Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 93 467 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 21. 10. 2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Řízení o zaplacení částky 64 249,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 906 Kč od 21. 10. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 4 744,08 Kč a ve výši 15 % ročně z částky 99 629,80 Kč od 15. 11. 2023 do zaplacení se zastavuje.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 6 055,41 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
IV. Žalobkyni se vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 213 Kč.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 119 373 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 21. 10. 2023 do zaplacení, dále částku 38 343,50 Kč představující smluvní pokutu a dále i úrok z úvěru ve výši 73,95 % ročně kapitalizovaný z částky 99 629,80 Kč za období od 21. 10. 2023 do 13. 11. 2023 částkou 4 705,92 Kč, za období od 14. 11. 2023 do 14. 11. 2023 částkou 38,16 Kč a od 15. 11. 2023 do zaplacení úrok z úvěru ze stejné částky ve výši 15 % ročně, maximálně však do doby, kdy tento celkový úrok za dobu od 21. 10. 2023 dosáhne částky 376 300 Kč, z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] uzavřené mezi účastníky řízení dne 18. 6. 2023. Žalobkyně žalované poskytla úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a sjednaný úrok za poskytnutí úvěru splácet ve 48 měsíčních splátkách po 6 533 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červenec 2023, to vše dle splátkového kalendáře, který tvoří přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Žalovaná sjednané podmínky řádně neplnila a ocitla se tak v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru žalovaná žalobkyni uhradila pouze dne 17. 7. 2023 částku 6 533 Kč a s úhradou splátky č. 2 splatné dne 15. 8. 2023 se dostala do prodlení o délce více jak 65 dnů. K datu 19. 10. 2023 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4 úvěrové smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru stala celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 117 975,59 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději do dne zesplatnění. Dále bylo ujednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě od 21. 10. 2023, až do jejího úplného zaplacení. Sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Ke dni podání žaloby tak žalovaná dlužila žalobkyni novou jistinu úvěru v celkové výši 117 975,59 Kč, což odpovídá původní jistině 99 629,80 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlému ke dni zesplatnění úvěru ve výši 18 345,79 Kč, dále dlužila smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč (bod 6.2 smlouvy), smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné částky nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to počínaje dnem 21. 10. 2023, ke dni sepisu žaloby – 9. 9. 2024 vyčíslenou v částce 38 343,50 Kč. Dále žalobkyně požaduje i úrok z úvěru ve výši 73,95 % ročně kapitalizovaný z částky 99 629,80 Kč za období od 21. 10. 2023 do 13. 11. 2023 částkou 4 705,92 Kč, za období od 14. 11. 2023 do 14. 11. 2023 částkou 38,16 Kč a od 15. 11. 2023 do zaplacení úrok z úvěru ze stejné částky ve výši 15 % ročně, maximálně však do doby, kdy tento celkový úrok za dobu od 21. 10. 2023 dosáhne částky 376 300 Kč. Ke dni podání žaloby ani na základě předžalobní výzvy žalovaná již ničeho na dluh neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě žádným způsobem nevyjádřila, jednání soudu dne [datum] se bez omluvy nezúčastnila. Žalobkyně se z účasti na jednání písemně omluvila. Z tohoto důvodu soud rozhodoval bez osobní přítomnosti účastníků, neboť byly splněny podmínky dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.).
3. Smlouvou o úvěru ze dne 18. 6. 2023 (dále jen smlouva), oznámením věřitele o schválení úvěru včetně dodejky, předsmluvním formulářem, splátkovým kalendářem ke smlouvě, prohlášením a kartou klienta a dokladem o vyplacení úvěru ze dne 19. 6. 2023 žalobkyně prokázala, že mezi účastníky byla dne 18. 6. 2023 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaná se tuto částku a sjednaný úrok ve výši 73,95 % ročně zavázala splácet ve 48 měsíčních splátkách po 6 533 Kč měsíčně, splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, počínaje od července 2023. Výše roční procentní sazby nákladů (dále jen RPSN) činí dle obsahu smlouvy 104,95 %. V čl. 2.2 smlouvy se smluvní strany dohodly, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Dohodnuto bylo i to, že věřitel je oprávněn požadovat na úrocích částku v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou má klient (žalovaná) zaplatit, uvedené v části A smlouvy. Podle bodu 6.1 smlouvy, pokud se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u které se ocitl v prodlení v délce 30 dnů. Dle bodu 6.2 smlouvy má poskytovatel vůči klientovi právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s jeho prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé další splátky, u které se klient ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Podle bodu 6.5 smlouvy, jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou výši jistiny úvěru v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Dne 19. 6. 2023 byla ve prospěch žalované odepsána z účtu žalobkyně částka 100 000 Kč. Na úhradu poskytnutého úvěru uhradila žalovaná dne 17. 7. 2023 částku 6 533 Kč. Podle bodu 6.3 smlouvy, jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, tj. k tomuto dni se stává okamžitě splatná celá jistina úvěru a veškeré úroky z poskytnutého úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, veškeré smluvní pokuty a náklady dle bodu 6.2 části B smlouvy. Podle bodu 6.4 smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru stala celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději do dne zesplatnění. Z výzev k zaplacení ze dne 15. 9. 2023 a 16. 10. 2023 vyplývá, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužných splátek, tj. splátky č. 2, 3 a 4, které měla řádně hradit dle přílohy ke smlouvě – splátkového kalendáře a také smluvní pokuty a nákladů vzniklých z prodlení žalované. Na základě těchto výzev žalovaná ničeho nezaplatila, proto dne 19. 10. 2023 žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru. Předžalobní výzvou ze dne 8. 3. 2024 byla žalovaná vyzvána k úhradě vzniklého dluhu a upozorněna na možnost jeho soudního vymáhání. Z výpisu ze systému [Anonymizováno], hodnocení klienta a detailu plateb zasílaných měsíčně žalované na účet vedený u [právnická osoba] vyplývá, že žalobkyně před poskytnutím úvěru ověřila úvěruschopnost žalované. Ze statistického seznamu České národní banky – Úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR vyplývá, že za červen 2023 činila průměrná sazba úroků z úvěru poskytovaná domácnostem v ČR 9,46 % ročně.
4. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutkové závěry. V dané věci byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaná se tento úvěr zavázala spolu s úroky z úvěru uhradit v dohodnutých splátkách po 6 533 Kč. V případě řádného splácení po dohodnutou dobu 4 let měla žalovaná zaplatit žalobkyni při dohodnuté RPSN 104,95 % celkem částku 313 584 Kč. Žalovaná však smluvní podmínky nedodržela a od splátky č. 2 se dostala se splácením do prodlení, v důsledku čehož po ní žalobkyně požadovala zaplacení sankcí podle čl. 6.1 smlouvy (smluvní pokuta) a čl. 6.2 smlouvy (náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované) a dále došlo k zesplatnění úvěru, vzniku nové jistiny úvěru zahrnující kromě nezaplacené původní jistiny také přirostlé úroky z úvěru. Od zesplatnění úvěru se dále odvíjel požadavek žalobkyně na zaplacení další smluvní pokuty, v tomto případě sjednané dle čl. 6.5 smlouvy s tím, že žalovaná byla i nadále povinna hradit běžící úrok z úvěru. Žalovaná již dále žalobkyni nezaplatila ničeho. Podanou žalobou je vůči ní uplatněn nárok žalobkyně na zaplacení částky 157 716 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku v sazbě 73,95 % ročně a dále běžícího úroku z úvěru, který žalobkyně požaduje za období od 15. 11. 2023 do zaplacení pouze ve výši 15 % ročně oproti sjednané sazbě výši 73,95 % ročně a smluvní pokuty podle čl. 6.5 smlouvy, kterou žalobkyně požaduje zaplatit pouze do dne sepisu žaloby, přestože podle smlouvy má na její placení nárok až do úplného zaplacení nové jistiny úvěru.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o.z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
6. Z hlediska právního posouzení bylo pro soud zásadní zjištění, že na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi účastníky dne 18. 6. 2023 byla žalované poskytnuta žalobkyní částka 100 000 Kč, žalovaná však měla žalobkyni, a to i při řádném splácení a dodržení všech smluvních ujednání, vrátit částku 313 584 Kč, tedy více než trojnásobek plnění poskytnutého žalobkyní. Jak již bylo výše uvedeno, předmětnou smlouvou byla mezi účastníky sjednána úroková sazba z úvěru ve výši 73,95 % ročně. Obvyklá výše úroků dle přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou pro období června 2023 činila pro korunové úvěry poskytnutými bankami domácnostem v ČR na spotřebu v průměru 9,46 % ročně. Dohodnutá výše úroků tedy mnohonásobně převyšuje tuto obvyklou úrokovou míru, což za situace, kdy se jedná o dlouhodobý úvěr, kdy doba splácení byla sjednána na 48 měsíců a žalovaná by tak při řádném splácení měla žalobkyni zaplatit více než trojnásobek původní jistiny úvěru, vede soud k závěru, že jde o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy. Právě institut dobrých mravů lze považovat za korektiv, omezující autonomii vůle stran smlouvy a jejich možnosti sjednat si obsah smlouvy libovolně. Pokud je smluvní úrok v právní praxi vnímán jako odměna za poskytnutí peněz, je v daném případě tato odměna naprosto nepřiměřená výši plnění, které žalobkyně žalované poskytla, byť jeho maximální výše je smlouvou omezena částkou 376 300,80 Kč. Nákladnost úvěru pro dlužníka, která je vyjádřena RPSN ve výši 104,95 % je přitom vysoká i v poměrech rizikovějších úvěrů poskytovaných nebankovními institucemi.
