9 C 44/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím z titulu tvrzeného dluhu ze smlouvy o půjčce, která byla uzavřena mezi [právnická osoba] [IČO] IČO, , se sídlem [adresa] (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným dne 17. 5. 2007. Tvrdila, že na základě této smlouvy její právní předchůdce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s dohodnutým souhrnným poplatkem ve výši 10 440 Kč v pravidelných měsíčních splátkách. Svůj závazek ze smlouvy však nesplnil a na svůj dluh neuhradil ničeho. Právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku z předmětné smlouvy na žalobkyni. Ta se domáhala pouze zaplacení dlužné jistiny půjčky ve výši 15 000 Kč, dále pak po žalovaném požadovala kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 27 085,16 Kč, kdy tato částka měla odpovídat příslušné zákonné sazbě úroku z prodlení z částky odpovídající dlužné jistině a souhrnnému poplatku (tedy částce 25 440 Kč) za období od 2. 10. 2007 do 18. 12. 2020, a běžícího zákonného úroku z prodlení z částky odpovídající dlužné jistině za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal ani zčásti. Ve vyjádření z 25. 4. 2025 uvedl, že si není vědom toho, že by měl vůči právnímu předchůdci žalobkyně či žalobkyni závazek ve výši 15 000 Kč, neboť nepodepsal žádnou smlouvu, na základě které by žalobkyně mohla svůj nárok uplatňovat. Poukázal na to, že mu dosud nebyla předložena žádná listina prokazující postoupení pohledávky na žalobkyni, a ze strany žalobkyně neproběhlo ani žádné předžalobní upomínání. O existenci předmětné pohledávky se žalovaný dozvěděl až od soudu. Žalovaný navrhl, aby si soud vyžádal kopii smlouvy či jiného právního titulu, z něhož má žalovaná pohledávka vyplývat, dále důkaz o postoupení pohledávky na žalobkyni a důkaz o doručení výzvy k plnění žalovanému.

3. Žalobkyně v reakci na procesní obranu žalovaného sdělila přípisem z 5. 5. 2025, že tvrzení žalovaného jsou pouze obecná a ničím nepodložená, žalovaný neuvádí ve svém vyjádření žádné konkrétní skutečnosti. Pouhé formální zpochybnění pravosti žalobkyní předložené smlouvy o půjčce ze strany žalovaného nemůže mít za následek přenesení důkazního břemena ohledně pravosti této smlouvy na žalobkyni. Totožnost žalovaného při uzavření smlouvy byla ověřena dle jeho občanského průkazu, pracovní smlouvy, nájemní smlouvy a výplatních pásek. Oznámení o postoupení pohledávky z 6. 1. 2021 bylo žalovanému odesláno na adresu [adresa], kterou žalovaný uvedl ve smlouvě. Stejně tomu bylo i u předžalobní výzvy k plnění z 13. 8. 2021. Pokud žalovaný v mezidobí po uzavření smlouvy změnil bydliště, byl dle smluvních podmínek povinen tuto změnu nahlásit právnímu předchůdci žalobkyně, respektive po postoupení pohledávky ze smlouvy žalobkyni samotné.

4. Soud k projednání věci nařídil jednání na den 19. 5. 2025. Žalobkyně i její zástupce se z jednání omluvili, přičemž souhlasili s tím, aby soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Žalovaný, který byl k jednání soudem řádně a s dostatečným předstihem předvolán (předvolání k jednání mu bylo doručeno do jeho datové schránky dne 30. 4. 2025), se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal v nepřítomnosti účastníků a zástupce žalobkyně.

5. Ze smlouvy o půjčce uzavřené 17. 5. 2007 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti při uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně mu zaplatit souhrnný poplatek za poskytnutí půjčky ve výši 10 440 Kč, obojí v 53 pravidelných týdenních splátkách, jejichž výše činila 480 Kč. První splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy, každá další pak vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdne. Žalovaný byl ve smlouvě identifikován mimo jiné adresou místa svého bydliště [adresa]. Dle čl. 10 smluvních podmínek právního předchůdce žalobkyně, které tvořily nedílnou součást předmětné smlouvy, byl žalovaný mimo jiné povinen informovat právního předchůdce žalobkyně o jakékoliv změně své adresy, ať už by šlo o změnu přechodnou, nebo trvalou.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 18. 12. 2020 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní, jakož i z přílohy č. [hodnota] k této smlouvě obsahující seznam postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka ze shora uvedené smlouvy o půjčce včetně příslušenství byla postoupena na žalobkyni.

7. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 1. 2021, které bylo dle přiloženého poštovního podacího archu dne 1. 2. 2021 odesláno žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě, bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně písemně oznámil žalovanému skutečnost, že došlo k postoupení žalobou uplatněné pohledávky, a vyzval ho, aby ode dne doručení oznámení plnil na svůj dluh z předmětné smlouvy již pouze výhradně ve prospěch žalobkyně.

8. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 7. 2021, která byla dle přiloženého poštovního podacího lístku dne 30. 7. 2021 odeslána žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 53 672,78 Kč vzniklé z titulu předmětné smlouvy o půjčce ve lhůtě do 13. 8. 2021 a upozornila ho na skutečnost, že v případě neuhrazení dluhu bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.

9. Z ostatních provedených důkazů nezjistil soud žádné skutečnosti, které by byly jakkoliv relevantní pro rozhodnutí ve věci.

10. V rámci hodnocení provedených důkazů soud samozřejmě nemohl pominout procesní obranu žalovaného, který tvrdil, že si není vědom uzavření jakékoliv smlouvy s právním předchůdcem žalobkyně, a požadoval doložení této smlouvy. Žalobkyně přitom k důkazu předložila kopii smlouvy o půjčce datované dnem 17. 5. 2007, která obsahuje zřetelně čitelný podpis osoby dlužníka „[jméno FO] “. Z centrální evidence obyvatel přitom soud zjistil, že žalovaný se skutečně dříve jmenoval [jméno FO], než si své křestní jméno změnil na [Anonymizováno]. V této souvislosti je důležité, že žalovaný argumentoval tím, že nepodepsal s právním předchůdcem žalobkyně žádnou smlouvu, výslovně však nezpochybnil pravost svého podpisu obsaženého na smlouvě předložené žalobkyní. Navíc požadoval, aby žalobkyně předmětnou smlouvu, o kterou svůj nárok opírá, doložila. Přitom s ohledem na značný časový odstup (smlouva byla uzavřena před 18 lety) vůbec nelze vyloučit, že si žalovaný na předmětnou smlouvu uzavřenou s právním předchůdcem žalobkyně pouze nepamatuje. Vzhledem k tomu, že se žalovaný nedostavil k nařízenému jednání ve věci, neměl soud možnost konfrontovat ho s podpisem obsaženým na písemném vyhotovení smlouvy a dotázat se ho na to, zda uznává, že se jedná o jeho vlastnoruční podpis. Za dané situace lze přisvědčit žalobkyni v tom směru, že pouhé tvrzení žalovaného o tom, že si není vědom uzavření smlouvy, nemůže znamenat přenesení důkazního břemena ve vztahu k prokázání pravosti předložené smlouvy o půjčce na žalobkyni. K takovému přenesení důkazního břemena by došlo teprve tehdy, pokud by žalovaný zpochybnil, že podpis na smlouvě je jeho vlastnoručním podpisem. Pak by bylo na žalobkyni, která z předmětné smlouvy jakožto soukromé listiny pro sebe vyvozuje příznivé právní důsledky, aby k prokázání pravosti smlouvy označila další důkazy. Jestliže však pravost podpisu na smlouvě zpochybněna nebyla, musel soud vycházet z toho, že k jejímu uzavření došlo. Obdobně lze argumentovat i ve vztahu k prokázání skutečnosti, že žalovanému byla poskytnuta jistina půjčky ve výši 15 000 Kč. I tuto skutečnost žalobkyně prokazovala předloženou smlouvou, jejímž podpisem žalovaný stvrdil převzetí jistiny půjčky v hotovosti před uzavřením smlouvy. S ohledem na shora uvedené závěry vyšel soud z toho, že žalovanému zmíněná částka poskytnuta byla.

