4 C 120/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se předmětnou žalobou domáhá vůči žalovanému zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností žalovaného vyplývajících ze smlouvy o úvěru číslo [IBAN], uzavřené na základě žádosti v Rámcové smlouvě číslo [hodnota], na základě, které byl žalovanému aktivován běžný účet číslo [č. účtu], a žalovaný mohl začít úvěr plně využívat. Dne 17. 9. 2024 uzavřel žalovaný s žalobkyní Dodatek číslo [hodnota] k Rámcové smlouvě, jehož podpisem požádal o úvěr ve výši 39 099 Kč. Jelikož žalovaný splnil všechny smluvní předpoklady pro poskytnutí úvěru v souladu s obchodními podmínkami a podmínkami pro užívání úvěru žalobkyně, byl mu výše uvedený hypoteční úvěr schválen a dne 17. 9. 2024 vyplacen na běžný účet žalovaného v plné výši. Žalovaný se zavázal k pravidelné měsíční splátce ve výši 4 982 Kč, která byla představována jistinou a úrokem ve výši 13,9 % p. a. Povinnosti plynoucí mu ze smluvního vztahu s žalobkyní však žalovaný neplnil řádně, a proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru, a to dopisem ze dne 26. 3. 2025. Ke dni zesplatnění dlužnou částku tvořila jistina ve výši 25 137,78 Kč, nesplacený smluvní úrok z úvěru ve výši 724,61 Kč, když jejich výše byla stanovena ke dni 25. 3. 2025. Žalobkyně požaduje od 25. 4. 2025 smluvní úrok 12 % p. a. v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru v účinném znění. Splátky od 13. 10. 2024 do 24. 12. 2024 byly splaceny, na splátku dne 24. 1. 2025 bylo ze strany žalovaného zaplaceno pouze 297,06 Kč, když žalobkyně započetla částí ve výši 297,06 Kč na úhradu jistiny splátky a částí ve výši 0 Kč na úhradu úroků splátky. Na splátku dne 24. 1. 2025 bylo ze strany žalovaného dne 25. 1. 2025 zaplaceno pouze 0,76 Kč, přičemž tuto částku si žalobkyně započetla částí ve výši 0,76 Kč na úhradu jistiny splátky a části ve výši 0 Kč na úhradu úroku splátky. Počínaje splátkou ke dni 24. 1. 2025 tedy nebyly splátky ze strany žalovaného hrazeny řádně a včas. V souladu s Rámcovou smlouvou číslo [hodnota] uzavřenou mezi účastníky požádal žalovaný o zřízení běžného účtu číslo [č. účtu], na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet uvedeného čísla a žalovaný jej mohl začít plně využívat. Smluvními stranami bylo mimo jiné sjednáno, že žalovaný bude disponovat s penězi na běžném účtu jen do výše dostupného zůstatku, což plynulo i z obsahu obchodních podmínek, které byly nedílnou součástí smlouvy, a to konkrétně článkem Přijetí a provedení platebního příkazu. Dále se žalovaný zavázal udržovat na běžném účtu tolik peněz, aby pokryly předpokládané platby a pokud se dostane do minusu, zaplatit příslušnou částku nejpozději do pěti pracovních dnů poté, co k tomu bude žalobkyní vyzván, což opět plynulo z obsahu obchodních podmínek článku Přijetí a provedení platebního příkazu. Účet se tedy neměl nikdy dostat do debetu (záporného zůstatku). Navzdory tomu však se žalovaný na svém běžném účtu dostal do nepovoleného debetu ve výši 926 Kč. Uvedenou částku žalobce žalobkyni nezaplatil, a to ani na základě předžalobní výzvy, která mu byla zaslána doporučeným dopisem. Při výpočtu dlužné částky žalobkyně zohlednila žalovaným zaplacené splátky, a to v měsíci říjen, listopad, prosinec 2024 vždy ve výši 4 982 Kč, v lednu 2025 ve výši 297,06 Kč a 25. 1. 2025 ve výši 0,76 Kč. Neuhrazená jistina k uvedenému datu tedy činila 25 137,78 Kč. Následně ještě žalobkyně zohlednila částku, která byla žalovaným uhrazena po podání žaloby tak, jak již bylo uvedeno shora včetně způsobu jejího započtení na úhradu záporného zůstatku na účtu žalovaného a dále na část splátky jistiny dluhu na hypotečním úvěru.

