10 C 174/2023

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhá zřízení služebnosti nezbytné cesty bez omezení či limitů přes pozemek p.č. [Anonymizováno] - zahrada, v obci a katastrálním území [adresa], zapsaný na LV č. [hodnota] u [právnická osoba] pro [Anonymizováno] [adresa] (dále jen služebný pozemek) v rozsahu vyznačeném červeným šrafováním v geometrickém plánu, který má být nedílnou součástí výroku rozsudku, a to ve prospěch pozemků p.č[Anonymizováno] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova č.p. [Anonymizováno], rodinný dům a p.č. [Anonymizováno] - zahrada, v obci a katastrálním území [adresa], zapsaných na LV č. [hodnota] u [právnická osoba]. Žalobce uvádí, že přes služebný pozemek vede pěší cesta, která historicky zajišťuje jediné spojení jeho nemovitostí s veřejnou komunikací umístěnou v [adresa]. Tato cesta je žalobcem a byla i v minulosti předchozími vlastníky jeho nemovitosti využívána za účelem přístupu k veřejné komunikaci již od výstavby těchto nemovitostí ve 40. letech 20. století. Fakticky je tato cesta tvořena betonovým chodníkem vedoucím přes služebný pozemek od veřejné komunikace a následně pokračujícím přes pozemek p.č. [Anonymizováno] ve vlastnictví žalobce a dále přes pozemky p.č. [Anonymizováno] a p.č. [Anonymizováno] ve vlastnictví jiných vlastníků. Stávající cesta tak, jak je po desetiletí užívána, je tak současně cestou vyžadující nejmenší náklady a omezení. Žalobce tedy navrhl, aby soud zřídil služebnost nezbytné cesty ve prospěch shora uvedených nemovitostí ve vlastnictví žalobce za náhradu ve výši 5 000 Kč.

2. Žalovaná potvrdila, že je výlučnou vlastnicí služebného pozemku a že na tomto pozemku je umístěna pěší cesta v podobě položených zbytků panelů o šíři cca 1 metr, kterou žalobce užívá za účelem přístupu ke své nemovitosti. Žalovaná nezpochybnila ani tvrzení, že nemovitost žalobce nemá spojení s veřejnou cestou. Žalovaná namítla, že žalobce si nedostatek přístupu k nemovitosti způsobil z hrubé nedbalosti, když si legální přístup ke svým pozemkům nezřídil v době jejich koupě a ani se o to nepokusil, a spokojil se pouze s institutem výprosy. Proto by soud měl žalobu zamítnout. Alternativně žalovaná navrhovala zajištění přístupu žalobce formou méně invazivního opatření, např. formou obligace či služebnosti vázané na osobu žalobce. Žalovaná také navrhovala jiný průběh nezbytné cesty méně zatěžující žalovanou jako vlastnici služebného pozemku. Žalobcem navržený průběh cesty vedoucí pod okny jejího domu a fakticky zamezující využití zahrady brutálně zasahuje do soukromí žalované a míra jejího rušení by byla extrémní. Současně je nutno vzít v úvahu vzrůstající kriminalitu v [adresa] oproti potřebě žalované zajistit soukromí a bezpečnost majetku žalované a členů její rodiny a míru znehodnocení a snížení tržní ceny služebného pozemku a souvisejících nemovitostí žalované, k němuž by došlo, pokud by soud realizoval návrh žalobce. Navrhované řešení rovněž koliduje se zájmem žalované na chovu psů, kteří potřebují pohyb po zahradě a ten by byl navrhovaným řešením znemožněn a na tom, aby žalovaná mohla služebný pozemek užívat k pohybu a hrám nezletilé dcery či k umístění kočárku s dcerou.

