Výrok
Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 132 475 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 26. 9. 2024 do zaplacení a náklady řízení ve výši 57 685,20 Kč v měsíčních splátkách po 15 000 Kč splatných vždy do každého 15. dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek s tím, že náklady řízení jsou splatné k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění
1. Žalobce se domáhá zaplacení částky 132 475 Kč s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení žalované, které jí mělo vzniknout v důsledku užívání bytu v přízemí rodinného [Anonymizováno] v době po právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků dne [datum]. Žalobce je podílovým spoluvlastníkem předmětné nemovitosti s podílem ½ a má na základě dohody vlastníků nemovitosti právo výlučného užívání přízemního bytu, který však od rozvodu fakticky neužívá, neboť se z důvodu eliminace konfliktů se žalovanou musel odstěhovat do domova pro seniory. Druhým spoluvlastníkem nemovitosti je dcera účastníků, která s manželem užívá byt v prvním patře. Žalobce tvrdí, že žalovaná nemá po rozvodu k užívání bytu právní titul. Výši svého nároku žalobce stanovil podle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] na částku 70 Kč/m²/měsíc, což odpovídá částce 3 785 Kč za užívání celého bytu měsíčně. Za období od října 2021 do srpna 2024 (35 měsíců) pak činí celková výše nároku žalobce 132 475 Kč. Ve vyjádření k odporu žalované žalobce odmítl námitku rozporu výkonu práva na vydání bezdůvodného obohacení s dobrými mravy. Uvedl, že žalovaná nemá zákonné právo na bezplatné užívání cizí nemovitosti a že její argumentace investicemi do nemovitosti je irelevantní, neboť tyto nároky žalovaná proti žalobci uplatňuje v samostatném řízení o vypořádání společného jmění manželů vedeném Okresním soudem v Táboře pod sp.zn. [spisová značka]. Podle žalobce se žalovaná uplatněním svých údajných nároků snaží dosáhnout dvojího užitku. Obrana žalobce uplatněná v souběžně vedeném řízení nemůže být v tomto řízení považována za okolnost rozpornou s dobrými mravy. Jedná se o právo žalobce, které v řízení uplatňuje v souladu s procesními předpisy a o němž bude soudem rozhodnuto. Nelze považovat za nemravné, že žalobce bez odporu neuznává vše, co si žalovaná v řízení o vypořádání společného jmění manželů nárokuje. Žalobce rovněž odmítl tvrzení žalované, že se bydlení v nemovitosti vzdal dobrovolně. Šlo o nutnost vyvolanou konfliktní situací. Žalobce sám přitom nyní musí za své náhradní bydlení platit, zatímco žalovaná užívá nemovitost v jeho vlastnictví bezplatně. K námitce žalované, že jako podílový spoluvlastník nemovitosti je žalobce oprávněn domáhat se vydání bezdůvodného obohacení pouze v poměru odpovídajícím jeho spoluvlastnickému podílu, žalobce uvedl, že dohodou vlastníků byl přízemní byt určen k užívání žalovanému. Dcera účastníků, které byl touto dohodou určen k užívání byt v prvním patře, tento byt užívá v plném rozsahu a není tak na svých spoluvlastnických právech nijak krácena. Naopak žalobce je na svých spoluvlastnických právech užíváním přízemního bytu žalovanou krácen v plném rozsahu.
