. Z přehledu transakcí na účtu č. [č. účtu], kategorie doprava, za období od 1. 11. 2024 do 30. 11. 2024 soud zjistil, že žalobkyně za toto období vynaložila za jízdné 1 179 Kč.
18. Z přehledu transakcí na účtu č. [č. účtu] za období od 1. 1. 2024 do 30. 11. 2024, kategorie jídlo a pití, soud zjistil měsíční platby v této kategorii v průměrné výši okolo 2 000 Kč.
19. Z přehledu transakcí na účtu č. [č. účtu] za období od 1. 9. 2023 do 30. 11. 2024, filtr [jméno FO], soud zjistil, že matka žalobkyně zasílá žalobkyni výživné v různých částkách od 500 Kč do 8 000 Kč měsíčně, celkem jí v tomto období zaplatila 32 950 Kč, tedy průměrně 2 197 Kč měsíčně.
20. Z přehledu transakcí na účtu č. [č. účtu] od 1. 9. 2023 do 30. 11. 2024, filtr TETA, byly zjištěny jednotlivé platby za drogerii a lékárnu v celkové výši 13 090 Kč, průměrně 873 Kč měsíčně.
21. Z přehledu transakcí na účtu č. [č. účtu], kategorie krása a zdraví, za období od 1. 9. 2023 do 30. 11. 2024 soud zjistil jednotlivé úhrady v této kategorii22. Z oznámení banky ze dne 1. 8. 2023 bylo zjištěno, že matka žalobkyně splácí hypoteční úvěr, měsíční splátka od 1. 8. 2023 činí 6 003 Kč.23. Ze změny předpisu úhrad ([jméno FO] s.r.o.) ze dne 4. 7. 2024 soud zjistil, že matka žalobkyně platí v souvislosti s užíváním bytu na adrese [adresa], inkaso ve výši 5 185 Kč měsíčně.24. Z dopisu ze dne 5. 9. 2024 soud zjistil, že matka žalobkyně měla k tomuto dni dluh na elektřině u [právnická osoba]. ve výši 26 540,75 Kč.25. Z potvrzení o průměrném výdělku pro bankovní účely vystaveném [právnická osoba]., ze dne 13. 11. 2024 soud zjistil, že matka žalobkyně je zaměstnaná v tomto středisku na pozici osobní asistentka a její průměrný čistý měsíční výdělek od září 2023 do října 2024 činil 18 544 Kč s tím, že od června do září 2024 včetně nebyla matce žalobkyně vyplacena žádná mzda.26. Z potvrzení Okresní správy sociálního zabezpečení [adresa] ze dne 12. 11. 2024 bylo zjištěno, že za období od 23. 5. 2024 do 1. 10. 2024 byly matce žalobkyně vyplaceny dávky nemocenského pojištění v celkové výši 96 500 Kč.27. Z výpisu z úvěru [právnická osoba]. bylo zjištěno, že matka žalobkyně v listopadu 2024 uhradila splátky dvou zápůjček/ úvěrů v celkové částce 1 384,44 Kč.28. Z faktury č. [hodnota] ze dne 4. 11. 2024 bylo zjištěno, že matce žalobkyně byla za internetové služby vystavena tato faktura na částku 390 Kč.29. Z přehledu přijatých a odeslaných plateb bylo zjištěno, že matka žalobkyně v období od září 2023 do prosince 2023 platila zálohy na elektřinu ve výši 1 190 Kč měsíčně a v období od ledna 2024 do listopadu 2024 ve výši 1 110 Kč měsíčně.30. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že žalobkyně dne 29. 10. 2024 provedla na účet č. [č. účtu] platbu ve výši 2 476 Kč.31. Z žalobkyní předložených pokladních dokladů a účtenek soud zjistil, že žalobkyně uhradila za autoškolu – řidičský průkaz skupiny B dne 13. 7. 2024 částku 10 000 Kč a dne 11. 9. 2024 částku 11 900 Kč. Dne 16. 2. 2024 uhradila za lékařský posudek ohledně zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel částku 500 Kč, dne 13. 9. 2024 částku 700 Kč za zkoušky v autoškole, dne 1. 10. 2014 částku 400 Kč za praktickou jízdu, dne 16. 10. 2024 správní poplatek za řidičský průkaz ve výši 200 Kč. Dne 30. 10. 