3. Ze stavu zápisů v katastru nemovitostí vyplývá, že žalovaná je zapsaná jako výlučná vlastnice služebného pozemku, který tvoří zahradu rodinného domu a není u něj zapsáno žádné omezení v podobě služebnosti zatěžující tuto nemovitost. Soubor nemovitostí ve vlastnictví žalované je tvořen kromě služebného pozemku také stavební parcelou č. [Anonymizováno] s rodinným domem č.p. [Anonymizováno], stavební parcelou č. [hodnota] s garáží a pozemky p.č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Tyto nemovitosti jsou situovány vedle veřejně přístupné pozemní komunikace umístěné v [adresa], přičemž služebný pozemek s touto komunikací přímo sousedí. Na popsané nemovitosti ve vlastnictví žalované svým umístěním dále navazují pozemky žalobce popsané v bodě 1. odůvodnění tohoto rozhodnutí tvořící samostatný celek stavebního pozemku s rodinným domem a zahradou. Tyto nemovitosti žalobce jsou tedy umístěny v přímém sousedství s nemovitostmi žalované. Nemovitosti žalobce nemají přímý přístup do [adresa]. Přístup z těchto nemovitostí do [adresa] je možný pouze přes služebný pozemek, na němž je dle shodných výpovědí účastníků za tímto účelem umístěn betonový chodník. Právě přes tento chodník žalobce již od nabytí svého vlastnictví k popsaným nemovitostem prochází do [adresa].

4. Podle stavu zápisů v katastru nemovitostí nabyl výše popsané nemovitosti žalobce na základě kupní smlouvy ze dne 27. 12. 1985. Uvedená smlouva neobsahuje žádné ujednání odkazující nebo upozorňující na oprávnění vyplývající z věcného břemene/služebnosti cesty vykonávané přes služebný pozemek. Žalovaná své nemovitosti nabyla darovací smlouvou ze dne 8. 6. 2021.

5. V řízení vedeném Okresním soudem v Táboře pod sp.zn. [spisová značka] soud rozsudkem ze dne 14. 7. 2022, č.j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 21. 12. 2022, č.j. [spisová značka] uzavřel, že žalobce realizuje průchod do [adresa] přes služebný pozemek na základě sdělené a přejaté povědomosti o obecně akceptované místní zvyklosti zakotvující možnost chůze přes pozemek souseda z důvodu absence přístupu vlastní nemovitosti k veřejně užívané komunikaci.

6. V průběhu místního šetření soud zjistil, že chodník fakticky prochází ve směru z [adresa] zahradou domu č.p. [Anonymizováno] umístěnou na služebném pozemku, a to nejprve koridorem mezi obytnou budovou a garáží. Chodník je vybetonovaný. Vstup je od [adresa] oddělen uzavíratelnou brankou. Popelnici má žalobce umístěnu u své nemovitosti, pouze v době vyvážení je umístěna před předmětnou brankou. Chodník dále pokračuje rovně podél obytné budovy a dále přes pozemek žalobce p.č. [Anonymizováno] (na hranici mezi pozemky p.č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] je opět umístěna uzavíratelná branka, v jejíž blízkosti je na domě umístěna poštovní schránka žalobce), dále přes pozemek jiného vlastníka p.č. [Anonymizováno] (na hranici mezi pozemky p.č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] je umístěna uzavíratelná branka osazená poštovní schránkou) a dále přes celý pozemek dalšího jiného vlastníka p.č. [Anonymizováno] (na hranici mezi pozemky p.č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] je rovněž umístěna uzavíratelná branka) až k uzamykatelné brance umístěné na hranici mezi pozemkem p.č. [Anonymizováno] a pozemkem p.č. [Anonymizováno], který je způsobem využití ostatní komunikací ve vlastnictví [adresa]. Na pozemku p.č. [Anonymizováno] je vybudována přístupová cesta, která vyúsťuje do [adresa].

7. Průběh popsané pěší cesty je zachycen také v historických dokumentech předložených žalobcem – mapě (orientačním plánu) ze spisu [adresa] [právnická osoba] [adresa], kde je tento chodník vyznačen, stejně jako v geodetickém zaměření č. [hodnota]. Průběh cesty zde však končí na hranici mezi pozemky p.č. [Anonymizováno] a p.č. [Anonymizováno], což odpovídá výpovědi vlastnice tohoto pozemku [tituly před jménem] [jméno FO], že k vybudování přístupové cesty od [adresa] došlo cca před 10 lety.