2. Žalovaná v řízení nezpochybňovala, že byt v přízemí domu v období označeném žalobcem užívala. Ve vyjádření k žalobě namítla, že výkon práva žalobce na vydání bezdůvodného obohacení je v rozporu s dobrými mravy, a proto ve smyslu § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) nemůže požívat právní ochrany. Popsala, že po dobu trvání manželství účastníků byly do nemovitosti, která byla v různých obdobích výlučným nebo podílovým vlastnictvím žalobce, investovány značné prostředky ze společného jmění manželů. Tyto investice zahrnovaly rozsáhlé rekonstrukce, nástavby a přístavby v letech 1984–1985, 2006–2007 a 2014, a byly provedeny s úmyslem trvalého společného bydlení. Příčinou rozvratu manželství byla skutečnost, že žalobce navázal mimomanželský vztah a přibližně 3,5 roku před rozvodem se odstěhoval ke své partnerce. Po rozvodu zůstala žalovaná v domě bydlet, neboť nemá jinou možnost bydlení, je bez úspor a odkázána pouze na starobní důchod. Spolu s dcerou hradí náklady na provoz nemovitosti a drobné opravy. Žalovaná se aktuálně domáhá vypořádání společného jmění manželů, zejména ohledně vnosu ze společných prostředků do výlučného majetku žalobce v samostatném řízení. Žalobce však její nároky neuznává, brání se jim a odmítá jí vyplatit jakoukoli kompenzaci. Dále žalovaná namítá, že žalobce nemovitost neužívá z vlastní vůle. Žalovaná mu v užívání nijak nebrání. Naopak žalobce na ni před podáním žaloby vyvíjel nátlak, když po ní požadoval částku 320 000 Kč, což považuje za nepřiměřené. I kdyby byl nárok žalobce po právu, mohl by se domáhat vydání bezdůvodného obohacení pouze v rozsahu odpovídajícím jeho spoluvlastnickému podílu, tj. v rozsahu ½. Obohacení by totiž žalované v tomto případě vznikalo i na úkor druhé spoluvlastnice nemovitosti – dcery účastníků. Žalobce se navíc na užívání bytu podílí i nadále, neboť v bytě zůstaly movité věci, které jsou součástí zaniklého společného jmění manželů, a tedy i ve vlastnictví žalobce a dále osobní věci žalobce (konkrétně oblečení, dále má umístěny věci v garáži a do nedávné doby měl v nemovitosti včely a s tím související vybavení). Na základě výše uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl.
3. Po provedeném jednání má soud z rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne [datum], č.j. [spisová značka] za prokázané, že manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno ke dni [datum]. Oba účastníci shodně tvrdili, že v bytě umístěném v přízemí rodinného domu na adrese [adresa] bydlí od rozvodu manželství až do současné doby žalovaná. Z toho vyplývá, že žalovaná tento byt užívala i v období vymezeném v žalobě žalobcem, tj. v době od října 2021 do srpna 2024. Žalobce se již před počátkem tohoto období odstěhoval. Vlastnické právo žalobce k podílu id. ½ na uvedené nemovitosti vyplývá katastru nemovitostí, kde je zapsáno na listu vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa]. Druhou rovnodílnou podílovou spoluvlastnicí uvedené nemovitosti je [jméno FO], což je dle shodného tvrzení účastníků jejich dcera. Ta vypovídala jako svědkyně v řízení o vypořádání společného jmění účastníků vedeném Okresním soudem v Táboře pod sp.zn. [spisová značka], kde potvrdila, že na základě dohody uzavřené se žalobcem ještě za trvání manželství účastníků, užívají rodinný dům tak, že [jméno FO] s manželem užívají byt v prvním patře, který si za tímto účelem zrekonstruovali a účastníci užívali za trvání manželství byt v přízemí domu. Ze žaloby podané ve věci sp.zn. [spisová značka] vyplývá, že žalovaná v tomto řízení skutečně uplatňuje nároky ze vnosu společných prostředků do nemovitosti ve vlastnictví žalobce, vynaložené zejména na provedení tvrzené rozsáhlé rekonstrukce nemovitosti provedené v několika etapách. Žalobce (v daném řízení v pozici žalovaného) pak rozporuje výši nároků žalobkyně. Ve věci soud dosud nerozhodl. Z výzvy zástupce žalobce ze dne 5. 6. 2024 je zřejmé, že účastníci se prostřednictvím svých zástupců pokoušeli problematiku vypořádání společného jmění a bydlení v době po rozvodu vyřešit smírnou cestou. Současně zástupce žalobce touto výzvou vyzval žalovanou k zaplacení platby za bezesmluvní užívání bytu v době od října 2021 do května 2024 ve výši 320 000 Kč, když tento požadavek vychází z obvyklé ceny nájemného ve výši nejméně 10 000 Kč.
4. V podané žalobě vychází žalobcem požadovaná částka ze závěrů znaleckého posudku č. 26/2024, který na základě zadání žalobce vypracoval následně (dne 22. 7. 2024) znalec [tituly před jménem] [jméno FO]. Ten stanovil při výměře přízemního bytu 54,07 m² a hodnotě obvyklého nájemného 70 Kč/ m²/měsíc měsíční cenu za pronájem celého předmětného bytu v částce 3 785 Kč. Znalecký posudek obsahuje doložku podle § 127a o.s.ř. a žalovaná jeho závěry žádným způsobem nerozporovala.
5. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
6. Podle § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
7. Právně byla věc posouzena podle § 2991 odst. 1 o.z., když rozvodem manželství účastníků zanikla jejich rodinná domácnost umístěná v předmětném bytě. Pokud tento byt, který je ve vlastnictví žalobce, užívá po rozvodu žalovaná, činí tak bez právního důvodu. Oba účastníci shodně potvrdili, že žalovaná v období od října 2021 do srpna 2024 byt užívala tím, že v něm bydlela. Žalobce v rozhodné době v bytě nebydlel, neboť v důsledku nastalé situace si byl nucen financovat jiné bydlení. V žádném případě tedy nelze se žalovanou souhlasit v tom, že umístěním oblečení či věcí patřících do dosud nevypořádaného společného jmění účastníků se žalobce společně se žalovanou podílel na užívání daného bytu. Jak žalobce potvrdil v průběhu jednání soudu, do bytu nevstupuje a byt užívá výlučně žalovaná. Umístění movitých věcí žalobce a včelstva na zahradě či v přilehlých stavbách není v dané věci rozhodné, když předmětem řízení žalobce učinil pouze platby za užívání bytu, a to výlučně konkrétního bytu, který byl dohodou vlastníků rodinného domu určen k užívání žalobci. Druhá podílová spoluvlastnice užívá druhý v domě umístěný byt a výkon jejího vlastnického práva v tomto směru není žádným způsobem rušen. Jestliže je to žalobce, kdo musel nemovitost opustit a zajistit si náhradní bydlení, je užíváním přízemního bytu žalovanou zasaženo do jeho práv, nikoliv do práv druhé podílové spoluvlastnice. Jinými slovy, žalovaná se užíváním bytu bezdůvodně obohacuje výlučně na úkor žalobce.
8. Podle § 8 o.z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.
9. Toto ustanovení představuje korektivní nástroj, jehož cílem je zabránit tomu, aby výkon subjektivního práva, byť formálně v souladu s právním řádem, vedl k materiálně nespravedlivému výsledku. Zneužitím práva se rozumí takový výkon práva, který je v rozporu s jeho účelem, dobrými mravy, zásadami poctivosti či jinými základními hodnotami právního řádu. Typicky se jedná o situace, kdy oprávněný jedná šikanózně, obstrukčně, účelově nebo s cílem poškodit druhou stranu, aniž by sledoval legitimní zájem chráněný právem. Aplikace tohoto ustanovení přichází v úvahu pouze výjimečně, jako prostředek ultima ratio, a to tehdy, pokud nelze spravedlivého výsledku dosáhnout jinými právními nástroji. Zjevnost zneužití musí být dostatečně intenzivní a jednoznačná, přičemž soud k ní přihlíží i bez návrhu.
10. Důsledkem zjištění zneužití práva je neposkytnutí právní ochrany. V projednávané věci by se jednalo o zamítnutí žaloby, nicméně postup žalobce, kterým své právo v tomto řízení uplatňuje, výše uvedené charakteristiky nenaplňuje. Ze zjištěných okolností věci nevyplývá, že by návrh žalobce směřoval k šikaně žalované či jejímu záměrnému poškození. Zjevným motivem k podání žaloby je snaha žalobce o vyřešení situace, kdy po rozvodu manželství žalovaná již několik let výlučně užívá byt v domě, jehož spoluvlastníkem však není žalovaná, ale je jím žalobce, a to bez právního důvodu a také bez jakéhokoliv protiplnění. Žalobce s uplatněním svého nároku u soudu vyčkal poměrně dlouhou dobu po rozvodu manželství a tím ponechal žalované dostatečný časový prostor pro vyřešení její bytové situace, který však žalovaná nevyužila. Žalobce usiloval i o komplexní mimosoudní vypořádání majetku účastníků, zejména položek zaniklého společného jmění. Za tímto účelem navrhl několik variant řešení, zahrnujících pro žalovanou i možnost prominutí plateb za užívání nemovitosti. Ačkoliv žalobce nakonec splnil i podmínku žalované a dohodl se na vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitosti s dcerou účastníků, žalovaná nakonec na návrh smírného řešení přesto nepřistoupila. Žádný vlastní konstruktivní návrh přitom nepředložila. Ačkoliv od rozvodu manželství účastníků uplynuly již více než tři roky, žalovaná své bydlení dosud žádným způsobem neřešila s odůvodněním, že jiné