13 C 70/2025

Odůvodnění

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 31. 3. 2025 se žalobkyně domáhá zaplacení částky 204 440,37 Kč s příslušenstvím, na jejíž zaplacení vznikl žalobkyni nárok nesplněním povinností žalované vyplývajících ze smlouvy o podnikatelském úvěru uzavřené mezi účastníky řízení dne [datum]. Žalované byla žalobkyní poskytnuta na základě uzavřené smlouvy o podnikatelském úvěru částka 70 000 Kč, kterou měla žalovaná splatit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 128 440,37 Kč ve 12 měsíčních splátkách s tím, že úvěr měl být zcela splacen ke dni 15. 9. 2024. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, proto žalobkyně požaduje také zaplacení smluvní pokuty ve výši 6 000 Kč. Dlužné částky neuhradila žalovaný ani na základě předžalobní výzvy ze dne 19. 3. 2025.

2. Dne 24. 6. 2025 byl vydán elektronický platební rozkaz, č. j. EPR 101049/2025-14, proti kterému podala žalovaná odpor. Uvedla, že s nárokem žalobkyně nesouhlasí, neboť ze strany žalobkyně došlo k lichvářskému jednání, když požaduje zaplacení trojnásobku poskytnuté půjčky, což je v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně zneužila její tehdejší tíživé finanční situace, přičemž výše požadovaného plnění nemá žádné reálné opodstatnění.

3. K projednání věci bylo nařízeno ústní jednání, ke kterému se žalobkyně, byť řádně předvolána, bez omluvy nedostavila. Soud proto dle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně.

