2 C 210/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala určení, že je výlučným vlastníkem budovy bez č. p./č. ev. na pozemku parc. č. [hodnota], katastrální území [adresa], obec [adresa] (dále jen „pozemek parc.č. [hodnota] “) vyznačené na geometrickém plánu číslo [hodnota] –[Anonymizováno] ze dne 17. 8. 2010, který tvoří nedílnou součást tohoto rozsudku jako budova na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] (dále jen „vodárna“). Uvedla, že žalobkyně byla založena ke dni [datum] a je právním nástupcem [Anonymizováno] [adresa]. Majetek a majetková práva právního předchůdce [Anonymizováno] [adresa] (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) byly převedeny na žalobkyni na základě návrhu na rozdělení majetku, finančních prostředků, ostatních práv a závazků organizací a zařízení předloženého [právnická osoba]. Z textu samotného návrhu vyplývá, že budovy a stavby byly nově vzniklým obcím rozděleny podle toho, kde stojí. Veškeré nemovitosti ve vlastnictví právního předchůdce žalobkyně nacházející se v katastrálních územích ve správním obvodu žalobkyně tedy byly v souvislosti s rozdělením právního předchůdce žalobkyně převedeny do jejího vlastnictví. Jak právní předchůdce žalobkyně, tak následně i žalobkyně sama po celou dobu nakládali s veškerými svými budovami a pozemky nacházejícími se v katastrálním území [adresa], které jsou současnosti ve správním obvodu žalobkyně, jako s věcmi vlastními, tedy včetně budovy vodárny, která svým účelem odpovídá vodnímu dílu dle ust. § 55 odst. 1 písm. a) zákona č. 254/2001, Sb. o vodách a o změně některých zákonů (dále „vodní zákon“). Stavba vodárny byla na pozemku parc. č. [hodnota] zřízena v letech 1956–1957 a zahrnovala výstavbu čerpací stanice a čerpací nádrže o objemu 20 m³ na pozemku číslo [hodnota] (dále jen „I. etapa“). Vodovod, jehož je vodárna součástí, byl v minulosti budován občany [Anonymizováno] [adresa] v rámci tzv. akce „Z“. K I. etapě výstavby vodovodu nemá ani žalobkyně, ani vodoprávní úřad k dispozici žádné doklady. Rozhodnutím Okresního národního výboru v Táboře, odboru vodního a lesního hospodářství a zemědělství ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], pak byla povolena stavba II. etapy vodovodu, kterou stavěl právní předchůdce žalobkyně na pozemcích parc. č. [hodnota], [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] a šlo o výtlačné potrubí, přečerpávací stanici a vodojem BDJ, tedy vodohospodářské stavby bezprostředně navazující na stavbu vodovodu vybudovaného v rámci I. etapy včetně vodárny. Žalobkyně v roce 2010 z důvodu intenzifikace stávající vodovodní sítě obce vypracovala projekt za účelem připojení nového vodovodního zdroje k vodovodu, jehož lokace byla vytýčena na základě protokolu o vytyčení hranice pozemků ze dne 25. 6. 2010, který vypracoval geodet [tituly před jménem] [jméno FO]. V této souvislosti byli písemně pozváni vlastníci pozemků dotčených stavbou nového vodního zdroje k seznámení s výsledkem vytyčení a původní vlastník pozemku parc. č. [hodnota] na výzvy žalobkyně nijak nereagoval. Od roku 2015 je vlastníkem pozemku parc. č. [hodnota] žalovaný, který k navrhovanému projektu žalobkyně zaujal negativní postoj a veškeré snahy žalobkyně o narovnání vztahů k pozemku parc. č. [hodnota] a předmětné vodárně bojkotoval. Žalobkyni tedy nezbývalo nic jiného, než projekt přepracovat a připojení nového vodovodního zdroje ke stávajícímu obecnímu vodovodu řešit mimo pozemek parc. č. [hodnota]. I přesto v rámci řízení o umístění stavby žalovaný podal několik námitek, kterými se snažil realizaci projektu žalobkyně zabránit. Stavební úřad v [Anonymizováno] se s námitkami žalovaného vypořádal v odůvodnění územního rozhodnutí o umístění stavby ze dne [datum], č. j. Meta [č. účtu] a tyto vyhodnotil jako nedůvodné. Současně s výstavbou nového vodovodního zdroje byla žalobkyní provedena obnova stávajících objektů obecního vodovodu v původní trase vybudované v rámci etapy I. a II. včetně rekonstrukce vodárny zahrnující opravu armatur, čerpadla, fasády, střechy, výměnu dveří a podobně. Stavební práce byly dokončeny v roce 2017. Za účelem zápisu vodárny do katastru nemovitostí u [právnická osoba] pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa] bylo na žádost