2. O žalobě bylo rozhodnuto vydáním elektronického platebního rozkazu, proti kterému se žalovaný bránil v zákonné lhůtě podáním odporu s odůvodněním, že nárok žalobkyně neuznává, a to ani zčásti, neboť dle znění smlouvy se jedná o smlouvu o úvěru, která má charakter spotřebitelského úvěru a dlužník v takovém případě požívá ochrany dle zákona číslo 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele a dle ust. § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, dle kterého se smluvní ujednání nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Na danou problematiku je nutno pohlížet v rámci unijního práva, v souladu s několika směrnicemi dopadajících na ochranu spotřebitele, zejména pak směrnici Rady ze dne 5. 4. 1993, č. 93/13/ES. Úvěrová smlouva byla dle žalovaného tedy uzavřena v neprospěch spotřebitele a sjednané úroky jsou v rozporu s dobrými mravy. Dále žalovaný namítal, že žalobkyně ve fázi schvalování úvěru nedostatečně prověřila schopnost jako spotřebitele úvěr splatit. Tato povinnost v nejpřísnější možné podobě je uložena věřiteli s cílem získat si takovou představu o skutečných příjmech a výdajích dlužníka, ze kterých si může věřitel udělat objektivní obraz o jeho finanční situaci. Účelem této povinnosti je ochrana spotřebitele před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, dále ochrana společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, ale i ochrana věřitele snižováním jeho rizika. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí znamená, že se věřitel nespokojí s pouhými a ničím nepodloženými prohlášeními spotřebitele, ale sám aktivně zjišťuje a prověřuje údaje poskytnuté spotřebitelem. Pokud tak nečiní, jedná v rozporu s požadavkem zjištění schopnosti spotřebitele splácet úvěr s odbornou péčí. Žalovaný je toho názoru, že důsledkem nesprávného posouzení úvěruschopnosti je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, a to i přes ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný má za to, že jistina úvěru byla zcela uhrazená a jsou tak fakticky požadovány pouze úroky, které jsou dle shora uvedeného sjednání absolutně neplatné a nelze tak po žalovaném něčeho dále požadovat. Navrhl proto žalobu v celém rozsahu zamítnout[právnická osoba] ohledem na rozdílná stanoviska sporných stran prováděl soud dokazování, jehož výsledky následně hodnotil podle § 132 zákona č. 99/1963 sbírky občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) a vyvodil z něho tyto skutkové a následně i právní závěry.4. Rámcovou smlouvou číslo [hodnota], obchodními podmínkami žalobkyně, Dodatkem k rámcové smlouvě číslo [hodnota], smlouvou o úvěru číslo [IBAN] dne 17. 9. 2024, žádostí o zřízení běžného účtu č. [č. účtu], podmínkami pro užívání úvěru Air bank a. s., dokladem o načerpání úvěru, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, splátkovým kalendářem úvěru, přehledem plateb úvěru, Změnovým dodatkem číslo [hodnota] k rámcové smlouvě, zesplatňujícím dopisem ze dne 26. 3. 2025 a mimořádným výpisem z účtu žalovaného, má soud prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena rámcová smlouva, na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet a žalovaný jej mohl začít plně využívat. Následně došlo k uzavření dodatku číslo [hodnota] k této rámcové smlouvě, jehož podpisem požádal žalovaný o úvěr ve výši 39 099 Kč a byla uzavřena smlouva o úvěru číslo [IBAN]. Úvěr byl žalobkyní schválen a dne 17. 9. 