4. Žalovaná v průběhu ústního jednání setrvala na svém stanovisku vyjádřeném v odporu k platebnímu rozkazu. Nesporovala, že by jí byla žalobkyní poskytnuta částka 70 000 Kč, na kterou dosud ničeho neuhradila, nesouhlasila však s výší příslušenství, které považovala za příliš vysoké a rozporné s dobrými mravy. Byla ochotná žalobkyni uhradit částku ve výši 70 000 Kč s tím, že požádala o možnost zaplacení této částky ve splátkách ve lhůtě 1 roku. Ke své současné situaci se vyjádřila tak, že je zaměstnána jako sanitářka v [právnická osoba], žije sama, hradí výživné pro své dítě ve výši 5 000 Kč měsíčně a stará se o své rodiče, kteří jsou již vysokého věku. V minulosti prošla také insolvenčním řízením, Anonymizováno5. Z žalobkyní předložených listin, sdělení [právnická osoba]. ze dne 2. 10. 2025 a výpisu z živnostenského rejstříku k osobě žalované soud zjistil, [Anonymizováno] mezi účastníky řízení byla dne 15. 9. 2023 uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí finanční částky 70 000 Kč žalobkyní žalované na financování podnikatelských potřeb žalované, bez omezení konkrétního podnikatelského účelu úvěru (ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. [hodnota] -[Anonymizováno] ze dne [datum]). Částka 70 000 Kč byla poukázána na bankovní účet žalované (z potvrzení o provedené platbě ze dne 15. 9. 2023 a sdělení [právnická osoba]. ze dne 2. 10. 2025). Ke dni podání žaloby je podnikatelská činnost žalované ukončena (z výpisu z živnostenského rejstříku). Žalovaná se shora označenou smlouvou zavázala částku 70 000 Kč splatit včetně poplatku za sjednání formou 12 měsíčních splátek. Poplatek za sjednání úvěru činil 0,7 % z částky úvěru za každý den čerpání úvěru, tj. od poskytnutí úvěru až do jeho úplného splacení. V případě prodlení žalované se splácením úvěru déle než 90 dnů činil poplatek 0,02 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru. Celkově se žalovaná zavázala zaplatit do 15. 9. 2024 částku 198 440,37 Kč. Podle čl. 7. 1. smlouvy byla žalovaná povinna v případě prodlení s úhradou jakékoli splátky úvěru hradit i smluvní pokutu ve výši 500 Kč splatnou vždy následující den po dni prodlení. V případě prodlení s úhradou úvěru nebo jeho části po dni konečné splatnosti úvěru byla dále žalovaná podle čl. 7. 2. smlouvy povinna platit úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně ze součtu dlužných částek úvěru při prodlení do 90 dní ode dne konečné splatnosti a při prodlení více než 90 dnů pak ve výši 0,02 % ze součtu dlužných částek denně a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze součtu dlužných částek úvěru, a to vždy ode dne prodlení. Žalovaná byla dle čl. 6. 2. oprávněna celý úvěr kdykoliv předčasně splatit. V takovém případě bylo sjednáno čl. 6. 3., že žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí v souvislosti s předčasným splacením úvěru vzniknou s tím, že jejich příkladmý výčet je uveřejněn na internetových stránkách žalobkyně (ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. [hodnota] -[Anonymizováno] ze dne [datum]). Výzvou ze dne 19. 3. 2025 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení částky v celkové výši 234 299,86 Kč (z výzvy ze dne 19. 3. 2025, včetně podacího lístku).6. Právně byla věc hodnocena dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.9. Podle § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.11. Podle § 433 odst. 1 o. z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Podle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním.12. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.14. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádě splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 16. 3. 2021 sp. zn. 23 ICdo 56/2019 dovodil mimo jiné následující závěry. Jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Korektiv dobrých mravů přitom nevylučuje posouzení, zdali na právní poměry stran nedopadají jiná ustanovení občanského zákoníku poskytující právní ochranu jedné ze stran před zneužívajícím jednáním druhé strany (například právní úprava ochrany slabší strany). Uzavřel-li podnikatel fyzická osoba smlouvu s jiným podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti, nelze vyloučit, že mu bude přináležet zákonná ochrana jako tzv. slabší straně za podmínek § 433 o. z. Práva dovolávat se ochrany prostřednictvím právní úpravy poskytující ochranu před zneužívajícím jednáním jiného podnikatele podle § 433 o. z. nezbavuje podnikatele, je-li v závazku slabší stranou, ani ustanovení § 1797 o. z. