Výrok
1. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 3 249 001 Kč s úrokem z prodlení z částky 1782 376 Kč od 18. 11. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, z částky 642 617 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně, z částky 266 090 Kč od 15. 6. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně a z částky 557 918 Kč od 9. 3. 2026 do zaplacení ve výši 11,5 % ročně to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
2. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení úroku z prodlení z částky 1 782 376 Kč od 1. 5. 2024 do 17. 11. 2024 ve výši 14,75 % ročně, z částky 642 617 Kč od 1. 1. 2025 do 20. 2. 2025 ve výši 12 % ročně, z částky 266 090 Kč od 1. 5. 2025 do 14. 6. 2025 ve výši 12,75 % ročně a ve výši 0,75 % ročně od 15. 6. 2025 do zaplacení a z částky 557 918 Kč od 1. 5. 2025 do 8. 3. 2026 ve výši 12 % ročně a od 9. 3. 2026 do zaplacení ve výši 0,5 % ročně, zamítá.
3. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci k rukám právního zástupce [Jméno advokáta] náklady řízení ve výši 296 502 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se původně podanou žalobou domáhal na žalované zaplacení částky 1 782 376 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 1. 5. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 30. ledna 2023, č.j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 8. 2. 2024, č.j. [spisová značka] byla oběma účastníků, jakožto bývalým manželům, uložena povinnost k úhradě sjednaných úroků ze závazku - hypotečního úvěru u [Anonymizováno] ze dne 19. 6. 2015, připsaných po 30. lednu 2023, a to každému v rozsahu ½. Žalovaná tyto úroky z úvěru bance nehradila a žalobci tak nezbylo než část úroků z úvěru ve výši jedné poloviny uhradit bance za žalovanou, tak, aby byl předmětný úvěr řádně splácen. Za období od 30. 1. 2023 do 30. 4. 2024 takto zaplatil za žalovanou částku 1 782 376 Kč a tuto částku nyní uplatňuje jako regresní nárok vůči žalované. Dopisem ze dne 7. 11. 2024 žalovanou k úhradě uvedené částky vyzval, ovšem žalovaná na tuto výzvu nereagovala a žalobci ničeho neuhradila.
2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že žalobu neuznává, neboť sama má za žalovaným pohledávku z titulu pojistného plnění vyplaceného [Anonymizováno], které žalovaný přijal ze škodní události vzniklé na nemovitých věcech, na které byl poskytnutý předmětný hypoteční úvěr. Na těchto nemovitých věcech vznikl dne 1. 10. 2021 požár a pojišťovna vyplatila pojistné plnění převyšující 10 000 000 Kč, které žalobce užil neznámým způsobem, aniž by jej použil na odstranění škody na společném majetku. Je tak zřejmé, že je to žalobce, který jí z výše uvedeného titulu dluží, a nikoliv ona jemu.
3. Usnesením ze dne 24. 6. 2025, č. j. [spisová značka] připustil soud změnu žaloby, spočívající v rozšíření žalované částky o dalších 642 617 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 1. 1. 2025 do zaplacení a o dalších 266 090 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 1. 5. 2025 do zaplacení, když žalobce podáním ze dne 23. 6. 2025 rozšířil žalobu o další jím zaplacené úroky z úvěru za žalovanou, a to za období od 1. 5. 2024 do 31. 12. 2024 a následně za období od 1. 1. 2025 do 30. 4. 2025. Ačkoliv žalobce žalovanou dopisy ze dne 10. února 2025 a ze dne 4. května 2025 vyzval k úhradě další dlužné částky z titulu regresního nároku, žalovaná mu ničeho nezaplatila.
4. Usnesením ze dne 15. dubna 2026, č. j. [spisová značka] připustil soud změnu žaloby, spočívající v rozšíření žalované částky o dalších 557 918 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 1. 5. 2025 do zaplacení, když žalobce podáním ze dne 14. 4. 2026 rozšířil žalobu o další jím zaplacené úroky z úvěru za žalovanou za období od 1. 5. 2025 do 31. 1. 2026. Dopisem ze dne 26. 2. 2026 žalobce vyzval žalovanou k zaplacení uvedené částky z titulu regresního nároku, žalovaná mu však ničeho nezaplatila.