2024 uhradila matka žalobkyně částku 800 Kč jako správní poplatek za registraci vozidla.32. Z odhadu tržního nájemného za pronájem bytu žalovaného na [Anonymizováno] ulici v [jméno FO] bylo zjištěno, že tato cena dle portálu CenovaMapa.cz činí 22 447 Kč. Pro srovnání byly použity tři nemovitosti v [jméno FO], jedna ve stavu dobrém (na [adresa]) a dvě ve stavu výborném (na [adresa] a [Anonymizováno] [Anonymizováno]).33. Z žalovaným předložených daňových dokladů soud zjistil, že v období od 20. 11. 2024 do 10. 12. 2024 žalovaný za pohonné hmoty zaplatil 3 550,10 Kč.34. Ze mzdového výměru žalovaného bylo zjištěno, že základní tarifní mzda žalovaného činí 32 000 Kč, variabilní složka mzdy celkem až do maximální výše 8 000 Kč.35. Z potvrzení o provedených transakcích u účtu žalovaného č. 1219894103/0800bylo zjištěno, že dne 10. 2. 2024 z účtu č. [č. účtu] byla na tento účet připsána částka 10 126 Kč (zpráva pro příjemce PLATBA SIPO [jméno FO]) a dne 14. 2. 2024 z účtu žalovaného odešla tato částka na účet č. [č. účtu] (inkaso-SIPO), dále dne 12. 10. 2024 z účtu č. [č. účtu] byla na tento účet žalovaného připsána částka 4 790 Kč (zpráva pro příjemce PLATBA SIPO [jméno FO]) a dne 14. 10. 2024 z účtu žalovaného odešla tato částka na účet č. [č. účtu] (inkaso-SIPO), dne 11. 11. 2024 z účtu č. [č. účtu] byla na tento účet žalovaného připsána částka 6 340 Kč (zpráva pro příjemce PLATBA SIPO [jméno FO]). Dne 16. 9. 2024 byla z účtu žalovaného odeslána částka 45 Kč ve prospěch účtu č. [č. účtu] (trvalý příkaz, poplatek rozhlas) a dále částka 988 Kč na účet č. [č. účtu] (inkaso úvěru, anuita), dne 14. 10. 2024 a 12. 11. 2024 na účet č. [č. účtu] vždy částka 6 000 Kč (trvalý příkaz), dále na učet č. [č. účtu] dne 9. 9. 2024 částka 4 756 Kč, dne 25. 10. 2024 na účet [č. účtu] částka 540 Kč (trvalý příkaz), dne 15. 10. 2024 a 15. 11. 2024 na účet č. [č. účtu] vždy částka 135 Kč (trvalý příkaz), dne 15. 10. 2024 a 15. 11. 2024 na účet č. [č. účtu] vždy částka 468 Kč (trvalý příkaz), dne 17. 10. 2024 na účet č. [č. účtu] částka 2 356 Kč (trvalý příkaz, úvěr) a dále dne 18. 10. 2024 a 20. 11. 2024 na účet č. [č. účtu] vždy částka 1 615 Kč (inkaso – měsíční splátka úvěru).36. Z potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že z účtu č. [č. účtu] majitelky [jméno FO] byla dne 21. 10. 2024 odeslána částka 6 340 Kč a dne 21. 11. 2024 rovněž částka 6 340 Kč.37. Ze zprávy [právnická osoba], [právnická osoba], ze dne 19. 11. 2024 soud zjistil, že žalobkyně je v poradenské péči od prosince 2021 do současné doby. Stav řešen i psychiatricky – psychofarmaka.38. Ze zprávy [tituly před jménem] [jméno FO], praktické lékařky [právnická osoba] a dorost, [adresa] ze dne 12. 11. 2024 soud zjistil, že žalobkyně od února 2024 trpí ekzémovým onemocněním kůže s nutností pravidelného užívání krémů a speciální kosmetiky, které jsou finančně náročné.39. Z vyúčtování služeb T-Mobile Czech Republic a.s. ze dne 13. 11. 2024 soud zjistil, že za období od 13. 10. 2024 do 12. 11. 2024 byly matce žalobkyně [jméno FO] vyúčtovány služby pro dvě telefonní čísla v celkové výši 1 344,08 Kč. Tarif pro jedno číslo činí 612,50 Kč měsíčně.40. Na podkladě shora uvedených důkazů a shodných tvrzeních účastníků učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:41. Žalovaný byl dosud na základě pravomocného rozhodnutí zdejšího soudu povinen žalobkyni platit výživné ve výši 4 800 Kč měsíčně, a to s účinností od 1. 