8. K faktickému užívání předmětného chodníku za účelem průchodu do [adresa] žalobce ve své účastnické výpovědi uvedl, že přes služebný pozemek prochází denně, nejen ven, ale i do garáže a využívá jej i jako přístup pro veškeré potřebné služby.

9. Ke svému zdravotnímu stavu žalobce doložil soudu lékařské zprávy [právnická osoba] a [právnická osoba]. – [tituly před jménem] [jméno FO], ambulance neurologie pro děti a dospělé. Z těchto zpráv vyplývá, že žalobce je psychiatricky léčen pro úzkost a poruchy nálady reaktivně na složitou situaci ohledně přístupu k nemovitosti a distální senzomotorickou polyneuropatií dolních končetin. Ze zprávy neurologa dále vyplývá, že žalobce je omezen při chůzi, neujde dlouhou vzdálenost pro poruchu rovnováhy a stability, na delší vzdálenost je vhodná chůze s oporou.

10. Z výše uvedeného vyplývá, že nemovitost žalobce nemá přímý přistup k pozemní komunikaci umístěné v [adresa] a nemá ani přímý přístup ke komunikaci vyúsťující do [adresa]. Nemovitost žalobce tedy nemá žádné spojení s veřejnou cestou.

11. Podle § 1029 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek. Podle odst. 2 cit. ust. nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty.

12. Podle § 1030 odst. 1 o.z. za nezbytnou cestu náleží úplata a odčinění újmy, není-li již kryto úplatou. Povolí-li se spoluužívání cizí soukromé cesty, zahrne úplata i zvýšené náklady na její údržbu.

13. Podle § 1032 odst. 1 písm. b) o.z. soud nezbytnou cestu nepovolí, způsobil-li si nedostatek přístupu žadatel úmyslně nebo z hrubé nedbalosti.

14. Žalovaná v řízení namítala, že žalobce si zavinil nedostatek přístupu sám, když si legální přístup nezřídil v době koupě nemovitosti, ani se o to nepokusil. Judikatura k § 1032 odst. 1 písm. b) o.z. vykládá tento důvod pro nepovolení nezbytné cesty restriktivně a zdůrazňuje, že samotná skutečnost, že si nabyvatel nemovitosti při jejím pořízení výslovně nezajistil právní titul pro přístup, sama o sobě k závěru o hrubé nedbalosti nepostačuje; rozhodující je, zda si musel být vědom absence přístupu a přesto bez rozumného důvodu spoléhal na jeho zajištění, případně zda vědomě nabyl nemovitost bez přístupu, ačkoli si jej mohl bez obtíží zajistit (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3365/2021 a 22 Cdo 3733/2022). V projednávané věci soud neshledal naplnění těchto podmínek. Žalobce při nabytí nemovitosti aktivně zjišťoval existenci přístupu. V řízení opakovaně uváděl, že možnost přístupu si při nabytí nemovitosti ověřoval na stavebním odboru. Zde byl ujištěn, že přístup k nemovitosti zajištěn je a současně byla cesta zanesena v žalobci předložených projektech. Tato tvrzení žalobce podporují i jím předložené plánové podklady, v nichž je přístupová cesta skutečně zakreslena. Soudu je také známo z předcházejícího řízení sp. zn. [spisová značka] (a současně je to i obecně známou skutečností) že v dané lokalitě [Anonymizováno] bylo dlouhodobě obvyklé, že vlastníci pozemků přiléhajících k veřejné komunikaci umožňovali přístup vlastníkům vnitřních nemovitostí bez formálního právního titulu. Za těchto okolností nelze uzavřít, že by si žalobce způsobil nedostatek přístupu úmyslně či z hrubé nedbalosti.