5. K výzvě soudu žalovaná podáním ze dne 10. 4. 2026 doplnila, že uplatňuje vůči žalobci nárok na vypořádání pojistného plnění, které žalobce převzal od [Anonymizováno] v souvislosti se škodní událostí ze dne 1. 10. 2021. Žalovaná má za to, že pojistné plnění nahrazuje hodnotu poškozené věci a náleží proto spoluvlastníkům podle jejich podílů, takže žalobce je povinen vydat jí odpovídající část ve výši minimálně jedné poloviny vyplaceného pojistného plnění. Žalovaná takto uplatnila započtení své pohledávky vůči pohledávce žalobce v tomto řízení. Protože neměla k dispozici informace o výši ani způsobu vyplacení pojistného plnění, neměla objektivně možnost nárok dříve konkrétně uplatnit. Konkrétní uplatněnou částku však ani nyní neuvedla.
6. Z důkazů provedených při jednání soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 30. 1. 2023, č.j. [spisová značka], který se týkal vypořádání společného jmění účastníků po rozvodu jejich manželství, byl ve výroku II. žalovanému přikázán k úhradě závazek za [právnická osoba] z titulu smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru č. [Anonymizováno] ve výši 30 084 481,41 Kč. Ve výroku III. tohoto rozsudku pak byly sjednané úroky z tohoto závazku připsané po 30. 1. 2023 přikázány k úhradě oběma účastníkům, každému v rozsahu ½. Uvedené výroky II. a III. rozsudku okresního soudu byly pak potvrzeny rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 8. 2. 2024, č.j. [spisová značka]. Rozhodnutí nabyla právní moci dne 24. 4. 2024.
7. Z potvrzení [právnická osoba] bylo zjištěno, že žalobce zaplatil úroky z hypotečního úvěru č. [Anonymizováno] za období od 31. 1. 2023 do 30. 4. 2024 ve výši 3 564 752,85 Kč, za období od 1. 5. 2024 do 31. 12. 2024 ve výši 1 285 234,78 Kč, za období od 1. 1. 2025 do 30. 4. 2025 ve výši 532 181,43 Kč a za období od 1. 5. 2025 do 31. 1. 2026 ve výši 1 115 837,04 Kč. Celkem tak za období od 31. 1. 2023 do 31. 1. 2026 zaplatil úroky ve výši 6 498 006 Kč.
8. Dopisem ze dne 7. 11. 2024 vyzval žalobce žalovanou k zaplacení částky 1 782 376 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to nejpozději do 7 kalendářních dnů ode dne doručení dopisu. Dle podacího lístku byl dopis žalované odeslán 7. 11. 2024 na adresu [adresa].
9. Dopisem ze dne 10. 2. 2025 vyzval žalobce žalovanou k zaplacení částky 642 617 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to nejpozději do 7 kalendářních dnů ode dne doručení dopisu. Dle podacího lístku byl dopis žalované odeslán 10. 2. 2025 na adresu [adresa].
10. Dopisem ze dne 4. 5. 2025 vyzval žalobce žalovanou k zaplacení částky 266 090 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to nejpozději do 7 kalendářních dnů ode dne doručení dopisu. Dle podacího lístku byl dopis žalované odeslán 4. 6. 2025 na adresu [adresa].
11. Dopisem ze dne 26. 2. 2026 vyzval žalobce žalovanou k zaplacení částky 557 918 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to nejpozději do sedmi kalendářních dnů ode dne doručení dopisu. Dle podacího lístku byl dopis žalované odeslal na adresu [adresa].
12. Při jednání dne 4. 5. 2026 namítl právní zástupce žalobce relativní neplatnost započtení tvrzené pohledávky žalované vůči žalobci, když tato jí tvrzená pohledávka je nejistá a neurčitá a její prokazování by si proto v řízení vyžádalo rozsáhlé dokazování.