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, dopadá působnost právní úpravy o adhezní kontraktaci i na vztahy mezi podnikateli (nevyloučí-li si ji strany za splnění zákonných předpokladů podle § 1801 o. z.). Pouhá nepřiměřenost úplaty, tedy i úroku, však předmětem přezkumu právní úpravou adhezních smluv (prostřednictvím § 1800 odst. 2 o. z.) být nemůže. Samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, nepůjde v otázce samotné výše úroku bez naplnění dalších zákonných předpokladů § 433 o. z. o důvodnou aplikaci tohoto ustanovení.16. Po aplikaci citovaných zákonných ustanovení a judikatury na zjištěný skutkový stav dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně, neboť smlouva o úvěru je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. V řízení bylo prokázáno a ostatně tato skutečnost nebyla mezi účastníky ani sporná, že na základě smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne [datum] byla žalované poskytnuta žalobkyní částka 70 000 Kč. Žalovaná měla žalobkyni, a to i při řádném splácení a dodržení všech smluvních ujednání, zaplatit kromě jistiny úvěru také částku 128 440,37 Kč představující poplatek za sjednání úvěru. Tento poplatek je svojí výší téměř dvakrát vyšší než jistina poskytnutého úvěru. Pokud by tento poplatek byl sjednán jako smluvní úrok, sama o sobě by takto vysoká úroková sazba nemusela být dle shora uvedené judikatury Nejvyššího soudu důvodem neplatnosti uzavřené smlouvy mezi podnikateli, smlouvu je však třeba posuzovat jako celek. Důvodem absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 o. z. je v dané věci významná nevyváženost smluvních ujednání v neprospěch žalované. Ta přitom není právnickou osobou, ale fyzickou osobou – podnikatelkou, která ručí za své závazky zcela neomezeně, a to celým svým majetkem. Při hodnocení obsahu smlouvy z hlediska posouzení její vyváženosti nelze kromě sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru, který pokud by byl označen jako úrok (jehož funkci de facto plní), byl v případě běžného spotřebitele soudy hodnocen jako odporující dobrým mravům, odhlédnout od dalších ujednání smlouvy, která mají ve všech případech společné to, že jsou nevýhodná pro žalovanou. Ta je přitom podle § 433 odst. 2 o. z. v daném smluvním vztahu slabší stranou. Jedná se nejen o systém sankcí postihujících žalovanou v případě prodlení se splácením úvěru, kdy kromě jednorázových sankcí, které jí však mohou být ukládány opakovaně (viz smluvní pokuta dle čl. 7. 1 smlouvy), je žalovaná povinna souběžně platit úroky z prodlení v dohodnuté výši a dále smluvní pokutu. Za jednoznačně nevyvážené je pak nutno považovat ustanovení č. 6. 3. smlouvy stanovící povinnost žalované zaplatit žalobkyni v případě předčasného splacení úvěru účelně vynaložené náklady, jejichž konkrétní výše ani mechanismus výpočtu není ve smlouvě nikde stanovena, vyjma nekonkrétního odkazu na výčet uveřejněný na blíže neurčeném místě na internetových stránkách žalobkyně, který však má být pouze příkladmý a může tak být žalobkyní libovolně rozšiřován. Nepoměr v postavení stran, který takto sjednaný obsah smlouvy umožňuje, názorně ilustruje současné postavení žalované, která by oproti přijaté částce ve výši 70 000 Kč měla žalobkyni zaplatit v souladu s ujednáními obsaženými ve smlouvě částku 204 440,37 Kč, tedy téměř trojnásobek jistiny úvěru. Z toho vyplývá, že předmětná formulářová smlouva je svým obsahem formulována jednoznačně ve prospěch žalobkyně a odporuje pravidlům stanoveným v § 433 odst. 1 o. z. V celkovém souhrnu je tedy smlouva uzavřená mezi účastníky zjevně nevyvážená, neboť zakládá vztah, který je nevyvážený a pro žalovanou jako slabší smluvní stranu nevýhodný. Nároky věřitele plynoucí z dané smlouvy ve svém souhrnu jsou ve zjevném rozporu s dobrými mravy. Neplatnost je nutno dovodit ve vztahu k celé smlouvě, jejíž jednotlivá ujednání tvoří jeden celek. S ohledem na výše uvedené soud hodnotí smlouvu o podnikatelském úvěru jako absolutně neplatnou podle § 588 o. z.17. Nárok žalobkyně tedy bylo nutno právně posoudit podle § 2991 odst. 1 a § 2993 o. z. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru byla shledána neplatnou, má žalobkyně právo pouze na vrácení částky, kterou žalované poskytla, tedy částky 70 000 Kč, a to včetně požadovaných úroků z prodlení v zákonné výši. V tomto směru bylo proto také žalobě výrokem I. vyhověno. Povinnost zaplatit žalobkyni částku 70 000 Kč s příslušenstvím soud v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. žalované uložil v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 000 Kč měsíčně splatných vždy k 20. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek. Žalovaná bydlí sama, má vyživovací povinnost ke svému potomkovi a navíc se stará o rodiče, kteří jsou již vysokého věku. Soud proto shledal žádost žalované o možnost zaplatit dlužnou částku ve splátkách za důvodnou. Návrh žalované, že dlužnou částku uhradí ve lhůtě jednoho roku, odpovídá cca splátkám ve výši 6 000 Kč měsíčně, které je žalovaná ochotna žalobkyni splácet. Soud shledal takto vysoké splátky přiměřenými rovněž z pohledu žalobkyně, která tím, že jí bude pohledávka splacena ve lhůtě cca jednoho roku nebude neúměrně zkrácena na svých právech.18. Ve zbývající části neshledal soud žalobu s ohledem na výše uvedené skutečnosti důvodnou, a proto ji výrokem II. zamítl.19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Ve věci byla úspěšnější žalovaná, a to v poměru úspěchu 31,52 % (úspěch 65,76 % - neúspěch 34,24 %). V případě plného úspěchu by žalované náleželo právo na náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízená v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, a to za dva úkony – písemné podání (odpor) a účast u jednání, po 300 Kč za jeden úkon, celkem tedy 600 Kč. Žalovaná má tak právo na náhradu nákladů řízení ve výši 31,52 % z částky 600 Kč, tedy 189,12 Kč.