Výrok
I. Žaloba o zaplacení částky ve výši 20 724,85 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 49 851 Kč od 22. 2. 2025 do 26. 2. 2025, z částky 39 947 Kč od 27. 2. 2025 do 28. 3. 2025, z částky 34 947 Kč od 29. 3. 2025 do 2. 5. 2025, z částky 29 947 Kč od 3. 5. 2025 do 30. 6. 2025, z částky 24 947 Kč od 1. 7. 2025 do 1. 10. 2025, z částky 19 947 Kč od 2. 10. 2025 do 30. 10. 2025, z částky 14 947 Kč od 31. 10. 2025 do 25. 3. 2026, z částky 10 947 Kč od 26. 3. 2026 do zaplacení a s úrokem ve výši 87,51 % ročně z částky 38 932,48 Kč od 22. 2. 2025 do 26. 2. 2025, z částky 38 349,54 Kč od 27. 2. 2025 do 28. 3. 2025, z částky 33 349,54 Kč od 29. 3. 2025 do 2. 5. 2025, z částky 28 349,54 Kč od 3. 5. 2025 do 30. 6. 2025, z částky 23 349,54 Kč od 1. 7. 2025 do 1. 10. 2025, z částky 18 349,54 Kč od 2. 10. 2025 do 30. 10. 2025, z částky 13 349,54 Kč od 31. 10. 2025 do 15. 2. 2026 a ve výši 11,5 % ročně z částky 13 349,54 Kč od 16. 2. 2026 do 25. 3. 2026 a z částky 9 349,54 Kč od 26. 3. 2026 do zaplacení se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 947 Kč a smluvní pokutu ve výši 9 777,85 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi účastníky řízení dne 19. 3. 2024. Žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a sjednaný úrok za poskytnutí úvěru splácet ve 48 měsíčních splátkách po 3 442 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem duben 2024, to vše dle splátkového kalendáře, který tvoří přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru a dále i poplatky za pojištění ve výši 422 Kč měsíčně. Úrok z úvěru byl sjednán ve výši 87,51 % ročně, RPSN činila 132,72 %. Žalovaný sjednané podmínky řádně neplnil a ocitl se tak v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru žalovaný žalobkyni uhradil celkem 27 556 Kč (osm splátek po 3 442 Kč a jedna splátka po 20 Kč). S úhradou splátek č. 6, 9 a 10 se žalovaný ocitl v prodlení o více jak 15 dnů, u splátky č. 9 více jak 65 dnů, proto žalobkyně úvěr k 20. 2. 2025 zesplatnila. Podle bodu 6.4 úvěrové smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru stala celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 47 409,54 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději do dne zesplatnění. Současně žalobkyně nárokuje i smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy za prodlení v celkové výši 998 Kč a zaplacení nákladů dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 600 Kč. Dále bylo ujednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě od 22. 2. 2025, až do jejího úplného zaplacení. Sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Po zesplatnění úvěru žalovaný zaplatil dne 26. 2. 2025 částku 9 904 Kč, dne 28. 3. 2025, 2. 5. 2025, 30. 6. 2025, 1. 10. 2025 a 30. 10. 2025 po 5 000 Kč a dne 25. 3. 2026 zaplatil 4 000 Kč. Ke dni podání žaloby tak žalovaný dlužil žalobkyni novou jistinu úvěru v celkové výši 9 349,54 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 600 Kč (bod 6.2 smlouvy), smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné částky nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 22. 2. 2025, ke dni sepisu žaloby 29. 6. 2026 vyčíslenou v částce 9 777,85 Kč. Dále žalobkyně požaduje i úrok z úvěru ve výši 87,51 % ročně kapitalizovaný z částky 38 932,48 Kč od 22. 2. 2025 do 26. 2. 2025 ve výši 451 Kč, z částky 38 349,54 Kč od 27. 2. 2025 do 28. 3. 2025 ve výši 2 665,50 Kč, z částky 33 349,54 Kč od 29. 3. 2025 do 2. 5. 2025 ve výši 2 704,45 Kč, z částky 28 349,54 Kč od 3. 5. 2025 do 30. 6. 2025 ve výši 3 875,12 Kč, z částky 23 349,54 Kč od 1. 7. 2025 do 1. 10. 2025 ve výši 5 031,30 Kč, z částky 18 349,54 Kč od 2. 10. 2025 do 30. 10. 2025 ve výši 1 232,79 Kč, z částky 13 349,54 Kč od 31. 10. 2025 do 15. 2. 2026 ve výši 3 340,44 Kč a ve výši 11,5 % ročně z částky 13 349,54 Kč od 16. 2. 2026 do 25. 3. 2026 ve výši 151,24 Kč, z částky 9 349,54 Kč od 26. 3. 2026 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 22. 2. 2025 dosáhne částky 173 952 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaný již ničeho na dluh neuhradil.
