Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 395 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 17 395 Kč od 24. 2. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 815 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [Jméno advokáta].
Odůvodnění
Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, tj. společností [Anonymizováno] a žalovaným byla dne 24. 1. 2024 uzavřena smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč, úrok z úvěru byl vyčíslen na 355,07 Kč a poplatek za jeho poskytnutí na 5 039,93 Kč. Žalovaný úvěr nesplatil řádně a včas, proto byla pohledávka za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2025 postoupena žalobkyni. Žalovaný však nereagoval ani na zaslanou předžalobní upomínku.V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spisu, a proto soud vyzval žalovaného, když souhlas žalobkyně byl obsažen již v podané žalobě, aby se ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu.Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2025 mezi společností [Anonymizováno] a žalobkyní a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 4. 2025 vyplývá, že pohledávka původního věřitele přešla na žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Soud tedy vycházel z toho, že aktivní legitimace žalobkyně je prokázána.Smlouvou o úvěru ze dne 24. 1. 2024 prokázala žalobkyně, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru, podle které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit ji spolu s poplatkem ve výši 5 039,93 Kč a s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 355,07 Kč nejpozději do 23. 2. 2024. Z předloženého potvrzení o platbě je zřejmé, že žalovanému byla dne 24. 1. 2024 vyplacena částka ve výši 12 000 Kč, a to na účet, který žalovaný uvedl. Žalovaný ke dni splatnosti dlužnou částku, poplatek ani kapitalizovaný úrok neuhradil, nereagoval ani na zaslanou předžalobní výzvu ze dne 6. 4. 2025.Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále soud věc posoudil podle § 1970 občanského zákoníku, podle kterého platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud tedy podle citovaných ustanovení a v souladu se smlouvou uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným návrhu žalobkyně vyhověl a uložil žalovanému zaplatit částku představující dlužnou jistinu, poplatek a kapitalizovaný úrok. Vedle toho vyhověl rovněž návrhu na úhradu úroků z prodlení. Pohledávka přitom byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku.O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož má žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč a odměnou za právní zastupování. Jedná se o 3 úkony právní služby po 400 Kč (§ 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 3x režijní paušál po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a 21 % DPH ve výši 315 Kč. Celkem náklady řízení představují částku 2 815 Kč.