Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 142,17 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 8. 2. 2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení částky 3 471,71 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 1 157,38 Kč od 8. 2. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 29,97 % ročně z částky 9 699,55 Kč od 8. 2. 2024 do zaplacení se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 012,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 12 613,88 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené dne 8. 3. 2023 mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností [právnická osoba] [IČO] IČO, , dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovanou, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalované na dobu neurčitou peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které měla žalovaná vrátit společně s úrokem a poplatky a náklady. Žalovaná však nedostála svým smluvním povinnostem, když úvěr nesplácela řádně a včas. Právní předchůdce žalobkyně proto úvěr zesplatnil k 7. 2. 2024. Předžalobní výzvou žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných částek. Žalovaná uhradila na svůj dluh pouze částku 857,83 Kč.
2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v rámci podané žaloby. Žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 50m o. s. ř. Proto soud rozhodoval na základě obsahu spisu.
3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 8. 8. 2023 a smluvních podmínek k této smlouvě je prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 8. 8. 2023 uzavřena smlouva č. [hodnota], na jejímž základě původní věřitel poskytl žalované spotřebitelský úvěr formou poskytnutí úvěrového rámce ve výši 10 000 Kč s možností opakovaného čerpání. Úvěr se zavázala žalovaná splácet v měsíčních splátkách nejméně ve výši minimální splátky vypočtené věřitelem na základě anuitního splátkového kalendáře. Smluvní úrok byl sjednán v pevné sazbě 60 % ročně. Poplatky za upomínky při prodlení s úhradou částek delší než 14 dnů byly sjednány ve výši 300 Kč za zaslanou upomínku. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí 81,02 %, avšak pouze v případě jednorázového vyčerpání spotřebitelského úvěru a jeho splacení ve stejných pravidelných měsíčních splátkách počínaje jeden měsíc po dni prvního čerpání. Žalovaná na dluh zaplatila 857,83 Kč dne 11. 9. 2023. Dále pak byla v prodlení se zaplacením všech neuhrazených splátek a věřitel mohl požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Úvěr byl ke dni 7. 2. 2024 původním věřitelem zesplatněn. Od data 8. 2. 2024 žalobkyně požaduje zaplacení smluvního úrok z dlužných částek ve 29,97 % ročně. Žalovaná částka se stává z poskytnutého úvěru ve výši 10 000 Kč, poplatků za upomínky ve výši 600 Kč, smluvního úroku a úroku z prodlení. Postoupení žalobou uplatněné pohledávky žalobkyni je prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 včetně její přílohy – seznamu postoupených pohledávek. Výzvou ze dne 31. 10. 2024 byla žalovaná upomínána o zaplacení dluhu a zároveň upozorněna na možnost jeho soudního vymáhání.
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
5. Z hlediska právního posouzení bylo pro soud zásadní zjištění, že na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru se žalovaná zavázala hradit věřiteli společně se splátkami úvěru smluvní úrok z dlužných částek sjednaný v pevné sazbě 60 % ročně. Obvyklá výše úroků dle přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou pro období října 2023 činila pro korunové úvěry poskytnutými bankami domácnostem v ČR na spotřebu v průměru 9,57 % ročně. Dohodnutá výše úroku tedy více jak pětinásobně převyšuje tuto obvyklou úrokovou míru, což za situace, kdy doba úvěr byl sjednán na dobu neurčitou, doba čerpání úvěru tedy není z časového hlediska nijak omezena a RPSN je z tohoto důvodu stanovena pouze pro modelový případ jednorázového vyčerpání celého úvěrového rámce a jeho splacení ve stejných pravidelných měsíčních splátkách, vede soud k závěru, že jde o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy. Právě institut dobrých mravů lze považovat za korektiv, omezující autonomii vůle stran smlouvy a jejich možnosti sjednat si obsah smlouvy libovolně. Pokud je smluvní úrok v právní praxi vnímán jako odměna za poskytnutí peněz, je v daném případě tato odměna naprosto nepřiměřená výši plnění, které původní věřitel žalované poskytl. Obsah smlouvy je navíc sjednán v rozporu s požadavky § 1811 odst. 1 o. z. Je formulován nejasným a zavádějícím způsobem, zejména v části popisující podmínky poskytnutí úvěru. Jak je již výše uvedeno, smluvní úrok byl sjednán v pevné výši 60 % ročně. Z obsahu smlouvy v tomto případě není zřejmé, jakým způsobem byla věřitelem stanovena výše celkové částky, kterou by žalovaná jako zákazník měla zaplatit. V úvodních ustanoveních smlouvy o úvěru je tato částka stanovena ve výši 13 629 Kč, přičemž dle obsahu žalobkyní předložené standardní informace o spotřebitelském úvěru by tato částka měla představovat úvěr + úrok v případě okamžitého vyčerpání celého úvěrového rámce a sjednání úvěru na období jednoho roku. V případě vyčerpání částky 10 000 Kč při úrokové sazbě 60 % ročně by se tedy mělo správně jednat o částku 16 000 Kč (10 000 Kč úvěr + 6 000 Kč úrok). Smlouva však ve svém textu žádným způsobem nevysvětluje, proč byly celkové náklady úvěru uvedeny v jejím textu ve výši 13 629 Kč. Uvedené částce a popsanému mechanismu přitom neodpovídá ani výše úroku vyčíslená žalované v transakčním výpisu, dle jehož obsahu žalovaná zaplatila ke dni 11. 9. 2023 na smluvním úroku částku 540,98 Kč a ke dni 7. 2. 2024 měla na úroku dlužit dalších 2 314,33 Kč. Za období pěti měsíců od poskytnutí úvěru (8. 8. 2023) tedy činil smluvní úrok celkem 2 855,31 Kč, což neodpovídá obsahu informací poskytnutých žalované o tom, že z poskytnuté částky 10 000 Kč by měl úrok za celý rok činit pouze 3 629,60 Kč. Výše celkových nákladů úvěru je přitom jedním ze základních parametrů pro možnost posouzení individuální vhodnosti daného úvěrového produktu zákazníkem, zde tedy žalovanou vystupující v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 o. z. Nákladnost úvěru by tedy ve smlouvě být stanovena jednoznačným a vnitřně nerozporným způsobem. Tyto požadavky však daná smlouva nesplňuje a je tak v rozporu i s povinnostmi stanovenými v § 104 ve spojení s § 106 až 108 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
6. Problematická ujednání smlouvy přitom nejsou oddělitelná od jejího dalšího obsahu ve smyslu § 576 o.z., neboť nákladnost úvěru, konkrétně výše smluvního ročního úroku, je zahrnuta již ve výši jednotlivých splátek, které byla žalovaná povinna dle smlouvy platit. Smlouvu je z tohoto důvodu nutno posuzovat jako celek, jehož jednotlivá ujednání jsou vnitřně provázána. Takto uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy.
7. Nárok žalobkyně jako postupníka tedy bylo nutno právně posoudit podle § 2991 odst. 1 o.z., podle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil a dále podle § 2993 o.z., který stanoví, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobkyně tak má právo na vrácení částky, kterou žalované na základě uzavřené smlouvy o úvěru její právní předchůdce poskytl, ponížené o úhradu žalované ve výši 857,83 Kč. Tato částka včetně úroku z prodlení v zákonné výši od data požadovaného žalobkyní, tedy byla žalobkyni přiznána. Ve zbytku soud žalobu zamítl.
8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 012,50 Kč, přičemž tato částka představuje 44,96 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72,48 % a úspěchu žalované v rozsahu 27,52 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 613,88 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.