Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 218 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 000 Kč od 12. 5. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení částky 13 218 Kč spolu s příslušenstvím. Uváděla, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota]. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 9 000 Kč s tím, že jej žalovaná vrátí žalobkyni do 14 dnů spolu s poplatkem za poskytnutí tohoto úvěru ve výši 2 400 Kč. Žalovaná ničeho neuhradila a žalobkyni tak vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 1 818 Kč. Žalovaná však nereagovala ani na zaslanou předžalobní výzvu ze dne 4. 10. 2024.V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spisu, a proto soud vyzval žalovanou, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen přímo v žalobě, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen o.s.ř.) vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaná se k výzvě nijak nevyjádřila a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu.V dané věci má soud z žalobkyní předložených listin, a to konkrétně z úvěrové smlouvy č. [hodnota] ze dne [datum], za prokázané, že mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou byla uzavřena smlouva o úvěru. Podle uzavřené smlouvy o úvěru žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 9 000 Kč, jak plyne z předloženého výpisu z účtu, který žalovaná vyčerpala a zavázala se jej vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 400 Kč do 7. 3. 2024. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že účastnice následně sjednaly prodloužení splatnosti úvěru až do 11. 5. 2024. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 4. 10. 2024 má soud za prokázané, že žalovaná na dlužnou částku neuhradila ničeho. V článku IX. odst. 1. písm. a. smlouvy o úvěru si účastnice sjednaly pro případ prodlení úvěrované s plněním jakékoli části dluhu povinnost zaplatit úvěrující smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky, ohledně níž je úvěrovaná v prodlení. Smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky 9 000 Kč za období od 12. 5. 2024 do 29. 11. 2024 činí částku 1 818 Kč. Žalovaná tedy dluží žalobkyni částku ve výši 9 000 Kč na jistině, dále částku ve výši 2 400 Kč na poplatku za poskytnutí úvěru a částku ve výši 1 818 Kč na smluvní pokutě. Dále žalobkyně požaduje úrok z prodlení z nesplacené jistiny.Při právní kvalifikaci vycházel soud z § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Po přezkoumání a zhodnocení předložených důkazů, a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je plně důvodná. Mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, podle které žalobkyně poskytla žalované bezúčelový úvěr ve výši 9 000 Kč. Žalovaná se zavázala vyčerpané prostředky splatit do 7. 3. 2024 respektive do 11. 5. 2024 spolu se sjednaným poplatkem. Žalovaná v průběhu úvěrového vztahu úvěr čerpala, avšak svůj závazek vrátit vyčerpaný úvěr spolu s poplatkem v souladu s uzavřenou smlouvou řádně nesplnila. Výše uvedený dluh nezaplatila ani přes upomínky a porušila tak svoji smluvní i zákonnou povinnost. Soud jí proto uložil zaplatit výše uvedenou dlužnou částku na jistině, jakož i dlužný poplatek a smluvní pokutu, které byly řádně ujednané a důvodně požadované právě pro porušení povinnosti žalované řádně splácet poskytnutý úvěr žalobkyni. Zcela důvodným je i vznesený nárok žalobkyně na úroky z prodlení, jichž se žalobkyně domáhá v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná je v prodlení se zaplacením svého peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 300 Kč a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a návrh ve věci samé) a dále dle § 137 odst. 3 o.s.ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 1 200 Kč částkou 252 Kč. Platební místo bylo určeno dle § 149 odst. 1 o.s.ř.