2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil. Proto soud rozhodoval na základě obsahu spisu.
3. Smlouvou o úvěru ze dne 19. 3. 2024 (dále jen smlouva), oznámením věřitele o schválení úvěru včetně dodejky, předsmluvním formulářem, splátkovým kalendářem ke smlouvě, prohlášením a kartou klienta a dokladem o vyplacení úvěru ze dne žalobkyně prokázala, že mezi účastníky byla dne 19. 3. 2024 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaný se tuto částku a sjednaný úrok ve výši 87,51 % ročně zavázal splácet ve 48 měsíčních splátkách po 3 442 Kč měsíčně, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce, počínaje od dubna 2024. Výše roční procentní sazby nákladů (dále jen RPSN) činí dle obsahu smlouvy 132,72 %. V čl. 2.2 smlouvy se smluvní strany dohodly, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Dohodnuto bylo i to, že věřitel je oprávněn požadovat na úrocích částku v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou má klient (žalovaný) zaplatit, uvedené v části A smlouvy. Podle bodu 6.1 smlouvy, pokud se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u které se ocitl v prodlení v délce 30 dnů. Dle bodu 6.2 smlouvy má poskytovatel vůči klientovi právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s jeho prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé další splátky, u které se klient ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Podle bodu 6.5 smlouvy, jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou výši jistiny úvěru v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Přílohou č. 1 smlouvy je závazek žalovaného hradit žalobkyni po dobu trvání pojištění měsíční úhradu za skupinové pojištění schopnosti splácet daný úvěr ve výši 422 Kč, která je součástí každé splátky úvěru dle splátkového kalendáře. Přihlášku do skupinového pojištění na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba]. žalovaný podepsal v den podpisu smlouvy o úvěru. Dne 20. 3. 2024 byla ve prospěch žalovaného odepsána z účtu žalobkyně částka 40 000 Kč. Na úhradu poskytnutého úvěru uhradil žalovaný celkem do zesplatnění částku 27 556 Kč, a po zesplatnění dále částku 38 904 Kč, to včetně sjednaných úhrad pojistného. Podle bodu 6.3 smlouvy, jestliže se klient ocitne v prodlení, k tomuto dni se stává okamžitě splatná celá jistina úvěru a veškeré úroky z poskytnutého úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, veškeré smluvní pokuty a náklady dle bodu 6.2 části B smlouvy. Podle bodu 6.4 smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru stala celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději do dne zesplatnění. Z výzev k zaplacení ze dne 17. 1. 2025 a 17. 2. 2025 vyplývá, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných splátek, tj. splátky č. 9, 10, 11, které měl řádně hradit dle přílohy ke smlouvě – splátkového kalendáře a také smluvní pokuty a nákladů vzniklých z prodlení žalovaného. Na základě těchto výzev žalovaný ničeho nezaplatil, proto dne 20. 2. 2025 žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru. Předžalobní výzvou ze dne 9. 6. 2026 byl žalovaný vyzván k úhradě vzniklého dluhu a upozorněn na možnost jeho soudního vymáhání. Ze statistického seznamu České národní banky – Úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR vyplývá, že za březen 2024 činila průměrná sazba úroků z úvěru poskytovaná domácnostem v ČR 8,83 % ročně.