žalobkyně Městským úřadem [adresa], odborem životního prostředí, vydáno dne [datum] ověření zjednodušené dokumentace - pasport stavby vodovodu I. a II. etapa v obci [adresa]. Důvodem byla mimo jiné i skutečnost, že se nedochovala kompletní dokumentace vztahující se k I. etapě výstavby vodárny. Dále bylo na žádost žalobkyně vydáno rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje, odbor životního prostředí, zemědělství a lesnictví zn. [Anonymizováno] ze dne [Anonymizováno] o povolení provozování vodovodu ve vlastnictví žalobkyně, jehož součástí jsou všechny přívodní řady, včetně vodojemu s čerpací stanicí, studny a celá rozvodová vodovodní síť [adresa]. Žalobkyně v minulosti požadovala zápis vlastnického práva k vodárně do katastru nemovitostí. Katastrální úřad jí však sdělil, že k zápisu je nutno doložit souhlas vlastníka pozemku, kterým je žalovaný a žalovaný jako vlastník pozemku takový souhlas žalobkyni nikdy neudělil. Mezi žalobkyní a žalovaným byla v minulosti vedena i jednání ve věci zájmu žalobkyně o koupi části pozemku parc.č. [hodnota], konkrétně tedy o nově navrhovaný pozemek parc. č. st. [Anonymizováno] o výměře 19 m², na kterém je umístěna vodárna a nově navrhovaný pozemek parc. č. [Anonymizováno] o výměře 176 m², který tvoří pozemek kolem vodárny a je částečně zastavěn stavbou podzemní čerpací nádrže vodárny, vše v k. ú. [adresa]. Žalobkyně za tím účelem nechala zpracovat znalecký posudek ze dne 26. 11. 2024, jehož zhotovitelem je [tituly před jménem] [jméno FO]. Toto ocenění stanoví obvyklou kupní cenu předmětných pozemků částkou 146,34 Kč/m2, v absolutní částce tedy 28 540 Kč. Žalovaný však opakovaně požadoval za předmětné pozemky částku ve výši 3 000 Kč za m2, tj. celkem 585 000 Kč. Částka vyčíslená žalovaným hrubě neodpovídá obvyklé ceně pozemků daného charakteru a její akceptace ze strany žalobkyně by byla zjevně porušením povinností při správě obecního majetku jednat s péčí řádného hospodáře. Žalobkyně žalovaného v dopise z 10. 3. 2025 opakovaně žádala o součinnost ve věci zápisu vlastnického práva k vodárně nacházející se na pozemku parc. č. [hodnota] a souvisejícího oprávnění z věcného břemene do příslušného katastru nemovitostí s tím, že by za zřízení věcného břemene uhradila žalovanému jednorázovou náhradu. K tomu se však žalovaný nevyjádřil. Žalobkyně tvrdí, že je vlastníkem vodárny nacházející se na pozemku parc. č. [hodnota], kterou na vlastní náklady vybudoval právní předchůdce žalobkyně. Právní předchůdce žalobkyně nepožádal o zápis do evidence nemovitostí, avšak podle tehdejších právních předpisů vlastnická práva k nemovitostem vznikala na základě smluv, k jejichž účinnosti bylo třeba jejich registrace státním notářstvím, respektive zhotovením stavby a zápis do evidence nemovitostí byl pouze deklaratorní a ponechán na vůli vlastníka. Žalobkyně, respektive její právní předchůdce, který vodárnu vybudoval, po celou dobu nakládali s vodárnou jako s věcí vlastní, užívali vodárnu jako součást vodovodního řádu obce, zajišťovali její provoz, opravy a údržbu. Rozhodnutím Krajského úřadu Jihočeského kraje, odboru životního prostředí, zemědělství a lesnictví ze dne [datum] bylo žalobkyni povoleno provozování vodovodu na pozemku parc. č. [hodnota], jako vlastníkovi vodovodu. Žalobkyně tudíž byla a je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem vodárny a tudíž oprávněným držitelem v dobré víře. Naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k předmětné vodárně ve smyslu § 80 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) spočívá v tom, že žalovaný, ač se na jedné straně vůči žalobkyni domáhá zajištění zápisu stavby vodárny jako vlastnictví žalobkyně do katastru nemovitostí, na druhé straně odmítá v této souvislosti jí poskytnout nezbytnou součinnost, respektive svou součinnost podmiňuje úhradou finančních částek v podobě neodpovídající zákonným limitům, stanoveným pro obdobné případy. Žalobkyně současně z opatrnosti namítá nabytí svého vlastnického práva k předmětné vodárně v důsledku vydržení dle ustanovení § 1091 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), když žalobkyně resp. její právní předchůdce uvedenou vodárnu nerušeně drží a užívá nepřetržitě od jejího vzniku až dodnes, tj. po dobu delší 10 let.