9. 2019. V době, kdy bylo toto výživné stanoveno, činil průměrný čistý měsíční výdělek žalovaného 28 655 Kč, žalovaný bydlel v domě své přítelkyně a na společnou domácnost včetně nákladů na bydlení přispíval částkou 10 000 Kč měsíčně. Žalobkyně byla studentkou střední školy. Nyní je žalobkyně od 1. 9. 2023 studentkou Univerzity [adresa], její náklady na bydlení v [adresa] činí 4 900 Kč měsíčně. Dále vynaloží cca 3 000 Kč měsíčně za stravu, 1 200 Kč měsíčně v souvislosti s dojížděním do školy, 700 Kč měsíčně za telefon, 700 Kč až 1 000 Kč měsíčně za oblečení. a 600 Kč pololetně za kontaktní čočky (tedy měsíčně cca 100 Kč). Trpí ekzémem, s jehož léčbou má výdaje 1 000 Kč měsíčně. Celkem tak měsíční výdaje žalobkyně činí přibližně12 000Kč. O víkendech bydlí u své matky, na bydlení ani stravu jí nepřispívá. Žalobkyně si brigádně přivydělává asi 2 000 Kč měsíčně. Žalovaný měl v období od září 2023 do října 2024 příjem 625 810 Kč (včetně odstupného a podpory v nezaměstnanosti) a jeho průměrný čistý měsíční výdělek tak za tuto dobu činí 44 700 Kč. Od září 2023 žalovaný platí žalobkyni výživné ve výši 6 000 Kč měsíčně. Splácí hypoteční úvěr v částce 2 356 Kč měsíčně a další úvěry po 988 Kč měsíčně a 1 615 Kč měsíčně, platí rozhlasové poplatky po 45 Kč měsíčně, televizní poplatky po 135 Kč měsíčně, životní pojištění po 468 Kč měsíčně, za telefon vynaloží 540 Kč měsíčně. Je vlastníkem bytu, byt užívá [jméno FO] a žalovanému hradí pouze platby související s užíváním bytu (elektřinu atd), nikoliv nájemné. Matka žalobkyně je zaměstnaná a její průměrný čistý měsíční výdělek od září 2023 do října 2024 činil 18 544 Kč, dále byly matce žalobkyně v období od 23. 5. 2024 do 1. 10. 2024 vyplaceny nemocenské dávky v částce 96 500 Kč. Matka žalobkyně splácí hypoteční úvěr po 6 003 Kč měsíčně, dále platí zálohy na elektřinu, do prosince 2023 činila výše záloh 1 190 Kč měsíčně, od ledna 2024 činí 1 110 Kč měsíčně. Žalobkyni posílá výživné v různých částkách, průměrně 2 197 Kč měsíčně. V listopadu 2024 matka žalobkyně uhradila dále splátky dvou úvěrů/ zápůjček v celkové výši 1 384,44 Kč. Za internetové služby poskytnuté v říjnu 2024 platila 390 Kč.42. Po právní stránce soud hodnotil spor podle ust. § 910 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v aktuálním znění, (dále jen „o. z.“).43. Podle § 910 odst. 1 o. z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.44. Podle § 910 odst. 2 o. z. vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti.45. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.46. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.47. Podle § 913 odst. 2 o. z. je při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.48. Podle § 914 o. z. platí, že je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních.49. Podle § 922 odst. 1 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.50. O výživném pro žalobkyni bylo naposledy rozhodováno v listopadu 2019, tedy před pěti lety. Od té doby nepochybně došlo ke změně poměrů na straně žalobkyně, která v mezidobí (v září 2023) začala studovat vysokou školu, z místa bydliště dojíždí do [adresa], kde přes týden bydlí v nájemním bytě, čemuž samozřejmě odpovídají její zvýšené životní