Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá na žalované zaplacení částky 150 507,62 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 148,45 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 150 507,62 Kč od 20. 5. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 19. 5. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost uhradit žalobkyni ve výroku uvedenou částku s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum]. Nedílnou součástí smlouvy byly i úvěrové podmínky. Žalobkyně dále v žalobě uvedla, že před poskytnutím úvěru žalované posoudila úvěruschopnost žalované, a to jednak kontrolou v několika registrech a dostupných databází, výpočtem tzv. MLS, tedy částky, která klientovi po odečtení všech mandatorních výdajů zbývá a do její výše je tak možno maximálně klienta zatížit splátkou úvěru a důsledným zjišťováním kreditního skóre klienta. Žalovaná byla na základě uzavřené smlouvy oprávněna čerpat revolvingový úvěr vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce a byla zároveň povinna poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit úroky. V průběhu trvání úvěrového rámce bylo také možné výši sjednaného úvěrového rámce změnit. S žalovanou byl sjednán úvěrový rámec ve výši 150 000 Kč, výše pravidelné měsíční splátky činila 2,86 % ze sjednaného úvěrového rámce s tím, že ve splátkách jsou zahrnuty úroky, částečně jistina a pravidelné i nepravidelné poplatky a smluvní sankce. Splatnost splátek byla sjednána vždy na 20. dne příslušného kalendářního měsíce. Žalovaná načerpala celkem částku 165 720,60 Kč a v průběhu smluvního vztahu uhradila splátky v celkové výši 192 569,19 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla se splácením splátek v prodlení, žalobkyně k 2. 5. 2025 úvěr zesplatnila. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána předžalobní výzvou, na dlužnou částku však již po zesplatnění ničeho neuhradila a nadále tak dluží žalobkyni částku jistiny ve výši 147 632,19 Kč, poplatků na pojištění 1 145,43 Kč, nákladů na vymáhání 730 Kč a smluvních pokut 1 000 Kč s tím, že dlužná částka ve výši 150 507,62 Kč je od 17. 5. 2025 úročena úrokem z prodlení.
2. K návrhu žalobkyně soud vydal dne 11. 6. 2025 elektronický platební rozkaz č. j. EPR 147348/2025-9, proti němuž žalovaná podala odpor a také se v určené lhůtě k žalobě vyjádřila. Ve vyjádření k žalobě žalovaná nárok žalobkyně neuznává, neboť úvěrová smlouva je dle jejího názoru absolutně neplatná. Důvodem neplatnosti je dle názoru žalované zejména hrubý rozpor parametrů úvěrové smlouvy s dobrými mravy a nesplnění povinností žalobkyně jako věřitele posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost dlužníka. Žalobkyně její příjmy a výdaje nijak blíže nezkoumala a ani sama neověřovala. Nezkoumala její výdaje na bydlení, případné splácení jiných dluhů či výdaje na jídlo a léky a ani si nevyžádala výpisy z jejích účtů. Neměla tedy ani snahu o zjištění skutečných příjmů a výdajů, vše posuzovala pouze formálně. Uzavření smlouvy proběhlo pouze přes webový portál a ověření příjmů přes bankovní ID, úvěrová smlouva byla podepsána elektronicky. Žalovaná neměla s uzavíráním úvěru zkušenosti a následně se v důsledku nemožnosti úvěr dále splácet dostala do nepříjemné situace. Proto se nyní musí dle jejího názoru věc vypořádat podle pravidel o bezdůvodném obohacení. Dále uvedla, že od žalobkyně převzala částku 150 000 Kč a uhradila splátky v souhrnné výši 161 933,29 Kč.