2. Žalovaný k věci uvedl, že neuznává nárok uplatněný v žalobě. Domnívá se, že žalobkyně není aktivně legitimována a on že není pasivně legitimován v tomto řízení. Dále podal námitku litispendence s tím, že katastrální úřad v [Anonymizováno] již od roku 2024 řeší v řízení pod č. j. [Anonymizováno] zápis předmětné zchátralé stavby na části jeho pozemku parc. č. [hodnota] do katastru nemovitostí, což je i k dnešnímu dni uvedeno na jeho listu vlastnictví. Žalovaný není vlastníkem zchátralé budovy na části jeho pozemku parc. č. [hodnota], ani se za něj nepovažuje. Vlastnictví této zchátralé budovy není dosud zapsáno v katastru nemovitostí. Pozemek parc. č. [hodnota] není zapsaný v katastru nemovitostí jako stavební ale jako trvalý travní porost. Domnívá se tedy, že navržený petit rozsudku je zmatečný a nevykonatelný. Domnívá se, že možným skutečným vlastníkem zchátralé budovy je zemědělské družstvo, které jí v minulém století fyzicky vystavělo na pozemku, který následně Státní pozemkový fond ČR prodal ve veřejné dražbě fyzickým osobám, když obec neuplatnila své zákonem dané předkupní právo. Dále je možné, že současným vlastníkem předmětné zchátralé budovy je Česká republika, protože původní vlastník budovy, tedy zemědělské družstvo, již zjevně neexistuje a nemá právní nástupce. Domnívá se, že žalobce měl řádně a písemně příslušnému katastrálnímu úřadu podat návrh na zápis vlastnického práva k této budově do katastru nemovitostí, což neučinil. Pouze při zamítnutí takového návrhu na zápis vlastnického práva je přípustná žaloba, nikoliv však u nadepsaného soudu. Domnívá se, že účastníci nemají věcnou legitimaci ve sporu a není zde žádný naléhavý právní zájem. Navržené soudní rozhodnutí by tak nemohlo znamenat žádnou změnu zápisu vlastníka v katastru nemovitostí. Dále uvádí, že žalobkyně mu před podáním žaloby nedoručila žádnou písemnost, tedy by neměla mít nárok na náhradu nákladů řízení. Z toho důvodu namítl, aby soud žalobu zamítl a byly mu přiznány náklady řízení.

3. Pokud žalovaný uváděl, že žalobkyně není aktivně legitimována k podání žaloby o určení vlastnictví, nutno konstatovat, že aktivní legitimace se zde odvíjí od jejího tvrzení, že je výlučným vlastníkem vodárny na pozemku parc. č. [hodnota] (pokud bylo uvedeno v návrhu parc.č. st. [Anonymizováno] jednalo se ze strany žalobkyně o chybu v psaní). Pokud současně není jako její vlastník zapsána v katastru nemovitostí, je oprávněna a tedy aktivně legitimována k podání uvedené žaloby za splnění podmínek uvedených v § 80 o. s. ř. . Žalovaný je pak v tomto řízení pasivně legitimován, neboť je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník pozemku parc. č. [hodnota] a nachází-li se vodárna na tomto pozemku, není-li prokázán opak, lze mít za to, že je součástí tohoto pozemku ve smyslu § 506 odst. 1 o. z. a tedy tím, vůči komu se žalobkyně může domáhat určení svého vlastnického práva, je právě žalovaný.