13. Žalovaná k žalobě uvedla, že z předmětného úvěru byla bankou vyvázána. V době, kdy žalobce bance údajně za ni plnil, nebyla již dlužníkem tohoto úvěru. Žalobci tak nemohl vůči ní vzniknout žádný regresní nárok. Neměla povinnost plnit ani vůči žalobci, ani vůči bance. Uvedené tvrzení doložila žalovaná e-mailovou komunikací s bankou, z níž vyplývá, že žalovaná byla vyvázána z povinností, které vyplývají ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru č. [Anonymizováno] ze dne 19. 6. 2015. Tento stav vypořádání majetkových poměrů mezi účastníky je judikován v rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 8. 2. 2024, č.j. [spisová značka].
14. V daném případě bylo provedenými důkazy prokázáno, že rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 30. 1. 2023, č.j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 8. 2. 2024, č.j. [spisová značka] byl žalobci (v uvedených řízeních žalovaný) přikázán úhradě závazek za [právnická osoba] z titulu smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru č. [Anonymizováno] ve výši 30 084 481,41 Kč. Sjednané úroky z tohoto závazku, připsané po 30. 1. 2023, byly přikázány k úhradě oběma účastníkům rovným dílem. Žalobce prokázal, že za období od 31. 1. 2023 do 31. 1. 2026 zaplatil na úrocích z předmětného hypotečního úvěru celkem částku 6 498 006 Kč. Žalovaná na uvedené úroky nezaplatila nic. Vzhledem k tomu, že úhrada úroků z úvěru byla shora uvedenými rozsudky přikázána k úhradě oběma účastníkům rovným dílem, vznikl žalobci vůči žalované právo na následný regres dle § 1876 odst. 2 občanského zákoníku, a to ve výši jedné poloviny jím zaplacené částky, tedy co do částky 3 249 003 Kč. Podle § 1876 odst. 2 občanského zákoníku vyrovnal-li spoludlužník více, než činí jeho podíl, náleží od ostatních spoludlužníků náhrada. Žalovaná se v řízení bránila jednak tím, že byla bankou z úvěru vyvázána a dále, že má sama vůči žalobci pohledávku z titulu jím přijatého pojistného plnění od [Anonymizováno], které se týkalo nemovitostí, jež mají účastníci v podílovém spoluvlastnictví. Pokud jde o vyvázání žalované z úvěru bankou, tato skutečnost není sporná, potvrzuje ji jednak e-mailová zpráva banky předložená žalovanou a zcela to koresponduje i s rozsudky soudů ve věci vypořádání společného jmění účastníků. Žalobce ani po žalované z titulu úhrady hypotečního úvěru ničeho nepožaduje. Jeho nárok se týká jen a pouze úroků z tohoto úvěru, které dle rozhodnutí soudů mají oba účastníci platit jednou polovinou. Z této povinnosti žalovanou nemůže vyvázat banka, jedná se o vztah pouze mezi účastníky a jestliže tedy žalobce zaplatil veškeré úroky z úvěru od 31. 1. 2023 do 31. 1. 2026 sám, má vůči žalované nárok na zaplacení jedné poloviny takto zaplacených úroků. Pokud jde o námitku započtení vznesenou žalovanou, je nutno odkázat na ustanovení § 1987 odst. 2 občanského zákoníku, dle něhož nelze započítat pohledávku nejistou či neurčitou. Žalovaná navrhla započíst pohledávku, kterou má vůči žalobci z titulu vyplaceného pojistného. Přes opakované poučení soudem však k tvrzené pohledávce ničeho bližšího neuvedla, nesdělila výši započítávané pohledávky, dokonce dosud ani žalobce nevyzvala k zaplacení konkrétní částky. Jí tvrzená pohledávka tedy ani není splatná. Žalobce pohledávku žalované neuznal a vznesl proti ní námitku relativní neplatnosti, když tvrzená pohledávka není schopna započtení podle § 1987 občanského zákoníku. Soud sice provedl důkaz zprávou [Anonymizováno] a.s. ohledně výše vyplaceného pojistného plnění, ovšem pro dané řízení z toho nevyvodil žádné závěry, když posouzení tvrzené pohledávky žalobkyně by si vyžadovalo další rozsáhlé dokazování, které přesahuje rámec probíhajícího řízení, jehož účelem je rozhodnutí o pohledávce žalobce, a nikoliv provádění rozsáhlejšího dokazování k prokázání tvrzené pohledávky žalované (jejíž výši ani sama žalovaná dosud nespecifikovala). Soud má za to, že žalovanou tvrzená pohledávka za žalobcem je z výše uvedených důvodů nejistá a neurčitá, a tedy není způsobilá započtení v rámci tohoto řízení a soud se jí proto více nezabýval.
15. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti tedy soud žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 3 249 001 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z jednotlivých částek, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, když úrok z prodlení byl přiznán vždy od osmého dne po doručení předžalobní výzvy k plnění, přičemž za den doručení se považuje třetí den od odeslání výzvy. Pokud se žalobce domáhal úroku z prodlení z jednotlivých částek od dnů uvedených ve výroku II. tohoto rozsudku, byla žaloba zamítnuta, když splatnost jednotlivých částech se odvíjí až od výzvy věřitele a uplynutí lhůty k plnění stanovené ve výzvě (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Pokud pak žalovaná zpochybnila, že jí některá z předžalobních výzev nebyla doručena, případně byla adresována na adresu jejího trvalého, a ne faktického bydliště, je nutno upozornit, že sama žalovaná v korespondenci se soudem po podání žaloby uváděla adresu [adresa] (vyjádření k žalobě ze dne 29. 1. 2025 – č.l. 39, obálka č.l.45) a na tuto adresu byla původně i soudem obesílána. Žalobce pak doložil odeslání výzev podacími lístky.
16. O nákladech řízení rozhodoval soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. v situaci, kdy žalobce byl v řízení z převážné většině úspěšný (neúspěch se týkal pouze nepatrné části úroků z prodlení), má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty představují náklady právního zastoupení, a to odměna advokáta za 3 úkony právní služby po 15 460 Kč (§ 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb. dále „AT“ počítáno z částky 1 782 376 Kč – převzetí zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby) tj. 46 380 Kč, za 2 úkony právní služby po 19 100 Kč (§ 7 bod 6 AT počítáno z částky 2 691 000,83 Kč) tj. 38 200 Kč (rozšíření žaloby 23. 6. 2002 5, účast u jednání 7. 7. 2025) a za 2 úkony právní služby po 21 600 Kč (§ 7 bod 6 AT počítáno z částky 3 249 001 Kč) tj. 43 200 Kč (rozšíření žaloby 14. 4. 2026 a účast u jednání 4. 5. 2026). Dále soud přiznal žalobci 7 paušálních částek náhrady nákladů dle § 13 odst. 4 AT po 450 Kč (§ 13 odst. 4 AT) to je 3 150 Kč, jízdné advokáta k jednání soudu 7. 7. 2025 a 4. 5. 2025 v částce 3 121 Kč a dále uhrazené soudní poplatky v celkové částce 162 451 Kč. Naopak soud nepřiznal náhradu za ztrátu času dle § 14 odst. 3 AT, když z vyúčtování není zřejmé, za které soudní jednání je požadována – uvedený den 19. 6. 2020 je mimo toto řízení, a dále soud nepřiznal odměnu advokáta za odvolání ze dne 22. 9. 2025, když tento úkon nelze považovat za účelný, neboť odvolání směřovalo proti rozhodnutí, proti němuž neměl žalobce právo se odvolat. Celkem tak byly žalobci přiznány náklady ve výši 296 502 Kč a jejich splatnost vyplývá z § 149 odst. 1 o.s.ř.