3. Žalobkyně na odpor žalované reagovala vyjádřením ze dne 6. 8. 2025, v němž poukázala na skutečnost, že veškeré sankce a poplatky byly v uzavřené smlouvě o úvěru uvedeny zcela transparentně, nikoli malým písmem či nesrozumitelným způsobem. Co se týče úrokové sazby, ta byla sjednána ve výši 29,88 % ročně, což nedosahuje čtyřnásobku obvyklé úrokové sazby a nelze proto takto sjednanou sazbu považovat za rozpornou s dobrými mravy. Co se týče posouzení úvěruschopnosti žalované, uvedla žalobkyně, že vycházela z metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta s tím, že tzv. MLS je vypočítáváno vždy nejen na klienta, ale i na jeho domácnost. Takto byl zohledněn příjem žalované ve výši 12 200 Kč, životní minimum ve výši 3 140 Kč a životní minimum na 1 vyživované dítě ve výši 2 140 Kč. Nebyly zjištěny žádné splátky úvěrů, zohledněna tak byla jen splátka poskytovaného úvěru ve výši 1 430 Kč s tím, že vyšlo zbývající MLS žadatele ve výši 5 490 Kč. V případě výpočtu MLS domácnosti byl zohledněn příjem žalované ve výši 12 200 Kč, měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti 7 000 Kč, stress buffer domácnosti 579 Kč, výše splátky schvalovaného úvěru ve výši 1 430 Kč a vyšlo zbývající MLS domácnosti 3 191 Kč. Žalobkyně využívá výpočet tzv. credit scoringu, čímž dokáže velmi přesně určit pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků klienta. Vychází také ze statistických modelů, kterými posuzuje a verifikuje příjmovou a výdajovou stránku spotřebitele. Žalovaná byla také lustrována v registrech NRKI, CEE a ISIR, kde nebyly žádné negativní skutečnosti zjištěny. Žalovaná navíc následně po dobu více jak pěti let úvěr splácela, což svědčí o tom, že byla úvěr schopna splácet. Žalobkyně dále upřesnila, že ve smlouvě o úvěru byl s žalovanou sjednán úvěrový rámec ve výši 50 000 Kč, následně však dne 2. 6. 2023 došlo k navýšení úvěrového rámce na částku 150 000 Kč, přičemž před navýšením úvěrového rámce byla úvěruschopnost žalované zkoumána opětovně. Při navýšení úvěrového rámce žalobkyně ověřila příjmy žalované z výpisu z účtu za období 14. 4. 2023, 15. 5. 2023 a 14. 6. 2023. Opět byly provedeny lustrace v registrech NRKI, CEE a ISIR a vypočteno MLS žadatele a domácnosti. MLS žadatele zohledňuje příjem žalované ve výši 20 000 Kč, životní minimum 4 470 Kč, životní minimum 1 vyživovaného dítěte 3 050 Kč a splátka po navýšení úvěrového rámce 4 290 Kč s tím, že vychází částka 9 190 Kč. V případě MLS domácnosti je zohledněn příjem žalované 20 000 Kč, splátky úvěrů 3 800 Kč, výdaje na bydlení 4 000 Kč, životní minima všech členů domácnosti 7 520 Kč a splátka po navýšení úvěrového rámce 4 290 Kč s tím, že vychází MLS domácnosti na částku 390 Kč. Žalobkyně tak uzavřela, že žalovaná bude úvěr schopna splácet.
4. Jednání soudu dne 6. 10. 2025 se žalovaná neúčastnila, telefonicky se však omluvila. K jednání dne 22. 10. 2025 se nedostavila žalobkyně, ta souhlasila s jednáním bez její účasti. Jednání proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) proběhlo v prvním případě bez účasti žalované a v druhém případě bez účasti žalobkyně.
5. Soud provedl následující dokazování, kterým zjistil následující skutkový stav:
6. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] ve spojení s úvěrovými podmínkami žalobkyně, které jsou její nedílnou součástí a dodatku k úvěrové smlouvě s variabilním symbolem [var. symbol] ze dne [datum] má soud za prokázané, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě které mohla žalovaná čerpat úvěr do výše úvěrového rámce 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala čerpané prostředky splácet včetně poplatků a úroků ve výši 29,88 % ročně ve splátkách, jejichž výše byla stanovena na 2,86 % z výše sjednaného úvěrového rámce, tj. 1 430 Kč, a to vždy k 20. dni v kalendářním měsíci s tím, že první splátka je splatná 20. dne kalendářního měsíce, následujícího po měsíci, v němž došlo k prvnímu čerpání. Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaná je zaměstnaná s příjmem 12 200 Kč měsíčně, má jedno vyživované dítě a je rozvedená. Smlouva obsahuje také část označenou jako sazebník poplatků a odměn a dále dohodu pojištění schopnosti splácet s měsíční úhradou 8,9 % z minimální splátky úvěru. Uvedeny jsou také důsledky nesplácení úvěru, kde je zahrnuta i smluvní pokuta a úrok z prodlení. Dne 2. 6. 2023 účastníci sjednali dodatkem č. [hodnota] k úvěrové smlouvě změnu výše úvěrového rámce na částku 150 000 Kč s tím, že výše minimální měsíční splátky činí 4 290 Kč.
7. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaná při uzavírání smlouvy o úvěru uvedla, že je zaměstnaná s měsíčním příjmem ve výši 12 200 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 0 Kč, má 1 vyživované dítě, je rozvedená a měsíční výdaje domácnosti činí 7 000 Kč. Žalovaná byla lustrována v registru NRKI (nebankovní registr klientských informací), MVCR (ověření občanského průkazu), JAP PUJCKA (produkt KAMALI), ISIR (insolvenční rejstřík) a CEE (centrální evidence exekucí).