4. Podle § 80 o. s. ř. se lze žalobou domáhat určení toho, zda tu právní poměr nebo právo je či není jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Z vylíčení stávající situace žalobkyní je zřejmé, že naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva žalobkyně k vodárně je dán, neboť žalobkyně tvrdí, že uvedenou budovu vystavěl její právní předchůdce již v 50. letech 20. století a od té doby ji právní předchůdce žalobkyně a nyní i žalobkyně udržovali, opravovali a užívali a k zápisu vodárny i vlastnického práva žalobkyně k vodárně do katastru nemovitostí nemohlo zatím dojít z toho důvodu, že zápis je možný pouze na základě souhlasného prohlášení žalobkyně a žalovaného a žalovaný k tomu jako vlastník pozemku parc.č. [hodnota] souhlas nedal, ačkoli se po ní sám domáhal toho, aby vodárnu jako své vlastnictví do katastru zapsala. Z vyjádření účastníků je zřejmé, že mezi žalobkyní a žalovaným nedošlo ke smírnému řešení věci a žalobkyně se tak nemůže domoci zápisu svého vlastnického práva k vodárně jinak než soudní žalobou a pouze tak případně uvést faktický stav a zápis katastru nemovitostí do souladu.

5. Z rozhodnutí Ministerstva vnitra České republiky č. j. [Anonymizováno] ze dne 20. 12. 1991 ve spojení s návrhem na rozdělení obce [adresa] a zápisu ze schůze konané dne 19. 11. 1991 v obci [adresa] vyplývá, že z vlastnictví původní obce [adresa] připadly obci [adresa] s částmi [adresa], budovy a stavby podle toho, kde stojí a majetek, který nabyla obec od sloučení, tj. od 1. 1. 1977 do konce roku 1991 podle počtu obyvatel nově vznikajících obcí s tím, že takto budou rozděleny i ostatní práva a závazky. Území nově vzniklých obcí budou vymezena katastrálními hranicemi podle katastrálních map, přičemž ke vzniku žalobkyně došlo dnem 1. 1. 1992. Z výpisu z katastru nemovitostí LV č. [hodnota] pro obec [adresa] a katastrální území [adresa] vyplývá, že vlastníkem pozemku parc. č. [hodnota] je na základě kupní smlouvy z 3. 8. 2015 s právními účinky zápisu k datu od 5. 8. 2015 žalovaný. Rozhodnutím Okresního národního výboru v [Anonymizováno], odboru vodního a lesního hospodářství a zemědělství ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] bylo prokázáno, že úřad vydal vodohospodářské rozhodnutí o povolení výstavby rozšíření vodovodu pro [adresa], II. etapa, kdy projekt vypracoval [tituly před jménem] [jméno FO] a [Anonymizováno] a tento projekt vodovodu řeší II. etapu navazující na vybudovanou I. etapu obsahující vyřešené prameniště a přívodní řád ukončený čerpací stanicí s čerpací nádrží o obsahu 20 m³, kdy II. etapa řeší napojení na čerpací stanici výtlačným řadem. Jako stavbu čerpací stanice i čerpací nádrže o objemu 20 m³ ČS na pozemku parc. č. [hodnota], k. ú. [adresa] označuje tuto stavbu i ověření zjednodušené dokumentace stavby - pasport stavby vodovodu I., II. etapa v obci [Anonymizováno] a [adresa] sp. zn. [Anonymizováno] vydané Městským úřadem v [Anonymizováno] dne 25.5.2016, což prokazuje, že stavba čerpací stanice i čerpací nádrže o objemu 20 m³ ČS je totožná s budovou vodárny a existovala již v lednu 1974 jako součást vodovodu zásobující vodou [adresa] a dále, že i [právnická osoba] v [Anonymizováno] v roce 2016 považoval žalobkyni za vlastníka stavby vodovodu v rozsahu I. i II. etapy. [právnická osoba] zároveň potvrdil, že stavba čerpací stanice i čerpací nádrže o objemu 20 m³ ČS na pozemku parc. č. [hodnota], k. ú. [adresa] a stavba výtlačného potrubí, přečerpávací stanice, vodojem VDJ na pozemku parc. č. [hodnota], 472 v k. ú. [adresa], je v souladu s § 125 odst. 2 stavebního zákona, to znamená, že slouží svému účelu, pro který je technicky vybavena a odpovídá vodnímu dílu podle § 55 odst. 1 písm. a) vodního zákona. Z rozhodnutí [právnická osoba] v [Anonymizováno] č. j. [Anonymizováno] ze dne 17. 8. 2004, které nabylo právní moci dne 8. 