15. Povolení nezbytné cesty představuje závažný zásah do vlastnického práva vlastníka zatíženého pozemku. Při rozhodování o zřízení a rozsahu nezbytné cesty soud vychází z principu proporcionality a minimalizace zásahu do vlastnického práva zatíženého vlastníka, přičemž volí takové řešení, které zajistí potřebné spojení s veřejnou cestou při co nejmenším omezení dotčené nemovitosti a s co nejmenšími náklady. Soud přitom není vázán návrhem žalobce co do konkrétního vedení trasy či rozsahu služebnosti a může nezbytnou cestu zřídit i v jiné podobě, než jak byla navrhována, odpovídá-li to uvedeným kritériím (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 5917/2017). Pokud se jedná o formu povolení nezbytné cesty, poukazuje Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 1826/2020 na to, že judikatura dospěla k závěru, že byť § 1029 odst. 2 věta druhá o.z. předpokládá, že lze nezbytnou cestu zřídit i jinak než jako služebnost, měla by nezbytná cesta být zpravidla povolována jako služebnost s poukazem na právní jistotu žadatele o nezbytnou cestu, která by byla zpochybněna zejména v případě změny vlastníka pozemku, přes který by měla být nezbytná cesta povolena.

16. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro zřízení nezbytné cesty ve formě služebnosti jako věcného práva, a to bez omezení jejího rozsahu. Žalobce je vlastníkem rodinného domu se souvisejícími pozemky, jejichž řádné užívání předpokládá trvalé a ničím nepodmíněné spojení s veřejnou cestou. Potřeba přístupu není pouze přechodná či výjimečná, ale je dána povahou nemovitosti a bude se uplatňovat i do budoucna bez ohledu na osobu vlastníka. Za této situace by obligační řešení neposkytovalo dostatečnou míru právní jistoty, neboť by nezaručovalo stabilitu přístupu a bylo by závislé na vůli konkrétních osob. Soud také přihlédl k tomu, že mezi účastníky se ani přes opakované pokusy nepodařilo dosáhnout smluvní úpravy přístupu, což nasvědčuje reálnému riziku trvajících či opakujících se sporů, a uzavřel, že pouze zřízení služebnosti jako věcného práva je způsobilé zajistit dlouhodobé a spolehlivé řešení přístupu k nemovitosti žalobce.

17. Ze stejných důvodů soud zřídil služebnost jako právo působící vůči každému vlastníku služebného pozemku, tedy jako služebnost in rem, nikoli jako právo omezené pouze na osobu žalobce. Potřeba přístupu je neoddělitelně spojena s vlastnictvím panující nemovitosti a není vázána na konkrétní osobu jejího současného vlastníka. Omezení služebnosti pouze na osobu žalobce by neodpovídalo účelu institutu nezbytné cesty, neboť by nezajišťovalo kontinuitu přístupu při změně vlastnictví rodinného domu a vedlo by k nutnosti opakovaného řešení téhož problému v budoucnu. Zřízení služebnosti in rem proto představuje řešení, které odpovídá povaze věci, zajišťuje stabilitu právních poměrů a předchází vzniku dalších sporů.

18. Při určení průběhu a parametrů nezbytné cesty musí soud zvolit takové řešení, které zajistí účelné spojení panující nemovitosti s veřejnou cestou, a současně co nejméně zatíží nemovitost služebnou (princip minimalizace zásahu a proporcionality). Soud proto posuzuje zejména terénní a stavební poměry, dosavadní způsob užívání nemovitostí, délku a trasu cesty, intenzitu a způsob jejího užívání, jakož i dopady na vlastníka zatíženého pozemku, včetně zásahu do jeho soukromí a hospodářského využití pozemku. Přihlíží rovněž k nákladům spojeným se zřízením a užíváním cesty a volí takové řešení, které je hospodárné a přiměřené okolnostem konkrétní věci.

19. Z těchto zásad soud vycházel a pro cestu zvolil trasu vedoucí přes služebný pozemek od branky do [adresa] přímo podél garáže a dále podél rodinného domu žalované až k hranici s pozemkem žalobce p.č. [Anonymizováno], jak je vyznačeno v geometrickém plánu č. [hodnota], tedy trasu, která je již fakticky vybudovaná, dlouhodobě užívaná a byla po desítky let vlastníky zatížené nemovitosti tolerována. Tato varianta představuje nejpřirozenější a nejkratší přístup k nemovitosti žalobce, nevyžaduje žádné dodatečné stavební úpravy ani finanční náklady a odpovídá dosavadnímu způsobu výkonu přístupu, čímž zajišťuje kontinuitu faktických poměrů. Soud přihlédl i k tomu, že zachování této trasy nepovede ke zvýšení míry rušení žalované oproti současnému stavu, neboť rozsah a způsob užívání zůstane shodný.

