Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 290 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení částky 25 864,59 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 29 093,89 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 3 229,30 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 800 Kč se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 35 000 Kč. K výplatě úvěru došlo souladu s obsahem smlouvy tak, že žalobkyně vyplatila žalovanému na účet částku 28 000 Kč a částku 7 000 Kč žalobkyně započetla na smluvně stanovené náklady poskytovatele úvěru. V souvislosti s poskytnutím úvěru se žalovaný zavázal zaplatit úrok ve výši 31 096 Kč a poplatek za sjednanou službu [Anonymizováno]. Žalovaný na úhradu úvěru a sjednaných poplatků zaplatil 22 710 Kč. Po zaplacení 15. splátky se dostal do prodlení se zaplacením splátky splatné dne [datum] a přes výzvy žalobkyně již dále neuhradil ničeho. V souladu se smlouvou žalobkyně úvěr zesplatnila k [datum], o čemž žalovaného písemně informovala a současně mu zaslala předžalobní výzvu.
2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s vyhlášením rozhodnutím již v podané žalobě. Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu dle § 46b písm. a) o. s. ř. Proto soud rozhodoval na základě obsahu spisu.
3. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, a to smlouvy o úvěru č. [hodnota] s přílohou č. [hodnota] o zřízení doplňkové služby [Anonymizováno] ze dne [datum] ve spojení s předsmluvními informacemi, dále na základě potvrzení o vyplacení úvěru a verifikační platby, upomínek žalobkyně z [datum] a [datum], sdělení o zesplatnění úvěru z [datum], přehledu o zaplacených splátkách a předžalobní výzvy včetně podacího lístku dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Účastníci řízení dne [datum] uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 35 000 Kč na dobu 72 měsíců. Podle písemného potvrzení žalobkyně byla na základě výše uvedené smlouvy žalovanému na bankovní účet, z něhož byla žalovaným provedena verifikační platba ve výši 1 Kč, vyplacena dne [datum] částka 28 000 Kč v souladu s ujednáním stran obsaženým v čl. IV.4.3.a. smlouvy a částku 7 000 Kč žalobkyně dle čl. IV.4.3.b. započetla na sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru, jehož přesnější specifikace uvedena v č.l. IV.4.8 smlouvy. V čl. IV.4.9. smlouvy se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 31 096 Kč. Za doplňkovou službu PODPORA se žalovaný zavázal dle uzavřené smlouvy za dobu trvání úvěru zaplatit částku 42 912 Kč. Celkem měl tedy žalovaný zaplatit žalobkyni částku 109 008 Kč v 72 měsíčních splátkách po 1 514 Kč. Žalovaný zaplatil prvních patnáct splátek. Žalobkyni tak splatil celkem 22 710 Kč. Splátku splatnou dne [datum] již neuhradil, stejně tak i další sjednané splátky a nereagoval na písemné výzvy žalobkyně. Dne [datum] zaslala žalobkyně žalovanému sdělení o zesplatnění úvěru a současně také předžalobní výzvu s upozorněním na možné soudní vymáhání dluhu.