bydlení nemá a ze starobního důchodu není schopna si žádné bydlení financovat. Zcela však pomíjí fakt, že v obdobné situaci se nachází i žalobce, který však na rozdíl od žalované si musí za ubytování platit, zatímco jeho nemovitost obývá právě žalovaná. V tomto směru je zjevná účelovost námitky žalované, že žalobce daný byt neužívá ze své vůle. Z vyjádření učiněných účastníky v tomto řízení vyplývá, že žalobce nemovitost opustil v době rozvodu, kdy mezi účastníky panovala napjatá situace. Ta v důsledku protichůdných stanovisek stran uplatněných v řízení o vypořádání společného jmění manželů trvá až do současné doby. V tomto souběžně vedeném řízení budou vypořádány nároky žalované na vnosy společných prostředků do vlastnictví žalovaného, jimiž žalovaná argumentuje i v tomto řízení. Je evidentní, že účastníci nemohou sdílet stejný byt a pokud žalobce daný byt opustil a přenechal jej k užívání žalované, nelze mu tuto skutečnost přikládat k tíži. Stejně tak mu nelze klást k tíži, že se aktivně brání nárokům uplatněným žalovanou v uvedeném řízení. Výkon procesního oprávnění žalobce bránit se podané žalobě nelze v tomto řízení posuzovat jako jednání v rozporu s dobrými mravy. Další okolnosti rozvodu manželství účastníků nejsou v tomto řízení rozhodné. Žalobce se nedomáhá vyklizení žalované z bytu. Naopak jí po celou dobu umožňuje v bytě bydlet a požaduje pouze odpovídající protiplnění, které mu žalovaná neposkytuje. Tento požadavek není v rozporu s dobrými mravy a nelze jej považovat za zneužití práva. Vlastnictví nemovitosti je spojeno s řadou povinností a nákladů, a je proto logické, že žalobce nesouhlasí s bezplatným užíváním bytu žalovanou. Námitky žalované tedy nejsou důvodné.
11. Žalobce v tomto řízení prokázal, že žalovaná bez právního důvodu užívá po rozvodu manželství účastníků byt v přízemí domu [Anonymizováno], jehož spoluvlastníkem je žalobce, a že takto jej užívala i v žalobou vymezeném období od října 2021 do srpna 2024. Žalobce prokázal i výši svého nároku, když ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] vyplývá výše obvyklého nájemného, která v daném případě činí 70 Kč/m²/měsíc. Při výměře bytu 54,07 m² se jedná o částku 3 785 Kč měsíčně za užívání celého bytu. Za 35 měsíců je žalovaná povinna žalobci zaplatit 132 475 Kč, a to včetně úroku z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. povolil soud pro osobní a majetkové poměry žalované dlužnou částku platit ve splátkách po 15 000 Kč měsíčně. Splátky byly povoleny pod ztrátou jejich výhody. To znamená, že i při nezaplacení jedné splátky se stává splatný celý dluh, a tak jsou chráněny i oprávněné zájmy žalobce.
12. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal zcela úspěšnému žalobci nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 57 685,20 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 300 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a.t.) z tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 a.t., ve výši 6 420 Kč za každý z 5,5 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a.t. a 11 odst. 2 písm. h) a.t. (převzetí a příprava zastoupení – 1 úkon, jednoduchá výzva k plnění – 1/2 úkonu, podání žaloby – 1 úkon, replika k vyjádření žalované – 1 úkon, účast na jednání soudu dne 26. 2. 2025 – 1 úkon a účast na jednání soudu dne 7. 5. 2025 – 1 úkon), paušální náhrada hotových výdajů advokáta za 4 úkony právní služby po 300 Kč za jeden úkon podle § 13 odst. 4 a.t. a za 2 úkony právní služby po 450 Kč za jeden úkon podle § 13 odst. 4 a.t. ve znění účinném od 1. 1. 2025, náhrada za promeškaný čas dvěma cestami zástupce žalobce z [adresa] a zpět (16 půlhodin) po 150 Kč podle 14 odst. 1 písm. a), 3 a.t., 2x náhrada jízdného podle vyhlášky č. 475/2024 v celkové výši 3 483,55 Kč (480 km, palivo nafta, spotřeba 4,2 l/100 km) a dále dle § 137 odst. 3 o.s.ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená částkou 9 091,65 Kč. Platební místo bylo určeno dle § 149 odst. 1 o.s.ř.