8. Z výpisu čerpání splátek a úhrad má soud za prokázané, že dne 11. 11. 2019 čerpala žalovaná částku 50 000 Kč v rámci sjednaného úvěrového limitu a postupně úvěr splácela. Splátky byly započítávány částečně na jistinu, částečně na úroky a také na úhradu pojištění a účtovaných poplatků. Již 20. 4. 2022 byl žalované účtován také náklad na vymáhání ve výši 100 Kč. I takto účtované náklady byly součástí hrazených splátek. Součástí splátek byly i účtované smluvní pokuty, jak je patrno např. u splátky ze dne 20. 3. 2024. Žalovaná také úvěr nadále postupně čerpala výběry z bankomatu, platbami kartou či převody hotovosti na účet. Ke dni 2. 5. 2025 byl úvěr zesplatněn. Za období od 11. 11. 2019 do 2. 5. 2025 žalovaná postupně načerpala na jistině celkem částku 165 720,60 Kč a uhradila žalobkyni 192 569,19 Kč. Kromě jistiny eviduje žalobkyně jako součást dlužné částky úroky za hotovostní transakce 92 644,46 Kč, úroky za pojistné 362,82 Kč, poplatky za dotazy na zůstatky v bankomatu 1 026 Kč, náklady na vymáhání 2 800 Kč, pojištění 17 138,24 Kč, smluvní pokuty 4 000 Kč, náklady na vymáhání – late collection 130 Kč, úrok 62 003,33 Kč, poplatky za výběr z bankomatu 3 230 Kč, obchodní úroky 2 054,55 Kč a úroky z prodlení 148,45 Kč.
9. Z výzvy žalobkyně ze dne 2. 5. 2025 a dokladu o jejím odeslání ze dne 5. 5. 2025 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení částky 156 486,26 Kč obratem, nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy. Výzva byla žalované odeslána dne 5. 5. 2025.
10. Z karty klienta ze dne 19. 5. 2025, úvěrové zprávy a částečných výpisů z účtu žalované z 14. 4. 2023, 15. 5. 2023 a 14. 6. 2023 má soud za prokázané, že žalovanou uvedený příjem měl činit 12 200 Kč. K osobním údajům bylo uvedeno, že je rozvedená a má jedno dítě. Výdaje na domácnost pak měly činit 7 000 Kč. Osoba žalované byla žalobkyní prověřována v externích registrech NRKI, ISIR CEE s negativním výsledkem. V dubnu 2023 činil čistý příjem žalované částku 20 876 Kč, v květnu 18 551 Kč a v červnu 20 637 Kč.
11. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaná před uzavřením smlouvy o úvěru využívala i jiné finanční produkty, jako např. kontokorentní úvěry, osobní úvěry, kreditní karty, revolvingový úvěr s tím, že všechny produkty jsou evidovány jako ukončené. Je zde také uvedena žádost o úvěr ze stavebního spoření ze dne 25. 10. 2019.
12. Z výzvy ze dne 6. 5. 2025 a dokladu o odeslání má soud za prokázané, že žalovaná byla upozorněna na možnost soudního vymáhání dlužné částky, výzva byla odeslána žalované dne 7. 5. 2025.
13. Z žalovanou předloženého výpisu z účtu bylo zjištěno, že uhradila žalobkyni na poskytnutý úvěr v období od 22. 12. 2019 do 11. 12. 2024 splátky v souhrnné výši 167 733,29 Kč.
14. Při právním hodnocení vycházel soud z příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
15. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
17. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. „Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka]).
20. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
21. Po aplikaci citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Ačkoli žalovaná namítala absolutní neplatnost úvěrové smlouvy z několika důvodů, které podrobně popsala a odkázala rovněž na příslušnou judikaturu, k učinění závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy postačí, aby byly splněny i pouze některé z nich. Tím se také soud při posuzování platnosti úvěrové smlouvy řídil a dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. pro nesplnění povinnosti žalobkyně jakožto věřitele posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost žalované, přičemž již není třeba blíže zkoumat důvodnost dalších tvrzení žalované, pro která nepovažuje žalobu za důvodnou. V dané věci žalovaná namítá absolutní neplatnost úvěrové smlouvy uzavřené účastníky dne [datum] ve znění dodatku č. [hodnota] ze dne [datum] pro nesplnění povinností žalobkyně jako věřitele posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost žalované jako dlužníka. Soud se proto zabýval tím, zda a jak žalobkyně při uzavírání této úvěrové smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované. Povinnost posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí je uložena věřiteli s cílem získat takovou představu o skutečných příjmech a výdajích dlužníka, ze které si může věřitel udělat objektivní obraz o jeho finanční situaci. Účelem této povinnosti je ochrana spotřebitele před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, dále ochrana společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do dluhové spirály, ale i ochrana věřitele snižováním jeho rizik. Jak vyplývá z provedeného dokazování, žalobkyně