4. V dané věci byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaný se tento úvěr zavázal spolu s úroky z úvěru uhradit v dohodnutých splátkách po 3 442 Kč. V případě řádného splácení po dohodnutou dobu 4 let měl žalovaný zaplatit žalobkyni při dohodnuté RPSN 132,72 % částku 144 960 Kč. Žalovaný však smluvní podmínky nedodržel a od splátky č. 6 se dostal se splácením do prodlení, v důsledku čehož po něm žalobkyně požadovala zaplacení sankcí podle čl. 6.1 smlouvy (smluvní pokuta) a čl. 6.2 smlouvy (náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného) a dále došlo k zesplatnění úvěru, vzniku nové jistiny úvěru zahrnující kromě nezaplacené původní jistiny také přirostlé úroky z úvěru. Od zesplatnění úvěru se dále odvíjel požadavek žalobkyně na zaplacení další smluvní pokuty, v tomto případě sjednané dle čl. 6.5 smlouvy s tím, že žalovaný byl i nadále povinen hradit běžící úrok z úvěru. Podanou žalobou je vůči žalovanému uplatněn nárok žalobkyně na zaplacení částky 10 947 Kč zahrnující dlužnou novou jistinu úvěru ve výši 9 349,54 Kč, smluvní pokutu dle čl. 6.1 smlouvy ve výši 998 Kč, náhradu nákladů dle 6.2 smlouvy ve výši 600 Kč, dále smluvního úroku v sazbě 87,51 % ročně a od 16. 2. 2026 do zaplacení v sazbě 11,5 % ročně oproti sjednané sazbě výši 87,51 % ročně a smluvní pokuty podle čl. 6.5 smlouvy, kterou žalobkyně požaduje zaplatit pouze do dne sepisu žaloby, přestože podle smlouvy má na její placení nárok až do úplného zaplacení nové jistiny úvěru.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o.z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
6. Z hlediska právního posouzení bylo pro soud zásadní zjištění, že na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi účastníky dne 19. 3. 2024 byla žalovanému poskytnuta žalobkyní částka 40 000 Kč, žalovaný však měl žalobkyni, a to i při řádném splácení a dodržení všech smluvních ujednání, vrátit částku 144 960 Kč, tedy více než trojnásobek plnění poskytnutého žalobkyní. Jak již bylo výše uvedeno, předmětnou smlouvou byla mezi účastníky sjednána úroková sazba z úvěru ve výši 87,51 % ročně. Obvyklá výše úroků dle přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou pro období března 2024 činila pro korunové úvěry poskytnutými bankami domácnostem v ČR na spotřebu v průměru 8,83 % ročně. Dohodnutá výše úroků tedy mnohonásobně převyšuje tuto obvyklou úrokovou míru, což za situace, kdy se jedná o dlouhodobý úvěr, kdy doba splácení byla sjednána na 48 měsíců a žalovaný by tak při řádném splácení měl žalobkyni zaplatit více než trojnásobek původní jistiny úvěru, vede soud k závěru, že jde o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy. Právě institut dobrých mravů lze považovat za korektiv, omezující autonomii vůle stran smlouvy a jejich možnosti sjednat si obsah smlouvy libovolně. Pokud je smluvní úrok v právní praxi vnímán jako odměna za poskytnutí peněz, je v daném případě tato odměna naprosto nepřiměřená výši plnění, které žalobkyně žalovanému poskytla, byť jeho maximální výše je smlouvou omezena částkou 173 952 Kč. Nákladnost úvěru pro dlužníka, která je vyjádřena RPSN ve výši 132,70 % je přitom vysoká i v poměrech rizikovějších úvěrů poskytovaných nebankovními institucemi.
