Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 84 416 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 23. 5. 2025 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení částky 50 567,24 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 38 468 Kč od 23. 5. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 78,08 % ročně z částky 99 314,71 Kč od 23. 5. 2025 do 15. 6. 2025 a ve výši 12 % ročně z částky 99 314,71 Kč od 16. 6. 2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 8 020,21 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 122 884 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 23. 5. 2025 do zaplacení, dále částku 12 099,24 Kč představující smluvní pokutu a dále i úrok z úvěru ve výši 78,08 % ročně kapitalizovaný z částky 99 314,71 Kč za období od 23. 5. 2025 do 15. 6. 2025 částkou 4 944,72 Kč a od 16. 6. 2025 do zaplacení úrok z úvěru ze stejné částky ve výši 12 % ročně, maximálně však do doby, kdy tento celkový úrok za dobu od 23. 5. 2025 dosáhne částky 393 868 Kč, z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi účastníky řízení dne 6. 12. 2022. Žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a sjednaný úrok za poskytnutí úvěru splácet ve 48 měsíčních splátkách po 7 792 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem leden 2025, to vše dle splátkového kalendáře, který tvoří přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Žalovaný sjednané podmínky řádně neplnil a ocitl se tak v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru žalovaný žalobkyni uhradil 2 x splátku ve výši 7 792 Kč (dne 16. 1. a 17. 2. 2025) a s úhradou splátky č. 3 splatné dne 17. 3. 2025 se dostal do prodlení o více jak 65 dnů. K datu 21. 5. 2025 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4 úvěrové smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru stala celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 118 624,32 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději do dne zesplatnění. Dále bylo ujednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě od 23. 5. 2025, až do jejího úplného zaplacení. Sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Ke dni podání žaloby tak žalovaný dlužil žalobkyni novou jistinu úvěru v celkové výši 118 624,32 Kč, což odpovídá původní jistině 99 314,71 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlému ke dni zesplatnění úvěru ve výši 19 309,61 Kč, dále dlužil smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč (bod 6.2 smlouvy), smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné částky nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 23. 5. 2025, ke dni sepisu žaloby – 1. 9. 2025 vyčíslenou v částce 12 099,24 Kč a tři neuhrazené měsíční úhrady ve výši 2 862 Kč (3x 954 Kč) za pojištění schopnosti splácet úvěr dle přílohy č. 1 smlouvy o úvěru za pojištění obsažená ve splátkách č. 3, 4 a 5. Dále žalobkyně požaduje i úrok z úvěru ve výši 78,08 % ročně kapitalizovaný z částky 99 314,71 Kč za období od 23. 5. 2025 do 15. 6. 2025 částkou 4 944,72 Kč a od 16. 6. 2025 do zaplacení úrok z úvěru ze stejné částky ve výši 12 % ročně, maximálně však do doby, kdy tento celkový úrok za dobu od 23. 5. 2025 dosáhne částky 393 868 Kč. Ke dni podání žaloby ani na základě předžalobní výzvy žalovaný již ničeho na dluh neuhradil.
2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil. Proto soud rozhodoval na základě obsahu spisu.
3. Smlouvou o úvěru ze dne 17. 12. 2024 (dále jen smlouva), oznámením věřitele o schválení úvěru včetně dodejky, předsmluvním formulářem, splátkovým kalendářem ke smlouvě, prohlášením a kartou klienta a dokladem o vyplacení úvěru ze dne 18. 12. 2024 žalobkyně prokázala, že mezi účastníky byla dne 17. 12. 2024 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se tuto částku a sjednaný úrok ve výši 78,07 % ročně zavázal splácet ve 48 měsíčních splátkách po 7 792 Kč měsíčně, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce, počínaje od ledna 2025. Výše roční procentní sazby nákladů (dále jen RPSN) činí dle obsahu smlouvy 113,05 %. V čl. 2.2 smlouvy se smluvní strany dohodly, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Dohodnuto bylo i to, že věřitel je oprávněn požadovat na úrocích částku v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou má klient (žalovaný) zaplatit, uvedené v části A smlouvy. Podle bodu 6.1 smlouvy, pokud se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u které se ocitl v prodlení v délce 30 dnů. Dle bodu 6.2 smlouvy má poskytovatel vůči klientovi právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s jeho prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé další splátky, u které se klient ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Podle bodu 6.5 smlouvy, jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou výši jistiny úvěru v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Přílohou č. 1 smlouvy je závazek žalovaného hradit žalobkyni po dobu trvání pojištění měsíční úhradu za skupinové pojištění schopnosti splácet daný úvěr ve výši 954 Kč, která je součástí každé splátky úvěru dle splátkového kalendáře. Přihlášku do skupinového pojištění na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba]. žalovaný podepsal v den podpisu smlouvy o úvěru. Dne 18. 