9. 2004, vyplývá, že žalobkyni bylo uděleno jako provozovateli vodovodu povolení k odběru podzemní vody z vrtaných studní situovaných na pozemku parc.č. [hodnota] a [Anonymizováno] v kat.úz. [adresa], tj. i v tomto roce žalobkyně vodovod k zásobování [Anonymizováno] pitnou vodou využívala. Z protokolu o vytyčení hranice pozemků z 25. 6. 2010 plyne, že písemně pozvána k seznámení s výsledkem vytyčení byla i původní vlastnice pozemku parc. č. [hodnota] [jméno FO], která se však tohoto jednání nezúčastnila a neměla proti němu žádné námitky, přičemž uvedené vytýčení dokládá záměr žalobkyně rozšířit stávající vodovod. Tvrzení žalobkyně, že se již od roku 2015, kdy je vlastníkem pozemku parc. č. [hodnota] žalovaný, pokoušela o narovnání vztahů k tomuto pozemku a předmětné vodárně a žalovaný tyto snahy bojkotoval, takže žalobkyni nezbývalo nic jiného, než projekt na výstavbu vodovodu přepracovat a připojit nový vodovodní zdroj ke stávajícímu obecnímu vodovodu mimo pozemek parc. č. [hodnota], dokládá rozhodnutí [právnická osoba] v [Anonymizováno], stavebního úřadu ze dne 22. 12. 2015, č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno] které nabylo právní moci dne 14. 1. 2016 a konečně i zpráva Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa] z 22. 10. 2025 ve spojení s dopisem žalovaného žalobkyni z 12. 9. 2024, kdy katastrální úřad potvrdil, že v rámci revize katastru zjistil, že je na pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] nezapsaná stavba a vyzval vlastníka pozemku parc. č. [hodnota], tj. žalovaného, dopisem č. j. [Anonymizováno] ze dne 17. 12. 2024 k nápravě, přičemž existence této výzvy plyne i ze záznamu na LV č. [hodnota] pro kat. úz. [adresa]. Výmaz tohoto upozornění katastrální úřad provede poté, co vlastník splní povinnosti stanovené mu zákonem a výzvou, případně k návrhu vlastníka, pominou-li důvody pro trvání zápisu upozornění. V řešené věci dosud ke splnění povinnosti vlastníka nedošlo, tj. žalovaný nepředložil potřebné doklady, ale přesto, že sám vyzýval dne 12. 9. 2024 žalobkyni jako vlastníka vodárny k jejímu zápisu do katastru nemovitostí, sám neposkytl žalobkyni součinnost, která k takové nápravě stavu v katastru byla zapotřebí, jak vyplývá i z korespondence mezi účastníky, kdy například výzvou z 10. 3. 2025 byl k tomu žalovaný opakovaně vyzýván, a jak je zjevné ze zprávy katastru nemovitostí z 22. 10. 2025, neposkytl tuto součinnosti ani po podání žaloby. Z obsahu shora uvedených listin je tedy zřejmé, že vodárna existovala již v roce 1974, přičemž byla vybudována právním předchůdcem žalobkyně v rámci budování vodovodu, když právní předchůdce žalobkyně rovněž žádal o připojení II. etapy vodovodu k této vodárně, přičemž z dokumentů z let 2004 – 2016 je zřejmé, že součástí vodovodního řádu pro obec [adresa] zůstala až do současné doby. Žalobkyně i její právní předchůdce po celou dobu několika desítek let vodárnu užívali a nakládali s ní jako se svým vlastnictvím. To ostatně podporuje i výpověď [jméno FO], který uvedl, že sám se do obce přistěhoval zhruba kolem roku 1990 a od té doby ví, že tato budova vždy sloužila jako přečerpávací stanice vodovodu, jako brigádník tam vypomáhal pro obec, takže čistili kumulační nádrž této přečerpávací stanice, opravovali trubky a podobně. V průběhu let žalobkyně vodárnu opravovala, nicméně v této podobě již existovala i před jeho příchodem do obce, minimálně od těch 60.-70. let 20. století. Poslední větší opravu vodárny žalobkyně realizovala v letech 2015–2016, kdy došlo k opravě fasády a střešní krytiny, která je uložena v rozměrech té stávající a půdorysní rozměr ani výška vodárny nebyly měněny. Vymezení vodárny pak bylo realizováno geometrickým plánem [tituly před jménem] [adresa] ze dne 12. 7. 2010 a ověřeného Katastrálním úřadem v [Anonymizováno] dne 17. 8. 2010.