11. Žalovaný poukazoval rovněž na to, že nebyla doložena listina prokazující postoupení pohledávky na žalobkyni a rovněž mu nebyla zaslána předžalobní výzva k plnění. I tyto námitky žalobkyně vyvrátila předloženými důkazy. Z nich totiž vyplývá, že žalovaný byl o postoupení pohledávky z předmětné smlouvy o půjčce na žalobkyni informován dopisem právního předchůdce žalobkyně z 6. 1. 2021. Předloženým podacím lístkem žalobkyně prokázala, že tento dopis byl žalovanému odeslán na adresu uvedenou ve smlouvě o půjčce ([adresa]) dne 1. 2. 2021. Stejným způsobem, tedy předložením poštovního podacího lístku, pak žalobkyně prokázala rovněž odeslání předžalobní výzvy k plnění dne 30. 7. 2021 na totožnou adresu. Soud, opět z výpisu z centrální evidence obyvatel, zjistil, že žalovaný byl v období od 14. 3. 2005 do 15. 3. 2015 (tedy i v době, kdy mělo dojít k uzavření předmětné smlouvy o půjčce) na shora uvedené adrese přihlášen k trvalému pobytu. Především však měl dle čl. 10 smluvních podmínek obsažených v předmětné smlouvě o půjčce právního předchůdce žalobkyně v případě, že by změnil místo bydliště, o takové skutečnosti informovat. Pokud tak neučinil (přičemž soud nemá k dispozici jakýkoliv důkaz o tom, že by se tak stalo), pak nemůže s tím spojené negativní důsledky přenášet na protistranu, která neměla možnost se k informaci o místě jeho nového bydliště dostat.

12. Ze všech popsaných důvodů vzal soud za prokázaný následující skutkový stav věci:Právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy o půjčce uzavřené dne 17. 5. 2007 poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu se souhrnným poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 10 440 Kč v 53 týdenních splátkách po 480 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy o půjčce byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 18. 12. 2020 postoupena na žalobkyni. Právní předchůdce žalobkyně tuto skutečnost oznámil žalovanému dopisem z 6. 1. 2021, který byl 1. 2. 2021 odeslán žalovanému na adresu jeho bydliště uvedenou ve smlouvě. Následně žalobkyně prostřednictvím svého zástupce písemně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu vzniklého z titulu předmětné smlouvy o půjčce předžalobní výzvou z 29. 7. 2021, která byla žalovanému zaslána opět na adresu uvedenou ve smlouvě 30. 7. 2021.

13. S ohledem na přechodné ustanovení § 3028 odst. 3 věty prvé zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“), posoudil soud věc po právní stránce jako spor ze smlouvy o půjčce uzavřené dle § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), neboť posuzovaná smlouva byla uzavřena ještě za účinnosti citovaného předpisu.

14. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

15. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při peněžité půjčce dohodnout úroky.

16. Podle § 524 odst. 1 obč. zák. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. Dle odst. 2 cit. ustanovení s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.

17. Podle § 526 odst. 1 obč. zák. je postupitel povinen bez zbytečného odkladu oznámit dlužníkovi. Dokud postoupení pohledávky není oznámeno dlužníkovi nebo dokup postupník postoupení pohledávky dlužníkovi neprokáže, zprostí se dlužník závazku plněním postupiteli.

18. Podle § 526 odst. 2 obč. zák. platí, že oznámí-li dlužníku postoupení pohledávky postupitel, není dlužník oprávněn se dožadovat prokázání smlouvy o postoupení.

19. Podle § 39 o. z. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

20. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o půjčce, svou aktivní legitimaci k vedení sporu prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž základě se ve smyslu § 524 odst. 1 a 2 obč. zák. stala věřitelkou žalobou uplatněné pohledávky včetně jejího příslušenství. Žalovaný pak byl o postoupení pohledávky zpraven ve smyslu § 526 odst. 1 věty prvé obč. zák. dopisem právního předchůdce žalobkyně jakožto postupitele z 6. 1. 2021. To znamená, že ve smyslu § 526 odst. 2 obč. zák. nebylo nutné, aby byla žalovanému prokazována existence smlouvy o postoupení pohledávek. Ostatně lze konstatovat, že nejzazším momentem, kdy se žalovaný o postoupení pohledávky prokazatelně dozvěděl, byl okamžik, kdy mu byla doručena žaloba.

21. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl na základě uzavřené smlouvy o půjčce závazkový právní vztah ve smyslu § 657 obč. zák. Zatímco právní předchůdce žalobkyně svou povinnost z této smlouvy splnil, když žalovanému poskytl peněžní prostředky v ujednané výši, žalovaný porušil sjednané smluvní podmínky, neboť půjčku nesplácel řádně a včas. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný na svůj dluh ze smlouvy neuhradil ničeho. Žalovaný tuto skutečnost ve vyjádření k žalobě nijak nezpochybnil, sluší se poznamenat, že pokud by právnímu předchůdci žalobkyně či následně po postoupení pohledávky žalobkyni samotné něčeho uhradil, bylo na něm, aby takovou skutečnost soudu sdělil a zejména pak prokázal. To se ovšem nestalo, soud proto musel vycházet z toho, že na svůj dluh ze smlouvy neplnil ani částečně.