7. Nevyváženost smlouvy v neprospěch dlužníka však vyniká v případě jeho prodlení se splácením, kdy k výše popsaným nákladům zatěžujícím dlužníka jako účastníka konkrétní smlouvy, přistupují další sjednané sankce, které jeho dluh dále razantním způsobem navyšují. Konkrétně se jedná o smluvní pokutu podle čl. 6.1 smlouvy, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením dlužníka podle čl. 6. 2 smlouvy, na jejichž zaplacení vzniká věřiteli nárok před zesplatněním úvěru (přičemž zde nelze odhlédnout od skutečnosti, že tímto sofistikovaným způsobem je dlužník za prodlení se splácením v době před zesplatněním sankcionován duplikovaně) a především o smluvní pokutu podle čl. 6.5 smlouvy, na jejíž zaplacení vzniká věřiteli nárok po zesplatnění úvěru. Zejména v případě této posledně uvedené smluvní pokuty se jedná o sankci, která má potenciál výši dluh zvyšovat velmi razantním způsobem. Přestože její sazba 0,1 % denně není sama o sobě nepřiměřeně vysoká, celkový systém sankcí obsažený ve smlouvě, kdy tato denní pokuta je doplňována sankcemi jednorázovými, způsobuje to, že rozsah povinností, které v případě prodlení dlužníka zavazují, je zcela nepřiměřený výši plnění, které mu bylo žalobkyní poskytnuto.
8. Uvedená problematická ujednání smlouvy přitom nejsou oddělitelná od jejího dalšího obsahu ve smyslu § 576 o.z., neboť nákladnost úvěru, konkrétně výše smluvního ročního úroku, je zahrnuta jednak již ve výši jednotlivých splátek, které byl žalovaný povinen dle smlouvy platit a které se včetně přirostlých úroků stávají součástí nové jistiny úvěru, což je veličina, která následně po případném zesplatnění úvěru, ovlivňuje celkový mechanismus sankcí, jejichž součástí je i smluvní pokuta sjednaná v čl. 6.5. smlouvy. Jinými slovy výše sjednaného úroku ovlivňuje významným způsobem výši smluvních sankcí, v tomto případě popsané smluvní pokuty, na jejíž zaplacení žalobkyně svůj nárok podanou žalobou také uplatnila. Smlouvu je z tohoto důvodu nutno posuzovat jako celek, jehož jednotlivá ujednání jsou vnitřně provázána, a to způsobem, z něhož právnímu laikovi nemusí být srozumitelný skutečný rozsah sankcí, které mu v případě prodlení hrozí. Takto uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak ve smyslu § 588 o.z. absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy, a to včetně svých dodatků a příloh, tedy i včetně přílohy č. 1 stanovící povinnost žalovaného platit úhrady na pojištění schopnosti daný úvěr splácet. Tato povinnost navíc v případě absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru zcela pozbývá svůj smysl. Na uvedeném závěru soudu nemůže nic změnit skutečnost, že žalobkyně se podanou žalobou rozhodla uplatnit nárok na zaplacení běžícího smluvního úroku v nižší než sjednané výši a že zaplacení smluvní pokuty sjednané v čl. 6.5 smlouvy uplatňuje pouze za období do sepisu žaloby.
9. Nárok žalobkyně tedy bylo nutno právně posoudit podle § 2991 odst. 1 o. z., podle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil a dále podle § 2993 o. z., který stanoví, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobkyně by měla tak právo na vrácení částky, kterou žalovanému na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytla, poníženou o úhradu žalovaného. Vzhledem k tomu, že úhrady žalovaného poukázané žalobkyni v celkové výši 66 460 Kč přesáhly výši poskytnutého úvěru, soud žalobu zamítl.
10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nenáleží. Úspěšným účastníkem řízení byl žalovaný, tomu však žádné náklady nevznikly