náklady oproti situaci před vydáním posledního rozhodnutí o výživném. Skutečnost, že se žalobkyně soustavně připravuje na budoucí profesní život studiem na vysoké škole, představuje základní předpoklad pro to, že má vůči žalovanému jakožto svému otci i nadále právo na výživné, neboť se doposud není schopna sama živit (viz § 911 o. z.). K významné změně poměrů oproti roku 2019 došlo i u žalovaného jakožto povinné osoby, který má nyní čistý měsíční příjem o více než 16 000 Kč vyšší, a to i bez započtení potenciálního příjmu z pronájmu jeho bytu v [jméno FO]. Z uvedeného vyplývá, že jsou nepochybně dány důvody pro navýšení výživného, což ostatně připouští i sám žalovaný, který od září 2023 hradí dobrovolně vyšší výživné, než jaké mu bylo stanoveno soudně. Otázkou je, jak vysoké výživné odpovídá všem zákonným kritériím, jimiž je soud v tomto sporu vázán.51. Zmíněná kritéria vymezuje zejména § 913 odst. 1 o. z. Podle něj jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné na jedné straně odůvodněné potřeby oprávněné osoby a její majetkové poměry, na straně druhé schopnosti, možnosti a majetkové poměry osoby povinné. Podle § 913 odst. 2 věty prvé o. z. má přitom soud při hodnocení poměrů na straně povinného mimo jiné přihlížet k tomu, zda se povinný bez důležitého důvodu nevzdal nějakého majetkového prospěchu. V tomto směru lze přisvědčit argumentaci žalobkyně, že žalovaný se bez důležitého důvodu vzdal potenciálního příjmu, který mu mohl plynout z pronájmu bytu v [jméno FO]. Žalovaný spolu se svědkem [jméno FO] vysvětlovali fakt, že pan [adresa] užívá předmětný byt bezplatně a hradí pouze náklady na energie, tím, že byt byl ve špatném stavu, bylo nutné provést jeho rekonstrukci a [jméno FO] žalovanému přislíbil, že když ho v bytě nechá bezplatně bydlet, s rekonstrukcí mu pomůže. Soud nijak nezpochybňuje pravdivost této verze, z jeho pohledu to však nic nemění na tom, že žalovaný se touto cestou skutečně připravil o určitý příjem plynoucí z možného pronájmu bytu, a to ať už panu [jméno FO], nebo jinému zájemci (pokud by o byt v případě nutnosti platit nájemné [jméno FO] nestál). Žalobkyně k prokázání výše potenciálního nájemného, které by bylo možné za pronájem bytu získat, předložila odhad zpracovaný webovým portálem CenovaMapa.cz. Tento důkaz sám o sobě podle názoru soudu nepostačuje k jednoznačnému závěru o tom, za jaké nájemné by bylo reálně možné předmětný byt pronajmout. Žalovaný totiž poukazoval na velmi špatný stav, v jakém se byt nacházel v době, kdy jej přenechal k užívání [jméno FO]. Shora uvedený odhad přitom vychází z nabídkových cen nájemného za tři byty v [jméno FO], stav všech těchto bytů však je označen minimálně jako dobrý (u jednoho bytu), případně dokonce jako výborný (u zbývajících dvou bytů). Z uvedeného je zjevné, že zpracovatel odhadu špatný stav bytu nijak nezohledňoval. Jakkoliv soudu nejsou známy podrobnosti o skutečném stavu předmětného bytu, je zjevné, že pokud tento stav skutečně nebyl dobrý, pak by to muselo mít vliv na výši nájemného, za které by žalovaný byt potenciálně mohl pronajímat, a to obzvláště v situaci, kdy i dle svědka [jméno FO] byt naléhavě potřeboval rekonstrukci. Soud však žádné další podrobnější dokazování v souvislosti s tím, jaký byl stav bytu a jaký konkrétní dopad by tento stav měl na