12. 2024 byla ve prospěch žalovaného odepsána z účtu žalobkyně částka 100 000 Kč. Na úhradu poskytnutého úvěru uhradil žalovaný celkem 2 splátky po 7 792 Kč, a to včetně sjednaných úhrad pojistného, platbami ze dne 16. 1 a 17. 2. 2025. Podle bodu 6.3 smlouvy, jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, tj. k tomuto dni se stává okamžitě splatná celá jistina úvěru a veškeré úroky z poskytnutého úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, veškeré smluvní pokuty a náklady dle bodu 6.2 části B smlouvy. Podle bodu 6.4 smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru stala celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději do dne zesplatnění. Z výzev k zaplacení ze dne 17. 4. 2025 a 19. 5. 2025 vyplývá, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných splátek, tj. splátky č. 3, 4 a 5, které měl řádně hradit dle přílohy ke smlouvě – splátkového kalendáře a také smluvní pokuty a nákladů vzniklých z prodlení žalovaného. Na základě těchto výzev žalovaný ničeho nezaplatil, proto dne 21. 5. 2025 žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru. Předžalobní výzvou ze dne 13. 8. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě vzniklého dluhu a upozorněn na možnost jeho soudního vymáhání. Z výpisu ze systému SOLUS, informací o klientovi a detailu plateb zasílaných měsíčně žalovanému na účet vedený u [právnická osoba]. vyplývá, že žalobkyně před poskytnutím úvěru ověřila úvěruschopnost žalovaného. Ze statistického seznamu České národní banky – Úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR vyplývá, že za prosinec 2024 činila průměrná sazba úroků z úvěru poskytovaná domácnostem v ČR 8,63 % ročně.
4. Z listin soud následující skutkové závěry. V dané věci byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se tento úvěr zavázal spolu s úroky z úvěru uhradit v dohodnutých splátkách po 7 792 Kč. V případě řádného splácení po dohodnutou dobu 4 let měl žalovaný zaplatit žalobkyni při dohodnuté RPSN 113,05 % celkem částku 328 224 Kč. Žalovaný však smluvní podmínky nedodržel a od splátky č. 3 se dostal se splácením do prodlení, v důsledku čehož po něm žalobkyně požadovala zaplacení sankcí podle čl. 6.1 smlouvy (smluvní pokuta) a čl. 6.2 smlouvy (náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného) a dále došlo k zesplatnění úvěru, vzniku nové jistiny úvěru zahrnující kromě nezaplacené původní jistiny také přirostlé úroky z úvěru. Od zesplatnění úvěru se dále odvíjel požadavek žalobkyně na zaplacení další smluvní pokuty, v tomto případě sjednané dle čl. 6.5 smlouvy s tím, že žalovaný byl i nadále povinen hradit běžící úrok z úvěru. Žalovaný již dále žalobkyni nezaplatil ničeho. Podanou žalobou je vůči němu uplatněn nárok žalobkyně na zaplacení částky 134 983,24 Kč zahrnující dlužnou novou jistinu úvěru ve výši 118 624,32, smluvní pokuty dle čl. 6.1 smlouvy ve výši 998 Kč, náhradu nákladů dle 6.2 smlouvy ve výši 400 Kč a úhrad pojistného ve výši 2 862 Kč dle přílohy č. 1 smlouvy, kapitalizovaného smluvního úroku v sazbě 78,08 % ročně a dále běžícího úroku z úvěru, který žalobkyně požaduje za období od 16. 6. 2025 do zaplacení pouze ve výši 12 % ročně oproti sjednané sazbě výši 78,08 % ročně a smluvní pokuty podle čl. 6.5 smlouvy, kterou žalobkyně požaduje zaplatit pouze do dne sepisu žaloby, přestože podle smlouvy má na její placení nárok až do úplného zaplacení nové jistiny úvěru.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o.z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
6. Z hlediska právního posouzení bylo pro soud zásadní zjištění, že na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi účastníky dne 6. 12. 2022 byla žalovanému poskytnuta žalobkyní částka 100 000 Kč, žalovaný však měl žalobkyni, a to i při řádném splácení a dodržení všech smluvních ujednání, vrátit částku 328 224 Kč, tedy více než trojnásobek plnění poskytnutého žalobkyní. Jak již bylo výše uvedeno, předmětnou smlouvou byla mezi účastníky sjednána úroková sazba z úvěru ve výši 78,08 % ročně. Obvyklá výše úroků dle přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou pro období prosince 2024 činila pro korunové úvěry poskytnutými bankami domácnostem v ČR na spotřebu v průměru 8,63 % ročně. Dohodnutá výše úroků tedy mnohonásobně převyšuje tuto obvyklou úrokovou míru, což za situace, kdy se jedná o dlouhodobý úvěr, kdy doba splácení byla sjednána na 48 měsíců a žalovaný by tak při řádném splácení měl žalobkyni zaplatit více než trojnásobek původní jistiny úvěru, vede soud k závěru, že jde o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy. Právě institut dobrých mravů lze považovat za korektiv, omezující autonomii vůle stran smlouvy a jejich možnosti sjednat si obsah smlouvy libovolně. Pokud je smluvní úrok v právní praxi vnímán jako odměna za poskytnutí peněz, je v daném případě tato odměna naprosto nepřiměřená výši plnění, které žalobkyně žalovanému poskytla, byť jeho maximální výše je smlouvou omezena částkou 393 868 Kč. Nákladnost úvěru pro dlužníka, která je vyjádřena RPSN ve výši 113,05 % je přitom vysoká i v poměrech rizikovějších úvěrů poskytovaných nebankovními institucemi.