20. Alternativní řešení navrhované žalovanou, spočívající v obcházení služebného pozemku po jeho vnější hranici, soud neshledal vhodným, neboť by vyžadovalo novou výstavbu cesty spojenou s náklady, vedlo by k výrazně delší trase (žalovanou navrhovaná trasa měří 20,4 m, zatímco trasa zvolená soudem 10,5 m) a zahrnovalo by několik pravoúhlých změn směru, což by s ohledem na věk a zdravotní stav žalobce významně ztěžovalo výkon práva průchodu a jeho praktickou použitelnost. Delší a členitější trasa by současně znamenala i delší pobyt žalobce na pozemku žalované, a tedy ve svém důsledku i vyšší míru jejího zatížení.

21. Soud si je vědom i nevýhod zvolené trasy, zejména skutečnosti, že dochází k rozdělení služebného pozemku cestou a tím k omezení jeho využitelnosti, jakož i zásahu do soukromí žalované vzhledem k bezprostřední blízkosti rodinného domu. Tyto skutečnosti však při rozhodování soudu nepřevážily nad nevýhodami žalovanou navrhované trasy popsanými v předchozím odstavci. Cesta ve stávající trase je totiž již dlouhodobě fakticky realizována, takže nedochází ke kvalitativně nové zátěži ani k zásadní změně poměrů na pozemku. Snížení hodnoty nemovitosti je přirozeným důsledkem každého zřízení služebnosti a nelze se mu zcela vyhnout, přičemž ztráta na tržní hodnotě služebného pozemku ve výši odpovídající průběhu cesty zvolenému soudem je zahrnuta ve výši úplaty, kterou je žalobce povinen žalované zaplatit (k tomu viz níže). Pokud jde o zásah do soukromí, ten je při charakteru služebného pozemku jakožto zahrady rodinného domu nevyhnutelný při jakémkoli vedení cesty, přičemž i alternativní trasa by se nacházela v relativní blízkosti obytné části domu a rozdíl ve vzdálenosti činí pouze několik metrů. Navíc právě ve zvolené trase je přístup vykonáván již po dlouhou dobu, takže zásah do soukromí žalované nepředstavuje novou okolnost, ale pokračování stávajícího stavu. Soud proto uzavírá, že zvolená varianta nejlépe naplňuje požadavek proporcionality a minimalizace zásahu, neboť při respektování oprávněných zájmů žalované současně umožňuje žalobci reálný, bezpečný a dlouhodobě udržitelný přístup k jeho nemovitosti.

22. Při stanovení šíře nezbytné cesty soud vycházel z požadavku, aby rozsah služebnosti nepřekračoval míru nezbytnou k řádnému užívání panující nemovitosti. Proto určil šíři cesty 1,10 m, která odpovídá dosavadnímu faktickému stavu a byla po celou dobu užívání žalobcem i jeho právními předchůdci dostačující pro běžný průchod i přenášení břemen. Návrhu žalobce na rozšíření cesty na 1,5 m soud nevyhověl, neboť obavy z případného budoucího oplocení cesty a omezení průchodu, možnosti přenášet větší věci a ztížení přístupu záchranných složek považoval za hypotetické, když v době rozhodování soudu se na pozemku žádné takové překážky nenacházejí. V případě, že by v budoucnu docházelo k rušení výkonu práva služebnosti, má žalobce k dispozici odpovídající právní prostředky ochrany. Nadto právní úprava zajišťuje i možnost vstupu na sousední pozemek za účelem údržby nemovitosti (§ 1021 o.z.) a přístup složek integrovaného záchranného systému je upraven veřejnoprávními předpisy (zejm. § 25 odst. 2 zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a § 22 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně), takže tyto situace nelze a není třeba řešit preventivním nepřiměřeným rozšířením služebnosti. Soud přihlédl i k principu minimalizace zásahu do vlastnického práva žalované, který vyžaduje, aby služebnost zatěžovala její nemovitost pouze v rozsahu skutečně nutném. Každé další rozšíření cesty by znamenalo intenzivnější a trvalejší omezení jejího vlastnického práva, zejména větší zábor pozemku, vyšší zásah do jeho využitelnosti i soukromí žalované, aniž by takový zásah byl odůvodněný reálnou potřebou. Za této situace soud uzavřel, že šíře 1,10 m plně postačuje k naplnění účelu nezbytné cesty a současně představuje řešení šetrnější k právům žalované.