výši potenciálního nájemného za jeho pronájem, neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro rozhodnutí ve věci není vyřešení této otázky klíčové. Jakkoliv má totiž žalobkyně pravdu v tom, že potenciální příjem z pronájmu zmíněného bytu by měl být v rámci úvah o výši výživného zohledněn mezi příjmy žalovaného, je třeba poukázat na to, že schopnosti, možnosti a majetkové a výdělkové poměry povinného představují pouze jedno ze zákonem vymezených kritérií rozhodných pro určení rozsahu výživného. Soud však musel zohledňovat nejen okolnosti na straně žalovaného, ale též poměry na straně matky žalobkyně, která je rovněž ve vztahu k žalobkyni osobou s vyživovací povinností (srov. § 914 o. z.), na čemž nic nemění ani fakt, že žalobkyně u ní o víkendech bydlí a stravuje se (byť tato skutečnost samozřejmě nutně hraje roli při určení rozsahu vyživovací povinnosti matky žalobkyně). V neposlední řadě pak, jak již soud uvedl shora, byly pro určení adekvátní výše výživného rozhodující i odůvodněné potřeby žalobkyně (§ 913 odst. 1 o. z.).52. S ohledem na shora uvedené tedy soud při stanovení výše výživného zohledňoval následující skutečnosti. Žalovaný je zaměstnaný s průměrným čistým měsíčním výdělkem 44 700 Kč a pravidelnými výdaji ve výši 16 766 Kč měsíčně, přičemž soud přihlížel k výdajům za splátky hypotečního úvěru, pojištění, pohonné hmoty, telefon, bydlení a povinné ručení. Výdaje za pohonné hmoty, bydlení a povinné ručení byly žalovaným pouze tvrzeny, tato tvrzení však nebyla žalobkyní rozporována, nadto se soudu žalovaným tvrzená výše těchto výdajů jeví jako věrohodná a z jeho pohledu tedy není důvod žalovanému nevěřit, že jím uvedené výdaje skutečně pravidelně vynakládá. Současně je třeba vycházet z toho, že žalovaný nutně musí vynakládat i další výdaje na zajištění svého stravování, ošacení, nákupy hygienických potřeb, apod., které ve shora uvedené částce zahrnuty nejsou. Jak již bylo uvedeno v předchozím odstavci, mezi příjmy žalovaného by bylo třeba zahrnout ještě potenciální nájemné za pronájem jeho bytu v [jméno FO]. Matka žalobkyně měla v době od září 2023 do října 2024, po započtení vyplacených nemocenských dávek, průměrný čistý měsíční příjem 25 437 Kč. Na hrazení odůvodněných potřeb a výdajů žalobkyně by se měli podílet oba její rodiče, tedy žalovaný a matka žalobkyně, v rozsahu dle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Prokázané odůvodněné potřeby žalobkyně odpovídají částce ve výši cca 12 000 Kč měsíčně.53. Dle doporučující tabulky Ministerstva spravedlnosti by výživné pro jedno dítě ve středoškolském nebo vyšším stupni vzdělávání při jedné vyživovací povinnosti k dítěti mělo odpovídat 20 % z příjmu povinného. Pokud by soud vycházel čistě z příjmů obou rodičů žalobkyně, které jim plynou z jejich zaměstnání, žalovaný by se měl podílet na výživném v rozsahu 63,5 % a matka žalobkyně 36,5 %. Pokud by byl v rámci příjmu žalovaného zohledněn ještě potenciální příjem z nájemného, byl by rozsah vyživovací povinnosti žalovaného v poměru k vyživovací povinnosti matky žalobkyně samozřejmě vyšší. Doporučující tabulka však nijak nezohledňuje odůvodněné potřeby oprávněné osoby, jakkoliv dle dikce § 913 odst. 1 o. z. se jedná o stejně důležité kritérium při stanovení rozsahu výživného, jako jsou okolnosti na straně