13 C 42/2025

Odůvodnění

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 26. 2. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 286 585,56 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena rámcová smlouva č. [hodnota], na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet č. [č. účtu]. Dne [datum] uzavřel žalovaný s žalobkyní dodatek č. [hodnota] k rámcové smlouvě, na základě kterého mu byl na jeho běžný účet poskytnut úvěr ve výši 162 000 Kč (smlouva o úvěru č. [IBAN]). Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 14,9 % ročně pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 2 907 Kč, a to počínaje dnem 14. 8. 2021. Celkově měl být úvěr splacen ke dni 14. 7. 2029. Žalovaný nejprve úvěr řádně splácel, splátku splatnou dne 24. 11. 2024 však uhradil pouze do výše 39,28 Kč a žádné další splátky již neuhradil. Vzhledem k tomu, že úvěr nebyl řádně splácen, žalobkyně zůstatek úvěru ke dni 25. 11. 2024 zesplatnila. K tomuto dni činila dlužná částka jistinu 148 683,70 Kč a úrok z úvěru 1 942,35 Kč. I po datu zesplatnění žalobkyně požaduje zaplacení smluvních úroků a dále od 5. 12. 2024 i úroky z prodlení. Dne 13. 3. 2022 uzavřel žalovaný s žalobkyní dodatek č. [hodnota] k rámcové smlouvě, na základě kterého mu byl na jeho běžný účet poskytnut úvěr ve výši 125 000 Kč (smlouva o úvěru č. [IBAN]). Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 17,4 % ročně pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 2 208 Kč, a to počínaje dnem 14. 4. 2022. Celkově měl být úvěr splacen ke dni 14. 3. 2032. Žalovaný nejprve úvěr řádně splácel, počínaje splátkou ke dni 24. 9. 2024 již však splátky hrazeny nebyly. Vzhledem k tomu, že úvěr nebyl řádně splácen, žalobkyně zůstatek úvěru ke dni 25. 11. 2024 zesplatnila. K tomuto dni činila dlužná částka jistinu 124 038,86 Kč a úrok z úvěru 8 668,09 Kč. I po datu zesplatnění žalobkyně požaduje zaplacení smluvních úroků a dále od 5. 12. 2024 i úroky z prodlení. Dne 8. 7. 2021 uzavřel žalovaný s žalobkyní dodatek č. [hodnota] k rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 12 000 Kč, který mu byl k čerpání z běžného účtu schválen. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil podmínky pro poskytnutí kontokorentu, byl mu kontokorent zablokován, nemohl už ho dále čerpat a ke dni 24. 11. 2024 byl zesplatněn. K tomuto datu činila jistina 12 000 Kč a úrok 341,75 Kč Od data zesplatnění žalobkyně dále požaduje zaplacení smluvních úroků a od 5. 12. 2024 i úrok z prodlení. Na běžném účtu žalovaného vznikl žalovanému debetní zůstatek ve výši 1 863 Kč. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k zaplacení dlužných částek, žalovaný však neuhradil ničeho.

2. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že vycházela z informací, které ji poskytl sám žalovaný. Zároveň bylo vycházeno z interních i externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Konkrétní způsob posouzení úvěruschopnosti podrobněji specifikovala v doplnění ze dne 27. 8. 2025. Zde uvedla, že při poskytování kontokorentního úvěru a úvěru č. [IBAN] žalovaný uvedl, že je zaměstnán s měsíčním příjmem ve výši 20 965 Kč. Je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost a bydlí u rodičů. Jiné úvěry nesplácí a běžný účet má veden u žalobkyně. Výdaje na domácnost uvedl ve výši 10 000 Kč měsíčně. Před poskytnutím úvěru č. [IBAN] žalovaný žalobkyni sdělil, že je zaměstnán s měsíčním příjmem 18 627 Kč, je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost a bydlí u rodičů. Splácí již jiný úvěr splátkou ve výši 2 907 Kč měsíčně. Náklady na bydlení uvedl ve výši 10 000 Kč měsíčně. Žalobkyně tvrzení žalovaného ověřovala na základě pohybů na jeho běžném účtu. Skutečnost, že žalobkyně ověřovala úvěruschopnost s odbornou péčí, dokládá i to, že další žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru byly zamítnuty.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

4. Soud provedl žalobkyní předložené listinné důkazy, tyto hodnotil jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti podle ustanovení § 132 o. s. ř. Další dokazování již soud neprováděl, když dosud provedené důkazy považoval za dostatečné. Z provedených důkazů pak dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

5. Dne [datum] byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena rámcová smlouva č. [hodnota], na základě které byl žalovanému zřízen běžný účet č. [č. účtu]. Nedílnou součástí smlouvy byly i obchodní podmínky a ceník. Žalovaný se zavázal hradit ceny za poskytnuté služby spojené s vedením účtu. Žalobkyně pro žalovaného běžný účet vedla, avšak na předmětném účtu došlo k přečerpání účtu do nepovoleného debetního zůstatku, který ke dni 26. 2. 2025 činil 1 863 Kč (z rámcové smlouvy ze dne [datum], obchodních podmínek, ceníku žalobkyně a mimořádného výpisu z běžného účtu).