23. Konečně se soud zabýval výší úplaty, kterou je žalobce za zřízení služebnosti nezbytné cesty se shora uvedenými parametry povinen žalované zaplatit. Vycházel z toho, že úplata představuje náhradu za omezení vlastnického práva žalované a odčiněna by měla být i vzniklá újma. Podle judikatury je ve výši úplaty za povolení nezbytné cesty třeba zohlednit obvyklou cenu za srovnatelnou smluvně zřizovanou služebnost při zohlednění zatížení služebného pozemku z hlediska věcného (plošný rozsah zatížení, doba trvání, četnost, způsob užívání) i z hlediska právního a je nutno zohlednit i újmu vlastníka pozemku zatíženého nezbytnou cestou spočívající ve snížení ceny dotčeného pozemku (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3247/2008 a 22 Cdo 5409/2015). Současně je nutno zvážit konkrétní okolnosti, za kterých stavba zůstala bez přístupu k veřejné komunikaci, stejně jako všechny negativní účinky, které s sebou zřízení nezbytné cesty pro zatížený pozemek přinese (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2507/2010). Úplata má být přiměřená.

24. Znalecký posudek znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] č. [č. účtu] ze dne 14. 10. 2025 stanoví obvyklou cenu dané zřizované služebnosti částkou 58 700 Kč a ztrátu na hodnotě zatížené nemovitosti (souboru souvisejících nemovitostí žalované včetně služebného pozemku) v rozmezí mezi 210 000 Kč a 280 000 Kč. Žalovaná se závěry znalkyně souhlasila. Žalobce považoval částky stanovené posudkem za nepřiměřeně vysoké a nezohledňující skutečnost, že průchod přes pozemek je již vykonáván, jde tedy o zachování stávajícího stavu. Tato námitka není důvodná, neboť zohlednění této skutečnosti neprovádí znalec, ale soud v rámci komplexního zhodnocení konkrétních okolností daného případu při stanovení výše úplaty, kterou je žalobce povinen žalované za povolení služebnosti zaplatit. Stejně tak znalec ve znaleckém posudku nezohledňuje osobní a majetkové poměry oprávněné osoby. Konečně na správnosti závěrů znaleckého posudku nemohly nic změnit ani výhrady žalobce k některým parametrům zatížené nemovitosti, s nimiž znalkyně kalkulovala v rámci stanovení tržní hodnoty domu a služebného pozemku (přípojky energií, výšky stropů, použitý materiál, umístění balkonu apod.). Byť znalkyně vysvětlila, z jakých podkladů čerpala a z jakého důvodu provedla konkrétní zařazení jednotlivých položek, je k tomu nutno dále uvést, že i případná korekce tržní hodnoty zatížené nemovitosti nemá pro výsledek tohoto řízení význam Rozhodný je totiž rozdíl v tržní hodnotě nemovitosti se zatížením a bez zatížení. Případná úprava jednotlivých parametrů a úprava výše tržní ceny nemovitosti by se tedy projevila na obou stranách tohoto rozdílu stejně, jedná se o tzv. přímou úměrnost a hodnota rozdílu by zůstala stále stejná. Z tohoto důvodu soud zamítl návrh žalobce na zpracování revizního znaleckého posudku a v tomto rozhodnutí vycházel ze závěrů znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO].