7. Nevyváženost smlouvy v neprospěch dlužníka však vyniká v případě jeho prodlení se splácením, kdy k výše popsaným nákladům zatěžujícím dlužníka jako účastníka konkrétní smlouvy, přistupují další sjednané sankce, které jeho dluh dále razantním způsobem navyšují. Konkrétně se jedná o smluvní pokutu podle čl. 6.1 smlouvy, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením dlužníka podle čl. 6. 2 smlouvy, na jejichž zaplacení vzniká věřiteli nárok před zesplatněním úvěru (přičemž zde nelze odhlédnout od skutečnosti, že tímto sofistikovaným způsobem je dlužník za prodlení se splácením v době před zesplatněním sankcionován duplikovaně) a především o smluvní pokutu podle čl. 6.5 smlouvy, na jejíž zaplacení vzniká věřiteli nárok po zesplatnění úvěru. Zejména v případě této posledně uvedené smluvní pokuty se jedná o sankci, která má potenciál výši dluh zvyšovat velmi razantním způsobem. Přestože její sazba 0,1 % denně není sama o sobě nepřiměřeně vysoká, celkový systém sankcí obsažený ve smlouvě, kdy tato denní pokuta je doplňována sankcemi jednorázovými, způsobuje to, že rozsah povinností, které v případě prodlení dlužníka zavazují, je zcela nepřiměřený výši plnění, které mu bylo žalobkyní poskytnuto.
8. Uvedená problematická ujednání smlouvy přitom nejsou oddělitelná od jejího dalšího obsahu ve smyslu § 576 o.z., neboť nákladnost úvěru, konkrétně výše smluvního ročního úroku, je zahrnuta jednak již ve výši jednotlivých splátek, které byl žalovaný povinen dle smlouvy platit a které se včetně přirostlých úroků stávají součástí nové jistiny úvěru, což je veličina, která následně po případném zesplatnění úvěru, ovlivňuje celkový mechanismus sankcí, jejichž součástí je i smluvní pokuta sjednaná v čl. 6.5. smlouvy. Jinými slovy výše sjednaného úroku ovlivňuje významným způsobem výši smluvních sankcí, v tomto případě popsané smluvní pokuty, na jejíž zaplacení žalobkyně svůj nárok podanou žalobou také uplatnila. Smlouvu je z tohoto důvodu nutno posuzovat jako celek, jehož jednotlivá ujednání jsou vnitřně provázána, a to způsobem, z něhož právnímu laikovi nemusí být srozumitelný skutečný rozsah sankcí, které mu v případě prodlení hrozí. Takto uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak ve smyslu § 588 o.z. absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy, a to včetně svých dodatků a příloh, tedy i včetně přílohy č. 1 stanovící povinnost žalovaného platit úhrady na pojištění schopnosti daný úvěr splácet. Tato povinnost navíc v případě absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru zcela pozbývá svůj smysl. Na uvedeném závěru soudu nemůže nic změnit skutečnost, že žalobkyně se podanou žalobou rozhodla uplatnit nárok na zaplacení běžícího smluvního úroku v nižší než sjednané výši a že zaplacení smluvní pokuty sjednané v čl. 6.5 smlouvy uplatňuje pouze za období do sepisu žaloby.
9. Nárok žalobkyně tedy bylo nutno právně posoudit podle § 2991 odst. 1 o.z., podle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil a dále podle § 2993 o.z., který stanoví, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobkyně tak má právo na vrácení částky, kterou žalovanému na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytla ponížené o úhradu žalovaného v celkové výši 15 584 Kč, tedy částky 84 416 Kč. Tato částka včetně úroku z prodlení v zákonné výši od data požadovaného žalobkyní, tedy byla žalobkyni přiznána. Ve zbytku soud žalobu zamítl.
10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnějším účastníkem, soud přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 020,21 Kč, přičemž tato částka představuje 25,08 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 62,54 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 37,46 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 750 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 134 983,24 Kč sestávající z částky 6 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 20 850 Kč ve výši 4 378,50 Kč.