2024 vyplacen na běžný účet žalovaného v plné výši. Žalobkyně provedla vyhodnocení úvěruschopnosti klienta jako spotřebitele v souladu s ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to na základě informací, které jí žalovaný sám poskytl v žádosti o úvěr. Osobní údaje ověřuje žalobkyně proti informacím z klientových dokladů, údaje o klientově finanční situaci žalobkyni poskytuje sám klient a žalobkyně je dále dle potřeby ověřuje. Dále žalobkyně posuzuje informace z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta. V případě žádosti o úvěr používá žalobkyně úvěrovou zprávu z bankovního registru klientských informací, který zahrnuje i údaje nebankovního registru klientských informací a dále informace z některých společností patřící do skupiny PPF na základě souhlasu, který jí klient udělil v rámcové smlouvě. Žalobkyně tak při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyšla z toho, že je mu poskytován úvěr ve výši 39 099 Kč, žalovaný bydlí v nájmu, není ženatý, má jednu vyživovací povinnost a splácí jiné splátky ve výši 14 000 Kč, dále 13 643 Kč a má úvěrový rámec dle úvěrové zprávy ve výši 950 685 Kč. Jeho hlavní příjem je ve výši 37 400 Kč od společnosti [právnická osoba]. Dále žalobkyně pracovala s informací, že příjmy ostatních členů domácnosti činí 26 000 Kč, výdaje na domácnost, bydlení, léky, jídlo, doprava, splátky všech členů domácnosti činí 11 000 Kč, 8 000 Kč a splátky teda v součtu činí 25 000 Kč. Výdaje domácnosti dle expertní analýzy činí 11 560 Kč, výdaje žalovaného dle expertní analýzy 4 470 Kč a výdaje za jednu vyživovací osobu 3 050 Kč. Žalovaný v rámci žádosti o úvěr uvedl, že jeho příjem činí 37 400 Kč a žalobkyně s ohledem na nízkou výši úvěru žalovaného výši příjmu dále neověřovala. Pokud žalovaný uvedl nesprávné údaje, jednal nepoctivě a takové jednání by nemělo jít k tíži žalobkyně. Pokud jde o výdaje žalovaného, vycházela žalobkyně z informací, které jí v žádosti poskytl žalovaný a také z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta. Žalobkyně při posuzování výdajů žalovaného k poskytovanému úvěru stanovila částku, kterou interně vyhodnotila dle expertní analýzy jako potřebnou částku na výdaje žalovaného. Částka pokryla tehdejší výdaje a zajištění výživy a ostatních základních potřeb žalovaného tak, jak je uvedeno shora. Správnost faktu, že žalobkyně místo zjišťování a dokládání všech ostatních výdajů žalovaného využila expertní analýzy podporuje také komentář k zákonu číslo 250/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který uvádí, že než-li spoléhat na údaje sdílené spotřebitelem a ty případně korigovat podle statisticky podložených modelů, považuje se za účelnější využít statisticky podložený model, jehož výstup je koordinován v případě, že spotřebitel informuje poskytovatele, že má nějaké neobvyklé výdaje (např. nadstandardně vysoké výdaje na životní důležité léky). Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že má jednu vyživovací povinnost, žalobkyně proto k výdajům žalovaného připočetla částku tak, jak je uvedeno shora; za každou vyživovanou osobu. Dále uvedl informace o příjmech a výdajích své domácnosti, rovněž viz shora, přičemž žalobkyně zohlednila v rámci posouzení příjmů a výdajů na domácnost i tyto platby. Žalobkyně v rámci posuzování úvěruschopnosti vypočítává rozdíl mezi příjmy a výdaji domácnosti a rozdíl mezi příjmy a výdaji klienta. Žalobkyně z opatrnosti vychází z nižších částek, než je doporučováno. Na základě těchto zjištění žalobkyně dospěla k závěru, že je jak ve schopnostech klienta, tak ve schopnostech jeho domácnosti poskytovaný úvěr řádně splácet. Pokud žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že hradí splátky jiných úvěrů, tyto informace si žalobkyně ověřovala z úvěrové zprávy ze dne 3. 