25. Při stanovení výše úplaty soud tedy vycházel ze znaleckého posudku, který určil obvyklou cenu zřizované služebnosti částkou 58 700 Kč a současně vyčíslil snížení tržní hodnoty nemovitosti žalované v rozmezí 210 000 Kč až 280 000 Kč, přičemž toto rozmezí reflektuje také omezení využitelnosti služebného pozemku v důsledku jeho rozdělení vedením cesty. Znalkyně přitom při svém výslechu uvedla, že s ohledem na konkrétní umístění cesty je namístě uvažovat o náhradě spíše při horní hranici tohoto rozpětí, k níž je třeba přičíst hodnotu samotné služebnosti. Soud z těchto východisek vyšel, neboť uvedené částky již zahrnují jak hodnotu práva odpovídajícího služebnosti ve vazbě na její konkrétní parametry, tak i dopad na hodnotu nemovitostí žalované. Současně však soud zohlednil, že nedostatek přístupu k nemovitosti žalobce nevznikl jeho zaviněním, ale je důsledkem historického stavebního uspořádání lokality, a dále že zřízení služebnosti nepřináší změnu faktického stavu v místě, neboť žalobce využívá předmětnou trasu dlouhodobě již od nabytí své nemovitosti. Oproti situacím, kdy zřízením služebnosti dochází k novému zásahu do dosavadního způsobu užívání zatíženého pozemku a tedy ke změně faktické i právní, se v dané věci mění pouze právní režim, nikoliv reálný rozsah zásahu ani míra omezení soukromí žalované. Po zohlednění těchto okolností soud stanovil úplatu ve výši 308 700 Kč, tedy jako součet hodnoty služebnosti a částky 250 000 Kč odpovídající přibližně střední až vyšší úrovni znalkyní určeného rozpětí, kterou považuje za přiměřenou kompenzaci vzniklé újmy. K osobním a majetkovým poměrům žalobce soud při určení výše úplaty nepřihlížel, neboť služebnost je zřizována ve prospěch nemovitosti a působí i ve vztahu k jejím budoucím vlastníkům; tyto poměry žalobce však zohlednil při stanovení lhůty k plnění.

26. Soud stanovil žalobci k zaplacení úplaty lhůtu v délce dvou let od právní moci rozsudku, přičemž při jejím určení přihlédl k jeho osobním a majetkovým poměrům. Žalobce je starobním důchodcem, a proto nelze reálně předpokládat, že by si potřebné finanční prostředky mohl opatřit prostřednictvím bankovního úvěru. Současně však výše úplaty neumožňuje její okamžité splnění bez přiměřené časové rezervy. Dvouletá lhůta podle názoru soudu poskytuje žalobci dostatečný prostor k tomu, aby si finanční prostředky opatřil jiným způsobem, zejména formou postupného spoření či případné výpomoci ze strany příbuzných, a současně nepředstavuje nepřiměřené odložení uspokojení práva žalované.

27. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak že žádné ze stran nenáleží. Důvodem byla skutečnost, že ani jedné ze stran nebylo zcela vyhověno. Žalobce byl neúspěšný ohledně požadované šíře nezbytné cesty a zejména ohledně navrhované výše úplaty. Neúspěch žalované je dán tím, že služebnost byla soudem zřízena, ačkoliv žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby a dále tím, že nezbytná cesta byla zřízena v trase navrhované žalobcem. V posuzované věci není možné hodnotit míru úspěchu ve věci matematicky a tak soud vyšel z toho, že účastníci byli úspěšní každý zčásti a není tak důvod pro přiznání práva na náhradu nákladů.

28. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát proti oběma účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které vynaložil za vyhotovení geometrického plánu, provedení důkazu znaleckým posudkem a výslechem znalkyně. Geodet vyúčtoval soudu částku 6 655 Kč, znalkyně za písemný znalecký posudek vyúčtovala částku 37 356 Kč a za svoji výpověď u soudu částku 1 000 Kč. Po zohlednění záloh zaplacených žalobcem byla částka 15 011 Kč vynaložena ze státních prostředků. Účastníci, kteří byli v řízení úspěšná stejnou měrou, jsou povinni tuto částku zaplatit státu každý jednou polovinou, což u žalobce činí 7 505,50 Kč a u žalované také 7 505,50 Kč.