6. Podle § 3028 odst. 2 o. z. platí, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných. Jejich vznik, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Nabytí vlastnického práva vydržením je třeba zkoumat podle práva platného v době, kdy k vydržení došlo. Podle § 134 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku účinného do 31.12.2013 (dále jen „obč. zák.“) se oprávněný držitel stává vlastníkem nemovitosti, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu 10 let. Podle § 129 odst. 1 ve spojení s § 130 odst. 1 obč. zák. je oprávněným držitelem ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní je-li se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc patří. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. Z provedených důkazů je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně - obec [adresa] držela uvedenou nemovitost - vodárnu nepřetržitě nejméně od roku 1974, kdy již prokazatelně existovala. Od svého vzniku, tj. od 1. 1. 1992 dosud ji má v držbě žalobkyně, která ji využívá jako součást stavby vodovodu I. a II. etapy v obci [Anonymizováno] a [adresa], jak plyne ze shora uvedených důkazů. Nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by po celou tuto dobu ve vztahu k vodárně uplatňoval vlastnické právo někdo jiný. Žalobkyně naopak prokázala, že vodárnu po celou dobu opravovala a užívala jako čerpací stanici, která je součástí vodovodu k zajištění pitné vody pro občany obce [Anonymizováno] i [adresa]. O tom, že se nejen žalobkyně považovala za vlastníka vodárny, ale za jejího vlastníka ji považovaly i jiné subjekty, tedy byly ve své dobré víře utvrzována, svědčí kromě jejího vyjádření i další důkazy, například rozhodnutí Městského úřadu v [Anonymizováno] o povolení odběru vody, o ověření pasportizace vodovodu a konečně i výzva žalovaného k zapsání stavby obce do katastru nemovitostí z 12. 9. 2024, z níž plyne, že za vlastníka vodárny na svém pozemku parc. č. [hodnota] považoval žalobkyni i žalovaný. Vzhledem k tomu, že žalobkyně sama od 1. 1. 1992 držela vodárnu v dobré víře, že je v jejím vlastnictví, které na ni mělo podle přejít po rozdělení jejího právního předchůdce, tedy ji užívala, prováděla na ní opravy a úpravy a nakládala s ní jako s vlastní a její dobrá víra nebyla po dobu 10 let, tj. do 1. 1. 2002 nijak narušena, stala se žalobkyně k 1. 1. 2002 se ve smyslu § 134 obč. zák. vlastníkem vodárny na základě vydržení vlastnického práva a za předpokladu, že žalobkyně sama splnila podmínky vydržení vodárny, je nadbytečné se zabývat i oprávněností držby, popřípadě vydržením jejích předchůdců ( viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1398/2000). Za této situace bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno s tím, že vymezení vodárny odpovídá vyznačení budovy na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno]. na geometrickém plánu [tituly před jménem] [adresa] ze dne 17. 8. 2010, který tvoří nedílnou součást tohoto rozsudku.

7. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že zcela úspěšné žalobkyni přiznal vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří odměna za zastupování advokátem za 5 úkonů po 5 620 Kč podle § 7, 9 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka z 10. 3. 2025, podání žaloby, písemné vyjádření z 2. 12 .2025 a 1x účast u jednání dne [datum]), tj. 28 100 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 5 úkonů právní služby po 450 Kč, tj. 2 250 Kč, náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 6 půlhodin po 150 Kč, tj. 900 Kč, DPH z těchto částek ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o.s.ř., tj. 6 562,50 Kč, a zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, tedy celkem 42 812,50 Kč. Náklady cestovného nebyly přiznány, neboť advokátem nebyl předložen technický průkaz vozidla, které mělo být k jízdě k soudu použito, z něhož by mohly být vzaty vstupní údaje pro výpočet cestovného (spotřeba, typ pohonných hmot). Platební místo k náhradě nákladů řízení vyplývá z § 149 odst. 1 o.s.ř.