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
5. Z hlediska právního posouzení bylo pro soud zásadní zjištění, že na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru a o doplňkové službě [Anonymizováno] poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 35 000 Kč. Žalovaný však měl žalobkyni, a to i při řádném splácení a dodržení všech smluvních ujednání, vrátit částku 109 008 Kč. Takto razantní navýšení závazku dlužníka je způsobeno výší smluvního úroku z prodlení, který se žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit ve výši 31 096 Kč, tedy prakticky ve výši poskytnutého úvěru. Takto sjednaná výše smluvního úroku je již sama o sobě naprosto nepřiměřená výši žalobkyní poskytnutého plnění. V dané věci se však žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni v souvislosti s poskytnutím úvěru nejen smluvní úrok, ale také administrativní poplatky v souhrnné výši 7 000 Kč a poplatek za doplňkovou službu [Anonymizováno] v celkové výši 42 912 Kč, tedy ve výši převyšující poskytnutý úvěr. Žalovaný tak při řádném splácení měl žalobkyni zaplatit včetně poplatků více než trojnásobek poskytnuté částky, což vede soud k závěru, že jde o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy. Právě institut dobrých mravů lze považovat za korektiv, omezující autonomii vůle stran smlouvy a jejich možnosti sjednat si obsah smlouvy libovolně. Neadekvátnost výše sjednaných administrativních poplatků soud dovozuje z obsahu smlouvy (jednoduchá formulářová smlouva, nenáročná na zpracování či formulaci) a ze způsobu administrace pohledávek nebankovními poskytovateli zápůjček a úvěrů, který je vysoce automatizovaný a v případě všech jednotlivých dlužníků prakticky shodný. Jen stěží lze uvažovat o tom, že věřiteli v souvislosti s uzavřením smlouvy se žalovaným a její administrací vznikly tak vysoké náklady, že by odůvodňovaly povinnost žalovaného zaplatit za činnosti související s poskytnutím úvěru 7 000 Kč a za další doplňkové služby 42 912 Kč. Z obsahu smlouvy nevyplývá důvod takto vysoké nákladnosti položek představujících vysoce automatizované a ze své povahy jednoduché činnosti. Z toho soud uzavírá, že skutečným účelem sjednání veškerých těchto poplatků nebylo pokrytí nákladů administrativní činnosti věřitele, ale další skryté navýšení smluvního úroku. Pokud je smluvní úrok v právní praxi vnímán jako odměna za poskytnutí peněz, je v daném případě tato odměna ve své reálné výši naprosto nepřiměřená výši plnění, které věřitel žalovanému poskytl. Nevyváženost obsahu smlouvy v neprospěch žalovaného jako dlužníka (vystupujícího navíc v postavení spotřebitele) však dále vyniká v případě jeho prodlení se splácením, kdy k výše popsaným nákladům zatěžujícím žalovaného jako účastníka konkrétní smlouvy, přistupují další sjednané sankce, které jeho dluh dále navyšují. Konkrétně se jedná o nároky vzniklé žalobkyni v souvislosti s prodlením dlužníka podle čl. V.5.3. úvěrové smlouvy (úhrada účelně vynaložených nákladů a smluvní pokuty) a další poplatky za upomínky dle č.l V.5.4. smlouvy.
6. Uvedená problematická ujednání smlouvy přitom nejsou oddělitelná od jejího dalšího obsahu ve smyslu § 576 o. z., neboť nákladnost úvěru, konkrétně výše všech problematických administrativních poplatků, je zahrnuta již ve výši jednotlivých splátek, které byl žalovaný povinen dle smlouvy platit. To ve svém souhrnu způsobuje, že rozsah povinností, které žalovaného zavazují, je zcela nepřiměřený výši plnění, které mu bylo žalobkyní poskytnuto. Smlouvu je z tohoto důvodu nutno posuzovat jako celek, jehož jednotlivá ujednání jsou vnitřně provázána. Tato smlouva je absolutně neplatným právním jednáním podle § 588 o. z.
7. Žalobkyni vznikl podle § 2991 ve spojení s § 2993 o. z. nárok na vrácení bezdůvodného obohacení vzniklého žalovanému přijetím plnění z neplatné smlouvy. Žalobkyně žalovanému podle obsahu smlouvy a potvrzení banky o provedené bezhotovostní platbě vyplatila dne [datum] částku 28 000 Kč. Na tuto částku žalovaný žalobkyni před podáním žaloby zaplatil podle výslovného sdělení žalobkyně celkem 22 170 Kč. Dosud tak žalovaný žalobkyni nevrátil částku 5 290 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného. Soud tedy žalovanému uložil povinnost zaplatit tuto částku žalobkyni rozsudkem včetně úroku z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku žalobu zamítl. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.
8. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy úspěšnějším účastníkem byl žalovaný. Tomu však v řízení žádné náklady nevznikly.