6. Dne [datum] byl mezi žalobkyní a žalovaným uzavřen dodatek č. [hodnota] k rámcové smlouvě č. [hodnota], na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr s možnosti přečerpání, takzvaný kontokorent, na základě které bylo žalovanému umožněno přečerpat běžný účet číslo č. [č. účtu] do výše 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý kontokorentní úvěr průběžně splácet a hradit žalobkyni úroky ve výši 18,90 % ročně z vyčerpané částky. Žalovaný se zavázal poskytnutý kontokorentní úvěr splatit vždy do jednoho roku od data prvního čerpání. Nedílnou součástí smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru byly i podmínky pro používání kontokorentu (z dodatku č. [hodnota] k rámcové smlouvě, podmínek pro používání kontokorentu a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a splátkového kalendáře). Žalovaný úvěr čerpal, ale řádně nesplatil. Ke dni 25. 11. 2024 činila dlužná částka jistinu 12 000 Kč a úrok z úvěru 341,75 Kč (z přehledu čerpání a splácení kontokorentu).

7. Dne [datum] byl mezi žalobkyní a žalovaným uzavřen dodatek č. [hodnota] k rámcové smlouvě č. [hodnota], na základě kterého byl žalovanému poskytnut neúčelový úvěr č. [IBAN] ve výši 162 000 Kč. Žalovaný se úvěr zavázal splácet spolu s úrokem z úvěru ve výši 14,90 % ročně pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 2 907 Kč splatnými vždy ke 14. dni v měsíci. Zároveň se zavázal platit pojistné ve výši 253 Kč měsíčně. Součástí smlouvy byly i obchodní podmínky (z dodatku č. [hodnota] k rámcové smlouvě, podmínek pro používání úvěru a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a splátkového kalendáře). Částka ve výši 162 000 Kč byla převedena na běžný účet žalovaného dne 8. 7. 2021 (z dokladu o načerpání úvěru). Žalovaný úvěr splácel, splátky byly započítávány částečně na jistinu a částečně na úroky. Splátku splatnou dne 24. 11. 2024 žalovaný uhradil pouze ve výši 39,28 Kč a další splátky již nehradil vůbec. U některých splátek žalovaný využil možnost tzv. splátkových prázdnin, kdy mu byla splatnost splátek odložena, nicméně i za dobu odložení splatnosti splátek byl žalobkyni povinen hradit úrok z úvěru. Takto byla odložena splatnost splátek za měsíce listopad a prosinec roku 2021, červen a červenec roku 2022 a červenec a srpen roku 2023. Ke dni 25. 11. 2024 činila dlužná částka jistinu 148 683,70 Kč a úrok 1 942,35 Kč (z přehledu plateb, úvěr č. [IBAN], z dodatku č. [hodnota], 14 a 31 k rámcové smlouvě č. [hodnota]).

8. Dne [datum] byl mezi žalobkyní a žalovaným uzavřen dodatek č. [hodnota] k rámcové smlouvě číslo [hodnota], na základě kterého byl žalovanému poskytnut neúčelový úvěr č. [IBAN] ve výši 125 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 17,40 % ročně pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 2 208 Kč splatnými vždy ke 14. dni v měsíci. Zároveň se zavázal platit pojistné ve výši 193 Kč měsíčně. Součástí smlouvy byly i obchodní podmínky (z dodatku č. [hodnota] k rámcové smlouvě, podmínek pro používání úvěru, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a splátkového kalendáře). [adresa] 000 Kč byla převedena na běžný účet žalovaného dne 13. 3. 2022 (z dokladu o načerpání úvěru). Žalovaný úvěr splácel, splátky byly započítávány částečně na jistinu a částečně na úroky, počínaje splátkou splatnou dne 24. 9. 2024 však žalovaný úvěr hradit přestal. U některých splátek žalovaný využil možnost tzv. splátkových prázdnin, kdy mu byla splatnost splátek odložena, nicméně i za dobu odložení splatnosti splátek byl žalobkyni povinen hradit úrok z úvěru. Takto byla odložena splatnost splátek za měsíce červen a červenec roku 2022, červenec a srpen roku 2023 a únor a březen roku 2024. Ke dni 25. 11. 2024 činila dlužná částka jistinu 124 038,86 Kč a úrok 8 668,09 Kč (z přehledu plateb, číslo úvěru [IBAN], z dodatku číslo [hodnota], 32 a 33 k rámcové smlouvě číslo [hodnota]).