22. Právnímu předchůdci žalobkyně podle § 657 obč. zák. v souvislosti s uzavřenou smlouvou o půjčce nepochybně svědčilo právo na vrácení poskytnutých peněžních prostředků ve výši 15 000 Kč. Pro posouzení oprávněnosti podané žaloby však bylo třeba vyhodnotit, jestli byl žalovaný povinen rovněž k úhradě sjednaného souhrnného poplatku ve výši 10 440 Kč. Žalobkyně sice tento poplatek v žalobě přímo nepožadovala, v rámci požadovaného kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od 3. 10. 2007 do 18. 12. 2020 se však domáhala úhrady úroku z prodlení mimo jiné i z částky odpovídající právě uvedenému poplatku.

23. Při půjčce, jejímž předmětem je peněžité plnění, bylo podle § 658 odst. 1 obč. zák. možné si dohodnout úroky. V posuzované smlouvě plnil funkci úroku právě sjednaný poplatek za poskytnutí půjčky. Soud jeho výši hodnotil zejména ve vztahu k výši poskytnutých peněžních prostředků, ale rovněž s ohledem na okolnosti, za kterých byla předmětná smlouva uzavřena. Dospěl přitom k závěru, že sjednaná výše poplatku je zcela nepřiměřená a odporuje dobrým mravům. Půjčka byla sjednána na období 53 týdnů, tedy 1 kalendářního roku. Výše poplatku činila 10 440 Kč, což při poskytnuté jistině 15 000 Kč odpovídá roční úrokové sazbě ve výši 69,6 %. Takto vysoký úrok je již na první pohled zcela excesivní a i když si je soud vědom toho, že v daném případě se jednalo o nebankovní spotřebitelský úvěr, u kterých jsou běžné poněkud vyšší úrokové sazby než u úvěru poskytovaných bankami, takto vysoký úrok je bez dalšího zcela neakceptovatelný. Soud proto ustanovení, na jehož podkladě měl právnímu předchůdci žalobkyně vzniknout nárok na zaplacení zmíněného poplatku, posoudil jako absolutně neplatné podle § 39 obč. zák.

24. S ohledem na shora uvedené byl žalovaný z titulu smlouvy o půjčce uzavřené dne 17. 5. 2007 povinen zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně a následně po postoupení pohledávky žalobkyni samotné toliko jistinu ve výši 15 000 Kč. Žalobkyni tedy bylo možné přiznat jí požadovaný zákonný úrok z prodlení pouze z této částky, a to s odkazem na § 517 odst. 2 obč. zák. Výše přiznaného úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb., které bylo účinné v době, kdy se žalovaný ocitl v prodlení. Za období od 3. 10. 2007 do 18. 12. 2020 činila výše zákonného úroku z prodlení z částky odpovídající dlužné jistině celkem 15 733,62 Kč. V tomto rozsahu tedy soud vyhodnotil podanou žalobu jako důvodnou. Proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 15 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 733,62 Kč a s běžícím zákonným úrokem z prodlení z částky odpovídající dlužné jistině od 19. 12. 2020 do zaplacení. Ve zbývající části, tj. co do požadovaného kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 11 351,54 Kč, žalobu jako nedůvodnou zamítl.

25. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu obou účastníků ve věci. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky v celkové výši 42 085,16 Kč s příslušenstvím (jistina ve výši 15 000 Kč + kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 27 085,16 Kč). Žalobě bylo vyhověno co do částky 30 733,62 Kč s příslušenstvím, naopak co do částky 11 351,54 Kč byla žaloba zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci tak činí 73 % ku 27 % ve prospěch žalobkyně, což odpovídá rozdílu ve výši 46 %. Z toho vyplývá, že převážně procesně úspěšné žalobkyni svědčí dle shora citovaného ustanovení vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 46 %. Náklady řízení žalobkyně sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a z nákladů jejího zastoupení ve výši 1 452 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024 (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, žaloba) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 2 cit. vyhl., dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 252 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) náklady řízení ve výši 1 128 Kč (46 % z celkových nákladů řízení ve výši 2 452 Kč).

26. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.