povinného. Ostatně i v manuálu pro použití zmíněné tabulky je výslovně uvedeno, že s tabulkou je třeba pracovat v případě zletilých dětí obezřetně, zejména pak u dětí studujících a připravujících se na své budoucí povolání mimo své bydliště, neboť jednotlivé případy těchto dětí se mohou od sebe podstatně lišit. Pokud by částka výživného byla stanovena pouze procenty ze zjištěných příjmů žalovaného, velmi pravděpodobně by skutečně odpovídala žalobkyní požadovanému výživnému ve výši 10 000 Kč měsíčně, možná by dokonce byla ještě vyšší. Dvaceti procentům z prokázaných příjmů žalovaného ve výši 44 700 Kč totiž odpovídá částka 8 940 Kč, pokud by potenciální příjem z nájemného, jehož přesnou výši by samozřejmě bylo nutné zjistit, činil alespoň 5 300 Kč, což je velmi reálné, již by to odpovídalo měsíčnímu výživnému ve výši 10 000 Kč, tedy 20 % z částky 50 000 Kč). Soud však v daném případě zohlednil rovněž rozsah a výši odůvodněných měsíčních potřeb žalobkyně. Té v tuto chvíli postačuje k pokrytí všech jejích pravidelných nákladů měsíčně částka přibližně ve výši 12 000 Kč. Soud neopomenul, že by bylo namístě, aby si žalobkyně postupně vytvářela úspory a měla tak alespoň nějaké prostředky k dispozici pro dobu, kdy ukončí studium, bude nucena vstoupit na trh práce, sehnat si bydlení, popřípadě založí rodinu. Současně však má za to, že by se žalobkyně již měla být schopna alespoň zčásti podílet na úhradě svých nákladů, případně tvorbě úspor prostřednictvím vlastní výdělečné činnosti, například formou brigády při studiu. Že její studijní program něco takového umožňuje, to je zřejmé z výpovědi samotné žalobkyně, která uvedla, že si příležitostně brigádně přivydělává přibližně 2 000 Kč měsíčně.54. V neposlední řadě bylo třeba přihlédnout též k poměrům na straně matky žalobkyně. Její průměrný měsíční výdělek v období od září 2023 do října 2024 činil přibližně 25 400 Kč. Z této částky odpovídá 20 % částka 5 080 Kč. U matky žalobkyně je při úvahách o rozsahu její vyživovací povinnosti vůči žalobkyni samozřejmě nutné zohlednit, že u ní žalobkyně o víkendech bydlí a stravuje se a že tedy matka žalobkyně zčásti plní svou vyživovací povinnost tímto způsobem, to však neznamená, že by takto byla zmíněná vyživovací povinnost splněna zcela. Soud je toho názoru, že i s přihlédnutím k zmiňovaným víkendům, které žalobkyně tráví u své matky, odpovídá aktuálně rozsah vyživovací povinnosti matky žalobkyně přibližně částce 3 000 Kč měsíčně.55. Při zohlednění všech shora uvedených okolností posuzovaného případu dospěl soud k závěru, že v aktuální situaci lze za adekvátní považovat navýšení výživného žalovanému na částku 9 000 Kč měsíčně, která z pohledu soudu odpovídá nejen schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům žalovaného, ale též odůvodněným potřebám žalobkyně a rovněž schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům matky žalobkyně. Pokud se k uvedené částce přičte výživné matky žalobkyně ve výši 3 000 Kč, měla by být žalobkyně bez problémů schopna pokrýt všechny své pravidelné nutné výdaje, přičemž pokud si zajistí přivýdělek při studiu, bude schopna si vytvořit i úspory do budoucna.56. Soud by na tomto místě rád zdůraznil, že takto stanovené výživné do budoucna nemusí být neměnné a že v případě, kdy dojde ke změně poměrů u kterékoliv ze