9. Dne 25. 11. 2024 byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě všech dluhů, a to dlužné částky z titulu úvěru číslo [IBAN] ve výši 150 626,05 Kč, z titulu úvěru číslo [IBAN] ve výši 132 706,95 Kč, z titulu kontokorentu ve výši 12 341,75 Kč a z titulu debetu na běžném účtu číslo [hodnota] ve výši 1 863 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky do 4. 12. 2024 s tím, že byl zároveň upozorněn na možnost soudního vymáhání dlužné částky (z výzvy ze dne 25. 11. 2024, včetně dokladu o odeslání).

10. Před poskytnutím úvěrů žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházela jednak z tvrzení žalovaného, která ověřovala na základě pohybů na jeho běžném účtu a vycházela také z interních a externích databází. Žalovaný byl při poskytnutí všech tří úvěrů svobodný, neměl žádnou vyživovací povinnost a bydlel u rodičů. Byl zaměstnán, přičemž jeho příjem k 8. 7. 2021 činil 20 965 Kč měsíčně a k 13. 3. 2022 činil 18 627 Kč. Náklady na bydlení žalovaný v obou případech uvedl ve výši 10 000 Kč měsíčně (z přehledu informací získaných od žalovaného, z výpisů z účtu žalovaného za období 1. 4. 2021 až 30. 6. 2021 a za období 1. 12. 2021 až 28. 2. 2022, z úvěrové zprávy ze dne 8. 7. 2021 a ze dne 23. 2. 2022). Žádal i o další kontokorenty, půjčky a převedení půjček, kromě žalovaných produktů však byly všechny jeho žádosti žalobkyní zamítnuty (z přehledu žádostí o úvěr).

11. Právně byla věc posouzena podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).

12. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2662 o. z. se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.

14. Dle § 2664 o. z. může majitel účtu s peněžními prostředky na účtu nakládat ujednaným způsobem.

15. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

16. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádě splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle ustanovení § 86 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

18. Dle ustanovení § 122 odst. 4 z. s. ú. u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.

19. Po aplikaci citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky došlo k platnému uzavření několika smluv o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o. z. a také k platnému uzavření smlouvy o účtu ve smyslu § 2662 o. z. Před poskytnutím úvěrů žalobkyně splnila svou povinnost dle ustanovení § 86 z. s. ú., když ověřila úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele. Žalovaný byl v době poskytování úvěrů svobodný, neměl žádnou vyživovací povinnost, měl pravidelný příjem ze zaměstnání a bydlel u rodičů, se kterými se mohl podílet na nákladech na bydlení. Žalobkyně vedla pro žalovaného rovněž běžný účet, kdy právě z pohybů na tomto běžném účtu byla schopna řádně posoudit, zda bude žalovaný poskytnuté úvěry schopen splácet. Byť žalovaný žádal i o další úvěry, žalobkyně tyto žádosti zamítla a žalovanému další úvěry neposkytla, což rovněž svědčí o tom, že se posuzováním úvěruschopnosti žalovaného řádně zabývala. Na základě uzavřených smluv poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 162 000 Kč, ve výši 125 000 Kč a kontokorentní úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaný úvěry čerpal, po nějakou dobu i splácel, následně však splácet přestal, čímž porušil své povinnosti. Žalobkyně proto zůstatky úvěru ke dni 25. 11. 2024 zesplatnila a žalovaného vyzvala k jejich zaplacení ve lhůtě do 4. 12. 2024. Žalovaný dlužné částky v žalobkyní stanovené lhůtě nezaplatil a nevyrovnal ani debetní zůstatek, který mu vznikl na jeho běžném účtu. Protože žalovaný žalobkyni dosud nevrátil poskytnuté peněžní prostředky v žalované výši a nevyrovnal ani debetní zůstatek, uložil soud žalovanému toto povinnost rozsudkem. Zcela důvodným je též nárok žalobkyně na smluvní úroky, které žalobkyně částečně kapitalizovala, a které žaluje ve výši v souladu s ustanovením § 122 odst. 4 z. s. ú. a na úroky z prodlení, které žalobkyně požaduje v souladu s ustanovením § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je se splácením svého peněžitého dluhu v prodlení. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 929 Kč. Tyto náklady představující zaplacený soudní poplatek ve výši 11 464 Kč a vyúčtované cestovné vynaložené na cestu z místa sídla zástupkyně žalobkyně k soudnímu jednání a zpět, celkem [hodnota] kilometrů, vozidlem značky [jméno FO], registrační značky [SPZ], jehož průměrná spotřeba činí dle technického průkazu vozidla 8,2 litrů paliva (nafta)/100 km a celkem tak cestovné dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2025, činí 1 210,36 Kč. Právní zástupkyně žalobkyně je plátkyní DPH a celkem tedy cestovné, včetně DPH ve výši 21 % činí částku 1 465 Kč. Přiznání dalších nákladů řízení žalobkyně nepožadovala, naopak u ústního jednání výslovně prohlásila, že žádá přiznat jen náhradu soudního poplatku a vynaložených cestovních výdajů. V souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen náhradu nákladů řízení uložených mu k zaplacení výrokem II. zaplatit k rukám advokátky žalobkyně.