9. 2024, z níž vyplynulo, že žalovaný má i jiné aktivní splátkové, nesplátkové a kreditní karty, přičemž při posuzování úvěruschopnosti postupovala žalobkyně s odbornou péčí a zákonnými požadavky a splátku nesplátkového úvěru a kreditní karty žalobkyně stanovila přepočtením čerpaného úvěru a kreditní karty na měsíční splátky.5. Žalobkyní předloženou úvěrovou zprávou má soud prokázáno, že žalovaný splácí osobní úvěr, u něhož zbytek jistiny činí 375 635 Kč, dosud splatil 21 splátek po 6 751 Kč a splátky splácí řádně, dále splácí osobní úvěr, zbytek jistiny činí 261 606 Kč, splácí řádně měsíční splátkou 6 892 Kč. Dále využívá kontokorent v souladu se všemi požadavky vyplývající ze smluvního vztahu s věřitelem, dále kreditní kartu splátkovou, kdy měsíční splátka činí 1 270 Kč, zůstatek jistiny činí 42 298 Kč, dále využívá revolvingový úvěr, přičemž se jedná o splátku ve výši 2 823 Kč, zůstatek jistiny 22 906 Kč a je spláceno řádně. Dále kreditní kartu splátkovou, zůstatek jistiny ve výši 96 851 Kč, kterou splácí částkou 3 942 Kč řádně a má úvěr stavebního spoření, kde činí splátka 5 343 Kč a zůstatek jistiny je 780 000 Kč. Měsíčně tedy na dílčích splátkách splácí 24 198 Kč a pokud jde o splátku na úvěr, který je předmětem daného řízení, je připočtena ještě splátka 4 982 Kč při zohlednění jeho příjmů a výdajů, tedy stále zbývá žalovanému částka kolem 1 000 Kč měsíčně poté, co již veškeré potřeby běžného života jsou uhrazeny. Na základě výše uvedeného má tedy soud za to, že úvěrová smlouva z jejíhož titulu požaduje žalobkyně žalovanou částku, byla uzavřena platně. Pokud se jedná o prověřování úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně se dostatečně zabývala prověřením schopnosti žalovaného splácet částku, která byla předmětem poskytnutého úvěru, žalobkyně řádně zohlednila výši příjmu žalovaného, výši jeho výdajů, počet vyživovacích povinností a výdaje na domácnost a hospodaření. I při zohlednění všech měsíčních splátek, které splácí žalovaný na jiné finanční závazky jeho příjem zůstal v plusové výši, a proto nebylo důvodu mu požadovaný úvěr neposkytnout. To, že žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného správně, plyne i z přehledu žádostí o úvěr a z doplněné informace žalobkyně při ústním jednání, kdy žalovaný požadoval ještě uzavření dalšího úvěru, a to dne 11. 11. 2024, který mu byl téhož dne žalobkyní zamítnut, neboť prověřením úvěruschopnosti dospěla k tomu, že další úvěr již není žalovaný schopen splácet.6. Po právní stránce posud nahlížel soud na tento případ ve smyslu ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.), dle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají při změně obchodních podmínek přednost. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.7. Po přezkoumání a zhodnocení předložených důkazů, a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je plně důvodná. Mezi účastníky došlo k platnému uzavření smluv o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a na základě těchto smluv poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 39 099 Kč a 926 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpané prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách včetně sjednaných úroků z úvěru, avšak tyto své povinnosti plynoucí z uvedených smluv úvěru řádně nesplnil, a to ani po zesplatnění úvěru, ke kterému žalobkyně přistoupila v souladu se smlouvou právě pro prodlení žalovaného s dohodnutými splátkami. Stejná situace je pak i ve vztahu k běžnému účtu žalovaného, který byl mezi účastníky v rámci rámcové smlouvy uzavřen a