zúčastněných osob, lze samozřejmě podat příslušný návrh, na jehož základě by se soud výší výživného opětovně zabýval. V tuto chvíli však soud má za to, že navýšení výživného na částku 9 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2023 a dále nejenže odpovídá relevantní právní úpravě, ale též zohledňuje veškeré skutkové okolnosti věci. Proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.57. Zpětným zvýšením výživného vznikl žalovanému nedoplatek na výživném ve výši 49 200 Kč, neboť žalovaný na výživu hradí žalobkyni od splátky výživného za měsíc říjen 2023 (splatné v září 2023) částku 6 000 Kč měsíčně. Dluh na výživném za září 2023 tak činí 4 200 Kč (9 000 Kč – 4 800 Kč) a za období od října 2023 do prosince 2024 činí 45 000 Kč [15 x (9 000 Kč – 6 000 Kč)]. Soud umožnil žalovanému splácet dlužné výživné v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč do zaplacení splatných spolu s běžným výživným (výrok II), a to s ohledem na jeho aktuální osobní, majetkové a výdělkové poměry, které podle názoru soudu neumožňují žalovanému uhradit dlužné výživné jednorázově. Současně byla vyslovena doložka o ztrátě výhody splátek, což znamená, že pokud žalovaný neuhradí byť jen jedinou splátku řádně a včas, může se po něm žalobkyně domáhat úhrady celé zbývající části dlužného výživného najednou.58. Předmětem řízení byl nárok na zvýšení výživného o částku 5 200 Kč měsíčně. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 4 200 Kč měsíčně, naopak co do částky 1 000 Kč měsíčně byla žaloba zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků ve věci tak činí 81 % ku 19 % ve prospěch žalobkyně, které tak ve smyslu shora citovaného ustanovení svědčí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 62 % (81 % - 19 % = 62 %). Náklady řízení žalobkyně sestávají z nákladů jejího zastoupení ve výši 40 970 Kč (mimosmluvní odměna zástupce žalobkyně ve výši 39 170 Kč za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, účast u jednání dne 6. 11. 2024) po 5 900 Kč podle § 7 bodu 5 cit. vyhl. a jeden úkon v poloviční výši po 2 950 Kč podle § 11 odst. 2 písm. h) citované vyhlášky (jednoduchá výzva k plnění) počítaná ve smyslu § 8 odst. 2 cit. vyhl. z tarifní hodnoty 120 000 Kč [(8 000 Kč – 6 000 Kč) x 12 x 5] a dva úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) a g) citované vyhlášky (rozšíření žaloby a účast u jednání dne 11. 12. 2024) po 9 260 Kč podle § 7 bodu 5 cit. vyhl. počítaná ve smyslu § 8 odst. 2 cit. vyhl. z tarifní hodnoty 240 000 Kč [(10 000 Kč - 6 000 Kč) x 12 x 5] a dále šest paušálních náhrady hotových výdajů po 300 Kč ve výši 1 800 Kč podle § 13 odst. 4 cit. vyhl. Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 25 401 Kč (62 % z celkových nákladů řízení ve výši 40 970 Kč), a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Odměnu za úkon požadovaný za písemné jednání s protistranou soud nepřiznal, neboť z obsahu předložených listin vyplývá, že se nejedná o úkon ve smyslu ust. 11 odst. 1 písm. i) citované vyhlášky ani o žádný jiný úkon právní služby, za který by zástupci žalobkyně měla náležet mimosmluvní odměna.59. Lhůtu k plnění rozsudkem uložené povinnosti žalovanému k náhradě nákladů řízení soud stanovil na jeden měsíc od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř., část věty za středníkem).