7. Nevyváženost smlouvy v neprospěch dlužníka však vyniká v případě jeho prodlení se splácením, kdy k výše popsaným nákladům zatěžujícím dlužníka jako účastníka konkrétní smlouvy, přistupují další sjednané sankce, které jeho dluh dále razantním způsobem navyšují. Konkrétně se jedná o smluvní pokutu podle čl. 6.1 smlouvy, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením dlužníka podle čl. 6. 2 smlouvy, na jejichž zaplacení vzniká věřiteli nárok před zesplatněním úvěru (přičemž zde nelze odhlédnout od skutečnosti, že tímto sofistikovaným způsobem je dlužník za prodlení se splácením v době před zesplatněním sankcionován duplikovaně) a především o smluvní pokutu podle čl. 6.5 smlouvy, na jejíž zaplacení vzniká věřiteli nárok po zesplatnění úvěru. Zejména v případě této posledně uvedené smluvní pokuty se jedná o sankci, která má potenciál výši dluh zvyšovat velmi razantním způsobem. Přestože její sazba 0,1 % denně není sama o sobě nepřiměřeně vysoká, celkový systém sankcí obsažený ve smlouvě, kdy tato denní pokuta je doplňována sankcemi jednorázovými, způsobuje to, že rozsah povinností, které v případě prodlení dlužníka zavazují, je zcela nepřiměřený výši plnění, které mu bylo žalobkyní poskytnuto.
8. Uvedená problematická ujednání smlouvy přitom nejsou oddělitelná od jejího dalšího obsahu ve smyslu § 576 o.z., neboť nákladnost úvěru, konkrétně výše smluvního ročního úroku, je zahrnuta jednak již ve výši jednotlivých splátek, které byla žalovaná povinna dle smlouvy platit a které se včetně přirostlých úroků stávají součástí nové jistiny úvěru, což je veličina, která následně po případném zesplatnění úvěru, ovlivňuje celkový mechanismus sankcí, jejichž součástí je i smluvní pokuta sjednaná v čl. 6.5. smlouvy. Jinými slovy výše sjednaného úroku ovlivňuje významným způsobem výši smluvních sankcí, v tomto případě popsané smluvní pokuty, na jejíž zaplacení žalobkyně svůj nárok podanou žalobou také uplatnila. Smlouvu je z tohoto důvodu nutno posuzovat jako celek, jehož jednotlivá ujednání jsou vnitřně provázána, a to způsobem, z něhož právnímu laikovi nemusí být srozumitelný skutečný rozsah sankcí, které mu v případě prodlení hrozí. Takto uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak ve smyslu § 588 o.z. absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Na tomto závěru soudu nemůže nic změnit skutečnost, že žalobkyně se podanou žalobou rozhodla uplatnit nárok na zaplacení běžícího smluvního úroku v nižší než sjednané výši a že zaplacení smluvní pokuty sjednané v čl. 6.5 smlouvy uplatňuje pouze za období do sepisu žaloby.
9. Nárok žalobkyně tedy bylo nutno právně posoudit podle § 2991 odst. 1 o.z., podle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil a dále podle § 2993 o.z., který stanoví, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobkyně tak má právo na vrácení částky, kterou žalované na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytla ponížené o úhradu žalované ze dne 17. 7. 2023, tedy částky 93 467 Kč. Tato částka včetně úroku z prodlení v zákonné výši od data požadovaného žalobkyní, tedy byla žalobkyni přiznána. Ve zbytku žalobou uplatněného nároku (zbývající část uplatněné jistiny úvěru, smluvní sankce dle čl. 6.1. a 6.2. smlouvy a pokuta dle čl. 6.5. smlouvy, smluvní úrok) nemusel soud přistoupit k zamítnutí žaloby, když žalobkyně po nařízení jednání vzala žalobu v tomto rozsahu částečně zpět. Z tohoto důvodu soud postupoval podle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. a řízení v tomto rozsahu zastavil.
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 055,41 Kč, přičemž tato částka představuje 18,52 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59,26 % a úspěchu žalované v rozsahu 40,74 %). Tyto náklady sestávají ze soudem nevrácené části zaplaceného soudního poplatku za část řízení, ve které řízení nebylo zastaveno, v částce 4 673 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 157 716 Kč sestávající z částky 7 420 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 23 160 Kč ve výši 4 863,60 Kč.
11. Podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soud vrátí z účtu soudu zaplacený soudní poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. Obdobně vrátí soud poplatníkovi přeplatek na poplatku (odpovídající část poplatku) vzniklý podle § 6a odst. 3, bylo-li řízení zastaveno jen zčásti. Tak tomu bylo i v projednávané věci, a proto byla žalobkyni vrácena část zaplaceného soudního poplatku odpovídající části předmětu řízení, která byla žalobkyní vzata zpět (předmětu řízení v hodnotě 64 249,50 Kč odpovídá soudní poplatek ve výši 3 213 Kč) snížená o 1 000 Kč, tedy ve výši 2 213 Kč.