žalovanému byl žalobkyní zřízen běžný účet, u něhož se žalovaný zavázal nedostat se do nepovoleného debetu, což nesplnil. Jelikož žalovaný žalobkyni dosud nevrátil poskytnuté peněžní prostředky a nevyrovnal ani nepovolený debet na běžném účtu, uložil soud žalovanému tuto povinnost rozsudkem, přičemž bylo zohledněno zaplacení dílčích částek žalovaným jak před podáním žaloby, tak v době po zahájení řízení u soudu. Zcela důvodným je též nárok žalobkyně na úhradu sjednaných smluvních úroků, které žalobkyně částečně kapitalizovala, a rovněž nárok na úroky z prodlení, které žalobkyně požaduje v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády číslo 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení se splácením svého peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Pokud jde o námitku žalovaného o nemravnosti sjednaných smluvních úroků, soud ji nepovažuje za důvodnou, neboť účastníky byl sjednán smluvní úrok z úvěru ve výši 13,9 %. p. a., který dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu, například rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] či [spisová značka], není v rozporu s dobrými mravy. Takovým úrokem by musel být úrok jež je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. V předmětné věci byla úvěrová smlouva uzavřena v září 2024, přičemž dle databáze České národní banky ARAD, byla v září roku 2024 obvyklá úroková sazba úvěru poskytovaných spotřebitelům ze strany banky 8,70 % p. a. Z uvedeného tedy vyplývá, že sjednaná úroková sazba 13,9 % p. a. je tak v souladu s výše uvedenou judikaturou.8. S ohledem na výše uvedené tedy soud vyhověl žalobě v celém rozsahu, přičemž zohlednil částečnou úhradu na jistinu pohledávky žalovaným po podání žaloby, s tím, že na důvodnost žalobního nároku nemá žádný vliv prohlášení žalovaného, že k částečné úhradě dluhu vůči žalobkyni po podání žaloby nedošlo aktivní činností žalovaného, ale jakýmsi odepsáním částky (přeplatku z účtu žalovaného ve prospěch žalobkyně). Nutno ještě podotknout, že soud předvolal žalovaného na ústní jednání za účelem provedení jeho účastnického výslechu, aby prověřil a ověřil pravdivost jeho prohlášení uvedeného v žádosti o poskytnutí úvěru, žalovaný však tuto možnost nevyužil a nesouhlasil se svým účastnickým výslechem.9. Soud zároveň zastavil řízení ohledně částky 1 467 Kč, která byla započtena částí 926 Kč na úhradu záporného zůstatku a částí 541 Kč na úhradu jistiny z HÚ č. [IBAN], když žalobkyně vzala část žaloby po zahájení řízení u soudu zpět, v důsledku uhrazení částky žalovaným. Soud proto postupoval dle § 96 odst. 1,2 zákona č. [hodnota] /1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.)10. O nákladech řízení rozhodoval soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že zcela úspěšné žalobkyni přiznal nárok na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Ty jsou představovány na zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 043 Kč, dále jízdným 880 Kč za cestu z advokátní kanceláře právního zástupce žalobkyně z [adresa] do Tábora a zpět vykonané osobním vozidlem tovární značky [jméno FO] [jméno FO] RZ : [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], při kombinované spotřebě motorové nafty 4,4 litru/100 km, při ceně motorové nafty dle vyhlášky číslo 475/2025 za 1 l motorové nafty 34,70 Kč a při sazbě základní náhrady za použití silničních motorových vozidel ve výši 5,80 Kč za 1 Km jízdy. Dále 21 % DPH 184,80 Kč, jejímž plátcem právní zástupkyně žalobkyně je, v součtu se tedy jedná o částku 2 108 Kč, kterou uložil soud neúspěšnému žalovanému úspěšné žalobkyně na nákladech řízení nahradit.