se při uzavírání úvěrové smlouvy spokojila s pouhým prohlášením žalované o výši jejího příjmu a výši výdajů na domácnost. Tyto údaje nijak neověřovala a ani blíže nezkoumala. Tyto skutečnosti vyplývají z karty klienta, kde je žalovanou deklarovaný příjem ve výši 12 200 Kč a výdaje na domácnost 7 000 Kč. I když byl úvěr sjednán s úvěrovým limitem 50 000 Kč, tedy poměrně vysokou částkou, žalobkyně vycházela pouze z údajů žalované, tj. nepožadovala předložení výpisu z účtu žalované či jiný doklad prokazující její pravidelný příjem, neověřovala si, s kým žije ve společné domácnosti a jaké jsou příjmy těchto osob, nezjišťovala běžné životní náklady, další dluhy žalované a spokojila se pouze s lustrací v registrech NRKI, CEE a ISIR s negativním výsledkem a s tvrzeními žalované, které nijak neověřovala. Pokud jde o výdaje, vůbec nezkoumala samostatně výdaje na bydlení, další poplatky a výdaje žalované a dalšího člena domácnosti. Z tohoto pohledu tedy nedošlo k dostatečnému prověření konkrétních poměrů žalované. Pokud žalovaná deklarovala svůj příjem ve výši 12 000 Kč měsíčně, jedná se o částku poměrně nízkou, která již sama o sobě indikuje povinnost bližšího a podrobnějšího zkoumání skutečnosti, zda bude žalovaná schopna úvěr řádně splácet. Tím spíše, že žalovaná uvedla také, že je rozvedená a má 1 vyživované dítě. Přesto však žalobkyně skutečné příjmy a výdaje žalované žádným objektivním způsobem neověřovala. K ověření příjmu žalované žalobkyně přistoupila až při navýšení úvěrového limitu na částku 150 000 Kč, kdy příjmy žalované činily průměrně 20 000 Kč měsíčně. Nicméně ani v tomto případě žalobkyně nijak neověřovala výdaje žalované na bydlení a další výdaje domácnosti, nebyly vůbec prověřovány její aktuální osobní a finanční poměry, případné další dluhy a i v tomto případě se žalobkyně opětovně spokojila s minimálními údaji o příjmech a negativní lustrací v externím registrech. I pokud by však žalobkyně úvěruschopnost žalované při navýšení úvěrového rámce zkoumala podrobněji, nelze tím již zhojit nedostatek zkoumání úvěruschopnosti na počátku úvěrového vztahu, tedy v roce 2019, kdy byla uzavírána smlouva o úvěru, která byla dodatkem, kterým došlo k navýšení úvěrového rámce, pouze doplněna. Žalobkyně byla v průběhu ústního jednání poučena, že je třeba doplnit skutková tvrzení, jakým konkrétním způsobem byla úvěruschopnost žalované ověřována a k prokázání těchto tvrzení označit a předložit důkazy. Žalobkyně svá tvrzení nedoplnila a žádné další důkazy nedoložila, naopak sama uvedla, že žádné další důkazy ke zkoumání úvěruschopnosti žalované dokládat nebude. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že pokud žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky, aniž by jakkoli objektivním způsobem ověřovala její úvěruschopnost, nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem. Zkoumání úvěruschopnosti proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Pokud pak žalobkyně poukazovala na skutečnost, že žalovaná úvěr po nějakou dobu řádně splácela, což svědčí o tom, že byla schopna úvěr splácet, neshledává ani toto tvrzení soud důvodným. Jak již bylo uvedeno výše, povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka slouží k ochraně spotřebitele před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, má předcházet tomu, aby se spotřebitel dostal do dluhové spirály a tzv. dluhové pasti, má tedy charakter preventivní. V předmětném případě je třeba zohlednit rovněž skutečnost, že se jedná o revolvingový úvěr, který žalovaná sice splácela, zároveň však dále čerpala, fakticky proto dlužnou částku hrazenými splátkami neumořovala, ba naopak, v roce 2023 ještě žádala o navýšení úvěrového rámce, z čehož dle názoru soudu nelze dovodit závěr, že byla schopna úvěr řádně splácet. Žalobkyně tedy naplnila předpoklady ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť dle odst. 1 citovaného ustanovení, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je úvěrová smlouva neplatná. Poskytnutí peněžních prostředků žalované je tedy nutné s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 4. 11. 2019, ve znění dodatku č. [hodnota] ze dne 2. 6. 2023 posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. Žalovaná by tak měla žalobkyni vrátit pouze poskytnutou jistinu. Jak vyplývá z provedeného dokazování žalovaná načerpala celkem na jistině částku 165 720,60 Kč, přičemž dle tvrzení žalobkyně uhradila splátky v souhrnné výši 192 569,19 Kč. Načerpané prostředky žalovaná tedy žalobkyni již před podáním žaloby zcela uhradila. Z uvedeného důvodu soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěšná žalovaná, které vzniklo právo na jejich náhradu, se náhrady nákladů řízení výslovně vzdala.